Zájmena Bc. K. Matějková
Zájmena zastupují podstatná jména a přídavná jména mohou na věci ukazovat ohebný slovní druh přesný význam poznáme vždy z celé věty druhy: osobní tázací vztažná přivlastňovací neurčitá záporná ukazovací
Zájmena - druhy osobní přivlastňovací já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se, si vztahují se k mluvčímu – já, my vztahují se k posluchači – ty, vy o kom se mluví – on, ona, ono, oni, ony, ona zvratná zájmena – si, se přivlastňovací můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj vztahují se k jednotlivým osobám a určují vlastníka mluvčí – můj, náš posluchač – tvůj, váš o kom se mluví – jeho, její, jejich patří sem i zájmeno svůj
Zájmena - druhy ukazovací tázací ukazujeme jimi na osobu, zvíře, věc nebo na nějaké pojmenování patří sem – ten, tento, tenhle, tamten, tenhleten, tamhleten, takový, týž, tentýž, onen, sám tázací ptáme se jimi na osoby, zvířata, věci, na jejich vlastnosti, kdo je majitelem patří sem – kdo, co, jaký, který, čí
Zájmena - druhy vztažná neurčitá spojujeme jimi věty jednoduché v souvětí kdo, co, jaký, který, čí, jenž neurčitá nemůžeme jimi blíže určit o kom, o čem se hovoří vyjadřujeme se pouze obecně patří sem – někdo, některý, nějaký, něčí, málokterý, málokdo, máloco, kdekdo, ledajaký, leckterý, sotvakdo, zřídkakdo, čertvíkdo, všelijaký, čísi, cosi, kdosi, jakýsi, jakýkoli, kdokoli, cokoli, kterýkoli, každý, všechen
Zájmena - druhy záporná popíráme jimi existenci někoho, něčeho nebo jeho trvání tvoří se pomocí předpony ni- patří sem – nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný
Použitá literatura Hubáček, Jandová. Čeština pro učitele. 1. vyd. Praha: Vade Mecum Bohemiae, 2010. ISBN 978- 80-86041-37-7. Styblík, Vlastimil a kol. Český jazyk pro základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 2006. ISBN 80-7235- 331-4.