UČENÍ

Druhy učení Učení podmiňováním (klasické, instrumentální, zástupné) Senzomotorické učení Verbální učení Pojmové učení a řešení problému Sociální učení

Klasické podmiňování: ZVONEK PES (neutrální podnět žádná reakce) POTRAVA SLINĚNÍ U PSA ( nepodmíněný podnět nepodmíněná reakce) ZVONEK + POTRAVA SLINĚNÍ U PSA (spojení neutrálního a nepodmíněného podnětu nepodmíněná reakce) ZVONEK SLINĚNÍ PSA (podmínění podnět podmíněná reakce)

Klasické podmiňování: ŠKOLA ŽÁK (NEUTRÁLNÍ POCITY) (neutrální podnět žádná reakce) NEÚSPĚCH ŽÁK (NEGATIVNÍ POCITY) ( nepodmíněný podnět nepodmíněná reakce) ŠKOLA + NEÚSPĚCH ŽAK (NEGATIVNÍ POCITY) (spojení neutrálního a nepodmíněného podnětu nepodmíněná reakce) ŠKOLA + NEÚSPĚCH ŽÁK (NEGATIVNÍ POCITY) (podmínění podnět podmíněná reakce)

Klasické podmiňování: ŠKOLA ŽÁK (NEUTRÁLNÍ POCITY) (neutrální podnět žádná reakce) ÚSPĚCH ŽÁK (POZITIVNÍ POCITY) ( nepodmíněný podnět nepodmíněná reakce) ŠKOLA + ÚSPĚCH ŽAK (POZITIVNÍ POCITY) (spojení neutrálního a nepodmíněného podnětu nepodmíněná reakce) ŠKOLA + ÚSPĚCH ŽÁK (POZITIVNÍ POCITY) (podmínění podnět podmíněná reakce)

Instrumentální (operantní) podmiňování: PODNĚT REAKCE ZPEVNĚNÍ (Základní vzorec) PÁČKA HOLUB (REAKCE: POKUS, OMYL) (podmíněný podnět podmíněná reakce) POTRAVA HOLUB (POZITIVNÍ EMOCE, POCIT LIBOSTI) (nepodmíněný podnět nepodmíněná reakce)

Instrumentální (operantní) podmiňování: PODNĚT REAKCE ZPEVNĚNÍ (Základní vzorec) UČEBNÍ ÚKOL ŽÁK (REAKCE: POKUS, OMYL) (podmíněný podnět podmíněná reakce) POCHVALA ŽÁK (POZITIVNÍ EMOCE, POCIT USPOKOJENÍ) (nepodmíněný podnět nepodmíněná reakce)

Zástupné podmiňování: V zástupném podmiňování není podmiňován přímo subjekt, ale někdo, kdo je pozorován. Subjekt se učí prostřednictvím zkušeností někoho jiného, učí se tedy zástupně. Příklad: Jestliže učitel netrestá porušování kázně u některých žáků, vytváří tím speciální situaci pro ostatní, u kterých takto vlastně podmiňuje skutečnost, že přestoupení pravidel kázně není postihováno.

Senzomotorické učení: Výsledkem senzomotorického učení jsou senzomotorické dovednosti (sportovní činnost, fyzická práce, hra na hudební nástroj, psaní na stroji), které jsou velmi trvalé, obtížně vyhasínají. Fáze senzomotorického učení: Fáze kognitivní: seznámení s dovedností, popsání k čemu slouží, analýza jednotlivých částí, vymezení základního postupu při osvojování. Fáze fixační: praktické vykonávání pohybů, minimalizace chyb v jednotlivých pokusech. Fáze zdokonalování: zvyšování rychlosti a přesnosti pohybů, minimální až nulová frekvence chyb, odolnost vůči působení negativních vlivů.

Důležité podmínky pro efektivní způsob senzomotorické učení Učitel musí znát povahu senzomotorického učení (schopnost analyzovat dovednost podle stupně složitosti a návaznosti jednotlivých úseků). Učitel musí být schopen zhodnotit projevy žáků (určit stupeň žákovy připravenosti,musí se přesvědčit, že žák se naučil všechny komponenty dovednosti). Učitelova instrukce by měla být stručná a srozumitelná = verbální instrukce + předvedení pohybu. Osvojování senzomotorické dovednosti probíhá efektivněji na základě distribuovaného učení (s přestávkami). Při osvojování senzomotorických dovedností hraje důležitou roli zpětná vazba. Učitel by měl udržovat motivaci a aktivitu žáků na odpovídající úrovni.

Verbální učení: Výsledkem verbálního učení je osvojení symbolů slovní, matematické a chemické povahy. Postup při osvojování látky verbálního charakteru: Seznámení s celým obsahem. Rozdělení látky na organické celky. Osvojování látky po částech. Opakování látky vcelku, přičemž klást důraz na vztahy mezi prvky. Vytváření návaznosti na dříve osvojené vědomosti.

Pojmové učení a řešení problému: Pojmového učení zahrnuje vytváření a osvojování (zapamatování, pochopení, využití) různých pojmů. Pojem je poznání souboru podstatných vlastností dané množiny prvků nebo jevů. Fáze pojmového učení: Zapamatování si slova – pojmu. Analýza prvků, které do skupiny osvojovaného pojmu spadají. Rozlišení jednotlivých vlastností prvků, které do skupiny osvojovaného pojmu spadají. Vydělování podstatných a nepodstatných vlastností prvků. Abstrahování podstatných vlastností prvků – vznik zobecňujícího souboru – definice.

Pojmové učení a řešení problému: Fáze řešení problému: Seznámení s problémem. Rozbor problému (sbírání a třídění informací) – stanovení hypotézy. Vlastní řešení – vhledem, pokusem a omylem,(chyby rozumné – mohou vést k cíli, chyby nerozumné – neúspěšnost je předem zřejmá) plánovitou myšlenkovou činností. Nalezení řešení. Kontrola – evaluace řešení, zdokonalení řešení.

Postupy, které zefektivňují řešení problému: Problémová situace musí být jasně popsána. Řešení problému závisí na předcházejících zkušenostech a vědomostech žáka. Doporučuje se, aby řešení problému bylo doprovázeno verbálním nebo písemným projevem žáků. Po vyřešení problému je vhodné provést plnou demonstraci problému, tzn. rozšířit řešení na další í problémy podobného charakteru, tím se rozvíjí transfer. Pro řešení problému má velký význam motivace žáka, jde ze jména o to „přimět“ žáka k tomu, aby přijal problém vnitřně za svůj.

Sociální učení Průkopník, autor: Albert Bandura Výsledky sociálního učení: osvojování sociálních rolí porozumění sociálním kontextům adaptace na nové sociální situace utváření společenských postojů a hodnot porozumění druhým

Sociální učení Principy sociálního učení: Vzájemný vliv činitelů (sociokulturních faktorů, osobnostních rysů a vzorců chování). Nepřímé (zástupné) učení. Symbolická představa (co člověk je, co dělá, co chce dělat, co si myslí, že by mohl dělat apod.).

Sociální učení Principy sociálního učení: Vnímání své vlastní účinnosti („abychom dosáhli úspěchu, je třeba v něj věřit“). Autoregulace (člověk má schopnost řídit a regulovat sám sebe). Vytváření vzorů (záměrné napodobování a identifikování) Jaký je rozdíl mezi zástupným učením (nepřímým) a učením podle vzoru (modelu)?

Děkuji za pozornost

Zákony učení Zákon motivace Zákon transferu Zákon opakování Zákon zpětné vazby