Problémy odevzdaných prací Text neodpovídá na zadané téma Chybějící, nebo školské úvody a závěry Vršení tezí bez argumentů a příkladů Popisnost: místo zamyšlení popisy a návody Absence linky a mikro i makrostruktury Nepřesné formulace, ledabylé nakládání s jazykem Multiverbizace, aneb jednoduché věci popsané složitě Používání nicneříkajících výplňových vět Konstatování banalit Nevíme, pro koho píšeme Překlepy a hrubky

Chybějící, nebo školské úvody a závěry Proč by měl kunsthistorik dobře psát (a co to vlastně znamená dobře psát) Tato esej se zabývá tématem, proč by měl umět historik umění dobře psát a co to vlastně znamená dobře psát. V její první části se zaměřím na otázku kunsthistoriků, v druhé potom rozeberu obecný pojem správného psaní. V této krátké eseji bych se chtěla zabývat tím, proč by měl kunsthistorik umět dobře psát a následně i otázkou co to znamená dobře psát.

Vršení tezí bez argumentů a příkladů Dostávám se tím ale nepřímo k prvnímu argumentu, proč by tedy vlastně měl kunsthistorik umět dobře psát. Prvním důvodem by mohla být řekněme židovsko-křesťanská tradice v širokém slova smyslu, a pak tradice zaměření Filosofické fakulty. Tento bod bych rozvedla například konkrétními případy autorů, jejichž texty považuji za kvalitní a následování hodné. Historikové umění mají při psaní mnohem složitější úkol, než pisatelé z ostatních oborů. Často musí pracovat nejen s odborným jazykem, který je vyžadován v určitých útvarech, ale jak už bylo řečeno, tak i s jazykem velmi košatým.

Popisnost: místo zamyšlení popisy a návody U každého textu nás v první řadě zaujme jeho vizuální úprava. Je tedy dobré, když je text zarovnán a dělen na odstavce.  Důležité je i samo složení vět. Příliš dlouhá souvětí se stávají nepřehlednými a matoucími. Mnohé texty jsou napsané tak komplikovaně, že si je čtenář musí přečíst opakovaně, aby pochopil hlavní myšlenku. Dalším hodnotícím kritériem  je schopnost se vyjadřovat. V psaném projevu si autor nemůže dovolit běžné hovorové výrazy ani hrubé chyby proti pravopisu. 

Absence linky a mikro i makrostruktury Pro dobře působící text je tedy zcela zásadní, aby měl pisatel k tématu vztah a dokázal se o něm plynně a souvisle vyjádřit. Důležité je získat dostatečné množství informací a umět s nimi dobře zacházet. Problém může nastat i při citování zdrojů a poznámkách pod čarou. Rozsáhlou metodiku vypracoval a mnoha pracemi ilustroval například Umberto Eco v příručce Jak napsat diplomovou práci. Všechny jeho závěry si však momentálně nedovoluji parafrázovat. Nicméně alespoň jedna z jeho myšlenek mě přivádí na otázku účelu takového textu, což tvoří další bod této eseje. Velmi zjednodušeně řečeno, k účelu, kterému bude text sloužit, bychom měli zvolit vhodný jazyk psaní. Tento argument pak Eco vtipně objasňuje na několika případech, které tu bohužel nemohu ocitovat ani parafrázovat, protože mě zradila paměť.

Nepřesné formulace, ledabylé nakládání s jazykem Pro znázornění si můžeme text rozdělit do několika vrstev: strukturální, gramatickou, stylistickou a lingvistickou. Vlastní písemný projev by měl čtenáře zaujmout. Text, který lze označit za kvalitní, by zaprvé měl určitě vědět, jakému účelu bude sloužit. Kdo bude výsledný text číst, jaká je jeho hlavní cílová skupina? Pravděpodobně ten, který předtím o její umělecké hodnotě neměl nejmenší tušení a jde o to jej přesvědčit či nadchnout, což je ale velmi nepravděpodobné.

Multiverbizace, aneb jednoduché věci popsané složitě Kromě formální správnosti se ale často naskýtá také problém s psaným projevem jako takovým, a to zejména kvůli jeho nesrozumitelnosti či chaotičnosti, dlouhým nic nesdělujícím pasážím nebo naopak přílišné strohosti až úsečnosti. To je problém snad všech lidí vyjadřujících se písemným projevem. Pokud budeme vnímat vědu v její podstatě, tak samotná vědecká práce převažuje svou důležitostí i nepovedenou formu jejího představení.

Používání nicneříkajících výplňových vět Na druhou stranu, je umění dobrého psaní pouze o pevně stanovených poučkách a obecných pravidlech?  Přestože můžeme snadno poznat špatný článek, průměrný od dobrého se dá rozlišit mnohem hůře a mnohdy je to i věc osobního názoru. Kromě formálních pravidel o struktuře textu a samozřejmě pravopisu je třeba pro dobré psaní ještě další kvality, která se nedá nastudovat v učebnici. Touto až zázračnou kvalitou jsou zkušenosti, které jak známo, jsou nenahraditelné. Nemohu sice říci, že bez nich nemůže dobrý článek vzniknout, faktem ale zůstává, že s nimi je jeho zrod mnohem snazší. 

Používání nicneříkajících výplňových vět Na druhou stranu, je umění dobrého psaní pouze o pevně stanovených poučkách a obecných pravidlech? Kromě formálních pravidel o struktuře textu a samozřejmě pravopisu je třeba pro dobré psaní ještě další kvalita - zkušenosti. Nemohu sice říci, že bez nich nemůže dobrý článek vzniknout, faktem ale zůstává, že s nimi je jeho zrod mnohem snazší. 

Konstatování banalit (…) text může být krásně zpracován, ale pokud je plný pravopisných hrubek, jeho úroveň výrazně klesá. Každý si raději přečte jasný, dobře napsaný text, v němž jsou informace dobře utříděny než rozvleklý, chaoticky sepsaný text. Například odborné uměleckohistorické texty vyžadují hojné používání poznámkového aparátu. Populárně naučné články na rozdíl od toho nemusí mít tolik poznámek a vyžadují méně odborný jazyk s ohledem na čtenáře.

Nevíme, pro koho píšeme A co to vlastně znamená, umět dobře psát?  Schopnost psaní rozvíjíme již od věku šesti let, když poprvé nastoupíme do školy a učíme se abecedu, základy psaní jednotlivých písmen a rukopisu. Postupem času a někdy až úmorným opisováním jednotlivých písmenek, začneme rozvíjet svůj vlastní rukopis, který je pro každého člověka jedinečný a charakteristický.

Překlepy a hrubky Už během studia mnozí aktivně spolupracují s odpornými periodiky nebo se věnují jiné publikační činnosti. Přesně tak jako stejné stohy knih popsané texty dobrými, na logických argumentech vystavěnými, takové, jenž jsou vnitřně jednotné a čtivě napsané.

Bonus: Jak je to s žánry a funkčními styly?