Dědické právo

● Souhrn právních norem, které upravují přechod majetku zemřelé osoby na její právní nástupce – dědice. ● Dědit mohou osoby fyzické i právnické. ● Dědické řízení vyřizuje notář, nabytí vlastnictví zděděného majetku potvrzuje usnesením soud, který také provádí vypořádání, jestliže se dědici nedohodnou. ● Vlastnické právo přechází na dědice již dnem smrti zůstavitele, nikoliv až dnem právní moci rozhodnutí.

Předpoklady přechodu majetku na dědice ➔ Smrt zůstavitele (event. prohlášení soudu za mrtvého)

● Existence dědictví (majetku)

➔ Dědický titul (zákon, závěť) ➔ Dědická způsobilost (subjekt má právní subjektivitu – je způsobilý k právům a povinnostem)

Způsoby dědění: 1.ze zákona 2.ze závěti 3.nebo z obou těchto důvodů

Dědění ze závěti má přednost před děděním ze zákona ● Nezíská-li dědic dědictví ze závěti (nebyla závěť sepsána, je neplatná nebo se nenašla) nastupují místo něho dědici ze zákona. ● Jestliže se nabude ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající majetek dědici ze zákona ● Dědic může dědictví odmítnout, ale nelze ho odmítnou zčásti nebo s výhradou.

● Dědictví, které nenabude žádný dědic (jestliže nejsou žádní dědicové nebo dědictví odmítnou), připadne státu (odúmrť). ● Se zděděným majetkem přejímají dědici i zůstavitelovy dluhy, ale pouze do výše zděděného majetku. ● Dědická nezpůsobilost znamená, že nedědí ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu prosti zůstaviteli, členům jeho rodiny jeho rodičům anebo zavrženíhodného projevu poslední vůle zůstavitele. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel odpustil.

Vydědění – týká se pouze dětí (nelze manželku), kdy zůstavitel může vydědit potomka pouze z důvodu uvedených v zákoně (např. vede trvale nezřízený život, neposkytl mu pomoc ve stáří, v nemoci, neprojevuje o něho opravdový zájem).

Dědění ze zákona Dědění ze zákona Občanský zákoník rozlišuje čtyři typy dědiců: I.Zůstavitelovy děti a manžel/ka, (partner/ka – pokud uzavřeli partnerský svazek) – každý stejný dílem

II.Nedědí-li potomci (děti), dědí manžel/ka, zůstavitelovi rodiče a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu 1 roku ve společné domácnosti – dědí stejným dílem, manžel/ka však vždy nejméně 1/2

III.Nedědí-li manžel, ani žádný z rodičů, dědí zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu 1 roku ve společné domácnosti

IV.Není-li předchozích dědiců, dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti (čili babička, dědeček, teta, strýc)

Dědění ze závěti Dědění ze závěti /poslední vůle, testament/ Zůstavitel může závět: a)napsat vlastní rukou a podepsat (holografní závěť) b)zřídit v jiné písemné formě (na stroji, počítači) – alografní závěť - za účasti dvou svědků, nevidomí, neslyšící apod. - za účasti tří svědků, kteří ji i podepíší c)napsat ve formě notářského zápisu (sepisuje notář a nechává u sebe závět v úschovně)

Napoleonova závěť

● V každé závěti musí byt uveden den, měsíc, rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. ● Závět, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou /ad.b/, musí vlastní rukou podepsat před dvěmi svědky, kteří ji taky podepíší. ● V případě, že zůstavitel nemůže číst, psát, je nevidomý, neslyší apod., musí svoji poslední vůli projevit před třemi současně přítomnými svědky, kteří ji podepíší.

● V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popř. určí jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné.

Neopomenutelní dědicové – jedná se o děti zůstavitele a platí: ➢ nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona

➢ zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona.

● Pokud závět tomuto odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.

Závět se zrušuje: ➢ platnou závětí pozdější ➢ odvoláním závěti ➢ zničením listiny, na níž byla napsána.