Ius, religio, magia Miroslav Frýdek ©

Co je právo? Dig. 1,1,1 pr. Ulpianus Ius est autem a iustitia appelatum: nam, ut elegenter Celsus definit, ius est ars boni et aequi. Dig. 1.1.10.2 Ulpianus Iuris prudentia est divinarum atque humanarum rerum notitia, iusti atque iniusti scientia.

Co je náboženství? Pokuste se vytvořit definici římského náboženství

Religio Sacra privata Sacra publica

Co je magie Magia (česky „Magie“) je debutové album kolumbijské zpěvačky Shakiry. Jedná se o kolekci písniček, které nahrála od svých osmi let. Toto album nahrála pro Sony Colombia v roce 1991, když jí bylo 13 let. Bylo vydáno pouze 900 kusů.

Magia Ars magia Západoiránské etnikum Mágů Apuleius Apol. 26: „ Magie je umění milé nesmrtelným bohům, … jak je ctít a vzývat“ Magie – vyšší stupeň Čarodějnictví – nižší stupeň (část) Paulus Sent. … ale také znalosti těchto knih je lépe se zdržet…

…CTh 9,16,6 – „ …veškeří mágové, ať se nacházejí kdekoli, jsou považováni za nepřátele lidského rodu“ Lex Cornelia – „ kdo koná nebo organizuje špatné obřady“

Sněmovní nemoci – mortuus comitialis LDT – Qui malum carmen incantassis Carmen – ob(pro, kvůli, proti)+cantare (zpívat, básnit, říkat kouzla) LDT – Qui fruges excantassit - kdo by očaroval plody Neve alienam segetem pellexeris – ani cizí sadbu nesmíš převádět Cantus vicinis fruges traducit ab agris – písně přenáší výhonky ze sousedova pole

Ius Quiritium ius fas mos conseutudo aequitas civilní výrok usus právní obyčej smysl pro právo bohů zvyk vyšší spravedlnost

Struktura římského práva Ius ius divinum ius humanum ius publicum ius privatum ius civile ius gentium ius civile ius honorarium

Ius privatum et religio familia Patria potestas Přechodové obřady (rituály) Narození Dospělost Svatba Smrt

Ius privatum et religio věcná práva komercionální extra commercium

Rozdělení věcí I J 2, 1 pr. Některé věci jsou podle přirozeného práva společné všem (communia), některé jsou veřejné (publica), některé patří celku (universitas), některé nikomu (nullius) většinou ale patří jednotlivci. Gaius 2, 2: Základní rozdělení věcí se tedy svádí do dvou skupin: jedny jsou totiž věci práva božského, druhé věci práva lidského

Gaius II. 9: To však, co je božského práva, není majetkem žádného (člověka). Naproti tomu, co je práva lidského, majetkem někoho obvykle bývá, ale je i možné, že není majetkem nikoho: neboť do té doby, než se někdo stane dědicem, nejsou pozůstalostní věci majetkem nikoho.

Věci všem lidem společné Vzduch Tekoucí voda Moře Mořské pobřeží (to sahá tak daleko, kam dosáhne nejvyšší zimní příliv) Všechny řeky a přístavy jsou veřejné; z toho plyne, že všichni mohou chytat ryby v přístavech a řekách. Vlastnické právo k břehům řek patří těm, jejichž pozemky lemují břehy.

Věci patřící celku Jsou ty věcí, které nepatří jednotlivcům a nacházejí se ve městech. Divadla Sportovní stadiony etc.

Věci veřejné Jsou ty, které nejsou v majetku nikoho – patří pospolitosti a slouží všem. Cesty Náměstí, aquadukty …

Věci ničí Res nullius Res nullius divoká zvěř res sacrae (věci sakrální) věci opuštěné… res religiosae (věci kultu) res sanctae (věci posvátné)

Res sacrae Res sacrae – věci sakrální; jsou ty, které byly zasvěceny bohům nebeským např. chrámy, dary bohům…

Res religiosae Res religiosae – věci zasvěcené, věci kultu; jsou ty, které jsou zasvěceny bohům podzemním např. hrob (hrobové místo)

Res sanctae Res sanctae – věci posvátné; mezi věci posvátné patří městské brány a hradby.

Gaius II. 4: Posvátné jsou ty, jež byly vysvěceny bohům nebeským, zasvěcené ty, jež byly zůstaveny bohům podsvětním. Gaius II. 5: Za posvátnou věc se však považuje pouze to, co bylo vysvěceno z vůle národa římského, například zákonem, o té věci vydaným anebo usnesením senátu, (o té věci) přijatým.

Ius privatum et religio dědické právo Dědické právo obsahuje soubor právních norem, které určují, co se stane s pozůstalostí osoby sui iuris, která zemřela. Především se jedná o otázku, komu a jaký díl majetku připadne a vůči komu se mohou obrátit věřitelé zůstavitele se svými majetkoprávními nároky.

Univerzální sukcese Dig. 29, 2, 37 Pomponius libro quinto ad Sabinum Heres in omne ius mortui, non tantum singularum rerum dominium succedit. Dědic nastupuje do všech práv mrtvého, ne pouze do vlastnického práva k jednotlivým věcem.

Pozůstalost Je majetková a náboženská podstata; souhrn práv a závazků zemřelé osoby. Předmětem pozůstalosti nebyla taková práva a povinnosti, která se vázala k zemřelé osobě a která smrtí zanikala, jako např.: manus patria potestas, povinnosti zaplatit pokutu z actiones poenales ususfructus, usus, držba a další.

Zůstavitel Je osoba, po níž dědická posloupnost nastává. Požadavky na zůstavitele: Svéprávný římský občan Ius testamenti Obecně: civis Romanus sui iuris Dědická posloupnost po otrocích, cizincích a osobách alieni iuris byla nemyslitelná (peculium)

Dědic Požadavky na dědice: Dědicem nemohli být: musel být římským občanem době zůstavitelovi smrti musel žít, alespoň jako nasciturus. Dědicem nemohli být: Otroci Peregríni Odpadlíci od víry Kacíři Děti velezrádců Vdova, která porušila smuteční rok aj. Způsobilost být dědicem musela existovat v okamžiku zůstavitelovy smrti a trvat nepřerušené až do nabytí dědictví.

Dědická posloupnost Je přechod práv a závazků z osoby zemřelé na jeho dědice. Základním předpokladem byla smrt zůstavitele, po níž přecházela pozůstalost Formou univerzální sukcese jedním rázem „uno actuu“ na dědice.

Ius privatum et religio procesní právo Nejstarší formu soudního řízení ovládal velký formalismus, pod ztrátou nepřiznání nároku musely strany přednášet přesně dané formulace a provádět rozličné symbolické úkony. Actor musel svůj nárok přednést doslovnou citací zákona, odtud název řízení lege agere – žalovat slovy zákona.

Konec legisakčního řízení přinesl až v pol. 2. stol Konec legisakčního řízení přinesl až v pol. 2. stol. lex Aebutia – tento zákon zavedl pro soukromoprávní spory možnost, aby římští občané, vedle legisakčního řízení, mezi sebou podstupovaly proces, který nese označení per formulas sive per concepta verba – řízení per formulas – formulové řízení. Leges Iuliae iudiciorum privatorum pak odstranily legisakční řízení a výhradním typem řízení byl jen formulový proces

Legis actio sacramento Je nejstarší a hlavní l.a., použitelná na nároky všeho druhu. Druhy: actio in rem – věcná žaloba používaná ve sporech o vlastnictví – meum esse. Používala se vindikace a contravindikace a pak byla žalovaná strana vyzvána k uzavření procesní sázky sacramenta. Ve sporech jejichž hodnota přesahovala 1000 assů bylo sacramentum 500 assů, ve sporech jejichž hodnota byla do 1000 assů aa ve sporech o čest a svobodu bylo sacramentum 50 assů. Po uzavření sacramenta přiřkl praetor jedné z procesních stran spornou věc, tato strana však musela dát jistotu, že ji v případě prohry vydá i s plody od litiskontestace actio in personam – osobní žaloba

Děkuji za pozornost