Hydrosféra 9. ročník ZŠ ZŠ Strossmayerovo nám.4, Praha 7 Autor: Ing. Miroslava ROMANOVÁ

Voda na zemi Hydrosféra (vodní obal Země) představuje soubor veškeré vody na Zemi Celkové zásoby vody na Zemi jsou asi 1.385.989.600 km³ Z tohoto objemu je jen 2,53 % sladká voda Hydrosféra se datuje od doby před asi 4 miliardami let, kdy teplota povrchu zemského tělesa poklesla pod 100°C a vodní páry mohly kondenzovat

Voda na zemi Veškerá voda na naší planetě se vytvořila v době jejího vzniku, od té doby se pohybuje v nepřetržitém koloběhu Voda se na zemi vyskytuje v podobě pevné (ledovce, sníh), kapalné a plynné (vodní pára) Motorem tohoto koloběhu je energie naší hvězdy - Slunce

Oceány a moře Většinu vody na Zemi obsahují oceány a moře, které tvoří souvislou vodní plochu Na ně připadá 361,3 milionu km², což je 71 % zemského povrchu Mořská voda moří a oceánů je slaná. Jedná se o roztok různých minerálních a organických látek. V tomto roztoku neustále probíhají různé fyzikální, chemické a biologické procesy

Vertikální rozložení vody v moři Se vzrůstající hloubkou vody v moři klesá množství slunečního svitu a naopak narůstá tlak Organizmy, které umí vytvářet organické látky potřebují ke své práci sluneční světlo (producenti) Pouze velmi malé hloubky vody poskytují dostatečné množství sluneční energie, které je k této práci potřebné Ve větších hloubkách pak jsou pouze spotřebitelé (konzumenti) těchto látek

Vertikální rozložení vody v moři

Vertikální rozložení vody v moři Vrstva přiléhající k Atmosféře se nazývá Epipelagiál (řecky epi- znamená nahoře) představuje prosvětlenou zónu, ve které může probíhat fotosyntéza, produkce živin zde převažuje nad jejich spotřebou (konzumace) Pod touto zónou světla leží další zóna Mesopelagilál (řecky meso- znamená uprostřed), která se nazývá zónou stmívání. Množství světla již nestačí k fotosyntéze

Vertikální rozložení vody v moři Pod touto vrstvou se nachází zóna tmy – Bathypelagiál (řecky bathos znamená hluboký). Živočichové v této hloubce se často vyznačují bioluminiscencí – schopností „svítit“. V této vrstvě již panuje tlak s hodnotou až 400 krát větší, než je běžný tlak v atmosféře. Avšak vorvaň se dokáže do těchto hloubek potopit a loví zde svou potravu – obří krakatice Další vrstvou je Abyssopelagiál (řecky abysos znamená bezedný). Tato vrstva vytváří hlavní část oceánského dna, do hloubky asi 6.000 metrů

Vertikální rozložení vody v moři Nejhlubší místa oceánu jsou hlubokomořské příkopy na styku tektonických desek. Tyto propasti, ve kterých panuje hrozivý tlak, trvalá tma a voda zde má trvalou teplotu, blízkou bodu mrazu se nazývají Hadopelagiál (řecký Hades je bohem podsvětí a říše mrtvých) Poslední výzkumy prokázaly život i těchto nehostinných částech oceánů

Černí kuřáci a život na prastaré planetě Zemi Černý kuřák, je nápadný podmořský objekt v podobě hydrotermálního průduchu, který se nalézá na mořském dně Tyto objekty se nachází v místech tektonických zlomů na oceánském dně, v hloubkách pod 2.000 m Průduchy bez ustání chrlí velké objemy mineralizované mořské vody o teplotě vyšší než 400 °C, která vlivem vysokého tlaku okolní vody nemůže vařit

Černí kuřáci a život na prastaré planetě Zemi Nejstarší nalezená tělesa černých kuřáků byla objevena nedaleko Číny a jejich stáří se odhaduje na 1,43 miliardy let V okolí černých kuřáků žijí rozvinutá společenstva s uzavřeným ekosystémem zcela závislým na síře Nikdo nepředpokládal, že se život na vyšší úrovni může objevit v nepříznivých podmínkách, kde panují obrovské tlaky, kam nedosahuje sluneční světlo a kde je unikající voda obohacená sirovodíkem, který je pro ostatní organizmy smrtelný

Pravidelné pohyby v hydrosféře Pravidelným pohybem v oceánech a mořích je dmutí Jedná se o pravidelné zvyšování a snižování hladiny vlivem slapových sil Tento jev se nazývá příliv a odliv Vzniká působením kosmických těles Měsíce a Slunce Pokud je Slunce s Měsícem v zákrytu, jsou tyto síly největší (skočný jev), svírají-li tělesa pravý úhel, jsou tyto jevy nejnižší (hluchý jev)

Termohalinní výměník Zajišťuje pravidelný roznos tepla (termo-) a slanosti (-halinní) v celém světovém oceánu Jeho oběh trvá přibližně 1.000 let Jeho motorem je rozdílná teplota a slanost mořské vody – teplé a málo slané vody jsou lehčí než studené, s vysokým obsahem soli Je nezbytný k pravidelnému přísunu živin v jednotlivých částech oceánu

Vliv hydrosféry na naši planetu a globální klima Voda a zejména mořská má velkou tepelnou kapacitu – pomalu se ohřívá i chladne Tlumí sezónní výkyvy, které by bez jeho vlivu byly mnohem výraznější a krátkodobější Mořské proudy oteplují, nebo ochlazují pevninu v závislosti na teplotě vody, kterou unáší V oceánech je vázáno dvacetkrát více uhlíku než v pevninských ekosystémech

Odkazy Koloběh vody - https://water.usgs.gov/edu/watercycle.html Vertikální zóny - https://upload.wikimedia.org/wikipedia/de/thumb/e/e5/Pelagial_Tiefenzo nierung.png/800px-Pelagial_Tiefenzonierung.png Černý kuřák - http://img.abicko.cz/img/5/i_article/540015-img-cerny- kurak.jpg Slapové vlivy - https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/af/P%C5%82y wy_morskie.svg/780px-P%C5%82ywy_morskie.svg.png Termohalinní výměník - https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b0/Thermohaline_circ ulation.png