Management podniku a jeho činnosti Podniková ekonomika Management podniku a jeho činnosti

Řízení podniku Pro dosažení hlavního cíle podniku je nutné podnik řídit. Vzhledem k složitosti podniku je i jeho řízení složitý a mnohostranný proces. Pro úspěšnost podniku je nutné veškerou činnost jeho částí koordinovat, tedy systematicky řídit. Řízení podniku jako celku je úkolem vrcholového managementu, který se snaží o vzájemné skloubení všech činností tak, aby bylo dosaženo vytčených cílů

Princip a smysl řízení podniku VSTUPY Management VÝSTUPY Lidé Stroje Organizace a řízení podniku Výrobky Služby Budovy Materiál Pozemky

Řízení malých a velkých podniků Malé společnosti – vlastník je většinou také manažer, odpovídá sám sobě a nese veškeré riziko Velké společnosti – vlastníci (akcionáři) většinou společnost neřídí, ale pověřují tím vrcholové manažery. Vlastnictví je odděleno od řízení. Manažeři odpovídají vlastníkům, kteří nesou riziko (vznikají často náklady zastoupení). Podle objektu a doby, ve které probíhá, můžeme členit řízení strategické, taktické a operativní Proč vlastně vlastníci předávají řízení podniků manažerům? Důvody jsou různé: Manažeři jsou obvykle profesionálové, kteří se orientují v oboru lépe než většina vlastníků Vlastníci nemusí mít čas na řízení podniku. Vlastníků je často na efektivní řízení podniku příliš mnoho (např. tisíce)

Úrovně a funkce managementu Plánování Organizování Koordinace Motivace Kontrola Na každé úrovni je však jiný obsah a rozsah činností Strategický Taktický Operativní

Příklady rozhodování různých úrovní managementu Strategická úroveň: který výrobek vyrábět nebo vyřadit z výroby, expanze na nové trhy, fúze podniků,… Taktická úroveň: design a vlastnosti výrobku (barva, materiál,…) Operativní úroveň: jak zajistit materiál pro výrobu, personální zajištění provozu

Strategické řízení Úkolem vrcholového managementu. Základem řízení celého podniku. Dlouhodobé, někdy i desítky let Proces, ve kterém vrcholoví manažeři formulují a zavádějí strategii směřující k dosažení stanovených cílů. Snahou strategického řízení je získání komparativní výhody. Dnes je zaměřeno hlavně na to, jak pružně reagovat na změny (turbulentního) prostředí. Nutnými kroky jsou definice poslání, cílů a strategie podniku

Poslání, cíle a strategie podniku Poslání – definuje základní funkci podniku, důvod existence podniku. Vyjadřuje čím chce podnik být; často vyjádřeno jako motto, heslo např. v reklamě Cíle podniku – požadované budoucí výsledky, jež se odvíjejí od poslání podniku Strategie podniku – stanoví cesty, jak dosáhnout poslání a cílů (může mít obvykle podobu písemného či elektronického dokumentu). Strategie je však orientována na základní směry vývoje, nikoli na detaily, proto je nutné ji doplnit podrobnějším a krátkodobějším pohledem. Tuto úlohu plní podnikové plánování (na taktické úrovni). Proces tvorby strategie zahrnuje: 1) strategickou analýzu, 2) formulaci strategie, 3) implementaci strategie, 4) strategickou kontrolu

Proces tvorby strategie 1) Strategická analýza Cílem je identifikovat, analyzovat a ohodnotit všechny relevantní faktory, které zřejmě budou mít vliv na strategii podniku. Dva základní okruhy: 1. Analýza okolí – analýza mikro- a makrookolí 2. Analýza vnitřních zdrojů a schopností Analýza SWOT

Formulace, implementace a kontrola 2) Formulace strategie Na základě výsledků strategické analýzy Spočívá ve zpracování strategických variant a výběru vhodné strategie 3) Implementace strategie Realizace zvolené strategie 4) Strategická kontrola Hodnotí výsledky realizované strategie, představuje zpětnou vazbu, posuzuje správnost zvolené strategie

Taktické řízení Úkolem středního managementu Konkretizuje strategické cíle a prostředky k jejich dosažení Taktické cíle jsou krátkodobější než strategické a snadněji kvantifikovatelné Jeho základní součástí je plánování, jež je východiskem pro všechny manažerské funkce. Plán není neměnný, ale pružně reaguje na změny podmínek

Plánování představuje činnost, směřující k určení způsobu, pravidel a taktiky, použité při realizaci strategie. Plán je v podstatě návod („příručka“) popisující metody, jak dosáhnout určitých cílů Je nutné respektovat požadavky na časovou provázanost plánovacích dokumentů. Výsledkem plánovací činnosti je plán. Plán, ačkoli se týká rozvoje podniku jako celku, musí být rozpracován a vztažen k jednotlivým funkčním oblastem (marketing, investice, výroba, finance, atd.). Plánovací proces nekončí sestavením plánů, ale pokračuje jejich realizací a následnou kontrolou (zpětnou vazbou).

Operativní řízení Nejnižší článek v hierarchii řízení Velmi krátkodobé a konkrétní Využívá operativní plány a nástroje vnitropodnikového řízení (normy, limity, kalkulace, plány výkazů, atd.) Strategické, taktické a operativní plánování musí být konzistentní a provázané

Funkční struktura plánování Představuje obsahovou složku plánování Vychází z jednotlivých činností podniku, které nelze plánovat odděleně, ale vždy s ohledem na vzájemné vazby. Jedná se o: Plánování marketingu Plánování výroby Plánování nákupu Plánování výzkumu a vývoje Plánování obnovy a údržby majetku Finanční plánování Plánování lidských zdrojů, aj.

Plánování marketingu představuje výchozí informační základnu pro plánování dalších činností podniku. Východiskem je marketingová analýza, která zkoumá segmenty trhu, konkurenci, prostředí, odhaduje poptávku a tím i objemy prodejů. Z marketingového plánu pak vychází především plán výroby, výrobních kapacit, investiční a finanční plán i plány ostatní. Plánování výroby navazuje na plán prodeje, který dává do souladu s kapacitními možnostmi podniku. Plán výroby zahrnuje plánování objemu a sortimentu, plánování výrobkových skupin, jednotlivých výrobků, součástí apod. a zároveň i nároky těchto objemů na výrobní kapacity, na strukturu a počet pracovníků, na surovinové zdroje.

Plánování nákupu. Úkolem nákupu je zabezpečit výrobu potřebnými surovinami, materiály, energií atd. Plánování nákupu zahrnuje tedy plány spotřeby, nákupu a zásob. Plánování výzkumu a vývoje se orientuje na oblast výrobního programu, resp. jeho inovací, přípravy nových výrobků, technologií, technického rozvoje, designu atd. Plánování obnovy a údržby majetku zahrnuje zpravidla dvě základní oblasti a to plánování oprav a údržby a plánování pořízení a likvidace dlouhodobého majetku. Plánování investiční činnosti navazuje na plány výroby a výrobních kapacit a na plány finanční. Součástí tohoto plánování jsou i propočty efektivnosti investic.

Finanční plánování zaujímá v systému plánování specifické postavení, což je dáno jeho integrujícím a průřezovým charakterem. Finanční plánování zahrnuje rozhodování o získávání kapitálu, o jeho alokaci, o jeho zhodnocení a o peněžním hospodaření podniku. Plánování lidských zdrojů se týká plánování potřeby počtu dělníků, technicko-hospodářských pracovníků, jejich kvalifikační struktury, jejich profesního růstu, vytváření pracovních podmínek, plánování systému odměňování a rozvíjení principů výkonnosti pracovníků.

Kde udělal chybu řídící pracovník? 