Britské impérium – 1922

20 Largest Empires in the World https://www.youtube.com/watch?v=Bcmg7wZ8a6w

Geopolitický klíč (realismus?) Americké století Úpadek Evropy, Ruska a Číny Vzestup Turecka, Japonska, Polska Ekologie a oteplování (úpadek demografického růstu, nové technologie)

George Friedman) je americký zpravodajský expert a odborník na národní bezpečnost. Je zakladatelem a šéfem přední americké soukromé konzultační zpravodajské agentury STRATFOR (Strategic Forecasting), kterou založil v roce 1996. https://www.stratfor.com/ 2017 Annual Forecast https://www.youtube.com/watch?v=LLtm-3jTJWE Místem války Evropa ? George Friedman (Stratfor): Americké impérium musí zabránit spojenectví Německa a Ruska (video - české titulky)

SUC a evropská integrace? Pius XII. „Rozhodující krok pro vytvoření evropského společenství bude vznik Evropské politické autority, která bude mít reálnou moc a bude schopna ji odpovědně využívat.“ „Bez náboženství je idea unie mrtvým projektem“ Jan Pavel II. (EU…) „Jev sám o sobě více než kladný, avšak skrývající rizika“ „Odmítám dělat z Evropské unie nějaký druh idolu či falešného boha“ „Instituce Evropského společenství jsou vždy pouze nástroji“

SUC a evropská integrace? Benedikt XVI. EU – „společenství, budované bez respektu k lidské důstojnosti“ „apostaze vlastních dějin“, „hrozba technokracie“ František „Lze také konstatovat, že v posledních letech spolu s procesem rozšiřování Evropské unie vzrostla nedůvěra občanů v instituce, jež jsou považovány za odlehlé a zabývají se ustavováním regulí vnímaných jako odtažité, ba přímo škodlivé pro sensibilitu jednotlivých národů. Z mnoha stran je patrný všeobecný dojem únavy a stárnutí babičky Evropy, která už nemá plodnost a vitalitu. Zdá se, že přitažlivost velkých ideálů, které Evropu inspirovaly, ustoupila před byrokratickým technicismem jejích institucí“.

Příklad přístupů – spory o GG Institucionalismus Je nejvlivnější perspektivou GG (neoliberální pozadí, výsledek neo neo syntézy). Stojí na představě, že již současné mezivládní instituce jako OSN, MMF či WB, které jsou produktem mezinárodního uspořádání po 2. Světové válce, jsou základem vznikajícího systému globálního vládnutí, toto se uskutečňuje uskutečňováno zejména skrze stávající mezivládní instituce a je záležitostí spíše manažerského, než politického přístupu Transnacionalismus Zaměřuje se primárně nikoli na státy a mezinárodní instituce, ale na ostatní subjekty (nevládní) a procesy, čímž doplňují v tomto smyslu redukcionistický institucionalismus, jeho pohled není státocentrický a elitistický, ale „inkluzivní“ a „politický“ přístup Kosmopolitismus Jde o širší a optimističtější pohled na globalizaci, než u instititucionalismu a transnacionalismu, spoléhá na potenciál lidského rozvoje a pokroku…, nespokojuje se s limitovaným řešením, jde o „velkou vizi“ proměny, optimismus a potenciál, silný normativní impuls

Příklad přístupů – spory o GG Hegemonismus Neomarxistický, „kritický“, (neo-)gramsciovský přístup, nejvíce sdílí s kosmopolitismem a feminismem, kritizuje aktuálně existující praxi GG, která je spojena s vládnoucími sociálními a ekonomickými vykořisťovatelskými strukturami a nerovnostmi, kritizuje hegemonii převažujícího globálního neoliberálního tržního kapitalismu a s ní souvisejícího GG, GG je v tomto smyslu nástrojem kontroly nad světem, hegemonickou strukturou posilující neoliberální kapitalismus, „dominance vykořisťování“, kritizuje americko-centrické pojetí světového řádu Rejekcionismus Stojí zejména na představách realismu jakožto klíčové teorii MV, která „přeceňuje“ roli států, jejich suverenitu, klade důraz na jejich autonomii, sebezájem a svépomoc, nedůvěru k ostatním, princip relativního zisku, naopak je nedůvěřivá k roli norem, dohod a dobré vůle… Pojem, synonymický k „izolacionismu“ či „nacionalismu“ sdružuje škálu silně kritických a odmítavých postojů vůči konceptu Global governance, které nevedou spor o povahu konceptu, ale odmítají jej v jeho podstatě. Rejekcionismus je v USA napojen na silnou izolacionistickou tradici amerických dějin, částečně taktéž silnou konspirativní a nábožensko-apokalyptickou tradici, případně naopak na hegemonistické pojetí moci USA ve světě.

JAN XXIII. Pacem in terris (1963), čl. 137. Do sociálního učení církve myšlenku světové politické autority v plné míře (generalis auctoritas, publica universalis auctoritas) vnesl papež Jan XXIII. encyklikou Pacem in terris (1963). V analogii s tradiční představou o odpovědnosti státní politické autority za společné dobro (bonum commune) občanů má Jan XXIII. za to, že nová „globální“ éra vyžaduje autoritu všeobecnou, globální a zastřešující: „Protože však dnes klade obecné blaho všech národů otázky, které se týkají všech etnik, a protože tyto otázky může vyřešit jen taková veřejná autorita, jejíž moc i forma i nástroje by byly týchž rozměrů a jejíž působnost by byla celosvětová, pak z toho plyne, že sám mravní řád žádá ustavení celosvětové politické moci.“ JAN XXIII. Pacem in terris (1963), čl. 137.

„Důležité je předejít nedorozumění: tím není míněno založení jakéhosi globálního super-státu. Cílem je spíše zdůraznit naléhavou potřebu urychlit stávající procesy a tak odpovědět na víceméně všeobecný požadavek demokratických způsobů výkonu politické moci na národní i mezinárodní úrovni a na požadavek průhlednosti a důvěryhodnosti všech úrovní veřejného života.“ Poselství k oslavě Světového dne míru 1. ledna 2003

„Důležité je předejít nedorozumění: tím není míněno založení jakéhosi globálního super-státu. Cílem je spíše zdůraznit naléhavou potřebu urychlit stávající procesy a tak odpovědět na víceméně všeobecný požadavek demokratických způsobů výkonu politické moci na národní i mezinárodní úrovni a na požadavek průhlednosti a důvěryhodnosti všech úrovní veřejného života.“ Poselství k oslavě Světového dne míru 1. ledna 2003

(tisková konference na cestě z Filipín) papež František (tisková konference na cestě z Filipín) „Národy totiž nesmí ztratit svou svobodu. Národ má svou kulturu a historii, když ale koloniální impéria diktují své podmínky, usilují o ztrátu národní identity a nastolují stejnost. Taková globalizace se podobá kouli, kde všechny povrchové body leží ve stejné vzdálenosti od středu. Rád užívám jiný model pro označení pravé globalizace. Je důležité globalizovat, ovšem jako v mnohostěnu, kde každý národ a každá část uchovává vlastní identitu, aniž by podlehla ideologické kolonizaci. Takto vnímám ideologické kolonizace“