Zahraniční a bezpečnostní politika EU Současný stav a výhledy 24. dubna 2012

Trocha opakování fiskální federalismus centrální vs nižší úroveň kde mají být určité pravomoci vykonávány? ekonomické základy, vychází z racionalismu (teorie veřejné volby) není ovšem plně aplikovatelné na EU menší transfery peněz menší pohyb obyvatel či kapitálu větší odlišnost zájmů centrální vs nižší úroveň výhody centra: úspory z rozsahu (economies of scale), internalizace externalit nevýhody: heterogenita zájmů nutné zvážit náklady a zisky- rovnováha, jinak: unie hodně centralizovaná, ale malá velká, ale jen málo využíváno výhod centralizace

Zahraniční a bezpečnostní politika klady centralizace úspory z množství téměř absolutní internalizace externalit také problém černých pasažérů řeší se zejména globální problémy zápory centralizace zájmy možná odlišné, není ale jen zdánlivé? národní zájmy pevné, ale jdou prosadit?

Trocha teorie 2 legitimita přesunu pravomocí politika není jen o ekonomických datech částečné vzdání se suverenity nutná silná veřejná podpora ale: zahraniční i bezpečnostní pol. záležitostí elit jednání mimo dosah veřejnosti obyčejní lidé těmto záležitostem „nerozumí či se jich netýkají“

Zahraniční politika EU ambice vysoké, reálný průběh slabý Haag až Maastricht když už, tak mezivládně spousta nástrojů zůstává na půl cesty teorie mezery mezi kapacitami a očekáváními příklady selhání občanská válka v Jugoslávii zásah v Iráku Rusko a další bývalé státy SSSR (válka v Gruzii) problematické státy Afriky (např. Rwanda, Zimbabwe) arabské jaro příklady „úspěchů“ trochu Palestina, Irán částečně východní Evropa (ale tlak rozšíření)

Zahraniční politika EU: reforma a realita mix různých záležitostí „nadnárodní“: obchod, rozšíření, rozvojová politika „mezivládní“: zahraniční a bezpečnostní politika většinou bráno jen toto, ale první skupinu vždy brát do úvahy snahy o zvýšení efektivity Amsterdam: „pan Evropa“ Nice: další soubor výborů občasné návrhy členských států či vybraných politiků zkušenosti chybějící vedení vs jeho proliferace rozdělení pravomocí mezi Radou a Komisí jednomyslnost brzdou- kompromisy mění rozhodnutí na nicneříkající proklamace nulová role Soudního dvora, EP (nižší legitimita)

Příklad: prohlášení k situaci v Libyi Situace v Libyi zůstává i nadále důvodem k vážnému znepokojení. Vyjadřujeme pevnou solidaritu s libyjským lidem a s oběťmi násilí. Důrazně odsuzujeme násilné represe libyjského režimu namířené proti vlastním občanům, jakož i hrubé a systematické porušování lidských práv. Vítáme rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1970 a postoupení situace v Libyi k řešení Mezinárodnímu trestnímu soudu. Používání síly, a zejména vojenských prostředků proti civilnímu obyvatelstvu je nepřijatelné a musí být okamžitě zastaveno. K zajištění bezpečnosti lidí musí být použity veškeré nezbytné prostředky. Evropská rada je vážně znepokojena útoky namířenými proti civilnímu obyvatelstvu, včetně útoků ze vzduchu. V zájmu ochrany civilistů členské státy posoudí veškerá možná nezbytná opatření, a to za podmínky, že pomoci bude prokazatelně zapotřebí, bude existovat jasný právní základ a podpora ze strany regionu. Osoby odpovědné za násilí budou povolány k odpovědnosti a musejí počítat s vážnými důsledky. Při reakci na tuto krizi budeme spolupracovat s OSN, Ligou arabských států, Africkou unií a našimi mezinárodními partnery. Vyzýváme k urychlenému svolání summitu Ligy arabských států, Africké unie a Evropské unie. Plukovník Kaddáfí se musí okamžitě vzdát moci. Jeho režim ztratil veškerou legitimitu a pro EU již není partnerem. Evropská unie přijala omezující opatření vůči vedoucím představitelům Libye a subjektům, které vlastní značný majetek a jsou ovládány režimem, a je připravena přijmout další sankce. Cílem je, aby Libye urychleně zahájila spořádaný přechod k demokracii prostřednictvím široce pojatého dialogu. Evropská unie vítá a podporuje prozatímní přechodovou národní radu v Benghází, kterou považuje za politického partnera. Evropská unie je připravena pomoci Libyi nastolit ústavní stát a rozvíjet právní stát. Je rovněž připravena reagovat na žádosti libyjského lidu o pomoc při obnově libyjského hospodářství.

ZP jako priorita?

Role Lisabonské smlouvy: teoretické základy interpretace posílení přijetí LS jako krok k posílení mezinárodní pozice EU a její mezinárodní identity rozšíření možností EU interpretace racionalizovaného intergovernmentalismu minimální adaptace dosavadních ustanovení členské státy mají SZBP pouze k realizaci národních cílů

Strukturální změny díky LS? zrušení pilířů formálně pilíře opuštěny faktický stav: SZBP je stále vydělena oproti ostatním politikám do části LSEU (kapitola 2) čl. 24 odst. 1: „Společná zahraniční a bezpečnostní politika podléhá zvláštním pravidlům a postupům.“ de fakto zůstávají dva pilíře rozdělení pravomocí SZBP v čl. 2 odst. 4 SFEU speciální kategorie (mimo klasickou triádu), někde mezi sdílenými a doplňkovými další garance pro státy: čl. 4 odst. 1 LSEU: „… Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.“ deklarace č. 24: právní subjektivita pro EU ji nedává právo jednat mimo svěřené pravomoci obecně: LS nerozšiřuje v oblasti SZBP pravomoci EU

Ustanovení o zahr. vztazích EU v primárním právu

Zahraniční politika EU: Lisabon institucionální změny- papírová verze: fce Vysokého představitele pro zahraniční věci a obrannou politiku (Ministr zahraničních věcí EU) dvojí (trojí) klobouk- předsednictví, komisař pro vnější činnost, Vysoký zástupce propojení nadnárodních a mezivládních aktivit možnost navrhovat rozhodnutí v oblasti Evropský útvar pro vnější činnost propojení současných struktur Komise a Rady centrální a externí část vznik evr. diplomatické služby, ale nenahrazuje národní zastoupení (naopak spolupráce s nimi) institucionální změny- reálná situace: Vysoký představitel skutečně jeden hlas pro EU? role konkrétní osoby zastávající funkci (výběr Ashtonové) možnost přetížení poslední dobou výrazná kritika za „neviditelnost“ Útvar pro vnější činnost propojení odlišných byrokratických kultur problematické spory o lukrativní místa kontrola EP a národní parlamentů nedostatečná konkrétní realizace bude vyzkoušena až v čase rozhodování stále jednomyslnost, nelze přijímat legislativní akty

Bezpečnostní a obranná politika EU ještě problematičtější počátky (srv. EOS) ještě větší ambice Petersberg, Kolín, Helsinky koncepty sil rychlé reakce, battlegroups- reálné výsledky?! spolupráce s NATO (Berlín plus) „měkká“ bezpečnostní politika podpora budování míru, stabilizace po konfliktech, hospodářská rekonstrukce angažovanost EU v Bosně, Kosovu převzetí operací po OSN, de fakto „protektoráty EU“ zprostředkování jednání na středním východě, Iránu „tvrdá“ bezpečnostní politika přímé zásahy řešící „horké“ problémy úspěchy: operace v Kongu, Čadu (většinou ale zájem jedné země, tak i poskytuje jednotky), Somálsko neúspěchy: Irák (2002): hluboký rozpor mezi podporovateli a odpůrci zásahu USA („stará vs nová“ Evropa) Darfúr: neschopnost zasáhnout přes výzvy veřejnosti i mezinárodní společenství Libye: Francie a VB vs Německo společná obrana (armáda) v brzké budoucnosti absolutně nereálné, ani nejsou pokusy o takový krok

Bezpečnostní a obranná politika EU informace o vybraných operacích EU

Bezpečnostní a obranná politika EU Lisabonská smlouva pouze nevýznamné změny uvádí se jako cíl společná obrana, ale ve smyslu dalekosáhlé ambice klauzule o vzájemné pomoci- jen mezi státy (NATO ale klíčové) stálá strukturovaná spolupráce určité státy mohou jít dále, pokud splňují podmínky cílem snadnější plnění náročnějších misí hlavní problém přetrvává: velmi různorodá východiska v členských zemích několik států neutrálních Finsko, Švédsko, Rakousko, Irsko, Kypr, Malta zbytek členy NATO ty, které bezpečnost chtějí zajistit primárně v NATO (VB, nové ČS, Nizozemí) ty, které chtějí posílení evropského rozměru obrany (Francie, částečně Německo)

Bezpečnostní a obranná politika EU příklad vojenských zakázek výjimky z pravidel hospodářské soutěže podporování vlastních národních šampiónů náklady na obranu vs efektivita vracíme se zpět k fiskálnímu federalismu ale zase nutnost utajení, ochrana duševního vlastnictví rozpočty nemalé, ale nepřináší výsledky USA 95 % zdrojů při zásahu proti Jugoslávii v roce 1999 příklad letadel 4./5. generace USA: pouze letoun F35 EU: Rafale (Francie), JAS 39 Gripen (Švédsko), Eurofighter (více zemí)

Výdaje na obranu EU vs USA

Bezpečnostní a obranná politika EU cesta trhu: konsolidace hlavně v letectví: EADS, BAE, jinde např. Thales spíše ale přes odpor vlád (také princip juste retour) určité úspěchy (např. Airbus vyhrál tendr v USA- 35 mld USD, po protestech pozastaveno)

Bezpečnostní a obranná politika EU cesta spolupráce řízená politikou snaha o koordinaci určité společné projekty: vrtulník Tiger, Airbus A400M Evropská obranná agentura úkolem otevřít trh s vojenským materiálem, zlepšit spolupráci zbrojního průmyslu, společný výzkum problematický způsob založení (ÚS vs společný postoj Rady v roce 2004, nyní LS) přijat Kodex chování (2006)- dobrovolné vyhlašování zakázek cílem vznik Evropského trhu s obranným materiálem

EU jako civilní velmoc síla v obchodní oblasti politika životního prostředí hlavně globální oteplování snižování energetické závislosti (ale spory) pomoc v demokratizačním úsilí podpora rozvojových cílů OSN rozvojová a humanitární pomoc

Koloběh rozvojové pomoci ve světě (a role EU)

Rozvojová pomoc jako % HDP

Rozvojová pomoc jako % HDP

Rozvojová pomoc jako % HDP

Rozvojová pomoc EU podle destinace