Odborný výcvik ve 3. tisíciletí Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky MEI – 2.5 Základy pájení Obor:Mechanik elektronik Ročník:1. Vypracoval:Bc. Josef Mahdal Odborný výcvik ve 3. tisíciletí
ZÁKLADY PÁJENÍ ● K vzájemnému spojování různých kovových materiálů v elektrotechnice se používá pájení. ● Rozlišujeme tvrdé a měkké pájení. ● Při tvrdém pájení leží bod tavení pájky nad 600°C. ● Při měkkém pájení je bod tavení mezi 180 až 300°C. ● Spoje pájené tvrdým pájením jsou mechanicky pevnější. ● Měkké pájení je dostatečně pevné pro běžné elektrotechnické spoje.
ZÁKLADY PÁJENÍ ● Při měkkém pájení se používá jako spojovacího materiálu cínové pájky v poměru 63/37 (cín/olovo). ● Tato pájka taje při teplotě 183°C. ● Při pájení dochází k výměně atomů kovu pájeného materiálu s atomy pájky. ● Pro odstranění tenké vrstvy oxidu s pájených materiálů používáme tavidlo, nejčastěji kalafunu, která je elektricky nevodivá.
Pájedlo musí rychle zahřát místo spoje a udržet odpovídající teplotu v průběhu pájení. Nejčastěji se používá transformátorové pájedlo (trafopájka), ale i pájedla s odporovým tělískem (mikropájky). Doporučený postup při pájení: ● Obě spojovaná místa je vhodné předem pocínovat. ● Zapneme páječku a na hrot drátové smyčky naneseme trochu cínu a pak se ještě horkým hrotem dotkneme kalafuny. ● Přiložíme hrot na pájené místo a vzdálíme teprve v okamžiku, kdy je veškerý cín hladce rozteklý. ● Zvedání páječky a opětné přikládání na pájené místo je chybné.
SPOJOVÁNÍ KOVŮ PÁJENÍM
KOVY, KTERÉ JE MOŽNO PÁJET Pocínovaný plech Pokovené součástky Příslušenstv í Měděn ý plech DPS Produk ty na bázi olova Pozinkov ané Plechy Ocel, ocelové plechy Produk ty na bázi olova Produk ty na bázi olova Nerezo vé plechy
Metoda pájení u Pájka s tavidlovým jádrem
Příklady pájení
Literatura
Střední průmyslová škola Uherský Brod,