Březen 2017 Vyvolávání jara
Karel Toman BŘEZEN Na naší studně ráno hvízdal kos. Jde jaro, jde jaro. A když jsem okno na sad otvíral, šeptaly pukající pupeny: Jde jaro, jde jaro. Bez chvěje se a hrušně čekají. Jde jaro, jde jaro. Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas a nových kovů napil se tvůj smích. Jde jaro, jde jaro. Bože můj, obnoviteli, obroditeli, na srdce v sněhu pamatuj.
Zazvoní první bledé krásky
a vítr rozsype sněženky.
Začne ples kočiček.
Petrklíče otevřou jaru dveře dokořán.
Hlaváčky se rozhlédnou kolem.
Zamrkají do slunce modré oči šafránů.
Zavoní fialková povodeň.
Vůní ji trumfnou hyacinty.
O místo se přihlásí tulipánky.
Rozkvetou stromy v sadech.
. Nenápadně zrůžoví jabloně
Hrušky nezůstanou pozadu.
Modrá, bílá a zelená potěší duši.
Slunce pozlatí louku pampeliškami Slunce pozlatí louku pampeliškami. Po obloze poplynou bílé načechrané mraky. Trávě narostou nové zelené vlasy a v nich se budou batolit žluté kuličky housátek. Tak přijde jaro na křídlech tažných ptáků. Nejkrásnější je, když září v tvých očích.
Všude se rozvine žlutozelený koberec
a na něm budou skotačit děti a všichni tvorové
Moc bych si přál, abychom se ještě jednou sešli. Tak milí fešáci těšme se z jara Určitě přijde. Těšte se na ně a už teď je nechte hřát ve svých srdcích. Moc bych si přál, abychom se ještě jednou sešli. Přeji Vám pěkné dny F.T.