Měnová reforma 1953

Měna 1953

„V místech, kde došlo k provokacím, je třeba okamžitě pořídit seznamy lidí, kteří se jich zúčastnili, tyto lidi soustředit a isolovat a okamžitě přemístit do pracovních táborů. Seznamy pořídí ihned během noci stranické orgány, soustředění zajistí krajský velitel bezpečnosti. Organisační sekretariát ÚV KSČ 1. června 1953

Měnová reforma, která započala 1 Měnová reforma, která započala 1.června 1953, přinesla komplikace již v průběhu prvního dne – zejména se jednalo o nedostatečný přísun nových peněz k výměnným střediskům, závodech i menších obcích. Také se začaly projevovat první nesouhlasy okradených střadatelů, které musel státní aparát za pomoci svých represivních složek potlačit. Tuto skutečnost nám dokazuje dálnopis z ÚV KSČ v Praze zaslaný 1. června 1953 v deset hodin večer krajskému výboru KSČ a jeho vedoucímu tajemníku. Dálnopis v prvém bodě zmiňuje skutečnost, že téměř ve všech výměnných střediscích regionu se objevily nedostatky v průběhu výměny peněz, a proto že je nutno neprodleně zařídit, aby výměnná střediska byla posílena dalšími pracovníky z krajských i okresních národních výborů, eventuelně i z poštovních úřadů a státních spořitelen. V této souvislosti dálnopis zdůrazňuje, že na každém výměnném místě je třeba aktivní práce stranického pracovníka, který by „sledoval politickou práci mezi obyvatelstvem“.

Dále se v tomto dálnopise hovoří o nutnosti pořídit seznamy lidí, kteří nesouhlasili s měnovou reformou a nějak proti ní veřejně vystoupili. Pokyny z ÚV KSČ v Praze zdůrazňují, že tito lidé mají být okamžitě izolováni a přemístěni do pracovních táborů, což měl ihned během noci zajistit krajský velitel bezpečnosti.V úterý 2. června ráno krajští funkcionáři KSČ měli překontrolovat situaci v továrnách mezi dělníky a „přitvrdit“ stranickou propagandu.V závěru tohoto dálnopisu se zdůrazňuje nutnost permanentní spolupráce krajského tajemníka komunistické strany s krajským velitelem Státní bezpečnosti při provádění pokynů z ÚV KSČ.

Přes úpornou snahu Komunistické strany Československa, jejího aparátu i zásahům bezpečnostních složek, docházelo i v rámci jihočeského regionu k masovým nesouhlasům s měnovou reformou, a to včetně stávek. Tuto skutečnost dokazuje dálnopis z ÚV KSČ v Praze ze dne 4.června 1953 adresovaný všem krajskému výboru KSČ a jeho vedoucímu tajemníku. Dálnopis, který byl odeslán téměř před polednem hovoří o tom, že v jihočeském regionu propukly na mnoha místech stávky, demonstrace a projevy nepokoje. Dálnopis proto stanovuje jednoznačný úkol, že je třeba straně a státu a nepřátelské živly izolovat a předsedové závodních rad měli pronést uklidňující projevy. Pokyny z ÚV KSČ zdůrazňují, že tyto projevy se měly ovšem dělat pouze na těch místech, kde se „šířily fámy o stávkovém hnutí“

Průběh měnové reformy na jihu Čech včetně dokumentace projevů nesouhlasu skvěle též ilustruje situační zpráva náčelníka Krajské správy Veřejné bezpečnosti v Českých Budějovicích ze dne 4. června 1953 zaslaná ÚV KSČ v Praze cestou Krajského výboru KSČ v Českých Budějovicích jako přísně tajný dokument. V úvodu této situační zprávy se sice hovoří o tom, že měnová reforma proběhla v kraji bez větších komplikací. Ale již následující odstavce hovoří o tom, že na trhu se projevuje nedostatek masa všeho druhu, másla, cukru a i takových drobností, jako např. holicích čepelek. Náčelník KS VB kpt. Jelínek proto ve své situační zprávě poznamenává, že v zájmu klidného průběhu měnové reformy a zabránění zbytečného rozruchu mezi obyvatelstvem je zapotřebí:“Včas zásobovat všechny prodejny prodávaným spotřebním zbožím, čímž bude zabráněno reakčním živlům využívat ke štvaní a provokacím stávající situace zásobování.“

Další část situační zprávy poukazuje na „nepříznivou situaci“ v závodech. Dle tohoto hlášení dělnictvo bylo ovládnuto reakčními živly, závodní organizace strany zklamaly ve své politické práci a nedokázaly vysvětlit dělníkům problematiku měnové reformy, mezd i platů. A tak hlášení uvádí, že „nespokojenost mezi osazenstvem se projevily ve Stavebním podniku Armstav v Prachaticích, v n.p. Kovosvit, Merkuru, Jitoně a Šumavských pilách v Písku“

Nejproblematičtější situace pro státní aparát nastala ve Strakonicích a ve Vimperku. Zde se zúčastnilo stávky a demonstrací několik set dělníků.[1] Podle této zprávy stávka trvala téměř celý den. Dokument přibližuje i jména prvních zatčených „provokatérů“, a to : Antonína Hada ze Čkyně, Františka Mondla, tamtéž, Bohumila Blahouta ze Zdíkovce, Vlastu Holubovou z Vimperku, Františku Zachovou ze Sudslavic a Ladislava Kaňáka z Vimperku [1] Dokument udává následující čísla stávkujících: „Šumavan 300 zaměstnanců, Jitona 130, Jihočeské tiskárny 100, Armstav 80, STK 90, Pivovar 24.“ Dále dokument hovoří i o dalších demonstrantech v místě, přičemž celkový počet demonstrantů se odhadoval přes tisíc osob. Srov. SOA Třeboň, fond Jč KSČ, složka měnová reforma 1953, karton číslo 697, situační zpráva Krajské správy Veřejné bezpečnosti v Českých Budějovicích ze dne 4.června 1953 pod č.j.: VB – 885 – 20/01 – taj-1953, strojopis orig. signovaný.

Druhé místo v jihočeském regionu, kde došlo k výrazným projevům nesouhlasu s průběhem měnové reformy byly podle tohoto hlášení Prachatice. Zde v podniku Armstav zahájilo 4.června 1953 časně ráno stávku 160 dělníků, což bylo cca 90% všech zaměstnanců. Jako záminku uváděli nízké mzdy, špatné provádění daňových srážek a neúměrné ceny zboží k platům. Situaci nijak neuklidnil projev nadporučíka Kudly z ředitelství Armstavu a když ke stávkujícím promluvil tajemník Okresního výboru KSČ v Prachaticích byl „přerušován výkřiky a výroky vůči straně a vládě. Pronesené výroky byly demonstranty přijímány s potleskem.“

Při represích vůči stávkujícím, na rozdíl od Plzně, nebylo v jihočeském regionu přímo stříleno do demonstrujících. Zato bylo použito zákeřnější metody a z řad zatčených a odsouzených tzv. provokatérů byly vybírány k „výstražnému potrestání“ osoby, které buď byly německé národnosti, pocházely tzv.z kulackých rodin, či měly buržoazní kořeny. Zastrašování mělo požadovaný účinek, neboť i když se píše, že v dalších závodech bylo možno pozorovat „rozruch mezi zaměstnanci“, nedošlo již k žádné další stávce ba právě naopak. Mnozí dělníci si dokonce pod vedením závodních organizací strany začali ukládat nové socialistické závazky, s tím, že splní plán min. na 110 %.

Archivní materiál dokládá též i rozšíření projevů nesouhlasu s politikou KSČ v řadách studentstva jihočeského regionu. K nejmasovějšímu veřejnému vystoupení studentů v jihočeském regionu došlo ve Vimperku, kde na náměstí demonstrovali téměř všichni žáci z Vyšší hospodářské školy ve Vimperku. Z hlášení zaslaného vedením školy ÚV KSČ 23. června 1953 se dozvídáme, jaký byl průběh této demonstrace i jaké padaly tvrdé tresty na nebohé hlavy studentů. Sebekriticky vedení školy v úvodu svého hlášení přiznává, že veliké procento mládeže při účasti na demonstracích je slabinou práce Svazu mládeže i pedagogického sboru.

Ve škole byla provedena tzv Ve škole byla provedena tzv. prověrka ustanovenou komisí, ve které byli: s. Reitinger, učitel a člen politbyra OV KSČ, s. Kříž, předseda OV ČSM, s. Koptová a další. Komise při prověrce postupovala tak, že nejdříve si přizvala k pohovoru ty studenty, kteří se nejaktivněji projevili při demonstraci. Materiály k jejich hodnocení a výběru byly získány od „soudruhů z OV KSČ, StB, SNB“ a jin. Přirozeně, že komise došla k závěru, že „mezi nejaktivnější patřili ti studenti, jejichž původ byl boržoasní aneb maloměšťácký. I celý jejich postoj při jednání byl typický pro jejich třídní původ. ironický a sebevědomý postoj a strohé odpovědi charakterisovaly jejich vnitřní přesvědčení.“

Zpráva dále uvádí, že komise celkem vyloučila ze studia 15 posluchačů, z nichž 13 bylo „buržoasních a maloměšťáků“: „Upozorňovali provokatéry na stranické agitátory, vyvíjeli veškeré úsilí pro to, aby škola zůstala na protistátní demonstraci až do konce a byli z nejaktivnějších organizátorů protistátních hesel v provolávání.“ Padaly i další tresty, a to třetí stupeň v chování, třídní důtky, ředitelské důtky, odnětí stipendií a pod. Prakticky byli potrestáni nějakým způsobem všichni zúčastnění, oproti tomu 18 jedinců, kteří zůstali ve škole obdrželo soudružskou pochvalu za vzorné chování. Svým způsobem byl potrestán i profesorský sbor, který byť se zavázal k ostražitosti a aktivní činnosti, o několik let později důsledku „reorganizace“ byl přemístěn na jiné školy či taková místa, kde nemohl ovlivňovat formaci politického smýšlení „naděje národa“.

Jak nám dokládají četné archivní materiály, komunistický státní aparát, zneužil měnové reformy k politické propagandě a nenávistným útokům na členy církví, zejména katolického kléru. Jedná se ty případy, kdy duchovní na stanoveném výměnném místě, vyměňoval příliš velké finanční částky v hotovosti, přičemž bylo evidentní, že se oficiálně nejedná o peníze farnosti, nýbrž o tzv. úspory duchovního. Pokud se vyskytl případ vyměňované vyšší částky, okresní církevní tajemník, který byl informován tzv. důvěrníkem z farnosti či některým členem StB, nahlásil krajskému církevnímu tajemníkovi v Českých Budějovicích částku, duchovního, jeho politický profil i důvod, proč dochází k tak velké výměně peněz

V ojedinělém případu, kdy vyměňovaná částka na hotovosti přesáhla i jeden milión korun a duchovního z měnové reformy údajně „ranila mrtvice“, toho bylo zneužito v místním komunistickém tisku. Duchovní byl obviněn, že je přítelem bývalého barona a že částku obdržel jako „jidášský groš“ za svou službu reakci: „...ve veřejnosti je rozhorlení na faráře v Chotovinách, přítele bývalého barona Nádherného, o kterém se rozneslo, že měl na hotovosti 1000000,- Kčs a ranila ho z toho při měnové reformě mrtvice. Tato odezva byla pro nás příznivá. byly otázky: Kde to sluha boží vzal? Od koho to dostával? Ze zahraničí? Od reakce?“

Pokud ale pohlédneme do Věstníku katolického duchovenstva vydávaného Státním úřadem pro věci církevní v Praze z doby měnové reformy, nalezneme zde patolízalské projevy jak např. dokumentuje článek Viktora Růžičky „Dvojí duch měnových reforem“. Aby „kladné“ důsledky měnové reformy byly v politické propagandě tohoto časopisu pro katolický klérus zdůrazněny, nalézáme zde i nepodepsaný článek „Kořen zla je chtivost peněz“, ve kterém se kritizuje přílišné bohatství olomouckého arcibiskupství a sociální tvrdost arcibiskupů.