MOROVÉ EPIDEMIE Mor se v dějinách lidstva vyskytoval už ve starověku. Často byla tímto pojmem označována různá onemocnění, kterým bylo společné jen to, že se vyskytovala hromadně a měla zhoubný průběh například tyfus, cholera. Za první skutečnou morovou ránu je považována epidemie, která se v 6. století prohnala Byzantskou říší a okolními zeměmi, trvala 50 let, postihla hlavně chudé. Druhá morová epidemie probíhala v mnoha vlnách od poloviny 14. století do začátku 18. století a byla pro Evropu nejničivější. V českých zemích mor řádil ještě v roce Třetí morová epidemie postihla Asii v letech a vyžádala si 10 miliónů mrtvých. Vědci Alexander Yersin a Shibasaburo Kitasato identifikovali v roce 1894 nezávisle na sobě bakterii zodpovědnou za epidemii dýmějového moru v Číně.

ROZŠÍŘENÍ MOROVÉ EPIDEMIE

Místem, odkud se nemoc do Evropy rozšířila, byla oblast střední Asie, jižně od jezera Balchaš. Po trasách kupeckých karavan dorazila v roce 1346 do Astrachaně a o rok později již byla na Krymu. V roce 1347 obléhali Tataři janovskou kolonii Kaffu na Krymu. Tataři obléhané město ostřelovali pomocí katapultů, za hradby dopadlo také mnoho mrtvol, které zemřely na mor. Nakažení janovští námořníci zavlekli mor do Konstantinopole i do Messiny na Sicílii. Po překonání Středozemního moře několik italských posádek rozšířilo nákazu také do severní Afriky. Na lodích bylo obrovské množství krys, které hostily se své srsti miliony infekčních blech. Z jihoitalských měst se mor šířil po hlavních obchodních komunikacích, podél toků velkých řek jako je Rýn, alpskými průsmyky. V roce 1348 zasáhla černá smrt Francii, Anglii a v roce 1349 postihla Německo a Skotsko. Přes severní Evropu se potom epidemie stočila do Pobaltí, v roce 1352 se vrátila obloukem do ruských stepí. V první vlně epidemie minula České království, Horní Slezsko a řídce osídlené oblasti Balkánu. Ložiska moru ale v Evropě zůstala a v určitých cyklech vybíjela evropské obyvatelstvo až do počátku 18.století.

CHARAKTERISTIKA ONEMOCNĚNÍ Mor je nákaza, která postihuje hlavně divoce žijící hlodavce a drobné savce, zejména krysy, potkany a zemní veverky. Je přenášena blechami, které žiji v srsti těchto zvířat. Bakterii přenáší také blecha lidská. Původcem nemoci je tyčinková bakterie Yersinia pestis. Krysa byla hostitelem infikovaných blech Blecha lidská - Pulex irritans Zárodky moru jsou velmi odolné. Ve vodě přežívají kolem 40 dní, v půdě asi dva měsíce a ve zmrzlých mrtvolách téměř jeden rok. Průměrná inkubační doba moru je jeden až čtyři dny.

TYPY MORU Dýmějová, hlízová, bubonická forma – vzniká přímo po kousnutí infikovanou blechou. Během několika hodin byl patrný bolestivý otok lymfatických uzlin v tříslech, podpaží nebo na krku. Smrt zpravidla nastala během několika dní. Nemocný trpěl vysokými horečkami, zimnicí a bolestmi hlavy. Z vředů, které pokrývaly tělo nemocného, vytékal infekční hnis. Úmrtnost nakažených byla kolem 60-85%. Plicní septikemická forma – šířila se kapénkovou infekci podobně jako dnes obyčejná rýma. Nemoc se projevovala kašlem, vysokými horečkami, bolestí na hrudi a vykašláváním krve. Průběh nemoci byl velmi rychlý, nakažený umíral do čtyř dnů. Jsou zaznamenány případy, kdy se přivolaný lékař nakazil od pacienta a před svým odchodem od něj před pacientovými zraky zemřel. Úmrtnost nakažených byla 99%. Střevní forma moru byla vzácná, následovala po požití bakterie zažívacím traktem. Postižený trpěl krvácivými průjmy a bolesti žaludku.

BOJ PROTI MORU VE STŘEDOVĚKU Podle církve byl mor - černá smrt božím trestem za hříchy lidstva. Středověcí lékaři nedokázali s morem účinně bojovat, sami se pravidelně stávali prvními oběťmi nákazy po návštěvách pacientů. Proti moru se bojovalo vykuřováním budov pelyňkem, jalovcem, kadidlem, sírou, ale také zvoněním zvonů, střelbou z děl, potíráním pokožky octem. Nepomohlo ani užívání rozdrcených drahokamů. Nemocným se pouštělo žilou, později byli nemocní izolováni, jejich domy byly uzavřeny a pro výstrahu se na dveře kreslily bílé kříže. Lékaři si vyráběli ochranné masky na obličej, zobák masky vycpávali vonnými substancemi, které měly zabránit přenosu nemoci z pacienta. Lékař při cestě za pacientem

Reakce vyděšené Evropy na řádění černé smrti odpovídala mentalitě středověku. Epidemie upevnila přesvědčení, že se pozemský svět ocitl v poslední fázi své existence. Pohled na hromadné hroby nutil živé přemýšlet o spáse vlastní duše. V morové atmosféře se zrodil kult sv. Rocha. Krajní formou, která kombinovala pouť ke svatým místům s procesím, byly akce flagelantů- mrskačů. Jejich průvody táhly od města k městu a kajícníci hodlali svým sebetrýzněním snímat hříchy všech křesťanů a tak odvrátit boží hněv. Bičovali svá těla důtkami až do krve. Jiní lidé reagovali zcela opačně, když už se blížil konec světa, lidé si chtěli užít. Upadala morálka, konaly se hromadné orgie, zvýšila se kriminalita. Bohatí měšťané opouštěli města a usazovali se ve vesnicích nebo v lesích. Tanec kostlivců, námět pro umělce Evropy zasažené morem

HLEDÁNÍ VINÍKA EPIDEMIE Ve vypjatých chvílích našli středověcí lidé rychle viníka. Vznikla nesmyslná pověra, že viníkem jsou Židé, malomocní a žebráci, byť umírali na mor stejně jako ostatní. V celé řadě měst se rozšířila fáma, že nemoc vypukla v důsledku otrávené vody ve studních. Židé prý chtěli tímto způsobem vyhladit křesťany a ovládnout svět. Série protižidovských pogromů začala ve francouzském městě Tolouse a odtud se rozšířila do Katalánska a do Svaté říše římské. Židé po masových pogromech v Německu houfně prchali do Polska, jemuž se epidemie let vyhnula. Židé byli ve středověku úspěšní bankéři a lichváři, u kterých si půjčovali urození křesťané. Jakmile vypukl pogrom, dlužníci již nemuseli nic splácet, protože bankéře i s celou rodinou ubil rozvášněný dav.

DŮSLEDKY EPIDEMIE Během let umřelo zhruba 25 milionů lidí, asi jedna třetina evropské populace. V podmínkách středověku, nedbajícího příliš na hygienu, existovaly pro přenos choroby ideální podmínky. Hlavně v přelidněných městech. Pokud se mor dostal na vesnici, řádil tu se stejnou intenzitou jako ve větších lokalitách.

LITERATURA ČORNEJ, Petr, Ivana ČORNEJOVÁ, Petr CHARVÁT, Kateřina CHARVÁTOVÁ, Jana KEPARTOVÁ a Antonín KOSTLÁN. Dějiny evropské civilizace I. 1. vyd. Praha: Paseka, ISBN VOLNÝ, Zdeněk, Kristina VOLNÁ, Jan BAUER, Josef FRAIS, Radvan MARKUS a Miloš MENDEL. Toulky minulostí světa 6: Objevitelské cesty, renesance a reformace, kolébka moderní Evropy. 1.vyd. Praha: Via Facti, ISBN Dějepis 7: Středověk a počátky nové doby. 1. vyd. Plzeň: Fraus, ISBN BARTOŇ, Petr. Morovou ránu cítíme dodnes: Vliv moru na společnost. Živá historie. Brno, červenec-srpen 2008, s ISSN PETEROVÁ, Lucie. Mor a jeho důsledky v Evropě. In: Čelem vzad: Historický občasník [online]. červen 2004 [cit ]. Dostupné z:

Obrázky stažené z internetu [ ] GIidOsXHsZMN&tbm=isch#hl=cs&tbs=sur:fmc&tbm=isch&sa=1&q=krysa+&oq=krysa+&aq=f&aqi=g8&aql=&gs_sm=12&gs_up l=13906l13906l5l21343l1l1l0l0l0l0l140l140l0.1l1l0&gs_l=img.12..0l l13906l5l21343l1l1l0l0l0l0l140l140l0j1l1l0&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.r_qf.,cf.osb&fp=4c4dacd32bd1b90c&biw=996&bih=500 s&tbs=sur:fmc&tbm=isch&sa=1&q=blecha&oq=blecha&aq=f&aqi=g10&aql=&gs_sm=12&gs_upl=6829l9125l2l13625l6l6l0l0l0l0 l156l750l1.5l6l0&gs_l=img.12..0l l9125l2l13625l6l6l0l0l0l0l156l750l1j5l6l0&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.r_qf.,cf.osb&fp=4c4d acd32bd1b90c&biw=996&bih=500 s&tbs=sur:fmc&tbm=isch&sa=1&q=mapa+eurasie&oq=mapa+euro&aq=4s&aqi=g4g-s1g- S5&aql=&gs_sm=1&gs_upl=287156l289266l10l294391l5l5l1l0l0l0l437l937l l4l0&gs_l=img.1.4.0l4j0i10j0i24l l l10l294391l5l5l1l0l0l0l437l937l0j2j1j0j1l4l0&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.r_qf.,cf.osb&fp=4c4dacd32bd1b90c&biw=996&bih= s&tbs=sur:fmc&tbm=isch&sa=1&q=smrtka+&oq=smrtka+&aq=f&aqi=g9&aql=&gs_sm=12&gs_upl=6219l6219l2l8078l1l1l0l0l0l 0l171l171l0.1l1l0&gs_l=img.12..0l9.6219l6219l2l8078l1l1l0l0l0l0l171l171l0j1l1l0&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.r_qf.,cf.osb&fp=4c4da cd32bd1b90c&biw=996&bih=500