6/ Diplomatický protokol, diplomatické uzance -popis formálních postupů v diplomacii -používání jazyků v diplomacii -praktické příklady z „prolamování“ protokolu -pocty a vyznamenání -reciprocita ve vztazích -národní specifika, aj.

Diplomatický protokol z řeckého slova „protokolos“, tzn. „po sobě jdoucí“ - výraz protokol se používá v různých oblastech (státní protokol, církevní protokol, …) a v různých významech (zápis z jednání, druh nebo dodatek mezi-národní smlouvy, …) -diplomatický protokol se zabývá formální stránkou diplomacie (zavedené postupy a formální pravidla ve styku s představiteli cizích zemí), nikoliv jejím věcným obsahem -provádějí ho specializovaní pracovníci „protokolisté“, organizovaní v různých protokolárních útvarech (v organizační struktuře obvykle poblíž nejvyššího šéfa) -úloha diplomatického protokolu je důležitá zejména v těchto situacích: - oficiální cesty představitelů státu do zahraničí a návštěvy zahra- ničních představitelů v ČR (uvítací/loučící aj. ceremoniály, dary, formy a místa jednání, doprovod, řády a vyznamenání, …) - navazování diplomatických styků, vysílání a odvolávání vedou- cích diplomatických misí, vč. vztahů k mezinárodním organizacím

Diplomatický protokol (pokračování 1) - společenské podniky s oficiální zahraniční účastí všeho druhu (slavnostní zasedání, obědy/večeře/snídaně/recepce aj., pozvánky, vítání hostů, projevy a přípitky, hymny, zasedací pořádek, vyžadovaný oblek, …) - mezinárodní konference, kongresy, porady (předsednictví, zastoupení, formy pozvání, výsostné znaky, …) - formality při uzavírání mezinárodních dohod - diplomatická korespondence (běžná, blahopřání, kondolence, nóty, prohlášení, komuniké, …) - řády a vyznamenání (nošení, jejich pořadí, reciprocita, organizace udělování) - při mnoha příležitostech: stanovování pořadí a předností (států a jejich představitelů, osob, vozidel, …), používání státních symbolů (vlajky, znaky, hymny) a jazyků - oslovování oficiálních osobností (v adrese, v textu dopisu, v přímém styku)

Diplomatický protokol (pokračování 2) -část postupů diplomatického protokolu je řešena mezinárodními úmluvami (např. Vídeňskými úmluvami), značná část ale vychází z mezinárodních zvyklostí („mezinárodní zdvořilost“) a národních zvyklostí a tradic, a proto se jejich používání zčásti různí podle zemí -Poměrně často se aplikuje reciprocita, v případě projevu nevlídného aktu občas i odveta (retorze) -ve snaze změkčit rigiditu protokolárních pravidel dochází v současnosti dost často k „prolamování protokolu“ nebo alespoň jeho zjednodušení, které se většinou chápe jako projev zvýšené přátelskosti (nutno ale postupovat obezřetně) -diplomatickým protokolem prolíná etiketa (tj. souhrn společenských zvyklostí a pravidel chování)