Didaktika výuky šachu Určeno dětem mladšího školního věku Podle textu přeložil a upravil a doplnil Weiser

Rozhoduje vhodná motivace

Obsah Úvod Didaktika šachu obecně Učivo Formy výuky, použité metody a prostředky Učitel (trenér) Popis didaktických východisek projektu Použití didaktických metod ve výuce zvolených předmětných bloků Základy šachové hry Jednoduché koncovky Hra v zahájení Taktika Závěr

Úvod Účelem celého výukového programu A. Gabazové je: Žuko – Lazar Morphy – konzultanti Anderson – nesmrtelná partie Tarash – Keltz Razuvajev - Kuprejčik Lukomský - Pobědin Úvod Účelem celého výukového programu A. Gabazové je: Všestranně zabezpečit proces výuky šachu (nepovinný předmět) dětmi mladšího školního věku v ZŠ. Předpokládaný věk dětí je 7-9 let (1. – 3. třída ZŠ), ale možno použít pro všechny DMŠV. Rozsah výuky - 1 hodina týdně, ročně 40 hodin, 120 hodin na celý kurz. Na vědecké úrovni současného poznání pedagogiky, psychologie a rozvíjejících se neurověd prokázat, že šachy mají významný potenciál k rozvoji intelektu dětí a z toho důvodu by měla být jejich výuka zařazena do povinného vzdělávání na základních školách. Výběr a aplikace takových metod výuky, které budou nejlépe odpovídat potřebám DMŠV.

Moje motivace k propagování projektu Učitel (trenér, samouk) může projekt využít čtyřmi možnými způsoby: Jako učebnici šachu pro začátečníky. Jako zpracovanou pedagogickou dokumentaci k výuce předmětu. Jako zdroj hlubších informací o vlivu výuky šachu na rozvoj rozumových (intelektových) předpokladů dítěte. Jako nástroj k cílevědomému a záměrnému rozvíjení myšlení a učení se u dětí.

Výhody použití projektu Program výuky je určen pro 99% dětí MŠV (mimořádně talentovaní ho zvládnou rychleji, někteří vůbec) Program lze bez problémů používat i pro starší děti 2-4 třída. U prvňáčků je problém ten, že je třeba vytvořit sourodou třídu jen z nich a postupovat tempem, které jim odpovídá. Program jednoznačně definuje co, kdy, za jak dlouho a jakými metodami a prostředky učit. Obsahuje i cvičení k opakování a ověřování výstupů výuky. Program je vytvořen pro DMŠV a odpovídá jejich rozumovým možnostem. Proto jsou i učební příklady vytvořeny pro ně. Široce se využívá modelování pozicí k procvičení, které jsou obtížností úměrné dětem.

Efektivní využití projektu vyžaduje: Zejména začínajícím trenérům může projekt usnadnit začátek jejich práce s dětmi, těm starším zase může dát nový impuls se na svou práci podívat jinýma očima. Efektivní využití projektu vyžaduje: Sestavit stejnorodé skupiny dětí, se kterými pracujeme Ve výuce důsledně postupovat v souladu s pracovním sešitem (osnovami předmětu) Spěch a přeskakování látky se nevyplácí Naše práce trenérů a učitelů je určena všem dětem, kteří se do kroužku přihlásí, nejen těm, které jeví talent a nadšení.. Moje zkušenost je asi taková, že v takové stejnorodé skupině je 30% dětí, kteří na konci roku skončí, 30% těch, kteří mají malé nadání, ale chodí do kroužku a zbytek dětí by mohl šachy hrát dlouhodobě a soutěžně. Všechny děti jsem však naučil hrát šachy tak, že se z této hry budou moci v budoucnu vždy potěšit.

Projekt a soutěžní šach Klasický problém ve všech sportech dětí. Sportovní soutěže a sportovní výsledky versus dokonalé zvládnutí základů sportu a rozvinutí pro budoucnost důležitých technických i osobnostních vlastností. S tím souvisí oceňování práce trenéra žáky, rodiči, oddílovými funkcionáři. Šachy jsou znalostní a velmi komplikovaná hra. Objem těchto znalostí je značný a vyžaduje mnohaleté studium a praxi. K dosažení normy FM jak uvádějí psychologické studie je nutno odtrénovat v průměru 5 000 – 10 000 tréninkových hodin. Pro připomenutí, naše běžná dotace u dětí je 40 – 60 hodin za rok. Soutěže je vhodné organizovat tak, aby odpovídaly věku a výkonnosti dětí. Ony rády soutěží a v takové skupině se budou cítit dobře a radostně.

Základní výcvik šachisty Často mezi trenéry skloňovaný termín, ale s vágním obsahem. Základní otázky k vyjasnění zní: Pro koho je určen (věk dětí)? Jaký je obsah? Jak dlouho by měl probíhat? V současnosti je k dispozici výukový materiál autorů P. Herejk a kol. Chybí však hodnocení zkušeností s jeho využíváním. Letmý pohled na rozsah a obtížnost látky nedává jasné odpovědi. Možná alternativa se nám zde nabízí. Pokud trenér dosáhne toho, že s danou skupinou DMŠV program Gabazové splní za 3 roky a děti zvládnou stanovené učivo a získají hrací návyky, pak bezpochyby splnil základní výcvik šachisty (úroveň znalostí bude odpovídat 4. VT)

Stanovení obsahu základního výcviku šachisty, zejména obsahu, dotace potřebných hodin k výuce (počet let tréninku) a věku dětí pro které je určen by proces tréninku učinil obecně objektivnějším a práce dítěte a trenéra by se dala správně hodnotit. Velmi často se mi již stalo, že jiný trenér, který dítě nezná, neví v jaké fázi tréninku (již probrané látky) se nachází, když sleduje jeho hru, kroutí hlavou a při první příležitosti vysvětluje dítěti věci z teorie, které jsou asi ve stejném poměru, jako vysvětlovat druháčkovi jak se počítají rovnice o jedné neznámé. Stejně tak stanovovat obsah základního výcviku podle mimořádně nadaných dětí a celý proces tréninku a sportovního růstu přizpůsobovat jejich tempu. Dítě, které v 15 letech přivedeme k výkonnosti 2.VT (s odpovídajícími znalostmi) má potenciál dále se zlepšovat v době kdy dosáhne plnou duševní zralost. Takoví lide mohou tvořit širokou základnu kvalitních šachistů, a předpoklad, že se v budoucnu objeví díky nim i noví talenti.

Popis didaktických východisek projektu Nenechte se odradit rozsahem a nezbytným teoretizováním. Každý využije jen to, co bude ochoten.

Didaktika Didaktika je teorie vzdělávání, která se zabývá formami, postupy a cíli vyučování.  Dílčí prvky: a) cíle procesu vyučování b) obsah (učivo) c) součinnost učitele a žáka d) metody, organizační formy a didaktické prostředky, jichž se používá e) podmínky, za nich proces vyučování probíhá

Didaktika (pedagogická technologie) výuky šachu Pojem pedagogická technologie (termín použitý v originále práce) vyjadřuje předem projektovaný proces, zahrnující souhrn metod, prostředků a forem vzájemné činnosti učitele a žáka, který zabezpečuje efektivní fungování pedagogického systému a dosažení předem stanoveného cíle. Cíle výuky Musí být stanoveny takovým způsobem, aby z nich jasně vyplývalo, jaké znalosti, dovednosti a návyky by měl žák dosáhnout a které je schopen reálně předvést. Cíle musí odpovídat reálným možnostem dětí daného věku Tyto cíle musí být reálně měřitelné (diagnostické cíle výuky).

Hodnocení cílů výuky šachu Tyto cíle se týkají poznávacích procesů žáka, často zde hovoříme o poznatcích a vědomostech. Vychází z pedagogických a psychologických požadavků na záměrně řízenou kognitivní činnost žáků ve výuce; je na ní zaměřena, strukturuje ji a vytváří z ní hierarchicky uspořádaný systém. Hierarchické uspořádání poukazuje, že je nutné nejprve zvládnout nižší úroveň učiva, aby bylo možné zvládnout vyšší úroveň. Poslední tři kategorie jsou na prvních mnohdy málo závislé. Následné stanovení cílů je provedeno metodou, kterou zavedl Bloom. Cíle výuky jsou rozděleny do dvou dimenzí. Kognitivní a znalostní a v každé je řečeno, co od žáka po skončení výuky očekáváme.

Klasifikace cíle v taxonomické tabulce Znalostní dimenze/dimenze kognitivního procesu 1. Zapamatovat 2. Rozumět 3. Aplikovat 4. Analyzovat 5. Hodnotit 6. Tvořit A. Znalost faktů B. Konceptuální znalost c. Procedurální znalost D. Metakognitivní znalost Tento náročnější způsob definice cílů učí učitele, uvědomit si, co svou výukou u žáků sleduje v návaznosti na již probrané učivo. Zjistí, že často je to oblast znalosti faktů a to postupně v oblastech Zapamatovat – Rozumět – Aplikovat Vytvoření podrobnější tabulky cílů výuky šachu DMŠV je úkolem, který čeká na rozpracování.

Specifikace obsahu kognitivní úrovně (Bloom) Jednání dětí, svědčící o dosažení daného cíle 1. Zapamatovat – zapamatování a vybavení si znalostí z dlouhodobé paměti. Poznávání a rozpoznávání Vybavování A1 Znají názvy figur, jejich značku, způsob, jak táhnou, šachové termíny a definice, šachová notace, základní pravidla hry 2. Porozumět – konstruování významu na základě získaných sdělení včetně ústního, písemného nebo grafického vyjádření. Interpretace Doložení příkladem Klasifikování Usuzování Sumarizování Porovnání Vysvětlení B2 Objasní účelnost dodržování pravidel hry v zahájení, vysvětlí co jsou špatné a dobré tahy Přeměňuje reálné šachové pozice v grafické a znakové a opačně Zapisuje partie a přehrává partie podle zápisu Provádí propočet možností v dané pozici (nalezne forsírovanou cestu) Umí předpovědět výsledek partie na základě jejího ocenění

Specifikace obsahu kognitivní úrovně (Bloom) Jednání dětí, svědčící o dosažení daného cíle 3. Aplikovat – užiti postupu, nebo struktury v různých situacích Vykonávání (provádění) Zavádění (užití, implementace) A3 Uplatňuje již získané znalosti, například pravidla v zahájení, taktické prostředky hry pro řešení analogických šachových úkolů: S použitím reálných šachů Na grafickém modelu B3 Řešení šachových úloh s více tahy podle zadaného algoritmu (slovním, znakovém) B3 Využití znalostí v nových situacích v praktické hře 4. Analyzovat – rozložení materiálu na části a určení, jaký je jejich vzájemný vztah a v jakém vztahu jsou k celkové struktuře nebo účelu. Rozlišování podstatného od nepodstatného Uspořádávání (vytváření schémat) Přisuzování, odhalování záměru B4 Oceňuje hodnotu figur v pozici

Specifikace obsahu kognitivní úrovně (Bloom) Jednání dětí, svědčící o dosažení daného cíle 5. Hodnotit – posuzování podle daných kritérií a standardů, testování. A5, B5 Hodnotí pozici na šachovnici z pohledu možného uplatnění taktického řešení, možnosti aplikace pravidla čtverce apod. B5 Vidí chyby ve hře soupeře, kontroluje dodržování pravidel hry 6. Tvořit – vytváření nových, vnitřně soudržných celků z jednotlivých prvků, reorganizace prvků do nového znaku nebo struktury. Vytváření – hypotéz Plánování – konstruování Tvorba B6 Při individuální hře je schopen využívat nabyté vědomosti k řešení situací ve všech fázích hry. B6 Vytváří pozice s určitou vnitřní zákonitostí: S využitím reálných šachů Na grafickém modelu Doplňuje hledanou pozici o chybějící figury Sestavuje schémata taktických obratů

Specifikace obsahu znalostní dimenze Jednání dětí, svědčící o dosažení daného cíle 1. Znalost faktů – základní prvky, které musí děti znát, aby byly obeznámené s disciplínou, a byly schopny řešit její problémy. Znalost terminologie Znalost specifických detailů A1 Znají názvy figur, jejich značku, způsob, jak táhnou, šachové termíny a definice, šachová notace, základní pravidla hry, pravidla zahájení 2. Znalost konceptů – vzájemné vztahy mezi základními prvky uvnitř větších struktur, které umožňují jejich vzájemné fungování. Znalost klasifikací a kategorií Znalost principů a generalizací Znalost teorií, modelů, struktury B2 Objasní účelnost dodržování pravidel hry v zahájení, vysvětlí co jsou špatné a dobré tahy A3 Přeměňuje reálné šachové pozice v grafické a znakové a opačně Zapisuje partie a přehrává partie podle zápisu B4 Provádí propočet možností v dané pozici (nalezne forsírovanou cestu) B5 Umí předpovědět výsledek partie (konkrétní pozice) na základě jejího ocenění

Specifikace obsahu znalostní dimenze Jednání dětí, svědčící o dosažení daného cíle 3. Procedurální znalosti – jak něco dělat, kritéria pro používání dovedností, algoritmů, technik, metod. Znalost specifických oborových dovedností Znalost oborových technik a metod Znalost kritérií pro používání příslušných postupů 4. Metakognitivní znalosti – obecné znalosti o tom, jak poznávám a uvažování o vlastním myšlení. Znalost strategie Znalost kognitivních úkolů včetně znalosti kontextu a podmínek Sebepoznání Chápe rozdělení kombinací podle jejich obsahu Uvědomuje si, že šachy vyžadují vědomosti a co již sám ví a neví

Žák

Mladší školní věk Psychologické aspekty Obecná charakteristika Toto období je vymezeno vstupem do školy (6. – 7. rok) až do začátku tělesného a psychického dospívání, tj. asi do 11 – 12 let, zpravidla se kryje s prvními pěti lety školní docházky. Během celého mladšího školního období probíhá vývoj neustále ku předu ve všech ohledech. Jedná se zejména o nepřetržitý kvalitativní vývoj  a zdokonalování všech schopností, dovedností a poznatků o světě, ve kterém školák žije, o rozvoj poznatků, které získá o sobě samotném, upevňuje se hierarchie hodnot,     postoje, charakter, roste osobnost dítěte (Jobánková et al., 2002). Proces myšlení v tomto období je možno charakterizovat: myšlení vztaženo ke konkrétním jevům, logickým operacím (třídění, počítání, hledání vztahů, porovnávání kvality) začíná chápání pojmů času a prostoru hledání příčin jevů kratší pozornost (bezděčná, krátkodobá – max.15 minut) Paměť je mechanická rozšíření slovní zásoby zlepšuje se sebeovládání a samostatnost  

Realismus školáka je zpočátku realismem naivním Realismus školáka je zpočátku realismem naivním. Dítě je odkázáno na to, co se     dozví    doma, ve škole, z knih. To co mu poví autorita je pro něj bernou mincí. Teprve postupem času začíná dítě přijímat informace, které dostává kriticky, porovnává je se svými životními zkušenostmi, provádí první selekce. Doposud neotřesitelná víra v příklad autorit dostává první trhliny. Realismus naivní se mění na realismus kritický, a chápeme jej jako první známky blížícího se dospívání. Zdokonaluje se smyslové vnímání, jeho kvalita i přesnost, zlepšuje se koordinace mezi  zrakem a jemnou motorikou, roste schopnost diferencovat barevné odstíny. Vnímání  přestává být nahodilým procesem a stává se záměrným cílevědomým pozorováním. Svého vrcholu v mladším školním období dosahuje schopnost školáka vybavovat si v paměti dřívější vjemy – představivost. Představy mnoha školáků jsou tak přesné, že se téměř shodují s přímým vjemem.“ Pozvolna se upevňuje systém hodnot, vývoj morálního vědomí a jednání. Hra je i pro školáky důležitá. Bez ní, by se toho mnoho nenaučili, ale bohužel pro ně, už není jejich hlavní činností, protože jsou ve škole a musí poslouchat a sedět. Byla-li doposud hlavní dětskou činností hra, objevuje se v mladším školním období   především práce, čili schopnost delší dobu vykonávat činnost, která se vykonávat  „musí“, která sama o sobě není příjemná a nepřináší uspokojení okamžitých potřeb dítěte. Schopnost „školní práce“ je jedna z hlavních charakteristik školní „zralosti  dítěte“. To neznamená, že hra se ze školákova života vytrácí, mění se jen její formy a obsah.  

Děti hrají šachy

Hlavní projevy dětí mladšího školního věku při hře šachu Velmi charakteristická je setrvačnost (netečnost) myšlení, která se v šachu projevuje zejména: Šablonovité tahy při řešení nových úkolů Bezduchá hra bez plánu Výběr tahů probíhá podle náhodných motivů Přehnaná tendence k materiálním ziskům Děti se zájmem řeší zejména: Lehké zajímavé úlohy a jednoduché studie S požitkem rozebírají partie miniatury s přímým útokem na krále Léčky (finty) v zahájení Děti v tomto věku disponují: Zvýrazněnou konkrétností myšlení Názornost a obraznost Převládá snaha názorně vidět obraz boje Neschopnost přijímat informace abstraktní povahy o strategii boje

Učivo

Učivo Pedagogická transformace učiva splňuje následující požadavky: Odpovídá věku dítěte a jeho rozumovým schopnostem Učivo je zvoleno a zpracováno v souladu se základními didaktickými zásadami (uvědomělosti a aktivity, názornosti, vědeckosti, přiměřenosti a individuálního přístupu, trvalosti a výchovné působení) Rozsah učiva odpovídá časové dotaci na 3 roky výuky (3x40 hodin) Rozsah učební pomůcky: 95 stran textu, který je zpracován ve formě pracovního sešitu, do kterého žáci zapisují. 365 diagramů, které jsou velmi často zpracovány formou modelové situace daného problému a doplněny o návodné schéma řešení. Řešení děti realizují graficky a slovně.

Vypracovaná výuka šachu se skládá z posloupnosti kroků (lekcí), které jsou seskupeny do 4 bloků podle předmětného obsahu: Základy šachové hry Jednoduché koncovky Hra v zahájení Taktika

Bloky učiva jsou vypracovány ve třech úrovních složitosti v závislosti na připravenosti žáka v průběhu výuky: Úrovně obtížnosti jsou rozlišeny zejména počtem tahů, které žák musí odhalit, chce li zadaný úkol správně vyřešit. První úroveň zahrnuje grafické zobrazování úkolů a jejich kódování (nástěnná šachovnice, skutečná šachovnice, diagram). Druhá úroveň předpokládá schopnost řešit úkoly na 2 - 3 tahy, ve třetí úrovni se děti musí vyrovnat s úkoly na 3 – 4 tahy. Řešení jsou dětem usnadněna naznačenou schematizací postupu, možností využít analogie s cvičným příkladem nebo postupují podle naznačeného algoritmu.

Příklady

Rok/blok Základy šachové hry Jednoduché koncovky Hra v zahájení Obsahové a časové členění učiva (bloky a lekce) Rok/blok Základy šachové hry Jednoduché koncovky Hra v zahájení Taktika 1. rok Šachové figurky Diagram, tahy figur Braní Opakování Pěšec, braní, braní mimochodem Hra – pěšci proti pěšcům Šach, mat, test Rošáda Remíza, věčný šach Srovnání síly figur (hodnota figur) Chování hráče při hraní Zápis a čtení šachové partie Mat samotnému králi Věž Liniový mat věžemi Mat dámou Mat dvěma střelci Pravidlo čtverce

2. – 3. rok ( v závislosti na schopnostech žáků) Rok/blok Základy šachové hry Jednoduché koncovky Hra v zahájení Taktika Jak zahajovat partii 4 partie Šifers, Greco, Delmár, Šalop Kopírování tahů soupeře Partie S. Loyda Chyby v zahájení 2. – 3. rok ( v závislosti na schopnostech žáků) Partie mistrů   Keres – Arlamovsky Bronštejn – NN Legal Tarasch Reti - Tartakower Taktické prostředky Dvojí úder, obrana proti dvojímu úderu Vazba, obrana proti vazbě Odtah (mlýnice) Odtažený šach, dvojí šach Opakování Morphy – NN Morphy – Brajan Kombinace Zavlečení Zavlečení krále Blokáda, dušený mat Kombinace odvlečení Opakování (řešení úloh)

Rok/blok Základy šachové hry Jednoduché koncovky Hra v zahájení Taktika Žuko – Lazar Morphy – konzultanti Anderson – nesmrtelná partie   Tarash – Keltz Razuvajev - Kuprejčik Lukomský - Pobědin Kombinace osvobození pole, osvobození linie Odstranění obrany Opakování Překrytí Proměna pěšce Hra na pat, šílená věž Rozboření pěšcového krytí krále Vložený tah, výhra tempa Rentgen Řešte úlohy Věčný šach, pronásledování Redukce materiálu 3. rok Král a pěšec proti králi Opozice, základní pravidla Pěšcové koncovky Pravidlo čtverce Mat samotnému králi (D, V, 2S)

Formy, metody a použité prostředky uplatněné ve výuce Na každé hodině výuky se činnosti organizují ve třech základních formách: Společná práce U - Ž Samostatná práce podle zadání Společná hra žáků ve dvojicích Hra žáků s počítačem (doma) Tyto formy se uplatňují v řadě podob, zejména se uplatňuje prvek soutěživosti, skupinové práce, individuální přístup a mnoho dalších, které odpovídají potřebám výuky.

Výklad nového tématu Každé nové téma se vyučuje na reálné šachovnici Základní pozice se fixují v podobě diagramů s grafickým vyjádřením podstatných vztahů mezi figurami a schématu řešení v podobě algoritmu Postupně se žák vede k tomu, aby místo řešení úkolů na šachovnici je řešili s pomocí diagramů Jsou určeny následující etapy výuky žáka při používání, práci s grafickými a znakovými modely: V první etapě Představují se různé způsoby přenášení reálných šachů – grafické a znakové módy. Realizují se přechody mezi reálnými šachy a grafickým vyobrazením

Druhá etapa Žák se učí schematizovat tahy figur Druhá etapa Žák se učí schematizovat tahy figur. Vyznačovat šipkou na diagramu směr tahu figur, konkrétní tah, využívat k zápisu tahu šachovou notaci Třetí etapa Žák se učí schematizovat šachové pozice. Graficky vyjádří vztahy mezi figurami, fixuje, zaznamenává řešení šipkou na diagramu, poté provádí zápis šachovou notací. Čtvrtá etapa Samostatně řeší úkoly na reálné šachovnici, fixuje (zaznamenává) řešení graficky a s využitím šachové notace. Pátá etapa Žák řeší a plní úkoly samostatně, řeší problémy na diagramech, počítaje v to úlohy na více tahů dopředu podle známého algoritmu. Samostatně tvoří šachové pozice v podobě grafického modelu se zadanými vnitřními zákonitostmi

Metody výuky šachu Vypracované metody výuky splňují základní požadavky, které projekt cílevědomě sleduje: Metody jsou určeny pro děti mladšího školního věku Jsou koncipovány tak, aby učitel byl garantem metody, kdy se současným sdělováním obsahu (jak hrát šachy) se sděluje i způsob zpracování učiva a řešení úkolových situací. Účinnost použitých metod výuky 100%

Učitel (trenér) Učitel řídí hodinu a jedině on určuje co se bude a nebude dělat. To znamená zejména, že zná: Cíle hodiny (co chce naučit) Obsah učiva v dané hodině Časový průběh hodiny Vyučovací metody a didaktické prostředky Jak bude žáky aktivizovat Individuální přístupy k žákům, kteří vyžadují zvláštní pozornost Této odpovědnosti se učitel nemůže zbavit. Pravidlo. Nepřipravená hodina nemůže dopadnout dobře.

Ideální učitel (názory žáků) Výborně ovládá učivo, umí o něm poutavě vyprávět; V hodině udržuje kázeň a pořádek; Je otevřený, přátelský a komunikativní Je spravedlivý vůči všem Umí pochválit i pokárat Má smysl pro humor Jde žákům osobním příkladem Vždy chodí včas, je vždy upravený, má čisté boty, nemluví vulgárně.

Pochvala Nebojte se chválit, děti rostou na pochvalách jako na droždí. Pochvala by měla být: Nelíčená, vycházet z okamžitého pocitu a situace Každá pochvala váženého člověka vzbuzuje nadšení Pokárání se u trenéra začíná pochvalou Za co pokárat zjistí každý, za co pochválit ví trenér, proto je trenér Je nutné, aby dítě dostalo svou porci pochval a povzbuzení, které jsou nutné k tomu, aby si udělalo představu o sobě.

Didaktické postupy uplatněné v jednotlivých blocích Základy šachové hry Jednoduché koncovky Hra v zahájení Taktika

1. Výuka základních pravidel hry Hned od počátku se děti učí vytvářet schémata šachové pozice. Z toho důvodu se šachovnice a figury představují ve třech variantách: Demonstrační šachovnice – učitel Reálné šachy – děti Diagram – grafický model šachovnice a figur a jejich kódový zápis, vyjádření slovně i písemně V úplně první hodině se děti naučí grafické znázornění figur, kódový zápis a jejich slovní vyjádření Geografie šachovnice – řady, sloupce, diagonály, adresa pole. To je velmi důležité pro vytváření a pochopení šachové teorie a bude se využívat ve výuce trvale. Důležité je, aby si děti doma nakreslili šachovnici a tím se staly aktivními účastníky procesu učení se.

Pokud nejste učitel, pak vás realizace tohoto úkolu překvapí. Pro děti to zdaleka není tak jednoduché a hned na začátku se dostaneme na jejich úroveň!

Tah jezdcem a pěšcem je problém Kdo si to v první třídě nezkusí s dětmi a úspěšně neabsolvuje výuku tahu jezdcem a pěšcem, zejména braní mimochodem tak úplně nechápe, proč z celého problému děláme takovou vědu.

Kódování Práce s informacemi a jejich kódování v mozku je důležitá součást práce dětí v hodině. Postup – demonstrační tabule – reálné šachy – diagram – zápis do sešitu (pracovního listu) Tento postup posiluje nezáměrné zapamatování výuky. Diagonála – zvláštnosti, které spočívají v její délce, a barvě polí, které se na ní nacházejí. Adresa pole vytváří předpoklady pro následnou schopnost notace zápisu partie. Současně vytváří možnost zápisu konkrétní šachové pozice. Přenos šachových pozic z reálné na diagram a obráceně vytváří obrazně prostorové myšlení. Byly objeveny 3 kritické body rozvoje prostorového myšlení: Přechod z 3D – 2D a obráceně Od názorného vyjádření k slovně symbolickému a obráceně Od pevně fixovaných koordinátů reálného objektu v prostoru k volným, koordináty, které nefixují předmět k místu ani dalším veličinám (velikost). Šachy se jeví jako ideální nástroj prostorového myšlení (vnímání).

Výuka tahů figurami Reálné tahy na šachovnici Schematický zákres tahů v pracovním listě Tahy V a S komentuje učitel, tahy D a K se děti učí sami s tím, že mají zjistit, že tah D v sobě zahrnuje tah V a S Tím vytváříme problémovou situaci, která aktivizuje činnost myšlení dětí, tím, že nabádá k prognózování, jak by takový tah mohl být realizovaný. Proces samostatného poznávání dítěte ve výuce zahrnuje dva druhy informací: Reprodukující Prognózující Osvojení si teoretického materiálu dítětem na tvůrčí úrovni předpokládá jeho prognózování. Dítě rekonstruuje výukový materiál s předstižením jeho přírůstku a následně porovnává správnost těchto znalostí s etalonem (vzorem), obecně platným řešením. Na základě tohoto principu jsou tvořeny úlohy srovnávající sílu figur.

Síla figur Na odděleném diagramu se pro každou figuru křížkem označí všechna pole, na která figura může vstoupit, pokud se nachází v centru. Následně žák dostane za úkol spočítat počet polí, které figura kontroluje. Na základě této metody se sestaví souhrnná tabulka, do které se figury zapíší v pořadí podle počtu kontrolovaných polí od nejsilnější figury. Dítě, které je aktivním účastníkem tohoto zkoumání, pochopí jak se síla figur stanovuje s pomocí exaktní metody a tím je účastno při tvorbě nového platného poznatku. Tento poznatek se do paměti fixuje pomocí schématu.

Mat, pat, remíza a rošáda Tyto znalosti opět žáci schematizují pomocí diagramů. Například mat samotnému králi. Cvičení spočívá v tom, že děti mají šipkou označit tah figury tam, kde dá mat králi. Cvičení je plánováno tak, aby se dělo na šachovnici a na diagramu a posiloval se proces kódování – umístění figur na správná pole identicky s diagramem. K rozlišení pochopení patu a matu je připraveno cvičení, které skrývá nadbytečnou pozici. Dítě musí seskupovat pozice se stejným obsahem a vyloučit pozici, která tomuto obsahu neodpovídá. V tématu vysvětlujícím jak bezpečně ukrýt krále se doporučuje provedení rošády podle naznačeného vzoru. Poté, až se s tímto úkolem děti vyrovnají, objasníme situace, kdy rošáda možná není. Cvičení, kdy dítě řeší úlohu, na kterou stranu lze provést rošádu vyžaduje, aby si uvědomilo platná pravidla a v procesu srovnávání pravidla a situace v úkolu dojde k jeho pochopení a zapamatování.

Hledej mat a pat Je možno provést rošádu?

Hra v párech Hra v párech je po ukončení první fáze, která se věnovala šachovnici a figurám, povinnou částí každé výukové jednotky. Existuje zde názorová neshoda, zda je účelné začínat již v této fázi s hrou se všemi kameny. Poznatek je takový, že čím dříve začínají děti hrát se všemi figurkami, tím dříve začínají chápat – cíl hry – základní pravidla – hodnotu figur atd. Děti se v průběhu hry sami opravují, pokud provádí jedno z nich nesprávný tah, případně se obracejí na učitele. Vznikají i dotazy na řešení situací, které nebyly dosud vysvětleny. Například – já jsem sebral nepřátelského krále – vyhrál jsem? Poznatky, které děti získávají tímto způsobem nabývají pro ně osobní smysl a oni ho okamžitě uplatňují ve hře.

2. Jednoduchá koncovka Koncovka je závěrečná fáze partie. Je charakteristická malým počtem figur na šachovnici a po právu se řadí k nejsložitějším částem partie. Existují rozpracovaná pravidla hry v koncovce, jsou poměrně složitá a váží se k řadě specifických pozic. V této etapě výuky šachu je využit následující postup. Řešení koncovky je omezeno několika tahy a umožňuje dát dítěti představu o základních pravidlech hry v koncovce. V první části se děti seznámí s pojmy okraj šachovnice, centrum, roh. Ty se následně procvičují pomocí diagramů. Následuje objasnění koncovky K+D proti K a realizace matu. Zde se ukazuje význam okraje šachovnice a rohu šachovnice pro realizaci úkolu, dát mat. Pro děti se ostatní úkoly, jako mat dvěma figurami (S,J) může jevit jako příliš obtížný, proto na diagramech hledají pouze závěrečný tah-mat.

Dalším úkolem je mat dvěma věžemi po řadách Dalším úkolem je mat dvěma věžemi po řadách. Je to nejjednodušší způsob matování a děti ho zvládnou rychle. Aktivní transformace názorného nebo myšlenkového obrazu (přetváření počátečního obrazu v souladu s potřebami zadání) přispívá k osvojení vizuálního způsobu kódování informací. Žáci stále nezapisují řešení notací, ale používají šipky k označení tahu. Šachová notace se používá výhradně pro orientaci na šachovnici – postavte krále na e5, přesuňte jezdce z h1 na h8. V další části výuky je potřeba děti podrobněji seznámit s šachovou notací a pravidly správného zápisu. Důvodem je požadavek, aby děti byly schopny řešit pozice se střídáním tahů soupeřů. Děti budou k řešení nuceny přehrávat tahy soupeře, případně za něho hledat nejlepší odpověď.

Mat na 2 a 3 tahy podle zadání Děti nejsou zpočátku přemýšlet za soupeře a nebo dělají špatné tahy.

Plánování činnosti v hlavě Praktická činnost dětí prokázala, že řešení úkolů v pozicích, která vyžadují nacházení nejlepších tahů a to zejména za soupeře činí dětem nemalý problém. Děti si zprvu neumí představit tahy soupeře, nebo dělají ty nejhorší a tím si pomáhají. Velmi přístupnou a názornou formou, jak děti toto učit je výklad pravidla čtverce v pěšcových koncovkách. Zde je příležitost ukázat, jak teoretická znalost pravidla usnadňuje propočet. Dítě nemusí provádět tahy figur na šachovnici (empirický postup), nýbrž odvodí výsledek z postavení pěšce vůči čtverci. Naučenou znalost upevňujeme pomocí diagramů, kde se čtverce uplatní. Samotné pravidlo není potřeba dětem přímo říkat, ale snažíme se společně o to, aby ho sami odvodily. Mladší děti do 9 let toho schopny bez pomoci učitele nebudou (král dohoní pěšce, když….). Starší děti ano. Zde je důkaz, že pokud výukový materiál orientuje žáka na formulaci hlavních rysů, vlastností nějakého problému, přispívá k formování a osvojování slovně-symbolických způsobů kódování informací.

Co jsou šachová pravidla a jak nám slouží k tomu, abychom snadněji vyřešily šachové problémy na šachovnici?

Formulace teoretického pravidla Dalším tématem, které si děti mohou osvojit v teoretické rovině a podílet se na formulaci jednoduchého pravidla je pozice K+p proti K. K tomu se využije zjednodušená pozice s králem na poslední řadě a stanoví se jednoduché pravidlo, které definuje podmínku pro dosažení požadovaného výsledku. Pravidlo zní: Jestli pěšec jde na předposlední řadu bez šachu, v tom případě se promění v dámu, v opačném případě nikoliv. K procvičení slouží příslušné diagramy, ve kterých dítě určí výsledek partie s využitím pravidla. Není vhodné vyžadovat výpis tahů.

Hodnocení pozice Je zjištěno, že děti v průběhu hry ve dvojicích kladou důraz na hodnocení pozice podle materiálního poměru. Základním měřítkem stavu na šachovnici je počet figur soupeře, které mu již vzali. Nejsou schopny si uvědomit ostatní důležité skutečnosti, zejména bezpečnost krále, souhru figur a jejich postavení na šachovnici. K tomu, abychom tento jednostranný pohled co nejdříve odstranili, předkládáme dětem pozice s vyrovnaným počtem figur, kde díky jejich postavení jedna ze stran vyhraje.

Souhra figur

3. Výuka základních pravidel hry v zahájení Teorie zahájení je dnes široce rozpracovaná část šachové teorie. To však neznamená, že by se ji děti musely učit. Nezbytné je naučit děti používat základní principy hry v zahájení, které jim dovolí nedopouštět se závažných strategických omylů. K tomu účelu slouží krátké instruktivní partie, kde se jedna ze stran dopustila nějaké chyby, a žáci ji hledají podle známého schématu. Dané schéma vychází z předem daných principů zahájení, které si děti takto postupně osvojují. Zajímavým případem je nápad některých dětí opakovat tahy soupeře v zahájení. Abychom tuto myšlenku ukázali jako nesprávnou, demonstrují se partie, kde černý prohraje velmi rychle.

Zhodnoťte, které principy byly v zahájení černým porušeny.

Zápis a čtení partie Dalším úkolem této části je naučit děti správně zapisovat a číst průběh partie. Tento úkol neprovádíme mechanicky, provádíme průběžnou kontrolu pozicí na šachovnici. Zvláštní pozornost věnujeme tzv. kritickým pozicím. Ty se snažíme fixovat pomocí diagramů a na jejich základě dáváme dětem samostatné úkoly, např. najít závěrečnou kombinaci a zapsat ji do sešitu. K tomu využíváme známé partie šachistů z historie a tím děti s touto historií seznamujeme. Děti se naučená pravidla snaží dodržovat. Při tom se často mezi sebou kontrolují a upozorňují na případné chyby: On porušil pravidlo a táhl dámou.

4. Výuka taktických obratů Šachová taktika učí případům vytváření a odrážení přímých hrozeb králi a dalším figurám. Tato část teorie je pro děti nejvíce přístupná. Má rozvíjející vliv na kombinační a logické myšlení. Kromě toho ovládání taktických prvků formuje teoretické myšlení, protože vyžaduje znalost známých metod, které je možno aplikovat na konkrétní situaci na šachovnici. Příkladem je dvojí úder. Na použitých diagramech je přehledně naznačeno využití různých figur při uplatnění dvojího úderu. Při tom je tato metoda ukázána na schématu s vyznačením šipek. Problémová situace a aktivace žáka je vytvořena tak, že je nucen doplnit figuru, která chybí, aby vznikl dvojí úder. Dalším úkole je najít nesprávnou pozici, stanoví se tedy tři pozice podle jednoho příznaku a jedna, která tomuto příznaku neodpovídá.

Dalším problémovým úkolem je hledání ztracené figury bílého, jestliže je známo, že stála na poli h6. Postavte mat na dva tahy podle schématu.

Způsoby jak aktivizovat činnost myšlení u dětí: Zakreslit šipkou vidličku Doplnit chybějící figuru

Modelování pozic a generativní efekt V tomto případě se využívá k prověření kvality osvojení si učebního materiálu úkoly, které vyžadují tvůrčí řešení formou modelování pozic s vnitřní logikou. Například se jedná o úkoly typu: Nakreslete vidličku, rentgen, ztracenou figuru, patové hnízdo pro krále. Samostatně vymyšlené pozice umožňují zapamatovat si výukový materiál snadněji, než řešení analogických pozicí. Tento postup osvojování si učebního materiálu se nazývá generativní efekt. Generativní efekt využívá kognitivní psychologie k označení faktu, že si lépe pamatujeme osvojovaný materiál, který nabudeme vlastním úsilím (přemýšlením), proti tomu, kdy si osvojujeme již hotová fakta. Samotný proces osvojení si znalosti přemýšlením a řešením problému je doprovázen vytvářením záměrné činnosti, která vede k jeho řešení a tím se i zvyšuje úroveň nezáměrného zapamatování.

Jednání dítěte ve výuce zaměřené na samostatné řešení problémů a získávání takto dosažených poznatků probíhá ve dvou etapách: Orientace dítěte v problému Samostatné plnění úkolu a řešení problému Rozhodující důraz je položen na správnou orientaci dítěte v problému. V této části je problém analyticky zpracován tak, že je dítěti objasněna podoba struktury objektu (jeho obraz, fungování) a naznačena cesta (model, vzor, příklad) k plnění zadaného úkolu. Díky nastíněným orientačním bodům je zabezpečena kontrola postupu dítěte, a část plnění úkolu potom zahrnuje realizaci tohoto postupu a dosažení zadaného výsledku. Odsud vychází, že pro formování ideálního jednání je třeba systém orientačních bodů (směru), které zajistí dítěti, že bude schopno bezchybného plnění dílčího úkolu na první pokus a opakovaně při každém dalším kroku řešení úkolu.

Dítěti zadáme úlohu k samostatnému řešení a současně návod, jak úlohu řešit: Slovní návod: Dvojí šach Oběť dámy Mat jezdcem Návod s pomocí šachové notace:

Pochopení výukového materiálu a schéma Výzkumy ukazují, že mezi předmětem (teorií, principem činnosti, technologií, poučkou) a jeho pochopením stojí schéma (např. ve formě plánu, osnovy, náčrtku, kostry, vývojového diagramu), které pokud si neosvojíme a nepochopíme, potom nemůžeme hovořit o plnohodnotném osvojení si dané ho předmětu. Takové schéma se dítěti jeví nejen jako zjednodušený obraz vnějšího vzhledu předmětu (reálná šachová pozice), podobná náčrtku nebo maketě, ale se v ní odrážejí podstatné vztahy objektů s jejich vnitřní strukturou a vazbami. Proto schéma často ukazuje objekt v transformovaném vzhledu. Již v procesu vyčleňování těchto schémat a v každém stádiu jejich připravenosti se využívají jako nástroje pro řešení úkolů, které jsou ve vztahu ke studovaným předmětům. Stávají se schématy myšlení o věcech, obecnými schématy, na základě kterých se podnikají jednotlivé dílčí teoretické a praktické činnosti. Existuje názor, že právě díky vytváření těchto obecných schémat orientujících nás ve věcech se vyvíjí myšlení.

Použití schémat řešení dovoluje dětem ovládat složité taktické prostředky. Schématem orientační části výuky je grafický model a algoritmus řešení šachové úlohy. Na začátku se algoritmus vysvětlí ve slovní formě. Příklad: dvojí šach, oběť dámy-přilákání, dušený mat jezdce. Nakonec se algoritmus popíše s využitím šachové notace. Pozorování ukázalo, že děti okolo 9 roku se úspěšně vyrovnají s úkoly na 4 tahy, opírajíce se o algoritmus řešení, co není možno docílit u tradičního způsobu vysvětlování. Je třeba připomenout, že mnohé taktické případy mají svůj originální způsob řešení, který je možno vysvětlit pomocí algoritmů, které umožní dětem řešit složité pozice.

Zajímavým výukovým prostředkem jsou Blochovy modely typových pozicí a způsob jejich využití: - řešte podle schématu - řešte analogicky s postupem bílého - ukázka významu času v šachu, protože chyba znamená prohru

Význam času v šachu Velmi zajímavým, názorným a pro děti atraktivním je příklad odtaženého šachu v pozici, která se nazývá mlýnice. Na první pohled se z hlediska délky varianty jeví jako velmi obtížný. K objasnění použijeme zápis řešení, který je rozdělen do dvou sloupečků. V řadě šachových pozic je důležité to, kdo je na tahu. Tuto věc je třeba dětem stále připomínat. Čas je v šachu rozhodujícím faktorem úspěchu. V případě nevyužití možnosti dané pozice se hra často dramaticky promění v neprospěch strany, která svou šanci nevyužila.

Každý tah může rozhodnout a proto je třeba zvažovat jeho důsledky Každý tah může rozhodnout a proto je třeba zvažovat jeho důsledky. Patové hnízdo je metafora, kterou si děti rychle zapamatují. Kxf2 b4 Kf1 b5 Kf2 a král bude vždy stát na poli opačné barvy než jezdec, který ho nebude moci šachovat 1. Ka1 pat

Metafory V šachové teorii se velmi často k popisu situace využívá metafora. Setkáváme se s pojmy jako: holý král, mrtvá pozice, vidlička, silná věž, mlýn, věčný šach, rentgen, zavlečení, pronásledování. Jejich aktivní využívání ve výuce zvyšuje emocionální pozadí výuky a vede k lepšímu zapamatování výukového materiálu. Baby dáma

Analogie Analogie přesněji ilustruje výukový materiál než vysvětlování. Analogii můžeme považovat za efektivní výukový prostředek, protože plní tři funkce: Dělají abstraktní informaci více obraznou a konkrétní Zabezpečují funkci struktury, protože slouží jako osnova (základ) pro nová schémata. Obecné schéma platí pro všechny tyto případy. Dávají možnost dosáhnout aktivního přizpůsobení (asimilace, splývání) tím, že ponouká žáka integrovat novou informaci s další již osvojenou informací do poznávací struktury. Mimo to mají analogie i další přednost, zvyšují zájem a zajišťují těsnou spojitost s dalšími poznatky, potenciálně tak zvyšují motivaci učících se.

Analogie (řec. αναλογία, podobnost, přiměřenost, srovnání) je vztah dvou různých věcí, které se v něčem podobají a dají se tedy přirovnávat. O věcech obtížně uchopitelných se často uvažuje a usuzuje na základě analogie (podobnosti) s věcmi známými. Analogický znamená podobný, obdobný.

Závěr Z textu je zřejmé, že umění učit je úkol na celý život a nápady jak v rámci celkového rámce výuku zdokonalovat nemají hranic.

Konec prezentace Děkuji za pozornost