Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ Písek Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0010 Škola: Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Písek, Karla Čapka 402 Předmět: CJL Ročník: 1. Téma: Přímá řeč a její užití Tematický okruh: Gramatika- syntax Jméno autora: Mgr. Hana Maříková Datum tvorby: prosinec 2013 Kód materiálu: OPVK_1.5_DUM_III/2_CJL_MA040 Soubor: 09VYSTUPY/VY_32_INOVACE_CJL_MA040 Anotace: Opakování větné skladby – zopakování pravidel pro značení a použití vlastní a nevlastní přímé řeči, polopřímé a nepřímé řeči

Přímá řeč textový prostředek k zachycení výpovědi či promluvy jednoho nebo více mluvčích bývá uvozena uvozovací větou, která má informativní funkci přibližuje situaci, v níž byla promluva pronesena seznamuje nás s autorem výpovědi a jeho postoji

Druhy přímé řeči při psaní textu rozlišujeme čtyři základní druhy přímé řeči: 1) přímá řeč vlastní 2) nevlastní přímá řeč 3) polopřímá řeč 4) nepřímá řeč

Přímá řeč vlastní nejdůležitější prvek přímé řeči vlastní jsou uvozovky uvozovky oddělují zbytek textu přímá řeč je samostatná věta, proto začíná velkým písmenem a končí interpunkčním znaménkem

Uvozovací věta přímá řeč bývá zpravidla doplněna uvozovací větou, která může: stát před přímou řečí stát za přímou řečí nebo do ní může být i vložena

Uvozovací věta před přímou řečí stojí-li uvozovací věta před přímou řečí, je nutno ji zakončit dvojtečkou např.: Hanka vykřikla s nadšením: „To je výborné, moc se ti to povedlo.“

Uvozovací věta za přímou řečí stojí-li uvozovací věta za přímou řečí, která má formu oznamovací věty, zakončujeme tuto přímou řeč čárkou a pokračujeme uvozovací větou s počátečním malým písmenem např.: „To je výborné, moc se ti to povedlo,“ vykřikla Hanka s nadšením.

Přímá řeč ve formě otázky, přání, rozkazu malé počáteční písmeno u uvozovací věty použijeme i v případě, že má přímá řeč formu věty tázací, přací či rozkazovací, a je zakončená jiným interpunkčním znaménkem než tečkou např. „To je výborné, moc se ti to povedlo!“ vykřikla Hanka s nadšením. „Myslíš, že je to tak správně?“ zeptala se Hanka.

Uvozovací věta vložená do přímé řeči čárky z obou stran oddělují větu uvozovací tehdy, když je vložena do přímé řeči obě části přímé řeči musí být uvozeny uvozovkami např.: „To je výborné,“ vykřikla s nadšením Hanka, „moc se ti to povedlo.“

Nevlastní přímá řeč vyskytuje se především v uměleckých textech nelze v ní jasně odlišit řeč postav a řeč vypravěče v případě nevlastní přímé řeči jsou vynechány uvozovky, dvojtečky i uvozovací věta např.: Jirka vyšel se psem ze dveří, pojď, půjdeme na procházku.

Polopřímá řeč přechod mezi vlastní přímou řečí a řečí nepřímou stejně jako nevlastní přímá řeč není graficky odlišena od zbytku textu osoba mluvčího promlouvá ve 3. osobě např.: Ne, nemusí se bát, nejde služebně, slyšel jen, že má otec nějaké dokumenty, které by si rád prolistoval.

Nepřímá řeč jako nepřímá řeč je označována reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou dochází proto ke gramatickým změnám v osobě, času a obvykle i ve způsobu původní výpovědi formálně je věta nepřímá vedlejší větou předmětnou, závislou na hlavní větě např.: Paní učitelka říkala, že si máme vzít na výlet pláštěnku a pořádné boty.

Zdroje SOCHROVÁ, Marie. SOCHROVÁ MARIE. Český jazyk v kostce. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996, 104 s. ISBN 80-720-0041-1. Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. 1.vyd. Praha: Fortuna, 1999, 383 s. ISBN 80-716-8679-4. Pravopisně.cz. ZIMOVÁ, Ludmila. Učíme se pravopis: soubor textů pro opakování a procvičování pravopisné látky 5.-9. ročníku základní školy [online]. Praha: Fortuna, 1991 [cit. 2013-10-30]