Uplatňování didaktických zásad ve školní tělesné výchově Vyučovací metody Výchovné metody Bc. Vendula Tomšíková UTV-ZE

Z historie W. Ratke – 17. století tento pojem poprvé Jan Ámos Komenský – vyučovací metody, zásady, výchova a mravnost 19. století – didaktika se soustřeďuje na teorii, je to zvláštní část pedagogiky

Didaktické zásady (principy) Didaktická zásada – návod, pravidla k efektivnosti vyučování Vyučovací zásada – požadavky, které určují charakter vyučování a platí pro všechny druhy vyučování

Didaktické principy a zásady musíme je chápat souběžně a komplexně tak, aby se prolínaly s ostatními prostředky vyučování. -podmínky společenské -materiální vybavení školy

Rozdělení didaktických zásad Zásada uvědomělosti a aktivity Zásada komplexního rozvoje žáka Zásada vědeckosti Zásada spojení teorie s praxí Zásada přiměřenosti Zásada individuálního přístupu Zásada emocionálnosti Zásada názornosti Zásada soustavnosti Zásada zpětné vazby

Zásada uvědomělosti a aktivity Kladný vliv - motivace - aktivita - osobní rozvoj Záporný vliv - puberta - demotivující rodinné prostředí - postoj celé společnosti ke vzdělání

Zásada komplexního rozvoje žáka Rozvoj osobnosti žáka- oblasti poznávací oblast afektivní oblast psychomotorická Rozvoj inteligence žáka- oblast jazyková oblast logického myšlení oblast vizuální oblast hudební oblast vizuálních vztahů oblast rozvoje jedince oblast tělesná Z hlediska pedagogické výchovy- výchova rozumová výchova mravní výchova estetická výchova pracovní výchova tělesná

Zásada vědeckosti Nové poznatky z vědy (informatika, biologie aj.) Nové trendy z učitelské profese (nové pedagogické metody)

Zásada spojení teorie s praxí Využití teorie s praxí Probírané učivo - další využití - praxe, studium Přenos dovednosti Přenos znalosti Návaznost na další stupeň studia

Zásada přiměřenosti Vyžaduje, aby cíle, proces i prostředky vzdělávání byly přiměřené Přiměřenost k věku vzdělávaných

Zásada individuálního přístupu Závislá na poznatcích z psychologie Pomalejší žáci Přístup k jednotlivcům Pomoc druhých žáků

Zásada emocionálnosti Vzájemné ovlivnění žáka a učitele Pozitivní atmosféra Učitel důvěrník, rádce Ideální stav

Zásada trvalosti Expozice Opakování učiva Získání požadovaných dovedností Pochopení učiva

Zásada názornosti Nejstarší didaktická zásada (1613) Představy Názor – chuťový, čichový, hmatový, sluchový, zrakový, pohybový Podstata spočívá ve vzájemném působení 1.a 2. signální soustavy a ve svém důsledku je relativně dokonalá představa o pohybové činnosti. Prostředek názorného výcviku může být ukázka přímá (provedená trenérem) i nepřímá (schéma, obrázek, video)

Zásada soustavnosti Návaznost celků vyučování Od jednoduchého ke složitějšímu Vyučování a hodnocení soustavné a průběžné

Zásada zpětné vazby Informace o vytyčeném cíly Kvalita výuky Výsledky výuky Diagnostikuje chyby Nalezení chyby Opakování nepochopeného učiva

Vyučovací metody Z pedagogického hlediska znamená záměrné, plánovité uspořádání učiva, vyučovacích činností žáka tak, aby vzhledem k spolupůsobícím podmínkám byl co nejefektivněji dosažen cíl vyučování (Mojžíšek, 1975) Z hlediska učitele – záměrný výběr učiva, jeho uspořádání, i způsob interakce se žáky. Mohou být zaměřeny na různé vyučovací cíle, jak na utváření optimální motivace žáků, řízení a rozvíjení procesu poznávání nového učiva, fixace a kontrola vědomostí a dovedností i efektivní organizace práce.

Klasifikace vyučovacích metod MOTIVAČNÍ METODY EXPOZIČNÍ METODY FIXAČNÍ METODY DIAGNOSTICKÉ METODY

Motivační metody Motivace je prioritním faktorem, který rozhoduje o příští efektivitě učení Smyslem je zajistit jejich vyšší aktivitu a osobní zainteresovanost vzhledem k cílům uč. procesu Motivační stránka aktivity žáka ve vyuč. procesu je tvořena mimo zákl. biolog. potřeb (potřeba pohybu, odpočinku…) třemi dalšími zdroji motivů. Jsou záměrnými, cílevědomými, dlouhodobými i situačními zásahy učitele do motivační struktury žáka

Motivační zdroje Vnější incentivy v podobě odměny a trestu - vnější zásahy, nejčastěji ze strany učitele Druhou oblastí motivačních zdrojů- soutěžení -srovnání výsledků s ostatními -vhodné sociálně psychologické klima třídy Třetím zdrojem – motivy vnitřní-svobodná činnost žáka. Projevuje se v iniciativě, samostatnosti i tvůrčím přístupu k řešení úkolů

Expoziční metody Jejich cílem je zajistit předání obsahu učiva žákovi učitelem Dle Mojžíška (1975) se užívají ve 4 zákl. přístupech: Přímý přenos poznatků od učitele na žáka (popis, výklad, vysvětlení..) Zprostředkovaný přenos pomocí názoru (ukázka, model, schéma) Heuristickým přístupem (tvůrčí aktivita žáků, řízená i neřízená učitelem) Metody samostatné činnosti žáků

Fixační metody Jejich podstatou je procvičování, upevňování a zdokonalování již naučeného učiva Základem všech fixačních metod je podávání zpětných informací a optimalizace počtu opakování nebo dávkování zátěží Nároky na poskytování zpětné informace jsou závislé: - na věku žáků (mladší jedinci potřebují častější info) - na povaze nacvičované dovednosti (složité operace, dovednosti je třeba častěji posilovat) -na osobnostních vlastnostech (nízká sebedůvěra-více podněcovat zpětnou informací, žáky sebevědomé lze informovat méně Pokles motivace

Diagnostické metody Vždy když žáky učíme něčemu novému, je třeba dosažené výsledky hodnotit, kontrolovat Diagnostickou činnost učitele dělíme na: vstupní, průběžnou a závěrečnou

Vstupní diagnostika Cíl: zjistit vstupní předpoklady žáků pro nácvik dovedností a činností Zařazují se na začátek školního roku, tématického bloku, před začátkem nácviku nového učiva Může jít o standardní motorické testy nebo testy k ověření stavu rozvoje dovedností (žáci přicházejí z různých škol – vnitřní diferenciace – rozdělení na lyžáku

Průběžné diagnostiky Prověřují dílčí úspěšnost v učení Tyto informace jsou pro učitele velmi potřebné. Podle nich koriguje, mění učební program, jeho cíle, postupy, metody Mají úzký vztah k motivaci žáků

Finální diagnostiky Mají význam v půlroční či roční klasifikaci Kritéria finálního hodnocení by měli žáci znát již na začátku vyučovacího cyklu

Výchovné metody Vyplývají z pedagogických teorií a empirických zkušeností Jejich tvořivá aplikace závisí na teoretických vědomostech a praktických zkušenostech učitele

Kladení požadavků Dosažení cílů by nemělo být pro žáka bezproblémovou záležitostí Ke splnění cílů je třeba vyvíjet úsilí Učitel ovlivňuje aspirační úroveň žáků, koriguje ji vzhledem k jejich schopnostem, učí je postupnému stanovení samostatných cílů

Přesvědčování Učitel usiluje o zvnitřnění konkrétních a pravdivých podnětů (pokynů, návodů, příkazů aj.) a jejich účinné převedení do vnitřních motivů žáka

Cvičení Jde o záměrné vytváření pedagog.situací, ve kterých je vyžadována určitá reakce žáka Výběr těchto situací, přiměřenost i frekvence jejich opakování zvyšují kvalitu výchovného působení učitele

Odměna a trest Měřítka v užití odměny a trestu jsou široká (pochvala, veřejné hodnocení, vyslovení nesouhlasu, pokárání aj.). Při uplatnění odměny-třeba zvážit:druh odměny, její velikost, stupňování v čase Při použití trestů (méně časté) je třeba respektovat: přiměřenost, povahu trestu, neužívat tělesné tresty, které snižují lidskou důstojnost

Příklad Příklad učitele stupňuje i snižuje účinky jeho výchovného působení Věnovat pozornost případným rozporům mezi požadavky učitele a jeho konkrétním jednáním Zasahovat pozitivně i negativně může i oblečení učitele mimo vyučování

Skupinová výchova Atmosféra ve skupině, vztahy mezi žáky (např. spolupráce, konkurence, soutěživost) stimulují nebo nestimulují chování učících se žáků

Zdroje MOJŽÍŠEK, L. Vyučovací metody. Praha: SPN, 1975 in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6. RYCHTECKÝ, A., FIALOVÁ, L. Didaktika školní tělesné výchovy. 2. přeprac. vyd. Praha: UK Karolinum, 1998, 171 str. in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6. SÝKORA, F. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1985, 212 s. VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6.