PhDr. Libor Frank, Ph.D. Vedoucí Oddělení bezpečnostních studií a analýz Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzita obrany Kounicova Brno

Cíle přednášky Stručně seznámit studenty se základními etapami a ideovými východisky vývoje současného globálního systému kolektivní bezpečnosti Informovat o vývoji, postavení, základních strukturách, aktivitách Organizace spojených národů

Obsah přednášky Charakter systému mezinárodních vztahů Idealistický přístup v mezinárodních vztazích Briand-Kellogův pakt a Společnost národů Realistický přístup v mezinárodních vztazích Vliv II. světové války na ideu kolektivní bezpečnosti Organizace spojených národů Charta OSN Superiorita OSN Valné shromáždění a Rada bezpečnosti Aktivity OSN, Generální tajemník OSN, reforma OSN Shrnutí

Charakter systému mezinárodních vztahů Stát jako v současnosti (zatím) nejvýznamnější referenční objekt bezpečnostní politiky funguje v rámci systému mezinárodních vztahů (světového politického systému), který je ve své podstatě anarchický, světem mimo kontrolu a prostředím nejistoty Anarchie představuje nepřítomnost vlády, ale nemusí znamenat absenci moci a řádu Ve stávajícím systému neexistuje ústřední moc či autorita, která by vědomě a samostatně rozhodovala o postavení jednotlivých aktérů (států, mezinárodních organizací, jednotlivců), určovala normy jejich chování a která by byla schopna svá rozhodnutí prosadit Oskar Krejčí: „Současný světový politický systém však není pouze prostředím konkurence, konfliktů a nejistoty. Je také sférou kooperace a vzájemné závislosti, někdy i solidarity. Je více prostředím specifických vztahů, nejistoty a potenciálního násilí než oblastí ryzího zmatku.“

Kolektivní bezpečnost Kolektivní bezpečnost představuje umělý projekt alternativního mezinárodního uspořádání vůči živelně tvořené mocenské rovnováze Idea kolektivní bezpečnosti předpokládá, že: při zajišťování bezpečnostních zájmů států je živelná mocenská rovnováha nahrazována systémem jejich spolupráce, mocenské vztahy jsou řízeny z jednoho společného centra, přičemž ale mocenské potenciály zůstávají v rukou vlád jednotlivých států. útok proti kterémukoliv státu je pokládán za útok proti všem. Předpokladem kolektivní bezpečnosti je zákaz použití síly a hrozby silou a povinnost řešit spory mírovými prostředky Kolektivní bezpečnost musí být důvěryhodná

Idealistický přístup Idealistický přístup k uspořádání mezinárodních vztahů je založen na víře v možnost trvalého míru a spolupráce v mezinárodním prostředí. Mír by měl být založen na přijetí společných norem, nebo na výhodnosti hospodářské spolupráce Nesoustřeďuje se jen na roli státu, zdůrazňuje i roli mezinárodních organizací, vnitrostátních organizací, nadnárodních společností aj. Pro mezinárodní uspořádání není politicko-bezpečnostní dimenze z hlediska idealismu vždy rozhodující, je nutné brát v potaz i otázky morálky, práva, kultury, ekonomického a sociálního rozvoje v mezinárodních vztazích Koncept kolektivní bezpečnosti vychází z liberální tradice Podmínkou pro zachování světového míru a bezpečnosti je schopnost všech států přijmout a dodržovat morální závazek zřeknutí se násilí v mezinárodních vztazích

Idealistický přístup Imanuel Kant ( ) K věčnému míru Navrhuje vznik volné federace států, kde by si jednotliví členové zachovali svou suverenitu a zároveň se dohodli na zásadách fungování mezinárodního systému. Války je možné odstranit na základě rozumného jednání vlád. Pokud ve státech mají občané vliv na vládu, je v jejich společném zájmu zabránit rozpoutání války

Idealistický přístup a jeho praxe Myšlenky idealistického řešení mezinárodních konfliktů a rozumného světového uspořádání nalezly ohlas v praktické politice zejména po I. světové válce, ve 20. letech XX. století Příklady „idealistických projektů“: Společnost národů ( ) Briand-Kellogův pakt ( , Paříž)

Briand-Kellogův pakt Podepsán (Paříž) Mezinárodní smlouva vylučující válku jako prostředek k řešení mezinárodních sporů, vyjma případů sebeobrany V dohodě chybělo sankční ustanovení a v praxi se ukázala jako neprosaditelná Dala právní základ pojmu „zločin proti míru“, později využitého v Norimberském procesu Zákaz útočné války byl potvrzen a rozšířen v Chartě OSN Pakt podepsalo 62 států, mezi 15 původními signatáři bylo i Československo Aristide Briand Frank Kellog

Společnost národů Vzniká v reakci na ukončení I. světové války, je prosazována zejména prezidentem USA (Woodrow Wilson) jako vyjádření idealistické snahy o vytvoření nástroje vnášejícího řád do anarchického světa tvořeného národními státy Institucionalizuje ideu rovnoprávnosti států, které si garantují navzájem politickou nezávislost a územní integritu na základě ochoty řešit spory jednáním a dohodou Zakládajícími členy jsou účastníci mírové konference ve Versailles a neutrální státy, poražení ve Velké válce jsou přijímáni postupně Základní organizační struktura: Shromáždění (zastoupeny všechny státy na základě rovnoprávnosti) Rada SN (4 stálí členové – VB, Francie, Japonsko, Itálie; devět nestálých členů, hlasování na zásadě jednomyslnosti.) Generální tajemník

Společnost národů Společnost národů postupně není schopna reagovat na množící se bezpečnostní problémy (Mandžusko, Etiopie, občanská válka ve Španělsku atd.), její akceschopnost a prestiž je na konci 30. let nulová (formálně rozpuštěna v roce 1946) Důvodem byla neúčast nevlivnějších (hospodářsky a vojensky nejsilnějších) států ve SN a absence jejich podpory: USA neratifikovaly smlouvu, nebyly účastníkem SN SSSR (přijat 1934, vyloučen 1939) Německo (1926, vystoupilo 1933) Japonsko (vystoupilo 1933) Itálie (vystoupila 1937) Společnost národů nebyla schopna zabránit vzniku nového světového konfliktu

Realistický přístup Realistický přístup předpokládá, že hlavní charakteristikou systému mezinárodních vztahů je rozložení moci Nejdůležitějším aktérem v systému mezinárodních vztahů je stát, který tomto systému usiluje o maximální obhajobu svých národních zájmů (od prostého přežití k ovládnutí systému) Dovolávání se morálních principů v mezinárodní politice jen maskuje mocenské národní zájmy Realistická škola předpokládá anarchickou povahu mezinárodního systému, kde neexistuje vyšší autorita určující a vymáhající „pravidla hry“ a chování států je „hrou s nulovým výsledkem“ Protože neexistuje vnější záruka přežití státu, je mezinárodní prostředí oblastí nejistoty

Realistický přístup Konflikt, krize či válka jsou momentem ohrožení mocenského postavení státu, jeho národních zájmů, jeho bezpečnosti Realistický přístup odmítá praktickou rovnoprávnost států: pragmaticky přiznává státům rozdílnou moc a schopnost prosazovat své národní zájmy, i prostřednictvím násilí Podmínkou pro zachování světového míru a bezpečnosti je jejich soulad se zájmy rozhodujících států Naději na úspěch má jen takový systém kolektivní bezpečnosti, který dostatečně zohlední zájmy rozhodujících aktérů a zajistí jim odpovídající zastoupení

Vliv WWII na ideu kolektivní bezpečnosti Atlantická charta (Londýn) - F. D. Roosevelt, W. Churchill „…po konečném rozdrcení nacistické tyranie bude nastolen mír - všechny národy - prostředky k bezpečnému životu v jejich hranicích, lidé budou moci žít beze strachu a nouze…“ „…(signatáři AS) věří, že všechny národy musí z důvodů věcných i důvodů duchovních dospět k tomu, že upustí od používání síly. Nelze zachovat mír, pokud bude některých národ používat vojenských sil, dokud nebude zřízena širší a trvalá soustava všeobecné bezpečnosti, je nutné tyto národy odzbrojit. (Signatáři) Budou poskytovat pomoc při všech jiných praktických opatřeních, které ulehčí mírumilovným národům drtivé břemeno zbrojení, a budou takováto opatření podporovat.“ Přetrvává vědomí potřeby organizace kolektivní bezpečnosti, která však na rozdíl od SN bude mít podporu rozhodujících států

Organizace spojených národů Založena přijetím Charty OSN (San Francisco) Zakládající členové: 50 (včetně ČSR), dnešní stav: 193 států Kombinuje idealistické i realistické přístupy, které se odrážejí i ve struktuře OSN Základní struktura: Valné shromáždění Rada bezpečnosti Mezinárodní soudní dvůr Ekonomická a sociální rada Odborné organizace Poručenská rada V čele OSN stojí generální tajemník

Cíle OSN udržovat mezinárodní mír a bezpečnost; rozvíjet mezi národy přátelské vztahy založené na respektování zásad rovnoprávnosti a práva na sebeurčení národů; spolupracovat při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních otázek a podpoře základních lidských práv a svobod; být centrem pro koordinaci kroků, které národy podnikají v zájmu dosažení těchto společných cílů.

Zásady OSN všechny členské státy jsou suverénní a rovnoprávné; zavazují se plnit své povinnosti vyplývající z Charty; zavazují se řešit mezinárodní spory mírovými prostředky, bez ohrožování mezinárodního míru, bezpečnosti a spravedlnosti; vystříhají se vyhrožování silou a používání síly proti jiným členským státům; zavazují se poskytnout OSN veškerou pomoc při jakékoli akci, ke které Organizace na základě Charty přistoupí; žádné ustanovení Charty neopravňuje Spojené národy k tomu, aby se vměšovaly do otázek, které jsou výlučně vnitřní záležitostí jakéhokoli státu.

Charta OSN Základní legální rámec Organizace spojených národů Podepsána , v platnosti od Hlavní cíl OSN: „Udržovat mezinárodní mír a bezpečnost a za tím účelem konat účinná kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohrožení míru a byly potlačeny útočné činy nebo jiná porušení míru a aby pokojnými prostředky a ve shodě se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva bylo dosaženo úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů nebo situací, které by mohly vést k porušení míru.“ Doporučené části k seznámení: Kapitola V. (Rada bezpečnosti) Kapitola VI. (Pokojné řešení sporů) Kapitola VII. (Akce při ohrožení a porušení míru…)

Superiorita OSN Článek 5. Washingtonské smlouvy (1949): „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“

Superiorita OSN Článek 4. Varšavské smlouvy (1955): „Dojde-li v Evropě k ozbrojenému útoku proti jednomu státu nebo několika státům zúčastněným na Smlouvě se strany kteréhokoli státu nebo skupiny států, každý stát zúčastněný na Smlouvě na základě práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu, v souhlase s článkem 51 Charty OSN, poskytne státu nebo státům, které byly takto napadeny, okamžitou pomoc, individuálně i v dohodě s ostatními státy zúčastněnými na Smlouvě a to všemi prostředky, které považuje za nutné, včetně použití ozbrojené síly. Státy zúčastněné na Smlouvě budou se neprodleně radit o společných opatřeních, která je nutno podniknout pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. O opatřeních podniknutých na základě tohoto článku bude zpravena Rada bezpečnosti v souhlase s ustanoveními Charty OSN. Tato opatření budou zastavena, jakmile Rada bezpečnosti učiní opatření nutná k obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“

Valné shromáždění Představuje institucionální podobu idealistické představy o rovnosti států Ve VS mají zastoupení všechny členské státy při rovnosti jejich hlasů „Valné shromáždění může projednávat obecné zásady součinnosti při udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, zahrnujíc v to zásady, jimiž se má řídit odzbrojení a úprava zbrojení, a může, pokud jde o tyto zásady, činit doporučení členům nebo Radě bezpečnosti anebo členům i Radě zároveň.“ VS doporučuje, schvaluje, upozorňuje, projednává, ale NEROZHODUJE. Rezoluce VS nejsou právně vynutitelné a představují především politický dokument 2002: předsedou VS Jan Kavan

Rada bezpečnosti Představuje institucionální podobu realistické představy o rozdílnosti mezi státy – výkonný a klíčový orgán OSN z hlediska zajištění jejího hlavního poslání 15 členů: 10 nestálých volených VS na 2 roky (ČR ), 5 stálých členů s právem veta (USA, Rusko, Čína, Francie, Velká Británie) RB rozhoduje, zda došlo k porušení míru nebo Charty, které vyžaduje zásah OSN Rozhodnutí Rady bezpečnosti legitimizuje užití síly v mezinárodním prostředí RB legalizuje jen taková rozhodnutí, která nejsou v rozporu s národními zájmy stálých členů – není globální autoritou, která by vždy a za všech okolností vyžadovala dodržování Charty OSN Rezoluce RB OSN jsou ZÁVAZNÁ pro všechny členské státy – porušení rezoluce je spjato se sankcí

Mezinárodní soudní dvůr Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) se sídlem v nizozemském Haagu je základním soudním orgánem OSN. Řeší spory mezi členskými státy a předává OSN a jejím specializovaným organizacím odborné posudky Řeší spory mezi státy, které se tyto rozhodnou předložit MSD Rozsudek MSD není právně vymahatelný, jeho uznání stranami sporu je dobrovolné Rozhoduje zejména spory o území a otázky porušování Charty Pod patronací OSN vznikly i další soudní instituce, které se primárně zaměřují na trestání genocidy, porušování lidských práv, válečné zločiny Institucionalizace ochrany lidských práv (ICTY 1993, ICTR 1994, ICC 1998)

Aktivity OSN Do počátku 90. let byla (RB) paralyzována v důsledku přetrvávajícího antagonismu SSSR a USA Od 90. let dochází k revitalizaci OSN a nahrazování reaktivního přístupu aktivními přístupy George Bush (VS OSN, říjen 1990): „Máme vizi nového partnerství národů, které překoná studenou válku. Partnerství založeného na konzultaci, spolupráci a kolektivní akci, zvláště prostřednictvím mezinárodních a regionálních organizací. Partnerství spojeného zásadami a pravidly práva a podporovaného rovným sdílením nákladů a závazků. Partnerství, jehož cílem je šířit demokracii, prosperitu a mír a omezit zbrojení.“ Delegace provádění bezpečnostní agendy na regionální organizace (NATO, OBSE aj.)

The top 10 providers of assessed contributions to U.N. Peacekeeping operations ( ) 1. United States (28.38%) 2. Japan (10.83%) 3. France (7.22%) 4. Germany (7.14%) 5. United Kingdom (6.68%) 6. China (6.64%) 7. Italy (4.45%) 8. Russian Federation (3.15%) 9. Canada (2.98%) 10. Spain (2.97%)

Generální tajemník OSN Generální tajemník OSN Pan Ki-Mun, od r. 2007: „A Stronger United Nations for a Better World“ „Generální tajemník, v jehož osobě se pojí funkce diplomata, obhájce, úředníka a výkonného ředitele, je symbolem ideálů OSN a mluvčím všech obyvatel planety, zvláště všech chudých a zranitelných...” Volen na 5 let VS na základě doporučení RB OSN Generalní tajemník je podle Charty OSN hlavním spravním úředníkem OSN a vykonává funkce, jež mu byly svěřeny RB, VS, ESR a dalšími orgány OSN. Charta „zmocňuje generálního tajemníka k tomu, aby upozorňoval RB na situace, které podle jehou soudu mohou ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost.” Řídí mírové mise OSN (často prostřednictvím zvláštního zástupce)

Cíle udržitelného rozvoje Vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě Vymýtit hlad, dosáhnout potravinové bezpečnosti a zlepšení výživy, prosazovat udržitelné zemědělství Zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku Zajistit rovný přístup k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělání a podporovat celoživotní vzdělávání pro všechny Dosáhnout genderové rovnosti a posílit postavení všech žen a dívek Zajistit všem dostupnost vody a sanitačních zařízení a udržitelné hospodaření s nimi Zajistit všem přístup k cenově dostupným, spolehlivým, udržitelným a moderním zdrojům energie

Cíle udržitelného rozvoje Podporovat trvalý, inkluzivní a udržitelný hospodářský růst, plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny Vybudovat odolnou infrastrukturu, podporovat inkluzivní a udržitelnou industrializaci a inovace Snížit nerovnost uvnitř zemí i mezi nimi Vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce Zajistit udržitelnou spotřebu a výrobu Přijmout bezodkladná opatření na boj se změnou klimatu a zvládání jejích dopadů Chránit a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje pro zajištění udržitelného rozvoje

Cíle udržitelného rozvoje Chránit, obnovovat a podporovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařit s lesy, potírat rozšiřování pouští, zastavit a následně zvrátit degradaci půdy a zastavit úbytek biodiverzity Podporovat mírové a inkluzivní společnosti pro udržitelný rozvoj, zajistit všem přístup ke spravedlnosti a vytvořit efektivní, odpovědné a inkluzivní instituce na všech úrovních Oživit globální partnerství pro udržitelný rozvoj a posílit prostředky pro jeho uplatňování

Reforma OSN Evergreen… Ambice ke změně obsazování RB OSN reflektující realitu 21. století Možní členové RB OSN: Brazílie, Indie, JAR, Evropská unie?

Shrnutí V současném anarchickém systému mezinárodních vztahů neexistuje globální autorita (ekvivalent vlády na národní úrovni), která by byla schopna zajistit přežití státu Tento stav částečně kompenzuje existence systému kolektivní bezpečnosti, který vytváří OSN Předchůdkyně OSN – Společnost národů, zanikla z důvodu nereflektování reálné distribuce moci a rozdílného vlivu států Klíčovým orgánem OSN je Rada bezpečnosti, která hraje zásadní úlohu při aktivaci systému kolektivní bezpečnosti Četnost, náročnost i nákladnost vojenských, policejních a expertních aktivit OSN v posledních dvou dekádách roste

PhDr. Libor Frank, Ph.D. Vedoucí Oddělení bezpečnostních studií a analýz Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzita obrany Kounicova Brno