VZNIK, VÝVOJ A PRAMENY PRÁVA EU Prezentace 2015

Trocha teorie Státy – nositelé státní svrchovanosti (suverenity) Spolupráce (koexistence) mezi státy v rámci mezinárodního společenství Právní normy upravující tuto spolupráci – mezinárodní právo veřejné Dodržování těchto právních norem omezuje suverenitu státu k zajištění vzájemnosti (reciprocity) – příklad – diplomatické vztahy Spolupráce dočasná (příležitostná) trvalá (systematická)

Trocha teorie Rámec spolupráce Regionální – evropská, africká ad. Univerzální – politická, ekonomická Formalizace spolupráce – mezinárodní organizace Regionální univerzální Právní normy k založení mezinárodních organizací - sjednávají členské státy v zakládací smlouvě Právní normy fungování a rozvoji organizace Vznik na mezivládním principu - sjednávají členské státy smlouvami, které podléhají ratifikaci (OSN, Rada Evropy) Vznik na nadnárodním principu – vytvářejí orgány dané organizace a státy přebírají přímo (bez nutnosti ratifikace)-ES

Evropská společenství – předchůdce EU Myšlenka spojené Evropy ( 1946 -W.Churchill) 40. léta - projekty a iniciativy na evropské sjednocení poválečná hospodářská recese následkem 2. svět. války rozdělení Evropy mezi "vítěze“ (kdo?) a "poražené" (kdo?) projekt Evropských společenství - myšlenka vznikla ve Francii (Jean Monnet) poválečné uspořádání Evropy (urovnání vztahů mezi Francií a Německem), snaha o zajištění obnovy a prosperity kontinentu boj mezi federalisty (Jean Monnet společně s ministrem Robertem Schumanem) a funkcionalisty (v čele s Charles de Gaullem)

EU a nadnárodní právo Termín "nadnárodní" byl použit poprvé v případě zakládající smlouvy Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO, 1951) ES jsou právním předchůdcem EU charakteristické rysy práva ES založeno na mezinárodní smlouvě sjednané v plné formě státy Státy přenášejí část svých svrchovaných práv ve prospěch Společenství (jeho orgánů) Primát práva ES ve vztahu k vnitrostátnímu právu

Hlavní milníky evropské integrace 1951 – Pařížské smlouvy o ESUO 1958 – platnost Římských smluv o EHS a Euratomu 1960 – vznik ESVO jako alternativní koncepce ekonomické integrace (VB + severské státy) 1965 – EHS - dosažení zóny volného obchodu 1968 – vznik celní unie v rámci EHS 1973 – 1. rozšíření ES (VB, Irsko, Dánsko 1981, 1986 – jižní rozšíření ES (ES, P, GR) 1987 – Jednotný evropský akt – první revize smluv o ES a nástroj k dokončení vnitřního trhu

Hlavní milníky evropské integrace 1991- Maastrichtská smlouva – vznik EU („3 pilíře“) 1993 – spuštění vnitřního trhu 1994 – smlouva o vzniku Evropského hospodářského prostoru (ES+ ESVO) 1995 – severní rozšíření EU (Finsko, Švédsko, Rakousko) 1997 – Amsterdamská smlouva 1999 – spuštění EMU 2000- Niceská smlouva – předpoklad rozšíření EU až o 12 nových států

Hlavní milníky evropské integrace 2002 – začátek činnosti Konventu 2003 – platnost smlouvy z Nice, ukončení činnosti Konventu 2004 – 1. východní rozšíření EU, podpis Smlouvy o Ústavě pro Evropu (SoUE) 2005 – SoUE neprošla referendy ve FR, NL 2007 – 2. východní rozšíření EU – podpis Lisabonské smlouvy (platná až od 1.12.2009) 2013 – Chorvatsko 28. člen EU

Lisabonská smlouva podpis v prosinci 2007 v Lisabonu stávající smlouvy pozměněny, ale zůstaly v platnosti (rozdíl od Ústavní smlouvy) V účinnosti od 1.12.2009 smlouva nemá ústavní charakter – chybějí pasáže o společných symbolech EU jako dodatek a v menším rozsahu zahrnuje i Chartu základních práv EU Smlouvu o ES přejmenovává na „Smlouvu o fungování EU“ EU je právním nástupcem ES (dříve EHS)

Obsah Lisabonské smlouvy EU má právní subjektivitu Institucionální reformy snížení počtu eurokomisařů na 2/3 počtu člen. států snížení počtu poslanců EP na 751 (max. 96, min. 6 na 1 zemi) princip oboustranné flexibility možnost vystoupit z EU rozšíření pravomocí ESD a EP v rámci spolurozhodování o přijímání nové legislativy zvýšení práva národních parlamentů požadovat u EK změnu návrhů, u kterých je pochybnost o překročení pravomocí

Nové členění unijních kompetencí I. Výlučné kompetence Celní unie, konkurenční prostředí pro vnitřní trh, EMU, ochrana mořských biologických zdrojů, společná obchodní politika II. Sdílené kompetence Vnitřní trh, sociální politika, ekonomická, sociální a teritoriální koheze, zemědělství a rybolov, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele, doprava, energetika, oblast bezpečnosti a justice, zdravotní pojištění, výzkum a vývoj, technologický pokrok III. Koordinace ekonomických politik a zaměstnanosti Národní politiky, které nespadají pod rozhodování oroánů EU, koordinace politik zaměstnanosti, koordinace sociálních politik

Prameny práva EU Prameny = formy, v nichž je obsaženo objektivní právo (právní normy) Prameny práva EU se odlišují od pramenů jiných právních systémů (NP i MPV) v otázkách tvorby (kodifikace) kdo právní normy vytváří členské státy orgány Evropské unie podle jakých pravidel postupuje ( legislativní proces upravený v SFEU) právní akty vydávané orgány EU (v rámci naplňování společných politik EU) představují základ práva EU

Prameny práva EU klasifikace pramenů práva EU ode dne nabytí účinnosti Lisabonské smlouvy: I. Prameny totožné s bývalými prameny komunitárního práva (ES) II. Prameny v oblasti spolupráce v zahraniční a bezpečnostní oblasti (příjímá Rada EU) III.- Prameny bývalého III. pilíře (spolupráce v oblasti policie a justice ) – přechodná ustanovení do roku 2014

Prameny práva EU - přehled A. PRIMÁRNÍ PRÁVO EU (“ AKTY ČLENSKÝCH STÁTŮ”) a OBECNÉ ZÁSADY PRÁVNÍ (“nepsané právo” EU) B. MEZINÁRODNÍ SMLOUVY )+ SMÍŠENÉ SMLOUVY) C.SEKUNDÁRNÍ PRÁVO EU (AKTY PŘIJÍMANÉ ORGÁNY EU) a/ nařízení b/ směrnice c/ rozhodnutí d/ doporučení a stanoviska C. tzv. Soft law D. JUDIKATURA

A. PRIMÁRNÍ PRÁVO EU základní pramen práva EU zakládající smlouvy ES a EU Zakládající smlouva EU (1992) - SEU Zakládající smlouva ESAE (1957) - SESAE Zakládající smlouva E(H)S (1957) – dnes SFEU Revize zakládajících smluv (JEA, MS, AS …) Rozpočtové smlouvy ES Smlouvy o přistoupení nových členů EU Listina základních práv EU –(přijatá r. 2000 jako právně nezávazný dokument, LS „povýšena“ na úroveň primárních pramenů práva“ )

A. PRIMÁRNÍ PRÁVO EU subsidiární smlouvy předpokládané zakládací smlouvou ES (článek 293) uzavírané členskými státy EU v oblastech, kam nesahá pravomoc EU (kde se nemůže uplatnit sekundární právo) navazují na komunitární legislativu a jsou jejím doplňkem příklad – smlouvy týkající se zamezení dvojího zdanění Článek 293 zrušen k 1.12.2009 Lisabonskou smlouvou (2007) akty reprezentantů členských států - rozhodnutí zástupců členských států, jež se setkali v rámci zasedání Rady EU či Evropské rady tzv. "falešné zasedání Rady" (PŘÍKLAD : Act of 25 March 1993 amending the Protocol on the Statute of the European Investment Bank, empowering the Board of Governors to establish a European Investment Fund )

A. OBECNÉ ZÁSADY PRÁVNÍ vtaženy do práva EU judikaturou ESD principy převzaté ze systémů národních práv obecné zásady společné právním řádům členských států obecné zásady dovozované ESD ze samotné povahy EU a jeho fungování Hlavní zásady Ochrana základních lidských práv Právní jistota Proporcionalita nediskriminace z důvodu státní příslušnosti solidarita mezi členskými státy Institucionální rovnováha

B. MEZINÁRODNÍ SMLOUVY Vnější smlouvy (s nečlenskými státy nebo MO) Judikát ESD 81/73 Haegeman „smlouvy uzavřené mezi ES a třetími státy nebo mezinárodními organizacemi podle čl. 300 SES tvoří od okamžiku, kdy vstoupí v platnost, integrální součást komunitárního práva. Podle odst. 7 tohoto článku jsou takovéto smlouvy závazné pro orgány ES i pro členské státy“

B. MEZINÁRODNÍ SMLOUVY Smíšené smlouvy mezinárodní smlouvy uzavírané společně EU a členskými státy se třetími státy nebo mezinárodními organizacemi např. smlouva s WTO, smlouva o Evropském hospodářském prostoru, 1994 Dle posudku, vydaného Soudním dvorem, jsou smíšené smlouvy rovněž součástí práva EU

C. Sekundární právo EU váže státy i soukromé osoby AKTY ORGÁNŮ EU 1. NAŘÍZENÍ /závazný právní akt normativního charakteru/ má obecnou působnost závazné v celém rozsahu přímo použitelné ve všech čl. státech váže státy i soukromé osoby čl. státy jej nemohou prováděcím předpisem včleňovat do svého právního řádu ani jinak upravovat

C. Sekundární právo EU 2. SMĚRNICE / závazný právní akt pouze co do cílů, jichž má být dosaženo/ závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům transpozici do národního práva provádějí členské státy musí být provedena obecně závazným aktem národního práva Nástroj harmonizace národních právních řádů

C. Sekundární právo EU Příklady směrnic Směrnice Rady 76/114/EHS ze dne 18. prosince 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se povinných štítků a nápisů pro motorová vozidla a pro jejich přípojná vozidla a pro jejich umístění a způsob upevnění (Úř. věst. L 24, 30. 1. 1976, s. 1) Směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (Úř. věst. L 209, 24. 7. s.199)  vyvolávají následnou povinnost transpozice textu směrnice do národního práva Ve směrnici stanovena transpoziční lhůta Komise ex post kontroluje provedení

C. Sekundární právo EU 3.ROZHODNUTÍ ( normativní právní akt závazný pro subjekty, jimž je adresován) Může vázat jeden, několik nebo všechny členské státy , nebo jen soukromé osoby (PŘÍKLADY - Rozhodnuti Evropského parlamentu a Rady č. 3052/95/ES ze dne 13. prosince 1995, kterým se stanoví postup výměny informací o vnitrostátních opatřeních odchylných od zásady volného pohybu zboží v rámci Společenství Rozhodnutí Komise ze dne 22.dubna 1998 o uvádění na trh geneticky upravené kukuřice v souladu se směrnicí Rady ES č. 90/220/EEC)

C. Sekundární právo EU 5. STANOVISKA 4. DOPORUČENÍ právně nezávazné akty (mohou však být signálem pro další právní regulaci) Doporučení může obsahovat výklad jiných právních aktů EU (PŘÍKLAD: Doporučení Komise ze dne 24. srpna 2006 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů )

D. SOFT LAW Atypické předpisy, výslovně neupravené ve smlouvách a vydávané převážně Komisí k existujícímu primárnímu nebo sekundárnímu právu ( popř. rozvíjející judikaturu ESD) Opatření (Measures) Sdělení (communication) Prohlášení (declaration) Pravidla (Rules) Programy (Action Plan) hlavní směry (Guidelines)  

E. Case- Law - judikatura soudů EU judikatura ESD není z hlediska právní formy pozitivním právem je pramenem z hlediska obsahu (čl. 220 SFEU – ESD formuluje právní pravidla, která nejsou výslovně obsažená v psaném právu, avšak vyplývají z jeho norem) některé judikáty znamenají vyvození a formulaci nového pravidla vytvářejí nové pojmy práva EU či teorie Koncept přímého účinku práva Společenství v členských státech přednost práva EU před právní úpravou národní

Shrnutí EU – samostatný právní řád (právo EU, „evropské právo“ v užším smyslu ) Judikát ESD - případ COSTA/ ENEL „Na rozdíl od obvyklých mezinárodních smluv vytvořila Smlouva o EHS vlastní právní řád, který ... se stal součástí právního řádu členských států a který jsou jejich soudy povinné aplikovat. Tím, že bylo na neomezenou dobu založeno Společenství, jež je vybaveno vlastními institucemi, právní subjektivitou, pravomocí vytvářet vlastní legislativu a schopností rozvíjet vlastní aktivity na mezinárodním poli a zejména skutečnými pravomocemi vyplývajícími z omezení kompetencí nebo přenosem pravomocí ze států na Společenství, tyto státy omezily svá suverénní práva..., a vytvořily tak soubor práva závazného pro jejich příslušníky i pro ně samotné.“

Konec prezentace