Všímavost v psychoterapii: Aktuální otázky a směr budoucího výzkumu JAN BENDA 4. Mezinárodní psychoterapeutické sympózium Brno, 23.-25.5 2013

OBSAH Všímavost v psychoterapii - kontext Aktuální otázky a témata Definování všímavosti Měření všímavosti Mechanizmy všímavosti – obecný faktor? Osobní a transpersonální vývoj Návrat ke kořenům Směr budoucího výzkumu?

1. Všímavost v psychoterapii - kontext Původně buddhistický termín V Buddhově učení slovo všímavost (sati) označuje klíčovou schopnost, jejíž rozvíjení 1) vede k postupnému porozumění tomu, jak funguje lidská mysl a 2) spolu s dalšími faktory umožňuje dosáhnout „probuzení“ a osvobodit se tak od veškerých strastí pozemského života V posledních 20 letech začaly být všímavost a meditace všímavosti a vhledu využívány řadou nových psychoterapeutických přístupů nejen v rámci KBT (viz Benda, 2007).

1. Všímavost v psychoterapii - kontext Zpočátku se většina výzkumů týkajících se všímavosti soustředila na prokazování účinnosti jednotlivých přístupů Poslední 3-4 roky se zájem odborníků soustřeďuje stále více také na obecnější otázky týkající se všímavosti

2. Aktuální otázky a témata

Definování všímavosti zatím neexistuje všeobecně přijímaná definice všímavosti, všímavost je chápána různě jako: stav vědomí proces (nekonceptuálního fenomenologického pozorování) rys osobnosti schopnost (odpovídá abhidhammě) k opravdovému pochopení všímavosti je třeba přímá osobní zkušenost s rozvíjením všímavosti v intenzivní meditaci !!!

Definování všímavosti „uvědomování si přítomných prožitků s postojem přijetí“ (Germer, Siegel, & Fulton, 2005) - elementární úroveň všímavosti „průběžné sledování tří charakteristik meditačního předmětu (pomíjivosti, neuspokojivosti a nepřítomnosti trvalého Já), které probíhá okamžik za okamžikem“ (Grabovac, Lau, Willet, 2011) – plně rozvinutá všímavost

PSYCHO TERAPIE ---------------- DHAMMA Rozvoj všímavosti Všímavé zaznamenání jednotlivého fenoménu (zvědomění, přijetí, prožití, srov. bare attention, awareness) Všímavé zaznamenání opakujícího se vzorce (scénáře) Rozvinutí kontinuální všímavosti – vhledy do univerzálních charakteristik fenoménů vědomí (zpravidla při dlouhodobé intenzivní meditaci 10-20hod. denně) PSYCHO TERAPIE ---------------- DHAMMA

Definování všímavosti Mikulas (2011) upozorňuje, že současné definice všímavosti používané v Západní psychologii jsou ve skutečnosti definicemi praxe soustředění (prostá pozornost) + mnohé přínosy připisované všímavosti vznikají ve skutečnosti díky rozvinutí schopnosti soustředění (schopnost soustředění se rozvíjí paralelně s rozvíjením všímavosti, srov. též Grabovac, Lau, Willett, 2011) Uvědomění – obsah (pozornost) Všimnutí – proces!!! (všímavost)

Definování všímavosti v psychoterapii dochází obvykle k všímavému zvědomění (mindful awareness) jednotlivých fenoménů, nikoli však k rozvinutí kontinuální všímavosti všímavé uvědomění v terapii přináší „malý“ (psychoterapeutický) vhled + korektivní zkušenost, nikoli však transpersonální vhled, který by vedl k radikální transformaci osobnosti bylo by řešením definování více stupňů rozvoje všímavosti?

Měření všímavosti Existuje řada sebeposuzujících dotazníků měřících všímavost (česky např. Žitník, 2010) Grossman (2008) zpochybňuje validitu existujících dotazníků Ve 3 škálách dotazníku KIMS (z celkových 4) skórovali američtí studenti výš než thajští buddhističtí mniši (Christopher et al., 2009) Studenti pravidelně nestřídmě holdující alkoholu skórovali v dotazníku FMI významně výš než dlouhodobě meditující (Grossman, Van Dam, 2011)

Experiencing Scale (Klein et al., 1969) úroveň obsah forma 1 Vnější události Neosobní, s odstupem 2 Vnější události, intelektuální sebepopis Osobnější, zainteresovaná 3 Osobní reakce na vnější události, omezený sebepopis Reaktivní, emocionální 4 Popis pocitů a osobních zážitků Sebepopisná, asociativní 5 Problémy se objevují v osobním prožívání Zkoumající, elaborující, hypotetizující 6 Prožívaný význam (felt sense) pocitů Soustředěná na „to“ 7 Série vzájemně spojených prožívaných významů Vyvíjející se

Client Emotional Productivity Scale – Revised (Auszra, Herrmann, Greenberg, 2010) Škála odlišuje emoční procesy napomáhající terapeutické změně od procesů, které změně brání nebo jsou nepodstatné Má tři dimenze: emoční aktivace, emoční typ a způsob zpracování Emoce je považována za produktivní, je-li prožívána tady a teď, je tzv. „primární“ (srov. v abhidhammě pojem vedaná), a klient jí vědomě zpracovává (7 kritérií – Attending/Not attending, Symbolization/Not symbolized, Congruence/Incongruence, Acceptance/Not accepted, Regulation/Overwhelming, Agency/Victimized, Differentiation/Stuck)

Měření všímavosti: Alternativy? Hodnocení všímavosti klienta v konkrétních okamžicích v průběhu terapie školenými posuzovateli? Rozhovor s expertem? Posouzení konkrétních důsledků všímavosti (výkonové testy)? Neurovědecké metody?

Mechanizmy všímavosti Jakými způsoby ovlivňuje všímavost konkrétní psychopatologické symptomy a umožňuje psychické zdraví (jakými způsoby mění prožívání klienta a umožňuje dovednější zvládání životních situací)?

Mechanizmy všímavosti Coffey, Hartman, Fredrickson (2010) popisují 3 mechanizmy: zvýšení regulace emocí - schopnost být v kontaktu s tím, co je prožíváno bez automatického reagování (srov. též např. Chambers, Gullone, Allen, 2009, Chiesa, Serretti, Jakobsen, 2013) snížení psychické ruminace (nutkavé negativistické myšlení) – schopnost odlišit smyslovou realitu od virtuální reality myšlenek, představ snížení lpění - schopnost přijmout vnější i vnitřní skutečnosti, které nemohu ovlivnit (srov. též Grabovac, Lau, Willett, 2011)

Leslie S. Greenberg

Všímavost – obecný faktor? Integrativní potenciál všímavosti - nové obecně platné vysvětlení mechanizmů psychoterapeutické změny?

Mechanizmy všímavosti !!! V psychoterapii není nutné zvyšovat schopnost všímavosti jako takovou Stačí umožnit klientovi všímavé uvědomění (a přijetí) konkrétního fenoménu nebo několika klíčových fenoménů, které do té doby způsobovaly nežádoucí prožívání a/nebo chování – zpravidla v rámci stále se opakujícího scénáře (přerušení vedaná-tanhá, srov. Hájek, Benda, 2008).

Vyžádejte si disertaci Jacka Englera v pdf na psychoterapeut@gmail.com Osobní a transpersonální vývoj všímavost -> vhled -> transformace mysli DISERTACE: Zkoumal v Indii10 subjektů, které dosáhly nejméně prvního stupně osvícení (sotapatti). Popsal mj. jednotlivá stádia trvalé transformce osobnosti meditujících Vyžádejte si disertaci Jacka Englera v pdf na psychoterapeut@gmail.com Jack Engler

Osobní a transpersonální vývoj TRANSPERSONÁLNÍ DIMENZE Ken Wilber Roberto Assagioli SATI VÝVOJ OSOBNOSTI (Piaget, Erikson, Kohlberg, Maslow, aj. …)

Osobní a transpersonální vývoj Arahant Buddha ->MINDFULNESS (vipassana) THÉRAVÁDA obvyklé cíle psychoterapie SATI -> SOUCIT (karuná) -> LASKAVOST (mettá) MAHÁJÁNA, VADŽRAJÁNA Bódhisattva

všímavost meditace všímavosti psychoterapeuti  klienti ???

Návrat ke kořenům Všímavost i meditace všímavosti byla v psychoterapii vytržena z původního kontextu bez hlubšího pochopení provázanosti všímavosti s dalšími elementy, které původní buddhistická cesta k překonání strasti obsahuje, mj.: Etický trénink (síla sikkhá) + trénink solidarity (brahma vihára) Trénink moudrosti (paňňá-sikkhá), včetně např. tréninku postupů tzv. moudrého uvážení (jónisó-manasikára), jasného uvědomění (sampadžaňňa), atd.

Návrat ke kořenům V posledních 3-4 letech přibývá publikací, které se vracejí k původnímu know-how Buddhovy nauky a upozorňují na další aspekty relevantní pro psychoterapii, ale i obecné pochopení mechanizmů všímavosti v širším kontextu Meditace (ani všímavost) není všelék, pro dovedné zvládání života nestačí „jen“ meditovat

Vyžádejte si pdf na psychoterapeut@gmail.com Návrat ke kořenům -> časopis Contemporary Buddhism: Special Issue on Mindfulness (Volume 12, Issue 1, 2011). Vyžádejte si pdf na psychoterapeut@gmail.com

Návrat ke kořenům Všímavost byla dosud mnohdy zkoumána např. na subjektech, které meditovaly několik týdnů 8 minut denně… Cennější mohou být studie subjektů s rozsáhlejší praxí (10.000 hodin a více), resp. s praxí tzv. intenzivní meditace (tzn. několik týdnů-měsíců meditace á 12-18hod. denně)

Návrat ke kořenům Gisela Full et al. (2013) zkoumala v Barmě změny ve vnímání u 18 subjektů (1 Čech :-), které dosáhly nejméně prvního stupně osvícení (sotapatti). Konstatovala 4 kategorie změn: kvalita vnímání – jasné uvědomování vnímaného + odlišný postoj k vnímanému subjekty souběžně s vnímáním sledují, jak je vnímání ovlivňováno momentálními vlivy na straně vnímajícího subjektu změny v chápání a ne/odlišování subjektu a objektu nekonceptuální vnímání – subjekt i objekty jsou vnímány jako proud neustálých změn Jaký dopad mají tyto změny na prožívání subjektů, jejich chování, kvalitu života a jak se projevují při zvládání životních situací?

3. Směr budoucího výzkumu? Bylo by užitečné zkoumat: rozdíly mezi meditací a psychoterapií limity a úskalí využívání meditace v psychoterapii možnosti nemeditativního rozvíjení všímavosti v psychoterapii (Frýba, 2008) alternativní možnosti měření všímavosti – např. hodnocení experty či školenými posuzovateli (videozáznam terapie a/nebo rozhovor) možnosti využití všímavosti v dalších oblastech aplikované psychologie – koučování, osobní rozvoj, leadership, pozitivní psychologie

3. Směr budoucího výzkumu? Bylo by užitečné zkoumat: pokročilejší úrovně rozvinuté všímavosti, meditační vhledy a osobnostní změny u jednotlivých stupňů osvícení (viz Engler, 1983) transpersonální dimenzi rozvoje všímavosti mozkovou aktivitu a změny při pokročilé meditaci (aktuálně viz např. čas. Social Cognitive & Affective Neuroscience - Special Issue on Mindfulness Neuroscience, 2013, roč. 8, číslo 1) kontext všímavosti v původním Buddhově učení a další související elementy – vhled, moudré uvážení, etika, rozvíjení laskavosti, soucitu, aj.

SHRNUTÍ Všímavost v psychoterapii - kontext Aktuální otázky Definování všímavosti Měření všímavosti Mechanizmy všímavosti – obecný faktor? Osobní vs. transpersonální vývoj Návrat ke kořenům? Směr budoucího výzkumu?

Všímavost v psychoterapii DISKUSE www.jan-benda.com

Literatura AUSZRA, L., HERRMANN, GREENBERG, L. The Client Emotional Productivity Scale – Revised. Nepublikovaný manuál, 2010. BENDA, J. Všímavost v psychologickém výzkumu a v klinické praxi.Československá psychologie, 2007, roč. 51, č. 2, s. 129-140. COFFEY, K. A., HARTMAN, M. FREDRICKSON, B. L. Deconstructing mindfulness and constructing mental health: Understanding mindfulness and its mechanisms of action. Mindfulness. 2010, roč. 1, č. 4, s. 235-253. ENGLER, J.: Theravada Buddhist Insight Meditation and an Object Relations Model of Therapeutic-Developmental Change (Dissertation). Chicago: University of Chicago, 1983. FRÝBA, M. Psychologie zvládání života. Boskovice: Albert, 2008. FULL, G. E., WALACH, H., TRAUTWEIN, M. Meditation-Induced Changes in Perception: An Interview Study with Expert Meditators (Sotapannas) in Burma. Mindfulness. 2013, roč. 4, č. 1, s. 55-63. GERMER,C., SIEGEL,R., & FULTON, P. (Eds.) Mindfulness and psychotherapy. NewYork: Guilford Press, 2005. GRABOVAC, A. D., LAU, M. A., WILLETT, B. R. Mechanisms of mindfulness: A Buddhist psychological model. Mindfulness. 2011, roč. 2, č. 3. s. 154-166. GROSSMAN, P. On measuring mindfulness in psychosomatic and psychological research. Journal of Psychosomatic Research. 2008, roč. 64, č. 4, s. 405-408.

Literatura GROSSMAN, P., VAN DAM, N. T. Mindfulness, by another name…: Trials and tribulations of Sati in Western psychology and Science. Contemporary Buddhism, 2011, roč. 12, č. 1, 219–239. HÁJEK, K.; BENDA, J.. Podmíněné vznikání: Cestou abhidhammy z bludného kruhu neurózy. Psychoterapie, 2008, roč. 2, č. 3-4, s. 151-160. CHAMBERS, R., GULLONE, E., ALLEN, N. B. Mindful emotion regulation: An integrative review. Clinical Psychology Review. 2009, roč. 29, č. 6, s. 560-572. CHIESA, A., SERRETTI, A., JAKOBSEN, J. Ch. Mindfulness: Top–down or bottom– up emotion regulation strategy?. Clinical Psychology Review. 2013, roč. 33, č. 1, s. 82-96. CHRISTOPHER, M. S., CHRISTOPHER, V. CHAROENSUKC, S. Assessing ‘‘Western’’ Mindfulness Among Thai Theravada Buddhist Monks. Mental Health, Religion & Culture, 2009, roč. 12, č. 3, s. 303–314. KLEIN, M. H.; MATHIEU, P. L.; GENDLIN, E. T.; KIESLER, D. J. (1969). The Experiencing Scale: Volume I. and II. Madison: Wisconsin Psychiatric Institute, 1969. MIKULAS, W. Mindfulness: Significant Common Confusions. Mindfulness 2011, roč. 2, č. 1, s. 1-7. ŽITNÍK, J. Všímavost a klinické přístupy založené na jejím rozvíjení. Diplomová práce, Praha: Univerzita Karlova, 2010.