Odkaz Konstantina a Metoděje Daniela Němcová, 4.B

Obsah Hlaholice, Staroslověnština, slovanská liturgie, zřízení pannonsko-moravské diecéze, vysvěcení žáků, právní odkaz, Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

Hlaholice Písmo sestrojil Konstantin pro Slovany na Velké Moravě. Vznikla z prvků řecké kurzívy a některých orientálních písem. Cyrilice – vznik 10.st. východní Bulharsko, mladší a zjednodušená

Staroslověnština Zásluhou Cyrila a Metoděje se stal jazyk staroslověnský jazykem liturgickým. Vysokou vyspělost jazyka staroslověnského dokazují díla Cyrila. Vznikají nová literární díla psaná jazykem staroslověnským (životopisy Cyrila a Metoděje a další). Další vývoj spisovného slovanského jazyka byl ale na Moravě přerušen Metodějovou smrtí a později vyhnáním jeho žáků (885). Rozvíjel se však v Chorvatsku, Bulharsku a v Čechách, kde jeho prvními plody jsou legendy Umučení kněžny Ludmily a první staroslověnská legenda o svatém Václavu, liturgické zpěvy o svatém Václavu a druhá slovanská legenda o sv. Václavu.

Slovanská liturgie Cyril a Metoděj chtěli pokřesťanštění Slovanstva, ale také jeho národní uvědomění a osamostatnění se. Chtěli také, aby lid ctil Boha rozumnou bohoslužbou a jazykem mateřským. Oba bratři považovali bohoslužbu ve slovanském jazyce za potřebnou pro misijní činnost mezi Slovany. Slovanská bohoslužba, kterou začali soluňští bratři zavádět, byla z byzantského stanoviska běžnou misionářskou metodou, obvyklou na východě. Slovanskou bohoslužbu na Moravě nechtěli latiníci uznat. Můžeme předpokládat, že velkomoravští Slované, kteří se předtím setkali s liturgií latinskou, přijali slovanskou bohoslužbu s nadšením.

Zřízení pannonsko-moravské diecéze Uprostřed vyjednávání s papežem Hadriánem II. o dovršení svého misijního díla zřízením samostatné církevní organizace u Slovanů zemřel Konstantin. Trojí okolnost přispěla k církevnímu osamostatnění Slovanů: podpora a porozumění slovanských knížat Kocela, Rastislava a Svatopluka, události v Cařihradě a politická linie tehdejších papežů. Kocel Metoděje upozornil, že právní podklad pro novou slovanskou diecési by mohla poskytnout stará panonská metropole v Sirmiu, jež sice roku 581 zanikla, ale mohla by být obnovena s výsadou slovanské liturgie. S tímto návrhem se Metoděj vrátil do Říma. Papeži Hadriánovi přišel tento plán zrovna vhod. Tak došlo k obnovení staré arcidiecése pannonské se sídlem v Sirmiu. K pannonské diecési byla připojena i Morava, neboť to bylo přáním a cílem jejich knížat.

Vysvěcení žáků Když papež schválil slovanskou bohoslužbu, postaral se jim samozřejmě i o pomocníky. Tři slovanské žáky Cyrila a Metoděje posvětili na kněze a na dva lektory. Byli to Gorazd, Kliment, Sáva, Angelár a Navim. Svěcení proběhlo v lednu 868. Zároveň s ostatními byl Metoděj vysvěcen na kněze snad od samotného papeže. Slovanští novokněží sloužili pak mše svaté slovansky v hlavních římských kostelích.

Právní odkaz Cyrilometodějský odkaz literární zahrnuje v sobě též významnou skupinu textů církevně právních, které tvoří zároveň nejstarší skupinu juridických památek slovanských. Kromě zkráceného Scholastikova nomokánonu, který pořídil Metoděj a má nemalý význam pro dějiny české právní terminologie, patří sem především takzvaný Zákon sudnyj ljudem. Zákon sudnyj ljudem (soudní zákoník týkající se laiků) je vůbec nejstarší právní slovanská památka a je pro české právní dějiny nejdůležitější. Tyto památky juridického obsahu svědčí o snaze obou bratří dát pevnou církevně právní strukturu svému misijnímu dílu na Velké Moravě.

Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic zavedl na den 9. března svátek sv. Cyrila a Metoděje po založení hlaholského kláštera Na Slovanech roku Roku 1880 byli sv. Cyril a Metoděj prohlášeni za svaté. Tím byla jejich liturgická úcta rozšířena na celou církev. Úspěch soluňských bratří si připomínáme 5. července, přestože tento den nemá s věrozvěsty a jejich působením na Velké Moravě vůbec nic společného. Toto datum bylo určeno papežem Lvem XII. roku Oslavy v tento den sloužily k odvrácení pozornosti lidí od nechvalně známého církevního činu - upálení Mistra Jana Husa v Kostnici roku 1415 za kacířství. Pravoslavná církev toto datum neuznává a příchod světců si připomíná v květnu.