Ekonomika provozu a podnikání Ekonomika podnikání

Výukový materiál Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0608 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Číslo materiálu: 04_02_32_INOVACE_16

Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. Obchodní činnosti Předmět: Ekonomika provozu a podnikání Ročník: 4. Jméno autora: Ing. Lenka Kandlerová Škola: SPŠ Hranice Anotace : Prezentace seznamuje studenty s pojmem obchodní činnosti a stručně také s jeho obsahem tzn. nákupními a prodejními činnostmi, které jsou pro podnik důležité z ekonomického hlediska. Klíčová slova: Nákupní a prodejní obchodní činnost, plánování nákupu, smluvní vztahy, strategické a ostatní vstupy, rizikový odběratelé, prodejní kanály, vývozní marketing. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Lenka Kandlerová Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR.

Typy obchodních činností V rámci podnikatelské činnosti rozlišujeme obchodní činnosti: 1. nákupní – zabezpečují požadované vstupní zdroje ve správné kvalitě, ve správný čas a co nejvýhodněji (zpravidla nejlevněji), 2. prodejní – zajišťují požadované dodávky v požadované kvalitě, ve správný čas, co nejvýhodněji (zpravidla nejdráže). Oba typy obchodních případů mají podobný legislativní rámec, řídí se ustanoveními zejména obchodního zákoníku, občanského zákoníku a zákonem na ochranu spotřebitele.

Vliv obchodních činností Na ekonomiku podnikatelské činnosti mají velký vliv oba tyto typy, nicméně existují značné rozdíly v přístupech, které vyplývají z řady skutečností: a) do jaké míry je výsledný produkt závislý na vstupních elementech, b) jakému okruhu zákazníků je výsledný produkt určen, c) na jakých teritoriích se obchodní činnosti odehrávají. Důležitou úlohu v obou typech obchodních činností sehrávají smluvní vztahy, na jejichž základě jsou příslušné dodávky realizovány.

Nákupní činnosti V rámci nákupní činnosti podnik zajišťuje široký okruh položek, mezi které patří: základní suroviny a materiál, energetické suroviny, elementy vyráběné v kooperaci, kompletační díly, různé pomocné materiály, nakupované služby, nákupy výrobních prostředků. Do nákupních činností patří: 1. plánování nákupu, 2. smluvní vztahy.

1. Plánování nákupu Při plánování nákupu by měl podnik vycházet z: minulých zkušeností, přijatých zakázek, předpokládaných prodejů na trhu a norem spotřeby. Důležité je také rozdělit nakupované zdroje do nákupních skupin: a) strategické vstupy, b) ostatní vstupy. Pozornost musí podnik věnovat také tzv. způsobilosti dodavatele, tzn. je-li schopen dodat vysokou kvalitu za přijatelnou cenu v určitém termínu.

Strategické vstupy Materiály, které tvoří rozhodující část výrobku nebo jsou drahé nebo mají vysoké nákupní riziko. Jejich nedostatek představuje provozní problém. Velikost nákupního požadavku řeší zásobovací rovnice: velikost nákupu = spotřeba + KZ - PZ kde: spotřeba = spotřeba určitého druhu materiálu za určité plánované období KZ = konečná zásoba (= pojistná) PZ = počáteční zásoba (zbytek z minulého období)

Ostatní vstupy Nejedná se o klíčový či základní materiál. Zpravidla existuje značný počet dodavatelů, kteří jsou schopni tyto vstupy dodávat. Přístupy k jejich zabezpečení se liší, na jedné straně mohou být operativně nakupovány dle potřeby, na druhé straně, protože se nejedná o drahé položky, mohou být nakoupeny na sklad.

2. Smluvní vztahy Právní úprava obchodních smluv je důležitá, protože partneři si mohou upravit řadu konkrétních údajů: a) předmět dodávky, b) cenu, c) dodací podmínky, d) platební podmínky, e) sankce za nedodržení smlouvy. Pokud se dodávky opakují, je běžný postup takový, že se na začátku roku uzavře tzv. rámcová smlouva, která řeší výše zmíněné náležitosti, a termín a množství dodávky je upřesněno dílčími dispozicemi.

Prodejní činnosti Chce-li podnik svou produkci prodávat, musí mít kvalifikované prodejce, kteří by měli splňovat následující předpoklady: znalost prodávaných produktů, orientaci v prodejním teritoriu, znalost „tvrdých“ prodejních praktik, zvládnutí „měkkých“ prodejních praktik, komunikativnost, jazykové znalosti. Ostražitý musí být podnik zejména u nových poptávek, které mu mohou přinést velkou zakázku, ale také riziko.

Riziková skupina odběratelů U rizikových skupin by měl podnik hledat možnosti, jak zajistit úhradu pohledávky. Nabízí se např.: platba předem, rozdělení platby do splátek (před, při, po dodání), v tuzemských vztazích: vystavení směnky nebo klauzule o přímé vymahatelnosti pohledávky, v zahraničních vztazích: dokumentární inkaso nebo akreditiv, pojištění prodejní transakce.

Prodejní kanály Cílem prodejních aktivit je dostat produkt od výrobce ke konečnému zákazníkovi. Rozlišujeme: a) přímý kanál – zástupci firmy komunikují přímo s konečným zákazníkem, b) nepřímý kanál – využití specializovaných organizací, které nabízejí různé služby spojené s odbytem zboží. Zvýšené náklady na prodejní činnost obvykle vyvolává situace, kdy firma vstoupí na zahraniční trhy. Tady je vhodné uplatnit tzv. vývozní marketing.

Vývozní marketing určení vhodného vývozního teritoria, určení předmětu vývozu, logistické požadavky – přeprava, prodejní a servisní kanály, zvyklosti v přepravě atd., cenová hladina, propagace, určení vývozních rizik – makroekonomických (např. ekonomická, politická, přírodní) a mikroekonomických (rizika týkající se přímo konkrétního kontraktu).

Použitá literatura Veber, J. – Srpová, J. a kolektiv: Podnikání malé a střední firmy. Praha: Grada Publishing, a.s. 2005. Synek, M. a kol.: Podniková ekonomika. Praha: C. H. Beck, 1999.