NÁZEV ŠKOLY : Základní škola Hostouň, okres Domažlice, příspěvková organizace NÁZEV PROJEKTU: Moderní škola REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.4.00/ ŠABLONA: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT NÁZEV A ČÍSLO MATERIÁLU: VY_32_INOVACE_01_S12-Fy-9 VYTVOŘENO: březen 2012 AUTOR: Zdeňka Špinlerová VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Člověk a příroda VZDĚLÁVACÍ OBOR: Fyzika SADA: Fyzika pro 9. ročník NÁZEV VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU: Sluneční soustava

ANOTACE:ANOTACE: ROČNÍK: 9. DRUH UČEBNÍHO MATERIÁLU: Prezentace STUPEŇ A TYP VZDĚLÁVÁNÍ: Základní vzdělávání – druhý stupeň POMŮCKY: CÍL – INOVACE: Podporuje aktivní výklad učiva s využitím interaktivní tabule METODICKÉ POKYNY: Před vlastní prezentací je dobré žákům definovat označení AU a její velikost. Materiál slouží k seznámení se základními pojmy týkajících se Sluneční soustavy – Slunce, planety, trpasličí planety, Kuiperův pás, Oortův oblak OČEKÁVANÝ VÝSTUP: Žák se seznámí se sluneční soustavou od jejího vzniku až po vytvoření jejích hlavních částí.

ZRODSLUNCEPLANETYPLANETKYKOMETY

ZROD SLUNEČNÍ SOUSTAVY Dnešní členové sluneční soustavy, od Slunce až po nejmenší planetu, pocházejí z jednoho velkého rotujícího plyno-prachového oblaku – sluneční mlhoviny. Sluneční soustava vznikla asi před 4,6 miliardami let. Vzájemné gravitační shlukování jednotlivých částic postupně zformovalo centrální hvězdu (Slunce), planety a jejich měsíce, planetky, asteroidy, komety a meteoroidy.

SLUNCE ttvoří zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy ssvou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě zzbylých 0,133 % hmotnosti sluneční soustavy připadá na planety a jiná tělesa PLANETY

Velikost objektů je v měřítku, vzdálenosti mezi nimi nikoliv. PLANETY A TRPASLIČÍ PLANETY SLUNEČNÍ SOUSTAVY Planety jsou v pořadí od Slunce:

K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB 313, dnes nazývaný Eris, který je podle měření Hubblova vesmírného dalekohledu dokonce větší než Pluto samotné. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty a tak jsou dnes označovány jako TRPASLIČÍ PLANETY Ceres a Pluto Eris

 obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. MMěsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách.

 Hlavní pás asteroidů je soustava planetek obíhají zhruba ve vzdálenostech od 2 AU do 4 AU.  Z větší části se vytvořily z protoplanetárního disku v oblasti, kde v se důsledku gravitačního vlivu Jupiteru nemohlo vytvořit jediné velké těleso.  Mnohé vznikly dodatečně rozpadem původně vniklých těles při jejich vzájemných srážkách.  V roce 2006 bylo známo přes těles v této oblasti. HLAVNÍ PÁS  Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem

 Ve sluneční soustavě je řada objektů, které obíhají Slunce, mají tvar zformovaný gravitací (nejde o nepravidelná tělesa), ale nejsou natolik veliké, aby okolí své dráhy vyčistily od drobnějších těles.  Taková tělesa nazýváme trpasličí planety a nacházejí se jak v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, tak v Kuiperově pásu za drahou Neptunu. TRPASLIČÍ PLANETY  Kategorie trpasličích planet byla zavedena na zasedání Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006, kdy již bylo zřejmé, že těles podobných jako Pluto je ve Sluneční soustavě několik desítek. PLUTOPLUTO

 je oblast ve sluneční soustavě, která se nachází za dráhou Neptuna ve vzdálenosti 30 až 50 AU od Slunce KUIPERŮV PÁS  Jeho součástí jsou mimo jiné také tři trpasličí planety – Pluto, Haumea a Makemake  Pojmenován je podle Gerardu Kuiperovi, který v roce 1951 navrhl teorii o původu některých komet v bližší oblasti než Oortův oblak.  předpokládá se, že je složen z několika desítek tisíc těles větších než 100 km a řádově miliardy objektů větších než 1 km. Obsahuje tak absolutně nejvíce všech těles sluneční soustavy, která zde zůstala z počátku vývoje sluneční soustavy.

 je hypotetický kulovitý oblak komet na okraji naší sluneční soustavy za Kuiperovým pásem, přibližně AU od Slunce  svůj název nese po holandském astronomovi Janu Hendriku Oortovi, který hypotézu o jeho existenci poprvé zveřejnil v roce 1950 OORTŮV OBLAK  představuje obrovskou zásobárnu kometárních jader. Tyto komety jsou většinou dlouhoperiodické anebo proletí kolem Slunce pouze jednou.  mělo by jít o pozůstatek původní planetární mlhoviny, ze které se zformovala sluneční soustava

Není známo, že by se v oblasti za Oortovým oblakem nacházela další tělesa patřící do naší sluneční soustavy. To však neznamená, že zde nemohou být, protože gravitační působení Slunce sahá až do vzdálenosti asi 2 světelných let ( AU), což je více než odhadovaný průměr Oortova oblaku. Lidstvo však zatím nemá nástroje pro podrobnější průzkum této oblasti. HRANICE SLUNEČNÍ SOUSTAVY

... TAK KONČÍ NAŠE PUTOVÁNÍ OD VZNIKU PO SAMOTNOU HRANICI NAŠÍ SLUNEČNÍ SOUSTAVY. A co náš čeká příště?

ZDROJE: 1)Přispěvatelé Wikipedie, Vznik a vývoj sluneční soustavy [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 15:28 UTC, [citováno ] AD_soustavy&oldid= )Přispěvatelé Wikipedie, Sluneční soustava [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 22:57 UTC, [citováno ] )Aldebaran.cz, Astrofyzika: Sluneční soustava [online], ALDEBARAN GROUP FOR ASTROPHYSICS, c2012, Datum poslední revize , [citováno ]. 4)Přispěvatelé Wikipedie, Ceres (trpasličí planeta) [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 11:50 UTC, [citováno ] id= )Přispěvatelé Wikipedie, Pluto (trpasličí planeta) [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 10:57 UTC, [citováno ] id= )Eris (dwarf planet). (2012, March 22). In Wikipedia, The Free Encyclopedia. Retrieved 17:31, March 24, 2012, from

ZDROJE: 7)Aldebaran.cz, Astrofyzika: Sluneční soustava: Trpasličí planety [online], ALDEBARAN GROUP FOR ASTROPHYSICS, c2012, Datum poslední revize , [citováno ] 8)Přispěvatelé Wikipedie, Oortův oblak [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize , 22:33 UTC, [citováno ] 9)Planety: Trpasličí planety: Galerie trpasličích planet [online], Planets.cz, c2012, [citováno ]. 10) 11)COUPEROVÁ, Heather. Encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Slovart, 2000, 304 s. ISBN