Dějiny evropského myšlení 6. Středověká filosofie: sv. Augustin, Tomáš Akvinský a jiní

Opakování – Hellénistická filosofie Co hledají filosofické směry období hellénismu a co očekávají od filosofie?

Opakování – Hellénistická filosofie Které jsou hlavní filosofické směry období hellénismu a v čem především se liší?

Opakování – Hellénistická filosofie Jak poznáváme svět kolem nás podle epikurejců, jak podle skeptiků a jak podle stoiků?

Opakování – Hellénistická filosofie Poznáváme svými smysly věci o sobě nebo něco jiného? Je alespoň v některém ze směrů hellénistické filosofie smyslové poznání zdrojem pro skutečné poznání?

Opakování – Hellénistická filosofie Co stoikové chápou pod pojmem apatheia a jak k tomu stavu dojdou?

Opakování – Hellénistická filosofie Je podle stoiků cesta k nejvyššímu dobru a dokonalému životu naučitelná, nebo ne? A pokud ano, tak jak?

Opakování – Hellénistická filosofie Co je nejvyšším dobrem podle epikurejců, co podle skeptiků a co podle stoiků?

Opakování – Hellénistická filosofie Co znamená „zdržení se soudu“ a který směr hellénistické filosofie jej vyžaduje či doporučuje?

Historické pozadí středověké filosofie Středověkem zpravidla nazýváme dobu od pádu západořímské říše až po objevy Ameriky a knihtisku Problém počátku středověku: politický, kulturní, z hlediska filosofického myšlení: symbolický rok 529 Co charakterizuje myšlení středověku? Čí kultura se ve středověku rozvíjí? Pojmy scholastika a patristika konec středověku?

Aurelius Augustinus (354-430) křesťanský filosof v Římské říši starověk i středověk Několik poznámek k životu: po většinu života žil v severní Africe, v dnešním Alžírsku: narodil se 13. 11. 354 v Thagaste na SV Alžírska do rolnické rodiny. Ačkoli jeho matka Mionika byla křesťankou, snad berberského původu, nebyl pokřtěn v mládí studoval latinské antické autory, zejm. Cicerona, Vergilia, historika Sallustia či dramatika Terentia, tedy zejm. rétoriku a gramatiku, řečtinuse učil spíše z donucení, nicméně v dospělosti byl s to překládat řecké filosofické spisy v 15 se vrátil z internátní školy domů a vedl bohémský zahálčivý život, od roku 370 opět studuje rétoriku v Kartágu, a to hlavně na příkladech mýtů a literatury vůbec, což hodnotí spíše kriticky; v 18 se stal otcem, ve svazku bez svatby žil až do své konverze v roce 373 přečetl Ciceronovu knihu Hortensius, což jej přivedlo k filosofii jakožto hledání pravdy a lásce k moudrosti roku 383 se se svou rodinou odebral do Milána, tam poznal sv. Ambrože a konvertoval ke křesťanství, roku 386 es dostal z Milána do Cassiciaca, aby se připravil ke křtu, tam sepsal čtyři rozmluvy: Contra academicos, De beata vita a De ordine (o uspořádání světa) 387 se vrátil do Milána, přijal křest a napsal De immortalitate animae, následně při pobytu v Římě De quantitate animae, De libero arbitrio, který dokončil v Africe , kam dorazil roku 388, dále spisy De magistro a De musica 391 vysvěcen na kněze, od 396 biskupem v Hippu Regiu

Augustinova filosofie Po seznámení s Ciceronem a s touhou po moudrosti se nejprve dostává pod vliv manicheismu, v období 9 let, kdy pro něj bylo hlavní inspirací píše také svůj první spis De pulchro et apto. Vliv manicheismu zeslábl po setkání s Faustem z Milétu, který nebyl s to zodpovědět Augustinovy otázky. S tímto učením zúčtoval ve spisu O pravém náboženství pro jeho další vývoj bylo rozhodující spojení novoplatonismu (zejm. Plotina a Porfyria) a křesťanství láska, jako princip otázka vztahu svobodné vůle a milosti: co je dobro? Augustinova estetika a pojetí krásna: rozlišení krásného (krásné o sobě) a vhodného (krásné pro něco)

Hlavní body Augustinovy teorie poznání, etiky a estetiky „Nechoď ven, vrať se do sebe samého! V nitru člověka přebývá pravda!“ nejvyšší poznání je rozumové, kterým dospívám k nejvyšším, věčným pravdám (např. i matematickým), smysly poznáváme věci proměnlivé, poznání pravdy je možné (proti skeptikům) – logické zásady a matematické věty jsou nezvratné ; poznání nepřichází z vnějšku, ale z nitra, od „vnitřního učitele (Slova) to, že chce duše vnímat, rozumově poznávat a uchovávat poznané v paměti záleží na vůli, kterou pohybuje láska Ctnost záleží na tom, že milujeme, co máme milovat s tím, že nejdokonalejší láska směřuje ke sjednocení s Bohem. Bůh, který je věčný nám také může dát jako jediný blaženost, po níž všichni toužíme. Máme svobodnou vůli schopnou dobrého i zlého. Abychom jí směřovali k dobrému nám pomáhá Bůh svou milostí (De libero arbitrio) Nejvyšším dobrem je mít podíl v Bohu, tj. poznávat pravdu. Usilování o moudrost (filosofia) , která se týká věcí neměnných a obecných, stojí tedy nad jednáním K moudrosti nás vedou vědy zaměřené na smyslové poznávání a rozumové zpracování věcí proměnných, duše stoupá po poznávání skrze vědy k moudrosti, k Bohu. Hlavní věcí v moudrosti je znalost čísel a tvarů, které jsou základem všeho (primát matematiky Contra academicos – Augustinovy úvahy o krásnu: sestry filosofia a filokalia – navazuje na svůj raný zájem o poezii i svůj první spis De pulchro et apto Boha nelze pochopit, protože přesahuje naše myšlení. Naše poznání Boha může zachytit pouze to, co Bůh není (docta ignorantia

Vybrané spisy sv. Augustina kol. 400 Vyznání (Confessiones 413-426 O boží obci (De civitate Dei): Augustinova politika, v níž hovoří o dvou obcích – pozemské a obci dokonalé křesťanské, jejíž hlavou je Kristus O křesťanském učení – De doctrina christiana 388 O milosti a svobodném rozhodování (De libero arbitrio 400-416 De Trinitate kol 400 Confessiones

Augustinus: Vyznání – je naším hlavním zdrojem biografických údajů o Augustinovi i jeho myšlenkového vývoje Sepsáno jako osobní popis cesty ke konverzi, a to až po konverzi, proto jsou zde zřejmé interpretační ovlivnění Kromě vzpomínání zde zpracovává některé základní otázky teoretické, především v novoplatónském duchu Známé jsou kapitoly o čase, ale i o paměti, či o estetice a etice Cesta k blaženosti ,,Z lásky k tvé lásce píši tuto knihu…“ – vztah k Bohu V kapitole o paměti popisuje roli paměti při učení

De magistro – O učiteli spis pravděpodobně napsán roku 389. Jde o filosofii poznávání a učení i filosofii jazyka. Rozhovor se synem Adeodatem Základní otázka: Jak (se) učíme? Pomocí jazyka – ale co to znamená: slovo je znakem, to znamená něčím, co cosi označuje. Nepůsobí tedy přímo, ale odkazuje nás k nějakému obsahu (označovanému, coř je význam), které se slovem spojuje naše paměť. Existují i jiné znaky než slova – jaké? Augustin tedy rozvíjí sémiotiku, tj. vědu o znacích. Zároveň ukazuje propojení učení se a paměti, rozpomínání V poznávání/učení se nám nestačí pouhé znaky (slova), ale hledáme jejich význam, který je v mysli – příbuznost s Platónovým dialogem Kratylos. Při učení se je tedy třeba, aby byla na světlo vyváděna pravda (moudrost), která již je v mysli uložena Spis ukazuje propojení platonismu a křesťanství (pravda , moudrost vvychází z Krista Inspirace pro Komenského

Boethius: Zprostředkovatel mezi římskou antikou a novým světem „barbarů“ byl dvořanem a vysokým úředníkem na dvoře Theodericha jeho hlavní zásluhou je přenos myšlenek antických autorů do myšlenkového světa Gótů geniální překladatel z řečtiny do latiny. vynalezl dodnes používané termíny, např. princip (první ve smyslu počáteční i vládnoucí) Filosofie utěšitelka (Consolatio philosophiae)

Pierre Abélard (1079-1142) výjimečná osobnost 12. století, tedy století, kdy se Západ začíná seznamovat s Aristotelovými díly díky arabské filosofii Abélard a Heloise (v 17 umí latinsky, řecky a hebrejsky): Abélardova autobiografie Historia calamitatum mearum počátky univerzit spor o univerzálie, tedy o obecné pojmy – navazuje vlastně na otázku poznávání a problém idejí „scholastická“ metoda: Sic et non mezikulturní /mezináboženský dialog: Dialog mezi filozofem, židem a křesťanem – hledání téhož dobra, všichni tři představitelé se vztahují k témuž Bohu spory na univerzitě i v řádu, poslední spor s Bernardem z Clairvaux, poslední útočiště v Cluny u Petra Ctihodného – smíření důležitost logiky i pro problém univerzálií (v jednotlivinách obecné pojmy v etice_ důležitost intence nad činem

Počátky scholastiky omezování vlivu Platóna a inspirace Aristotelem: sv. Albert Veliký: komentátor Aristotela a zároveň novoplatonik, čerpá z arabských spisů (v originále); Summa de creaturis (cca. 1246) – řecko-arabský aristotelismus, Ethica (1262-3): blaženost vidí ve filosofii, ta je vrcholem a cílem lidského života, přednost má kontemplativní teoretický život po roce 1200 zůstává z Platóna znám stále jen Timaios (zlomek), Menón a Faidón v latinských překladech; další dialogy budou překládány a čteny až v 15. století Aristotelovy myšlenky jsou poznávány ve 12. století nejprve od Avicenny, který jej chápe v kontextu Platóna, později prostřednictvím Averroa, který jej zbavuje souvislosti s Platónem (z něj čerpá i TA)

Tomáš Akvinský scholastická metoda, snaha o univerzální poznání: Suma theologiae (1267-1273), Suma contra gentiles (1258-1260) Tomášova ontologie – navazuje na Aristotela a zpřesňuje jej (problémy jsoucna a bytí o zákonech a spravedlnosti přesvědčovat je třeba jazykem přesvědčovaného 1277 odsouzení 219 vět TA

Komentář k vybrané otázce z Teologické sumy vztahující se k tématům spravedlnosti a práva ot. 57/1 o právu a jeho vztahu ke spravedlnosti: právo je předmětem spravedlnosti, která směřuje k nějaké rovnosti (dávat , co každému náleží), zákon je výraz práva ot. 57/2: dělení práva na přirozené a stanovené (pozitivní): vždy se jedná o to dávat každému, co mu patří (rovnost), ale to může být buď ze samé přirozené podstaty, nebo podle úmluvy, která však nemůže být proti přirozenosti, protože by nebyla spravedlivá ot 57/3 o mezinárodním právu a jeho vztahu k právu přirozenému: právo přirozené podle přirozeného rozumu je právem mezinárodním ot. 57/4 o právu vrchnostenském (k otroku a otcovském (k synu): rozebírají se různé vztahy, v nichž nemůže být rovnost a tedy spravedlnost a ty , kde být může (muž-žena) a rovněž různé druhy práva uvnitř obce