NÁZEV ŠKOLY : Základní škola Hostouň, okres Domažlice, příspěvková organizace NÁZEV PROJEKTU: Moderní škola REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.4.00/ ŠABLONA: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT NÁZEV A ČÍSLO MATERIÁLU: VY_32_INOVACE_08_S12-Fy-9 VYTVOŘENO : březen 2012 AUTOR: Zdeňka Špinlerová VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Člověk a příroda VZDĚLÁVACÍ OBOR: Fyzika SADA: Fyzika pro 9. ročník NÁZEV VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU: Planeta Země – vnitřní stavba

ANOTACE:ANOTACE: ROČNÍK: 9. DRUH UČEBNÍHO MATERIÁLU: Prezentace STUPEŇ A TYP VZDĚLÁVÁNÍ: Základní vzdělávání – druhý stupeň POMŮCKY: Interaktivní pero, fixy CÍL – INOVACE: Podporuje aktivní výklad a procvičování učiva s využitím interaktivní tabule METODICKÉ POKYNY: Žáci ve shrnutí přiřazují názvy k jednotlivým vrstvám – lze použít interaktivní pero nebo fixy, kontrolu řešení mohou provést pomocí animací. Prezentace je určena k výkladu učiva. Materiál aktivně doplňuje výklad o stavbě a složení Země pomocí názorných obrázků. OČEKÁVANÝ VÝSTUP: Žák si zopakují a ujasní svoje znalosti o vnitřní stavbě Země, jejím složením, dokáží vyjmenovat a charakterizovat jednotlivé zemské vrstvy.

Zemské těleso se skládá z několika vrstev, tzv. geosfér, které na sebe volně navazují. Liší se od sebe složením, hustotou, tlakem a teplotou. Byly detekovány na základě šíření seismických vln. Tyto geosféry jsou směrem od jádra řazeny soustředně, tedy obepínají jádro. ZEMSKÉ JÁDRO ZEMSKÝ PLÁŠŤ LITOSFERICKÉ DESKY ZEMSKÁ KŮRA

Vnitřní pevné jádro Vnější kapalné jádro Spodní plášť Svrchní plášť Zemská kůra Vrstvy atmosféry Složení planety Země je úzce spjato s jejím vznikem. Během formování planety došlo vlivem gravitační diferenciace k vyčlenění  jádra  pláště  zemské kůry

se nachází pod úrovní 2900 km, je tekuté, jeho hmota cirkuluje kolem vnitřního pevného jádra. Zemské jádro představuje 16% objemu a 31% hmoty Země. Jádro je tvořeno převážně slitinami železa a niklu s příměsí lehčích prvků, patrně hlavně síry. VNĚJŠÍ JÁDRO VNITŘNÍ JÁDRO Rozhraní těchto dvou částí jádra se uvádí v hloubce 5100 až 5300 km. Střed Země je v hloubce 6378 km.

Vnitřní jádro j je pevné – pravděpodobně se vytvořilo jako důsledek tuhnutí za vysokého tlaku, teplota dosahuje asi 4700°C. Odhadovaná hustota jádra je kolem 17 g/cm 3, teplota uvnitř jádra je oCoC a tlak 300 ÷ 430 GPa. - Hloubka 5100 – 6378 km - Skupenství: pevné - Hustota: Hustota: ,3 g/cm 3 - Teplota: 4700 °C (5800°C) - Tlak: až 430 GPa Mezi vnitřním a vnějším jádrem se nachází přechodná vrstva, která je km široká.

Horká, vodivá vrstva společně s rotací Země vytváří elektrické pole a zároveň i pole magnetické, čímž se kolem Země vytváří ochranný štít – magnetosféra, která nás chrání před kosmickým zářením. Nitro planety je žhavé, zahřívané teplem z rozpadu radioaktivních prvků. - - Hloubka: 2900 – 5100 km - Skupenství: kapalné - Hustota: 10 g/cm 3 - Teplota: 3500 – 4000 °C Rozhraní mezi vnějším jádrem a pláštěm bylo zjištěno v hloubce 2900 km a je označováno jako Gutenbergova diskontinuita.

-Je vymezen shora zemskou kůrou a zespoda zemských jádrem. -Tvoří 69% hmotnosti země a 84% celkového objemu. -Je tvořen poměrně těžkými křemičitanovými minerály, některé jsou velmi podobné těm, které známe ze zemské kůry. Spodní plášť sahá od 2900 km do 650 km. Je tvořen především křemičitany obohacenými o kobalt, hliník a titan. Prozatím je o něm známo velmi málo informací. Sahá až do hloubky 650km. Dále se rozkládá km pod dnem oceánů a km pod kontinenty. SVRCHNÍ PLÁŠŤ SPODNÍ PLÁŠŤ

O spodním plášti je známo jen velmi málo údajů. Hlouběji do nitra Země se pak jeví spodní plášť jako chemicky homogenní těleso. - Hloubka: km - Skupenství: pevné - Hustota: 5,5 - Hustota: 5,5 g/cm 3 - Teplota: °C V hloubce přibližně 2900 km od povrchu Země se nachází tzv. Gutenbergova diskontinuita, která představuje přechod mezi spodním pláštěm tvořeného silikátovou taveninou obohacenou o prvky kobalt, hliník a titan a polotekutým jádrem tvořeným polotekutými kovy (hlavně železo a nikl). Její mocnost se na základě měření pohybu seismických vln odhaduje na 300 kilometrů.

Mineralogické složení svrchního pláště odpovídá strukturám olivínu, pyroxenu, granátu a spinelu. - Hloubka: (průměrně ) 25 km – 650 km - Skupenství: pevné - Hustota: 3,5 - Hustota: 3,5 g/cm 3 - Teplota: méně než 1000°C Svrchní plášť je shora ohraničen Mohorovičičovou diskontinuitou (MOHO). Hloubka tohoto rozhraní je závislá na mocnosti zemské kůry, která je u kontinentů a oceánů různá (pod oceány se rozkládá do hloubky 0–20 km a pod kontinenty do hloubky km).

ASTENOSFÉRA Tato pře přechodová plastická vrstva je původem čedičové magma, ale obsahuje i vápník, hliník, granát, což je horninotvorný minerál. Je to vrstva, která umožňuje pohyb litosférických desek. Občas jako magma stoupá do vrstev ležících nad touto vrstvou. - Tato zóna ve svrchním plášti se nachází v hloubce 70 až 300 km (lze ji identifikovat pomocí seismických vln). LITOSFÉRA Litosféra se nachází nad astenosférou, je tvořena nejsvrchnější částí svrchního pláště a zemskou kůrou.

LITOSFÉRA nepředstavuje kompaktní obal, je rozčleněna na mohutné bloky - litosférické desky, které „plavou“ na plastické vrstvě zemského pláště (tzv. astenosféře). Litosférické desky, které jsou tvořeny oceánskou a pevninskou kůrou, se neustále pohybují a tak přeměňují tvář planety Země. SEVEROAMERICKÁ DESKA PACIFICKÁ DESKA AUSTRALSKÁ DESKA JIHOAMERICKÁ DESKA AFRICKÁ DESKA EUROASIJSKÁ DESKA INDICKÁ DESKA ARKTICKÁ DESKA NAZCA KOKOSOVÁ FILIPÍNSKÁ ARABSKÁ JUAN DE FUCA KARIBSKÁ SCOTIA

 tvoří nejsvrchnější část zemského tělesa  hloubkový dosah zemské kůry je různý s ohledem na její charakter - na pevnině dosahuje průměrně km, pod oceány pouze 6-15 km  největší mocnost je pod kontinenty v místě pásemných horstev. Většinou se jedná o místa, kde v minulosti došlo ke kolizi dvou kontinentů a vyvrásnění horstva. Nejmocnější zemská kůra je pod Himalájí, až 70 km ) Celkové látkové složení kontinentální kůry: dominantními minerály kůry jsou především křemičitany (silikáty), oxidy a uhličitany. Od svrchního pláště je zemská kůra omezena ostrým fyzikálním rozhraním zvaným Mohorovičičova diskontinuita.

Světová mapa mocnosti zemské kůry.

Ty se vůči sobě liší svou hustotou a chemickým složením. KONTINENTÁLNÍ OCEÁNSKÁ

Oceánská kůra tvoří převážnou část zemské povrchu (asi 70 %) a vznikla převážně vulkanickou činností Země. V hloubkách oceánů existuje hřebenový systém o délce asi km, kde dochází k neustálým výronům magmatu. Tím se neustále vytváří nová oceánská kůra. Někdy tento hřeben dokonce vystupuje nad hladinu moře, například Havaj a Island. Oceánská kůra se převážně se skládá z krystalických hornin. Jde hlavně o lehké minerály nízké hustoty, dominují křemen (SiO 2 ) a živec. OCEÁNSKÁ KŮRA KONTINENTÁLNÍ KŮRA ASTENOSFÉRA Skupenství: pevné Hustota: 3 g/cm 3 Hloubka: 0 – 12 km pod povrchem Teplota: méně než 1000°C

Kontinentální kůra má mnohem nižší hustotu, proto se oceánská kůra propadá do astenosféry a kontinentální naopak jakoby vystupuje nad kůru oceánskou. Kontinentální kůra je také výrazně mocnější než kůra oceánská. OCEÁNSKÁ KŮRA KONTINENTÁLNÍ KŮRA ASTENOSFÉRA Skupenství: pevné Hustota: 2,7 g/cm 3 Hloubka: 0 – 70 km pod povrchem Teplota: méně než 1000°C Složení kontinentální kůry je mnohem rozmanitější než u kůry oceánské, což souvisí s největší pravděpodobností se složitějším vývojem pevnin. Pevniny se podobají velkým krám, z nichž průměrně 2/5 vyčnívají nad povrch oceánské kůry, zatímco zbývající 3/5 leží hlouběji.

Vzorky jádra nemáme k dispozici, ale předpokládá se, že jsou podobné železným meteoritům, které vznikly v počátečních fázích vývoje Sluneční soustavy a jsou tvořeny slitinami železa a niklu. Zkoumání hornin zemské kůry ukazuje, že většina z nich je bohatá oxidem křemičitým. Oceánská kůra obsahuje více vápníku, hořčíku a železa. Lehčí horniny k kk kontinentální kůry jsou bohatší hliníkem, draslíkem a sodíkem. Vzorky hornin z pláště pláště, občas vynášené z hlubin sopečnou činností, ukazují, že tato část zemského tělesa je tvořena křemičitanovými minerály bohatými hořčíkem a železem, např. olivínem. Gravitační oddělení materiálů podle jejich hustoty způsobuje, že vnitřní části planety mají vyšší hustotu než povrchová vrstva, zemská kůra. To se musí nutně odrazit v minerálním složení hornin.

VNĚJŠÍ JÁDRO Dokážete správně přiřadit názvy jednotlivých vrstev nitra Země? ASTENOSFÉRA VNITŘNÍ JÁDRO SPODNÍ PLÁŠŤ LITOSFÉRA ZEMSKÁ KŮRA SVRCHNÍ PLÁŠŤ

a to je konec našeho dalšího putování, tentokrát do nitra naší planety Země. … a to je konec našeho dalšího putování, tentokrát do nitra naší planety Země. A co nás čeká příště?

ZDROJE: 1)Přispěvatelé Wikipedie, Země [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 16:49 UTC, [citováno ] 2)Autorský tým, astronomia.zcu.cz, Stavba nitra Země ]online], ASTRONOMIA: Astronomický server Fakulty pedagogické ZČU v Plzni, c2012, Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010, 19:41 UTC, [Citováno ] 3)Přispěvatelé Wikipedie, Oceánská kůra [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 13:31 UTC, [citováno ] 4)Přispěvatelé Wikipedie, Stratifikace Země [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 18:03 UTC, [citováno ] 5)Jelínek Jan, Země [online], NAUKA O ZEMI pro technické obory, výukový multimediální text. [citováno ] 6)Jelínek Jan, Desková tektonika [online], NAUKA O ZEMI pro technické obory, výukový multimediální text. [citováno ] 7) 8)Soubor:Plates tect cs.svg, Wikimedia Commons, [volné dílo], [citováno ] 1)Přispěvatelé Wikipedie, Země [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 16:49 UTC, [citováno ] 2)Autorský tým, astronomia.zcu.cz, Stavba nitra Země ]online], ASTRONOMIA: Astronomický server Fakulty pedagogické ZČU v Plzni, c2012, Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010, 19:41 UTC, [Citováno ] 3)Přispěvatelé Wikipedie, Oceánská kůra [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 13:31 UTC, [citováno ] 4)Přispěvatelé Wikipedie, Stratifikace Země [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 18:03 UTC, [citováno ] 5)Jelínek Jan, Země [online], NAUKA O ZEMI pro technické obory, výukový multimediální text. [citováno ] 6)Jelínek Jan, Desková tektonika [online], NAUKA O ZEMI pro technické obory, výukový multimediální text. [citováno ] 7) 8)Soubor:Plates tect cs.svg, Wikimedia Commons, [volné dílo], [citováno ]

ZDROJE: 9)Přispěvatelé Wikipedie, Zemský plášť [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 19:21 UTC, [citováno ] )Země. 2.vyd. Praha: Svojtka & Co. s.r.o., 2007, 520 s. ISBN )Přispěvatelé Wikipedie, Zemský plášť [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 19:21 UTC, [citováno ] )Země. 2.vyd. Praha: Svojtka & Co. s.r.o., 2007, 520 s. ISBN