Marie Koutná a Michaela Pivoňková 2. VOŠ - D Listopad 2012 LOGOTERAPIE Viktor Emil Frankl (1905-1997) Marie Koutná a Michaela Pivoňková 2. VOŠ - D Listopad 2012

Vídeňský neurolog a psychiatr FRANKLŮV ŽIVOT Viktor Emil FRANKL (1905-1997) Vídeňský neurolog a psychiatr Narodil se v židovské rodině česko-rakouským rodičům, jeho otec byl státní úředník. Vystudoval lékařství, věnoval se neurologii a poté psychiatrii. Po skončení studia začal pracovat jako psychiatr ve Vídni a pomáhal budovat síť poraden po celém Rakousku zachváceném hospodářskou krizí - začal přicházet k názoru: že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má-li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná kdy přestal poslouchat své učitele a naučil se naslouchat svým pacientům a učit se od nich Roku 1937 si založil soukromou praxi, specializovanou na neurologii a psychiatrii.

FRANKLŮV ŽIVOT 2. SVĚTOVÁ VÁLKA, KONCENTRAČNÍ TÁBORY V roce 1938, když Rakousko obsadili Němci, musel kvůli židovskému původu přestat léčit „árijské" pacienty. V roce 1940 začal pracovat v Rothschild Hospital, kde vedl neurologické oddělení. Šlo o jedinou nemocnici ve Vídni, ve které tehdy byli ještě přijímání i Židé. Jeho lékařské diagnózy v několika případech zachránily nemocné před eutanazií podle nacistického programu. V roce 1942 byl deportován do koncentračního tábora (Terezín, Osvětim, Türkheim) kde strávil více než dva roky a ztratil zde členy své rodiny. Za pobytu v koncentračních táborech se mu začaly rýsovat hlavní myšlenky logoterapie. Organizoval tajná setkání a přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pro co žít, přežijí. On sám myslíval na svou odbornou práci a promýšlel rukopis své knihy.

FRANKLŮV ŽIVOT ŽIVOT PO OSVOBOZENÍ Po osvobození byl opět velmi činorodým, vystudoval filozofii, přednášel, publikoval. V roce 1955 získal titul profesora neurologie a psychiatrie na vídeňské univerzitě. V roce 1961 se stal hostujícím profesorem na Harvardově univerzitě, ale přednášel a vedl semináře na řadě dalších univerzit po celém světě. Obdržel 29 čestných doktorátů. Publikoval 39 knih, které byly přeloženy do 40 jazyků. Zemřel na srdeční selhání ve věku 92 let.

„Snad ještě žádná generace nepoznala člověka tak, jako ho poznala generace naše. Co tedy je člověk? Je to bytost, která vynalezla spalovací pece. Je však současně i bytostí, která šla do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech“. V. E. Frankl

A PŘESTO ŘÍCI ŽIVOTU ANO Kniha V. E. FRANKLA: A PŘESTO ŘÍCI ŽIVOTU ANO V této knize autor popisuje své zkušenosti s vyhlazovacími koncentračními tábory za 2. světové války z pohledu psychoterapeuta. Zážitek holocaustu a naprosté ztráty lidské důstojnosti Frankla ovlivnili zcela zásadním způsobem v tvorbě nového psychoterapeutického směru – logoterapie, jejíž první myšlenky zformulovat teprve krátce před válkou. Frankl se ve své knize zabývá třemi fázemi života vězně koncentračního tábora, které popisuje a nazírá pohledem lékaře a psychologa.

A PŘESTO ŘÍCI ŽIVOTU ANO Kniha V. E. FRANKLA: A PŘESTO ŘÍCI ŽIVOTU ANO První fáze: Přijetí do tábora Příjezd do tábora popisuje jako pocity, kdy šok a strach z blízké kruté smrti nahrazuje jakási naivní naděje, kterou člověk dostává, když vidí v okamžiku příjezdu krom mříží, ostnatých drátů, strážců na střílnách v uniformách SS také vězně vykládající vagón, kteří nevypadají špatně. Zdá se, že jsou dobře živení a mají náladu na žertování. Později chápe, že vězni v lágru si nejsou rovni. Současně zjišťuje, že se zde nelze spoléhat na dobré vztahy a vůli pomáhat. Situace je příliš křehká, láme lidskou osobnost a nutí člověka myslet jen na sebe, případně na své přátele. Málokterý vězeň si dovede uchovat svou lidskost, solidaritu, soucit. Dále se Frank zabývá myšlenkou, která napadne každého vězně: Mám se zabít?

A PŘESTO ŘÍCI ŽIVOTU ANO Kniha V. E. FRANKLA: A PŘESTO ŘÍCI ŽIVOTU ANO Druhá fáze: Život v lágru Nejdelší kapitola knihy popisuje „všední život“ člověka mezi dráty určeného na smrt a pracujícího do úmoru. Následuje velice živé líčení pocitů a vnímání odsouzence. Apatii nejen k sobě samému, ale i k dění kolem sebe. Tíhu výsměchu, který je horší než hlad, zima, špína a nedostatek spánku, hledání smyslu života a jeho plody. Popisuje psychologii lágrové stráže, která byla tvořena obzvláště krutými sadistickými jedinci. Postupně můžeme poznávat konstrukci terapie, která bude pomáhat lidem nejen po válce, ale kterou začíná v rámci možností při soukromých i skupinových terapiích praktikovat v lágru.

A PŘESTO ŘÍCI ŽIVOTU ANO Kniha V. E. FRANKLA: A PŘESTO ŘÍCI ŽIVOTU ANO Nejznámější kniha: Člověk hledá smysl. Úvod do logoterapie (1994) Třetí fáze: Po osvobození z lágru Tomu, kdo nezažil koncentrační tábor, by se mohlo zdát, že vysvobození z lágru je zážitkem, kdy z člověka „všechno padá“ a kdy se cítí šťastný. Psychologie propuštěnce je však daleko komplikovanější. Propuštěný vězeň velmi dlouho touží po osvobození, neví však, kdy přijde a jestli vůbec (tato nejistota je podle Frankla pravděpodobně nejtěžším utrpením vězně), jenže když přichází, nevěří jí. Život v táboře ho příliš změnil a poznamenal na to, aby se mohl prostě radovat. Svou svobodu si uvědomuje až po čase, kdy ji přijímá s nadšením, přesto však nemůže zapomenout na přátele a blízké, které ztratil, které viděl umírat. Důležitá je následná péče o propuštěného. Zde dochází k dalšímu formování Franklovy logoterapie – léčby duše vytvořené v těch nejtěžších podmínkách.

LOGOTERAPIE Logoterapie je jedním z psychoterapeutických směrů (nenechte se zmást názvem, s logopedií nemá nic společného). Její název lze odvodit z řeckého logos, což znamená smysl. Smysl lidského života a jeho hodnoty patří mezi ústřední témata tohoto pojetí. Nazývá se „třetí vídeňskou školou psychoterapie“ – je zbudována kolem svého ústředního pojmu „vůle ke smyslu“. Logoterapii nám nejlépe přiblíží tato Franklova věta: „O otázce Jaký má život smysl? se domnívám, že je špatně položena, a že správně zní: Jaký smysl chci dát svému životu?“ Používá se u klientů, kteří se cítí hodně unaveni životem či kteří prožívají trauma.

LOGOTERAPIE Kořeny logoterapie lze najít v existencialismu1, fenomenologii2 a holismu3. Teorie je vyvrácením Nietzcheova nihilismu, který popíral, že by život měl nějaký smysl. Frankl se také postavil proti Freudovu pojetí „vůle ke slasti“ a Adlerovu pojetí „vůle k moci“. 1) existencialismus = člověk volí své bytí jako svobodu, protože je takový, jaký chce sám sebe mít a jakým se činí 2) fenomenologie = obecně jde o přesné zkoumání jevů, o to, jak se věci „samy“ člověku ukazují. 3) holismus = všechny vlastnosti nějakého systému nelze určit nebo vysvětlit pouze zkoumáním jeho částí. "Celek je víc než souhrn jeho částí.“

HLAVNÍ BODY FRANKOVY TEORIE Zabýval se člověkem jako celkem. LIDSKÁ POVAHA JE TROJDIMENZIONÁLNÍ - DIMENZE: fyziologická (opomíjená vede k tělesnému onemocnění) psychologická (vede k emočním problémům) noologická (duchovní dynamika; vztahuje se k lidské vůli ke smyslu) TEORIE OSOBNOSTI: svoboda vůle (základní lidská vlastnost, je omezená, závislá na podmínkách člověka; záleží na člověku, jak se k podmínkám postaví; je však omezena osudovostí) vůle ke smyslu (souvisí se svobodou člověka, s jeho svobodným rozhodnutím) smysl života (hledání smyslu života je hlavní odpovědností každého člověka)

HLAVNÍ BODY FRANKOVY TEORIE Zabýval se člověkem jako celkem. JSOU 3 ZPŮSOBY OBJEVENÍ SMYSLU ŽIVOTA: vykonání činu (myšleno hlavně v sebepřesahujícím činu; každá činnost obsahuje skrytý smysl; každý čin konaný s ohledem na druhé je smysluplný) prožití hodnoty (je jím opravdový lidský zážitek, který obohacuje; nejhodnotnějším zážitkem láska) utrpení (promění-li ho člověk ve své morální vítězství; přítomné v každém lidském životě, i to je naplněním smyslu života; patří sem tragická triáda – utrpení, vina a smrt / příležitost pro nejhlubší lidský růst)

SVOBODA VŮLE Člověk je svobodný, přestože není osvobozen od podmínek, může k nim ale zaujmout jakýkoli postoj - je na něm, zda se jim podrobí nebo nikoli. Individuální svoboda je omezena tzv. osudovostí (současná rozhodnutí ovlivňují přítomné vjemy, ale i minulé zkušenosti). Nepřijal fyziologický determinismus4 – přiklonil se k výroku Magdy Arnoldové: „Všechny volby jsou zapříčiněny, ale tím, kdo je provádí“. 4) fyziologický determinismus Člověk je biologická reaktivní bytost, která je poháněna fyziologickými silami, pudy. Hlavní úlohu Freud přisuzuje sexuálnímu pudu (libidu), který tělo naplňuje energií a aktivizuje jej. Později zavádí pud života (eros podle řeckého boha lásky), který obsahuje např. pud sebezáchovy nebo již zmíněný pud sexuální, a proti němu pud smrti (označovaný zase Thanatos podle řeckého boha smrti), který usiluje o návrat k „dřívějšímu anorganickému stavu“ a je zodpovědný za agresivitu a destruktivitu.

VŮLE KE SMYSLU „Oč jde člověku především“. Opomíjení potřeb5 noologické dimenze působí problémy v samém jádru osobnosti. K uspokojení noických potřeb musí člověk uplatnit svou vůli ke smyslu. Pravá vůle ke smyslu není uspokojením jakéhosi pudu, nýbrž výsledkem svobodného rozhodnutí, které člověk učiní sám za sebe. „Oč jde člověku především“. Na podporu existence vůle ke smyslu poukazuje na empirické výzkumy, které potvrdily, že člověk raději vykonává smysluplnou práci, než práci dobře placenou. Každý o sobě rozhoduje sám a zodpovídá si za to, jak volí a realizuje svůj způsob života, svoji životní cestu. 5) Opomíjení fyziologických potřeb vede k tělesnému onemocnění a opomíjení psychologických potřeb je příčinou emočních problémů.

Smysl lze objevit vykonáním činu, prožitím hodnoty nebo utrpením. SMYSL ŽIVOTA „Život je možno přirovnat k sochařskému dílu a člověk společně s během dnů je sochař, který pracuje na zlepšení svého díla, ale do poslední chvíle má co vylepšovat a do poslední chvíle neví, kdy má dílo odevzdat“. V.E.K. Hledání smyslu života je hlavní odpovědností každého člověka. Smysl nelze do situace uměle vložit, je tam již přítomen a člověk jej musí objevit. Smysl naší existence nevynalézáme, ale objevujeme. Situace se mění a s nimi se mění i jejich smysl, ale nikdy tam nechybí. Touha po odhalování a naplňování životního smyslu je ústředním hybným činitelem pacienta. Člověk nepotřebuje stav bez napětí, ale spíš usilování a zápasení o cíl, který je toho hoden = duchovní dynamika (noodynamika). Smysl lze objevit vykonáním činu, prožitím hodnoty nebo utrpením.

VYKONÁNÍ ČINU Cokoliv konáme, vše obsahuje skrytý smysl (tesař - pohled na výrobek, poctivé vložené úsilí; uklízečka - smysl v čistotě, která čeká na dalšího hotelového hosta). Naproti tomu čin, který je svou povahou cenný, se může stát nesmyslným, je-li vykonáván sebestředně, bez ohledu na druhé (umělec - maluje, co se prodává; sociální pracovník - léčí si své sebevědomí). Smysluplné lidské dílo je zacíleno za hranice vlastního já. Sebetranscendence6 přitom nevyžaduje hrdinské činy. Každý zdánlivě bezvýznamný čin vykonaný s ohledem na druhé, se stává sebepřesahujícím, vpravdě lidským a smysluplným (podnětný dialog x řeč vedená za účelem sebevyjádření). 6) sebetranscendence = něco co představuje samotného jedince, originalita

PROŽITÍ HODNOTY Jakýkoliv opravdový lidský zážitek, který člověka obohacuje a povznáší (hodnotné umělecké dílo, krása přírody nebo úspěšný lidský výkon). Nejhodnotnějším zážitkem je podle Frankla láska (zvyšuje vnímavost vůči plnosti hodnot). Např. vztah mezi milenci, starými přáteli, rodiči a dětmi (filie), nebo zduchovnělá láska čkolvěka, které se oddal své službě (agapé). Neočekávejme od života – od našich bližních či od různých situací – jen splnění našich přání typu „Co mi má život dát?“ Pokusme se toto nezdravé sobecké paradigma vědomě změnit na „Co já mohu dát životu?“

Ačkoliv jej nevyhledáváme, je přítomné v každém lidském životě. UTRPENÍ Ačkoliv jej nevyhledáváme, je přítomné v každém lidském životě. Je to příležitost pro nejhlubší růst - TRAGICKÁ TRIÁDA: UTRPENÍ, VINA, SMRT. Je-li člověk vystaven situaci, z níž není úniku, má možnost naplnit nejhlubší smysl utrpení; nejvíc záleží na postoji, který k utrpení zaujme (hrdinou se stane, když své utrpení přemění v morální vítězství).

EXISTENCIÁLNÍ VAKUUM - PRÁZDNOTA Jedná se o zážitek lidí postrádajících smysl ve svém životě. Podle Frankla je existenciální vakuum u kořene velkého počtu sebevražd, hlavně majetných lidí a úspěšných studentů (též u alkoholismu, delikvence a krizí důchodců). Franklova existenciální analýza vychází z tezí (myšlenek), že: 1. instinkty jsou dnes ochuzeny (neříkají čl., co musí dělat) 2. ztráta tradic (neříkají člověku, co má dělat; čl. pak neví, co má dělat a tak je konformní (přizpůsobený) a podléhá okolním tlakům) Cca 1/5 neuróz je podmíněna pocitem bezesmyslnosti - vzniká noogení (duchovní) neuróza (na rozdíl od neurózy psychogenní = psychického původu). Fenomén: nedělní neuróza (podobný jev jako existenciální vakuum; rutinní práce přes týden dává zapomenout na prázdnotu; o víkendu je ale čas přemýšlet a tak je nesmyslnost zasahuje velkou silou).

Praxe: HLEDÁNÍ SMYSLU ŽIVOTA Typický pacient dneška trpí především propastným pocitem nesmyslnosti svého života, který je spojený s pocitem prázdnoty anebo s existenciálním vakuem. Pocit nesmyslnosti života může být pro někoho tak frustrující, až je patogení (odborně nazýváme noogení neuróza), se kterou se dříve či později setká každý člověk. Projevuje se typickou symptomatickou (úzkost, strach, nepokoj) a ve své podstatě poukazuje na konflikt svědomí, na kolizi hodnot v důsledku neústupného (tvrdohlavého) zaměřování pozornosti na sebe. Terapeut může pomoci pacientovi tím, že člověka přivede k vědomí vlastní zodpovědnosti, k zodpovědnosti vůči naplnění smyslu svého života tady a teď, v každém okamžiku. Lékař nesmí přebírat zodpovědnost za rozhodnutí pacienta na sebe, nikdy nesmí rozhodnutí předvídat, ani nemocnému vnucovat svůj názor. Úlohou terapeuta je přivést pacienta do bodu, kdy on sám si uvědomí svůj smysl života, kdy on sám nasadí svoje duchovní síly proti silám osudu, a na druhé straně se smíří s osudem.

Praxe: HLEDÁNÍ SMYSLU ŽIVOTA Ukázka rozhovoru pacientky nemocné rakovinou, která si stěžovala na svůj těžký osud, metodou logoterapie s prof. Franklem v auditoriu Univerzity před 150 studenty medicíny: Děkujeme za pozornost.