Antropologie náboženství - Náboženství jako cesta touhy Mináříková Iveta Pavlova Yulia Starková Eliška 2.ročník Vavřinová Veronika HKSN 2012

Pojem romantické touhy touha = německý termín Sehnsucht Sehnsucht – označení čehosi vzdáleného a neznámého po čem člověk touží sehnen (toužit); Sucht (choroba/návyk) Sehnsucht jedno z klíčových slov německé romantiky - později označuje nesnadno definovatelnou zkušenost charakteristickým znakem této touhy je její sladkobolnost a narušení hranic mezi vlastněním a chtěním a tajemství týkající se jejího předmětu

Pojem romantické touhy Negativní definice Sehnsucht není melancholie není pouhá touha není jen radostí nelze ztotožnit s nostalgií nelze srovnávat se steskem Pozitivní definice C.S.Carnell – 4 charakteristiky Sehnsucht  romantická touha  extatický úžas  bezdůvodná melancholie  hledání ideálního předmětu D.G.Kehl – 4 charakteristiky Sehnsucht  značná intenzita  unikající tajemný předmět  nenaplněná touha je sama svým naplněním  oxymorická sladkobolnost

Pojem romantické touhy Sehnsucht a romantika R. Hein - se domnívá, že pro autory německého romantismu byla „touha po věčnosti a nekonečnu nejdůležitějším aspektem lidského nitra“ C.S.Carnell - vnímá Sehnsucht jako podstatu společnou různým jeho formám G. Schulz – říká že mnohotvárnou romantiku je vždy třeba účelově vymezit Ideálním kompromisem se tedy jeví vyjít z romantismu jako uměleckého hnutí, ale chápat jej v širších hranicích.

Tváře Sehnsucht Radost a smutek citové rozpětí Sehnsucht je poměrně široké- sahá od vypjaté radosti v okamžicích, kdy se předmět touhy zdá být blízko, až po těžký smutek, v okamžicích, kdy se zdá být vzdálený pravý cíl toužení však není nikdy dán zcela – není zachytitelný, nelze si ho přivlastnit – takže i stavy nejradostnějšího úžasu a vytržení provází stín žalu nebo bolesti smutek v okamžicích, kdy se cíl touhy zdá být vzdálený až kamsi daleko za obzor, není čistou melancholií, natož zoufalstvím, vždy obsahuje stopu radosti spojenou s očekáváním a vyhlížením, případně se vzpomínkou Moment setkání často je zkušenost Sehnsucht popisována za pomoci oxymorických vyjádření jako „radostný smutek“ nebo „smutná radost“. Moment odloučení vymezuje Sehnsucht jako „princip neustálého pohybu a věčné změny.“

Tváře Sehnsucht Dálka Dálka a prostor vazba romantické touhy k dálkám, cizím zemím, říším zplozených představivostí, oceánu, horám, hloubkám a výškám i její dvojznačný vztah k domovu Dálka a čas téma vzpomínky a očekávání a též otázce romantického tíhnutí k představě zlatého věku protikladného k neuspokojivé přítomnosti Dálka a láska dálka spojena s člověkem – tedy ta podoba romantické lásky, kdy je milovaná bytost milujícím vnímána jako nedosažitelná Zkušenost přiblížení Sehnsucht tíhne k vzdálenému a v těch, kdo ji zakoušejí, vyvolává potřebu dojít k obzoru, dálce se přiblížit

Tváře Sehnsucht Zahalenost Jazyk negace a šerosvitu neurčitý, nekonečný, nevýslovný… věci nemohou být vysloveny zcela, jen naznačeny Zahalenost a hudba s nástupem romantismu se v rostoucí míře klade důraz na jedinečnost hudebního vyjádření, na zásadní odlišnost tónů a slov hudba dokáže pojmenovat jinak nepojmenovatelný předmět Sehnsucht Zahalenost a prostor sehnsucht se upíná k novému, skrytému, či neprozkoumanému, k prostoru, jenž zůstává z části ve stínu či mlze a který čerpá své kouzlo z náznaků toho, co je neviděno

Tváře Sehnsucht Zahalenost a čas období přechodu, kdy se zdejší a známé setkává s jiným a neznámým je pro Sehnsucht přitažlivým „mezisvětem“, časem nenaplněnosti a očekávání romantika lákají spíše okamžiky, kdy už není den a ještě není noc anebo naopak Zahalenost a láska v souvislosti s milovanou bytostí, domnělým předmětem Sehnsucht žena - nejčastěji jako neznámá či skrytá někdy bývá zahalenost doslovná, jindy bývá žena skrytá závojem Zkušenost odhalení touhu přitahující, zahalený prostor, ztrácí kouzlo tím, jak je postupně odkrýván Sehnsucht prospívá v neurčitosti. Vztahuje se nejčastěji k předmětům zahaleným a pobízí k jejich odhalení, ale když k němu dospěje, těžko se smiřuje s výsledkem a vzhlíží k opětovnému okouzlení světa.

Toužící a spokojení Homo desiderans (člověk toužící) představuje člověka, jenž nemá ve světě klid a kterého touha stále pohání vpřed hledat ještě něco jiného x homo contentus - líčen jako člověk dobře situovaný a spořádaný, jako měšťan jenž má ženu, živí rodinu a buduje kariéru Romantická iniciace próza německé romantiky překvapivě často líčí obrácení mladého hrdiny od spokojenosti uprostřed světa směrem k neodolatelné touze, která se nadále stává ústředním motivem jeho života Goethe – u svých hrdinů zaznamenává proces začleňování jedince do společnosti (stává se z něho homo contentus) Novalis, Tieck, Hoffman – popisují opak, cesta k tomu jedinému vytouženému je provázena narůstající společenskou izolací

Toužící a spokojení Vydělenost zasvěcenec touhy, jehož odstředivá síla Sehnsucht vytrhla z bezpečného středu lidské společnosti, se jen těžko vrací k tomu „jak žijí ostatní“ homo desiderans je vystaven pokušení povýšenosti, obzvláště, je-li natolik zaujat Sehnsucht a jejím neznámým předmětem, že svůj vztah k druhým lidem ani nepromýšlí, přehlíží je Zkušenost zevšednění romantik obklopen všedností propadá melancholii, neboť nenachází nic, k čemu by mohl upnout svou touhu, kterou však nepřestává zakoušet zevšednění, je právě takovouto ztrátou životem, před níž se snaží romantik pečující o svou Sehnsucht různým způsobem uniknout

Hlavní způsoby vyrovnání se s romantickou touhou 1. Poutník Základní způsob – duchovní putování (podníceno setkáním s předmětem RT) Přiblížení se k dálce (ta se stále vzdaluje) nebo zkouší odhalit předmět RT (nalézá něco jiného) Častý jev prózy a poezie 19. stol. Cesta má často náboženský charakter (odráží sekularizaci Evropy, jelikož se odehrává mimo institucionalizovaná náboženství) Childe Harold neputuje z důvodu hledání předmětu RT, ale protože cítí únavu z dosavadního způsobu života, chce změnu Don Juan (typický poutník) celý život hledá ideální ženu

Ženy – častý cíl poutníků, ale ty nemůžou uspokojit jejich RT Někdy končí putování záměnou skutečného předmětu za falešný nebo záměnou RT za jinou Aby nedošli zklamání musí pořád jít dál – nekonečné putování – putování ke hvězdám Poutník věří, že nalezne předmět své touhy 2. Tvůrce Uměle vytváří svůj předmět RT (obraz, báseň, revoluce) Jejich dílo je náhražkou náboženství, je středem jejich zájmu Tvůrci věří, že předmět RT vytvoří

 Tvůrce jako umělec Na obrazech vysněná alternativa světa (jinosvět) Jeho předmět RT není nikde ve světě, zpřítomňuje ho na obrazech Chce aby obrazy byly obyvatelné a nahradily realitu všedního života Na obrazech stále stejné motivy, nepřibližuje se k cíli  Tvůrce jako revolucionář V dílech upřednostňují politická řešení Sní o destrukci stávajícího řádu a o zrodu „krásného nového světa“ Chce dojít svého naplnění RT skrz dokonalý společenský řád

3. Snílek Ztratili víru, že naleznou předmět své touhy nebo ani nikdy nevěřili Sen = útěcha a úkryt před realitou Romantické snílkovství = soubor technik sloužících k uchování požitku z touhy, kterou nelze naplnit „nenaplněná touha (...) je sama svým naplněním“ došli k poznání, že žádný známý předmět není tím, co hledají  Snílek jako romantizátor skutečnosti romantizace = poetické přetváření skutečnosti za pomoci imaginace naivní romantizace (např. Don Quijote), umělá romantizace, romantické rebelství

 Snílek jako uctívač blízkých dálek Naplnění RT je nebezpečné – místo přiblížení by mohlo dojít ke ztrátě Bojí se přiblížit ze strachu, co by na místě nalezl Preferuje odstup vůči předmětu RT Odpírání je pro něj prostředkem k dosažení blaha Vede statický život, nevěří, že by mu jindy a jinde bylo lépe  Snílek jako eskapista chtějí uniknout před tíhou všedního dne do vysněného jinosvěta nástroje úniku - umění, absinth či opium Snění jako droga - člověku dopřeje být na kýmkoliv Při kontaktu s realitou se dostaví abstinenční příznaky

„Člověk musí být pořád opilý. V tom je celý vtip – toť jediná otázka. Abyste necítili, jak hrůzné břímě času láme vám bedra a sráží vás k zemi, musíte se ustavičně opíjet. Ale čím? Vínem, poezií nebo ctností – čím vám libo. Opíjejte se však!“ Charles Baudelair  Snílek jako (postmoderní) tulák Podobný poutníkům, ale nemá naději, že by mohl dojít cíle Nekráčí k cíli, ale bloudí od požitku k požitku, dálku vnímá jako osvěžení od všedního života Nehledá uspokojení, ale pouze změnu Projevem romantiky není putování, ale dovolená, expedice, výlet 4. Skeptik Vnímá předmět romantické touhy jako nedosažitelný - proto ho odmítá a nechce ani sám sebe obelhávat sněním Předmět se nachází v minulosti nebo příliš daleko

 Skeptik jako pochybovač o naplnění Typický projev je skepse, typickým projevem skepse je nostalgie Po svém cíli nepřestanou toužit, i když ví, že ho nenajdou Naplnění vidí ve své touze) Krajní polohou romantické skepse je hrdinova vzpoura či sebevražda, která symbolizuje vzpouru vůči Stvořiteli  Skeptik jako pochybovač o romantické touze RT je vnímána jako projev mladické nerozvážnosti – posměch Romantik podvedený svou touhou ji považuje za nemoc a hledá způsob, jak ji vyléčit Hlavní příčina neštěstí je RT Uskromnění touhy – je vyměněna za menší, snáze upokojitelnou

5. Mystik Mystika nemusí mít nutně podobu křesťanství nebo jiné náboženské tradice Odpověď na touhu bývá hledána za hranicemi tohoto života a světa Neúspěch putování není důvodem k zoufalství  Mystik jako poutník k nekonečnu Putování, které má počátek v tomto světě, ale po smrti pokračuje dál Smrt je chápána jako odstranění překážky na cestě, která pak nemá konce – předěl do nekonečna Neohraničenost prostoru umožňuje, aby touha došla naplnění

 Mystik jako uctívač noci Smrt je jedinou nadějí, slibuje naplnění, které nemůže poskytnout pozemský život  Mystik jako milenec smrti Romantická láska hledá naplnění ve smrti Hlavním znakem je smrt či odloučení milenců (Romeo a Julie)  Mystik jako vypočítavý sebevrah Sebevražda spáchaná v plné síle a s výhledem k nekonečnu Uskutečňováním snů se člověk cíli nepřibližuje Hrdinové často raději volí smrt, než aby jim RT přinášela pouze zklamání

Romantická touha a náboženství 3 pohledy Novalis Denis de Rougemont Křesťanský romantismus

Novalis „Hymny noci“ posvátnost, tajuplnost noci světlo nedokáže přivést k naplnění Sehnsucht smrt – poslední naděje pro naplnění Sehnsucht, očekávána s touhou Kristus přinést naději v posmrtné naplnění křesťanství je cestou ven z tohoto defektního světa směrem k zásvětnímu naplnění touha směřuje dolů Sehnsucht je posvátnou touhou po naplnění v Bohu

Denis de Rougemont Vychází z Nygrenovského rozlišení pohanského erótu a křesťanské agapé vzestupný erós - pohyb lidské touhy k Bohu X sestupná agapé - pohyb Boží lásky k člověku Erós - síla, jež z tohoto světa činí slzavé údolí a probouzí touhu po „skutečném životě, ve jménu lepšího žití své vyznavače přivádí do náruče smrti Agapé - láska v podobě sestupné Boží milosti, nejzazším projevem je Boží vtělení, sestup a sebevydání pro bližní Sehnsucht v podobě romantické vášně odmítá jako pokušení Sehnsucht je hříšným a modloslužebným prahnutím po sebezbožštění

Křesťanský romantismus Sehnsucht člověka nevede pryč ze světa, ale naopak přivádí zpět k němu díky touze nachází důvody pro službu uprostřed světa Sehnsucht cestou touhy, přiblížení se a zklamání přivádí člověka k poznání, že buď žádné naplnění není, anebo je člověku z vlastních sil dosažitelným výsledkem cesty Sehnsucht je bytost hladová stejně jako na počátku, která nebyla nasycená žádnými vyzkoušenými věcmi Bůh k člověku přichází jako odpověď na prosbu o nasycení Bůh je naplněním Sehnsucht spokojit se s čímkoliv menším, než s tím, k čemu volá Sehnsucht, by byla modloslužba předměty Sehnsucht jsou symboly, které ke zdroji vší krásy odkazují J. R. R. Tolkien klamavé pro ně není zázračno, ale zkušenost toho, čemu člověk říká všednost, důsledek znuděného lidského pohledu

Je romantická touha univerzálním lidským fenoménem? Jde o VŠEOBECNÝ JEV lidské společnosti? C. S. Carnell (americký literární věděc) 4 charakteristiky Sehnsuscht (romantiká touha, extatický úžas, bezdůvodná melancholie, hledání ideálního předmětu) Uvádí příklady od antiky přes středověk až po moderní literaturu, chce ukázat, že romantická touha s člověkěm vždy byla Z jeho díla se toto nedá potvrdit

Sybille Reichertová (disertace věnovaná romantické touze) Je jednou z mála, která se tímto tématem zabývá Nejde o vynález německého romantismu, touze se dostává pouze zvláštní pozornosti D. G. Kehla (profesor z arizonské státní univerzity) Za hlavní období romantické touhy považuje především angloamerickou literaturu Zkušenost lidské touhy – antropologická konstanta bytostně spojená s člověkem, v některých obdobích a kulturách pouze nachází častější vyjádření. „Snad každý se s ní přece setkal, ne-li jindy, pak přinejmenším právě v době dospívání.“

Romantická touha v současnosti Spotřební éra – mnohé je ihned k dispozici Myšlenka na nedosažitelno je cizí Známe tužby malé i velké, chvilkové i trvalejší, již ne ty nekonečné Touha dnes již nemá potenciál měnit lidské životy tak, jak tomu bylo dřív Touha se dnes vyskytuje v méně koncentrované podobě

Stala se kratochvílí Okouzlení skrze romány, filmy, krátké nevěry, PC hry, cestování Cíle našich tužeb pro nás nepředstavují skutečnost, tou je všední realita Renesance romantiky – fantastika (velká oblíbenost knih a filmů z žánru fantasy) Romantické touhy, sny, dobrodružství – vracejí se, již ale bez váhy, kterou jim přikládali básníci první poloviny 19. století Jde o chvilkový únik z reality