1 4. Evropská integrace 1.Římské smlouvy – společný trh, čtyři svobody pohybu 2.Jednotný evropský akt – prohloubení společného trhu 3.Maastrichtská a Amsterdamská smlouva – hospodářská a měnová unie 4.Reakce EU na institucionální krizi hospodářské a měnové unie - EFSM, EFSF a ESM (tzv. euroval), rozšířená pravidla makroekonomického dohledu a zpřísnění Paktu stability a růstu - Fiskální pakt

2 1.Římské smlouvy 1.1 Historie zakládajících smluv Evropských společenství – smlouva zakládající Evropské hospodářské společenství (EHS) a smlouva zakládající Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) -již 1951 Pařížská smlouva zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) -1965: Slučovací smlouva, která sloučila řídící orgány ESUO, EHS a Euratomu. Od té doby se všechna tři společenství označují dohromady termínem Evropská společenství

Obsah zakládajících smluv Evropských společenství -ekonomický obsah smlouvy zakládající EHS: dohoda o postupném směřování k vytvoření společného trhu (common market), tj. vnitřního trhu, který je charakterizován volným obchodem (není omezován žádnými tarifními bariérami /cly, kvótami/), celní unií, tj. společnou celní politikou vůči třetím zemím (společným celním sazebním sazebníkem), volným pohybem kapitálu, a volným pohybem práce -smlouva o ESUO zakládala cíl vybudování společného trhu uhlí a oceli a společnou hospodářskou politiku v těchto dvou odvětvích -pohyb zboží, služeb, kapitálu a práce představuje tzv. čtyři svobody pohybu, jež jsou základní politickoekonomickou myšlenkou Římských smluv, a mají sloužit jejich programovému politickému cíli, stále užšímu spojení evropských národů („ever closer Union“)

Naplnění zakládajících smluv Evropských společenství -pásma volného obchodu a celní unie bylo dosaženo k 1. červenci 1968 (s výjimkou zemědělství – volný obchod se zemědělskými výrobky a potravinami se realizoval až v 80. létech 20. století), pohyb kapitálu a práce byl uvolňován průběžně a fakticky byl plně dosažen až v průběhu 70. – 80. let 20. století (práce), resp. v r v rámci I. stádia Evropské hospodářské a měnové unie (kapitál) -ze svobody pohybu práce a kapitálu existují po uvedených datech pouze ekonomicky zanedbatelné výjimky -volný pohyb služeb byl dosud realizován jen omezeně (významně jej však přiblíží Směrnice o službách na vnitřním trhu EU z r – vyjmuty z ní jsou z politických důvodů pouze některé specifické obory služeb, jako např. zdravotnictví)

5 2. Jednotný evropský akt 2.1. Vznik a význam Jednotného evropského aktu -praktické uskutečňování společného vnitřního trhu Evropských společenství přineslo v průběhu 70. a 80. let 20. století zkušenost, že i když se realizace společného trhu završuje a převážná část Římských smluv je uvedena do praxe (volný vnitřní trh zboží, kapitálu a práce, celní unie), skutečného volného vnitřního trhu zboží, jak existuje v národních ekonomikách, stále nebylo dosaženo – volnému pohybu zboží nadále bránily netarifní bariéry obchodu -1986: Jednotný evropský akt (Single European Act) -první závažná revize Římských smluv, a to jejich zpřesněním, prohloubením, a rozšířením o nové oblasti -založena na tezi, že institucionální rámec a fungování vnitřního trhu se nevyčerpává čtyřmi svobodami, tj. tradičně chápanou obchodní liberalizací rozšířenou na práci a kapitál:

6 k skutečnému naplnění idejí Římských smluv je nutná dalekosáhlá deregulace a liberalizace trhů Evropských společenství zároveň šlo o rozhodnutí jít v integraci za rámec Římských smluv, tj. hlouběji („deepening of integration“) 2.2. Ekonomický obsah Jednotného evropského aktu -nástroje realizace: princip národního zacházení, vzájemné uznávání norem a standardů, harmonizace práva, norem a standardů, zavedení principu kvalifikované většiny v společném rozhodování o legislativě týkající se vnitřního trhu a o vybraných měnových, sociálních, ekologických, regionálních, strukturálních, vědecko-technických otázkách (nikoliv zřizování nových institucí) -odstranění kontrol zboží na vnitřních hranicích Evropských společenství (odstranění kontrol osob na vnitřních hranicích kodifikovala o rok dříve Schengenská smlouva)

7 -liberalizace v nových oblastech: doprava, pojišťovnictví -zrušení některých státních monopolů (poštovní služby...) -nové oblasti společné politiky v zájmu vytvoření skutečného společného trhu: sociální politika, ekonomická a sociální soudržnost, ochrana životního prostředí, výzkum a technický vývoj, právo společností, ochrana duševního vlastnictví, audiovize, podpora malých a středních podniků, účetnictví -odstraňování národních regulativních opatření a nahrazování národních předpisů společnými pravidly 2.3. Realizace Jednotného evropského aktu -vznik jednotného vnitřního trhu Evropských společenství (Single Market) k 1. lednu zároveň probíhaly – v duchu Jednotného evropského aktu – přípravy nové vlny prohlubování evropské integrace, jdoucí za jeho rámec a obsah, jež se zhmotnily v Maastrichtské (a Amsterdamské) smlouvě

8 3. Maastrichtská a Amsterdamská smlouva 3.1. Nová vlna prohlubování evropské integrace -1992: Římská smlouva zakládající EHS nahrazena Maastrichtskou smlouvou: Evropské hospodářské společenství přejmenováno na Evropské společenství (ES) a od ratifikace Maastrichtské smlouvy v r na Evropskou unii (EU) (pojem ES se nadále užívá jako označení tzv. prvního pilíře EU, který obsahuje její hospodářskou složku) integrace EU rozšířena o tzv. druhý a třetí pilíř – Společná zahraniční a bezpečnostní politika a Policejní a justiční spolupráce

9 utvořen systém institucionálního uspořádání a fungování EU (orgány a instituce EU a vztahy mezi členskými státy a orgány a institucemi EU), jak jej známe dnes založena evropská Hospodářská a měnová unie (Economic and Monetary Union, EMU), tj. prostor společné měnové a hospodářské politiky směřující k vytvoření společné měny -1997: Amsterdamská smlouva doplnila a revidovala Maastrichtskou smlouvu a rozšířila ji o nové (převážně neekonomické) oblasti 3.2. Strukturální reformy -založením Hospodářské a měnové unie odstartoval systematický proces strukturálních reforem ekonomiky EU, iniciovaný a prosazovaný Evropskou komisí a směřující k další deregulaci a liberalizaci trhů a jejich větší flexibilitě, a to v kombinaci s posilováním ekonomické a sociální soudržnosti

Hospodářská a měnová unie (EMU), euro, eurozóna -tzv. III. stádium EMU, tj. vznik společné evropské měny Euro, bylo realizováno k 1. lednu 1999 (hotovostní oběh ale až o 3 roky později, tj. až od 1. ledna 2002) -euro původně bylo zavedeno v 11 zemích EU, další se přidávají postupně, jak to umožňuje jejich ekonomická situace. Spojené království a Dánsko jsou sice členy Evropské hospodářské a měnové unie, avšak mají vyjednánu trvalou výjimku (opt-out) z povinnosti přijmout euro a stát se součástí eurozóny (jak se označuje oblast, kde je euro zákonnou měnou; dánská koruna je však navázána na euro v kursovém režimu ERM-II); Švédsko závazek přijmout euro jednostranně porušuje z vnitropolitických důvodů (tzv. faktický opt-out)

Pakt stability a růstu -předpokladem zřízení eura a vzniku eurozóny, jakož i jejich stability do budoucna, byla a je velmi těsná koordinace hospodářských politik zemí EU, jejich finanční stabilita, a pro vstup do III. stádia EMU (přijetí eura a vstup do eurozóny) cyklická sladěnost jejich ekonomiky s ekonomikou eurozóny (to platí i pro přijetí kursového režimu ERM-II) byl proto dohodnut Pakt stability a růstu (Stability and Growth Pact), soubor zásad a pravidel postupu členských zemí k zajištění plnění konvergenčních kritérií (neboli tzv. maastrichtských kritérií, obsažených v Maastrichtské smlouvě), mechanismů kontroly jejich dodržování, sankcí za jejich porušování a závazných pravidel a postupů směřujících k nápravě -jádrem Paktu stability a růstu je dohoda o koordinaci rozpočtových politik zemí EU

Konvergenční kritéria -měnová: cenová stabilita (inflace) míra inflace (harmonizovaný index spotřebitelských cen, HICP) ≤ průměru HICP tří zemí s nejnižší úrovní HICP (po vyloučení zemí s deflací) + 1,5 procentního bodu dlouhodobá úroková sazba dlouhodobá tržní úroková sazba (výnos z 10-letých vládních dluhopisů, tzv. desetiletého benchmarku) ≤ průměru dlouhodobé tržní úrokové sazby tří zemí s nejnižší úrovní HICP + 2 procentní body kurs kurs měny fluktuuje v intervalu kolem centrální parity měny vůči euru (v případě setrvalé apreciace měny jsou povoleny revalvace)

13 -fiskální: deficit konsolidovaná fiskální pozice vlády je vyrovnaná nebo mírně přebytková; v případě hospodářských obtíží konsolidovaný fiskální deficit ≤ 3 % hrubého domácího produktu dluh konsolidovaný veřejný dluh ≤ 60 % hrubého domácího produktu, nebo se soustavně snižuje -podmínka udržitelnosti: konvergenční kritéria jsou plněna pouze tehdy, jsou-li udržitelná (sustainable), tj. vykazují-li dlouhodobě příznivou tendenci – pohyb v povoleném pásmu, nebo soustavné zlepšování. Jednorázové dosažení povoleného pásma, které není udržitelné, se za splnění kritéria nepovažuje

14 4. Evropský mechanismus finanční stability (EFSM), Evropská facilita finanční stability (ESFS), Evropský stabilizační mechanismus (ESM) 4.1. Insitucionální krize Hospodářské a měnové unie ( ) -v r začal vysoce zadluženému Řecku hrozit default, tj. neschopnost splácet státní dluh - hrozba defaultu vlivem vysokého zadlužení nebo vlivem velkého růstu úroků (výnosů) ze státního dluhu začala hrozit i dalším zemím eurozóny - Irsku a Portugalsku a později i Španělsku a Itálii -EU byla nucena ve spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem zajistit Řecku, Irsku a Portugalsku úvěrové zdroje s nižším úročením, než jaké nabízeli soukromí investoři na finančních trzích. K tomuto účelu EU zřídila v květnu 2010 nové finanční instituce EFSM a ESFS (někdy neformálně souhrnně označované pojmem "euroval")

15 -pokračující krizová situace na finančních trzích donutila EU přistoupit k změně Lisabonské smlouvy a dohodnout vznik stálé finanční instituce EU pro pomoc zemím EU ohroženým defaultem. Smlouva o této nové finanční instituci, ESM, byla uzavřena v březnu 2011, její ratifikace a ratifikace s touto smlouvou souvisejícího dodatku k Lisabonské smlouvě probíhají, jejich výsledek je nejistý -dlužnická krize řady zemí eurozóny vyústila v institucionální krizi eurozóny, jejímž základem je asymetrie institucionálního uspořádání měnové a fiskální politiky v eurozóně. Dlužnická krize zemí eurozóny již ohrožuje samotnou existenci hospodářské a měnové unie 4.2. Evropský mechanismus finanční stability (EFSM) -fond zřízený při rozpočtu EU (Evropské komise), garantován Evropskou komisí (rozpočtem EU)

16 -poskytuje úvěry zemím ohroženým dluhovou krizí s nižšími než tržními úroky v rámci programu restrukturalizace veřejných financí těchto zemí, prostředky získává vydáváním vlastních dluhopisů 4.3. Evropská facilita finanční stability (EFSF) -dočasný fond zřízený zeměmi eurozóny, se stejným účelem a mechanismem fungování jako EFSM, avšak o větším rozsahu; plánovaná aktivita do r Od r bude nahrazen novou trvalou institucí, fondem ESM -EFSF může oproti EFSM navíc přijímat úvěry od suverénních věřitelů (suverénních fondů, centrálních bank apod.) a vydávat garance za dluhopisy států eurozóny

Evropský stabilizační mechanismus (ESM) - permanentní instituce (fond) EU pro zajišťování stability zemí ohrožených dlužnickou krizí. V r nahradí EFSF. Zeměmi garantujícími ESM jsou členské země eurozóny 4.5. Novelizace Paktu stability a růstu -dohodami z let byl posílen dohled Evropské komise nad rozpočty členských zemí EU, posílen sankční mechanismus při porušení zásad Paktu členskou zemí: sankce (finanční pokuta do rozpočtu EU) je uvalena na návrh EK, pokud do deseti dnů nehlasuje proti návrhu EK na sankci kvalifikovaná většina členských zemí EU -EK nově posuzuje celkovou makroekonomickou rovnováhu a udržitelnost ekonomického vývoje členských zemí, včetně vývoje jejich platební bilance (macroeconomic and fiscal surveillance)

18 -v r přijatý tzv. Fiskální pakt (Fiscal Compact, plný název Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v Hospodářské a měnové unii, Treaty on Stability, Coordination and Governance in the Economic and Monetary Union, TSCG), závazný pro členské země III. stádia EMU -dle Fiskálního paktu konsolidovaný fiskální deficit musí být menší než 3 % HDP, přičemž konsolidovaný fiskální strukturální deficit musí být menší než 1 % HDP, je-li veřejné zadlužení země významně nižší, než 60 % HDP; nesplňuje-li země tuto podmínku, pak konsolidovaný fiskální strukturální deficit musí být nižší než 0,5 % HDP -v případě nedodržení tohoto pravidla musí země aktivovat „automatický korekční mechanismus“. Výjimkou je případ, kdy nedodržení pravidla je způsobeno „mimořádnou událostí mimo kontrolu země“, např. hlubokou recesí. V takovém případě však země musí zahájit přizpůsobení sledující dosažení střednědobého rozpočtového cíle

19 - problémy novelizace Paktu stability a růstu jakožto uspokojivého permanentního řešení asymetrie institucionálního uspořádání měnové a fiskální politiky v eurozóně: - problém autority: bude mít EK dostatečnou autoritu (odvahu, politický mandát) k tomu, aby navrhovala sankce proti členským zemím? Budou mít politici členských zemí při jednáních Rady EU (Ecofinu) dostatečnou autoritu k uvalení sankcí vůči členským zemím? -problém kredibility (důvěryhodnosti): budou finanční trhy důvěřovat tomu, že po novelizaci Paktu stability a růstu se bude Pakt, resp. konvergenční kritéria, důsledně dodržovat (na rozdíl od předchozího období, kdy jeho porušování členskými zeměmi zůstalo bez korekce, až vyústilo v dlužnickou krizi některých z nich)?

Asymetrie institucionálního uspořádání měnové a fiskální politiky v eurozóně - monetární unie má federativní uspořádání: pravidla (evropské smlouvy, direktivy EU) + výkonná autorita (Evropská centrální banka), která realizuje měnovou politiku a zajišťuje dodržování monetárních pravidel -fiskální unie má konfederativní uspořádání: pravidla (evropské smlouvy, direktivy EU) + politické jednání (Evropská rada, Rada EU /Ecofin, tj. rada ministrů financí a hospodářství EU/), která měla zajišťují dodržování fiskálních pravidel členskými zeměmi EU při realizaci jejich národních fiskálních politik

21 - v EU existují rovněž jednotlivé prvky fiskálního federalismu (minimální spotřební daně, principy daně z přidané hodnoty, jednotný celní sazebník, emise dluhopisů EFSM a EFSF), avšak tyto federativní prvky nejsou určující - eurozóna je fiskální konfederací - v minulém období konfederativní regulace fiskálních politik selhala - členské země si vzájemně tolerovaly porušování Paktu stability a růstu a nikdy nepřistoupily k sankcím vůči zemím porušujícím konvergenční kritéria (kdyby byl Pakt stability a růstu důsledně dodržován, nebylo by došlo k nadměrnému zadlužení a následné dlužnické krizi Řecka a Itálie) - otevřenou teoretickou a praktickou otázkou zůstává otázka deficitů běžných účtů platební bilance v eurozóně (a ovšem i otázka bublin na trzích aktiv: bubliny na trhu nemovitostí byly důvodem dnešní dlužnické krize Irska a Španělska)

22 Doporučená literatura k Tématu 4 Cihelková, E., Jakš, J. a kol.: Evropská integrace – Evropská unie. Praha, Oeconomica Dědek, O.: Historie evropské měnové integrace. Praha, C. H. Beck 2008.