Občanské právo Dědické právo

„Oznámíte-li někomu, že jste ho učinil svým dědicem, pak jediná slušná věc, kterou můžete udělat, je ihned umřít.“ Samuel Buttler

DĚDICKÉ PRÁVO Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Upravuje přechod majetku zemřelého na jeho právní nástupce = dědice. Dědictví náleží dědici a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona = tzv. dědické tituly

Základní pojmy: dědic je subjekt práva, fyzická (nasciturus) nebo právnická osoba, na kterou přešla práva (aktiva) a závazky (pasiva) zůstavitele nebo jejich část, dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadne státu jako odúmrť dědické právo vzniká okamžikem smrti zůstavitele, dědic nemusí učinit projev vůle (vyrozumět soud), nabytí dědictví je povinně spojeno s řízením a rozhodnutím soudu v dědickém řízení, řízení probíhá u notáře, ale v konečné fázi rozhoduje soud svým rozhodnutím.

Přechod pozůstalosti na dědice: dědické řízení probíhá před notářem (tzv. soudní komisař), všechny úkony notáře jsou úkony soudu a státu úkolem notáře je zjistit, kdo by mohl být dědicem zemřelé osoby, a zjistit majetek a dluhy zůstavitele   příslušnost soudu se řídí místem, kde měl zůstavitel poslední bydliště, nebo místem, kde se nachází jeho majetek určení konkrétního notáře provádí okresní soud

Přechod pozůstalosti na dědice: cílem dědického řízení je rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví osobě, jejíž dědictví bylo prokázáno (jeden dědic), nebo schválení dohody u více dědiců pokud není u více dědiců dohoda, soud vyzve jednoho z účastníků, aby uplatnil žalobu soud také určí podmínky správy pozůstalosti od smrti zůstavitele až do doby rozhodnutí o vypořádání dědictví soud provede vypořádání manžela u SJM (určí, co z majetku patří do dědictví a co je majetkem manžela).

Předpoklady dědění: smrt zůstavitele (FO) existence dědictví dědický titul způsobilý dědic Pragmatická sankce podepsaná panovníkem Karlem VI. v roce 1713. Autor: User:Magellan, wikipedia.de, Zdroj: Hungarian pictures archive dostupný pod licencí Creative Commons na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pragmatica_Sanc.jpg

Důvody vydědění : neposkytl potřebnou pomoc v nouzi (stáří) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by měl (snaha o pravidelný styk ) byl odsouzen za trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze (znásilnění, pohlavní zneužívání, vražda, opakované násilí či týrání osob) vede trvale nezřízený život (alkoholismus, neplacení výživného na svého potomka, prostituce) zadlužení nebo marnotratnost dědice (pro potomky nezachová povinný díl) Dědická nezpůsobilost

Dědická nezpůsobilost: z dědického práva je vyloučen: ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu zavrženíhodnému činu proti zůstavitelově poslední vůli - donutil, překazil, zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil(lze odpustit) zákonný dědic manžel, pokud se dopustil domácího násilí, zákonný dědic rodič, pokud byl zbaven rodičovské odpovědnosti (rodičovské povinnosti zanedbával nebo zneužíval).

Zřeknutí se dědického práva: dědic se může dědického práva zříci před smrtí zůstavitele, a to veřejnou listinou, kterou sepíše se zůstavitelem ještě za jeho života zřeknutí má působnost i na potomky dědice může se zříci celého dědictví nebo jen jeho části. Například: dědic za života zůstavitele dostal byt, jeho sourozenec nic, lze se dohodnout na zřeknutí dědictví ve prospěch tohoto sourozence.

Odmítnutí a vzdání se dědictví: dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout, ovšem jen tehdy, pokud to není dědickou smlouvou vyloučeno pokud dědic odmítne dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl dědictví se odmítá výslovným prohlášením vůči soudu, a to do jednoho měsíce po vyrozumění od notáře odmítnutí se týká celého dědictví, například: odmítnutí dědictví z důvodu vysokých dluhů zůstavitele dědic se před soudem může vzdát dědictví ve prospěch druhého či více dědiců.

Nepominutelný dědic: těmto dědicům nelze zkrátit jejich povinný podíl, kterým jim ze zákona náleží jedná se o děti zůstavitele, nebo jejich potomky nezletilým přísluší minimálně ¾ jejich dědického podílu, zletilým minimálně ¼ nemusí to být věci z pozůstalosti, ale peněžní částka.

Dědické tituly: dědická smlouva, závět, ze zákona jsou seřazeny podle jejich síly a přednosti, navzájem se nevylučují a může dojít k jejich spojení, je stanovena priorita (přednost) dědické smlouvy nebo závěti (testamentu) před zákonnou posloupností od dědictví je nutno odlišit tzv. odkaz a od dědice tzv. odkazovníka (odkazovník není dědic), odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání jen určité věci (například psa), nebo zřízení určitého práva (například starat se o psa), dědic musí pohledávku odkazovníkovi vydat.

1. Dědická smlouva: zůstavitel povolává druhou smluvní stranu za dědice majetek mu zůstane až do smrti a může si domluvit protiplnění druhá strana to přijímá, a to vše ve formě veřejné listiny (notářský zápis) dědickou smlouvou nelze pořídit celou pozůstalost, čtvrtina majetku musí zůstat volná dědickou smlouvu nelze jednostranně zrušit

2. Dědění ze závěti (testament): Zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám pozůstalost nebo podíl na ní. právní účinky závěti nastávají až po smrti zůstavitele, zůstavitel ji může za života změnit nebo odvolat závěť může obsahovat dědickou substituci, tzn. může určit náhradníka dědice, nebo svěřenecké nástupnictví (například dědictví přechází po smrti dědice na dědice následného).

závěť může sepsat osoba starší 15ti let (notářský zápis) písemně vlastní rukou, beze svědků, vlastnoručně podepsaná (holografická), písemně, například na pc, vlastnoručně podepsaná, dva svědci (alografická ) písemně u notáře = veřejná listina, výjimečně ústně = živelné pohromy, válka apod. může obsahovat vedlejší doložky, například příkazy, vykonavatele závěti apod.

Dědění ze zákona Dědictví přechází na osoby určené v zákoně. Ti jsou rozděleni do 6 skupin v závislosti na příbuzenském vztahu k zůstaviteli. Pořadí skupin je závazné. 1. dědická skupina: děti = manželské, nemanželské (ne nevlastní, například vyženěné), můžou být výlučným dědicem, pozůstalý manžel, nemůže být výlučným dědicem. 2. dědická skupina: pozůstalý manžel, registrovaný partner = můžou být výlučným dědicem, zůstavitelovi rodiče, spolužijící osoby, například druh, nemůžou být výlučným dědicem.

3. dědická skupina: sourozenci (n. jeho děti) spolužijící osoby. 4. dědická skupina: prarodiče = z obou stran. 5. dědická skupina: prarodiče rodičů. ( praprarodiče ) 6. dědická skupina: děti dětí sourozenců(prasynovci, praneteře) a děti prarodičů(strýcové,tety)…..jejich děti