Archaické období 8.- 6. století př.n.l. Starověké Řecko II Archaické období 8.- 6. století př.n.l.

Polis (množ.č. poleis) = městský stát, v němž se na řízení státních záležitostí podíleli plnoprávní občané, tj. svobodní dospělí muži Poleis- několik set, velikost obvykle 50-100km2 Egejská oblast- horské hřbety, uzavřené kotliny, ostrovy nevznikl velký státní útvar, říše, ale izolované městské státy

Dnes: policie, politika

Velká řecká kolonizace

Důvody: nedostatek potravin (hlavně obilí) a surovin (kovy, dřevo) Nutnost najít odbyt pro řemeslné výrobky Získat půdu – relativní přelidnění vedlo k sociálnímu napětí Zakládající město (=metropole) a osada- zachovávaly trvale styky Osady zakládaly další osady 8. – 6. stol.př.n.l. Řekové- po Féničanech mořeplavci Zakládali kolonie na pobřeží Malé Asie v jižní Itálii na pobřeží Černého moře v jižní Francii např. dnešní města Istanbul, Neapol, Syrakúsy, Marsaille

tyranis V poleis vládla rodová aristokracie (= šlechta) Řemeslníci a obchodníci- často nespokojeni=sociální neklid= k moci se dostal schopný jednotlivec= tyran= samovládce

Tato forma vlády často pokroková- konfiskace půdy, přerozdělení, rozvoj řemesel a obchodu Později tyrani moci zneužili a ze strachu o svou moc zavedli krutovládu Neudrželi se více než 2 -3 generace Slovo tyran získalo hanlivý přídech

Nejvýznamnější městské státy Sparta a Athény

Sparta Jihovýchodní část Peloponésu „Lakónie“ Svobodní Sparťané se nazývali Lakedaimoňané Původní obyvatelé Achájové později podrobeni Dóry

Obyvatelstvo: 1) plnoprávní Sparťané, asi 1/10 obyvatelstva, Dórové, kteří si podmanili původní obyvatelstvo, Acháje vojáci

2) Perioikové =„ti, kteří sídlí kolem“ Svobodní, politicky bezprávní Jistá míra autonomie řemesla, obchod, vojenská služba, daně 3) Heilóti = státní otroci, kolektivní vlastnictví Přidělováni i s půdou rodinám plnoprávných Sparťanů zemědělství

Stálá hrozba vzpoury heilótů Plnoprávní Sparťané – represe, teror každoročně preventivní trestné výpravy (spartští mladíci procházeli heilótským územím a zabíjeli potenciální vzbouřence, útočili zjm.v noci. Formálně vyhlašovali válku, tzv. krypteia)

Sparta nezakládala kolonie, ale vedla výbojné války proti sousedům- v 6. stol.př.n.l. přinutila sousedy k uzavření peloponéského spolku

Život plnoprávných Sparťanů Hlavní náplní života- vojenský výcvik Chlapci v 7 letech odebráni matce a kolektivně vychováváni v oddílech Tvrdé podmínky vojenského života ( otužilost, tělesné tresty,hlad,…) Od 14 let účast na vojenských taženích a krypteích Muži každodenní vojenský výcvik Povinná služba od 20 do 60 let Ženy- větší svoboda a úcta než v jiných poleis „Vítězství nebo smrt“

Státní zřízení Společná vláda dvou králů (neomezená moc při vojenských taženích) Jejich moc omezena sborem pěti eforů (=dohlížitelů), největší moc ve státě Rada starších gerusiá- 28 mužů nad 60 let Shromáždění= lidový sněm- účast všech svobodných mužů nad 30 let, volili dohlížitele na 1 rok

Growing up in Sparta It was tough being a Spartan Growing up in Sparta It was tough being a Spartan. Sickly babies were killed. Children ran around naked. Boys practised fighting and did athletics. Girls also did physical exercises. Spartan women had more freedom than other Greek women - a wife ran the family farm and gave orders to the helots or slaves. Old people too were shown more respect in Sparta than in other Greek states. Spartan mothers told their sons before they left for battle, "Come back with your shield, or on it." Dead Spartans were carried home on their shields. Only a coward would drop his shield and run away. Soldier state Although every Spartan man had a farm, he spent a lot of his time preparing for war. He became a soldier when he was 20. However, a boy's training began much earlier, when he left his family home at the age of 7, and went to live in an army school. Discipline was tough. He was allowed only one tunic, and had to walk barefoot even in cold weather. He was taught how to live rough and steal food. He was warned it was foolish to get drunk, like some other Greeks did. Men lived in army camps even after they got married.

Athény 6.století- období reforem a vzniku demokracie poloostrov Attika Vláda aristokracie- vlastnili většinu půdy a otroků V 7. stol.př.n.l. – v Athénách sociální napětí: aristokracie vs. zemědělci- dluhy upadali do dlužního otroctví 6.století- období reforem a vzniku demokracie

Solónovy reformy 594/3 př.n.l. Řešení hledal reformátor Solón, zvolen nejvyšším úředníkem s velkými pravomocemi, archontem odstranil moc aristokracie rozdělil obyvatelstvo ne podle původu, ale majetku do 4 majetkových tříd Podle nich určeny práva a povinnosti Zrušil dluhy a zakázal dlužní otroctví

Athénská demokracie (=vláda lidu) Démos (lid)= plnoprávní: před zákonem rovni, volili a měli právo být voleni, rozhodovali na lidovém sněmu vs. Neplnoprávní: -otroci -cizinci (metoikové) - ženy

Další prohloubení athénské demokracie: (6. století) Tyran Peisitratos (Πεισίστρατος) a synové(Hippias -zavražděn a Hipparchos – vyhnán )- všestranný rozkvět Athén- např. zkonfiskoval šlechtě půdu a rozdal ji bezzemkům

Kleisthénes – provedl složitou územněsprávní reformu- obyvatelstvo rozdělil ne podle rodů (starý způsob), ale podle bydliště (10 oblastí) Zrušil výsady šlechty Vydal novou ústavu

Ostrakismos, střepinkový soud Aby se předešlo pokusům mocných jedinců nastolit samovládu 1x ročně lidové shromáždění hlasovalo, zda někdo ohrožuje demokracii Jméno napsáno na hliněný střep Podezřelý vypovězen na 10 let z Athén

Ostracism, political practice in ancient Athens. A prominent citizen who threatened the stability of the state could be banished without bringing any charge against him. At a fixed meeting in midwinter, the people decided, without debate, whether they would hold a vote on ostracism (ostrakophoria) some weeks later. Any citizen entitled to vote in the assembly could write another citizen’s name down, and, when a sufficiently large number wrote the same name, the ostracized man had to leave Attica within 10 days and stay away for 10 years. He remained owner of his property. Ostracism must be carefully distinguished from exile in the Roman sense, which involved loss of property and status and was for an indefinite period (generally for life). Ostracism is said by Aristotle, in his Constitution of Athens, to have been introduced by Cleisthenes in his reform of the Athenian constitution after the expulsion of Hippias (c. 508 bc), but the first use of it seems to have been made in 488–487 bc, when Hipparchus, son of Charmus of Collytus, was ostracized.