1 Didaktické sondy 2007 Prof. PhDr. Jana Svobodová, CSc. Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě

2 Didaktika mateřského jazyka jako lingvistická disciplína Teze č. 1: Ryze kognitivní cíl výuky mateřštiny by ztrácel význam, kdyby nebyl trvale provázán s komunikačně-slohovým využitím. Komunikační výuka mateřštiny je nepominutelná. Teze č. 2: Mluvená komunikace je v lidském životě primární i častější, nicméně ani psanou komunikaci nemůže nynější škola neprávem odsouvat. Teze č. 3: Princip komplexnosti – propojování složek a hledání souvislostí ve vnitropředmětovém pojetí (vedle mezipředmětových vztahů).

3 O mluvené školské komunikaci monologičnost x dialogičnost „Dialogičnost je jedním z nejdůležitějších rysů komunikace současného světa. Problémy v komunikaci jsou problémy dialogickým. Je proto třeba učit ve škole dialogu a zároveň přijmout dialog jako metodu efektivní výuky.“ O. Müllerová

4 Dialog ve školní výuce dialog ve vyučování vždy začíná a výrazně řídí učitel; vyjadřování žáků je jazykově chudé (maximálně 5 až 6 slov v replice, není-li možná jednoslovná odpověď); dialog od učitele k žákovi tvoří 75,77 % komunikačních interakcí během vyučovací hodiny; dialog od žáka k učiteli představuje 21,66 %; nejméně zastoupen je dialog mezi žáky navzájem – pouze 2,57 %; větší aktivitu při komunikaci projevují úspěšní žáci, tj. 83,5 %, což ještě snižuje komunikační kompetenci slabších žáků. JAKLOVÁ. A. Vyučovací dialog mezi učitelem a žákem jako součást pedagogické komunikace. In Retrospektívne a perspektívne pohľady na jazykovú komunikáciu. 1. diel. Banská Bystrica : Pedagogická fakulta UMB – Fakulta humanitních vied UMB, 1999, s. 137– 142.

5 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) z hlediska legislativy: posun ke komunikačně pojatému vyučování češtiny na základních školách díky RVP ZV, který je součástí kurikulárních dokumentů Národního programu vzdělávání; vzdělávání žáků od 3 do 19 let na státní úrovni; v duchu RVP ZV – na nižší úrovni vzniknou školní vzdělávací programy (ŠVP) tak, aby na každé ZŠ odpovídaly jejím specifickým podmínkám; časové zdržení: původně měla každá základní škola v ČR už od školního roku 2006/2007 začít vzdělávat podle ŠVP, avšak termínu odsunut na školní rok 2007/2008.

6 Psaný text a jeho nástrahy TŘIKRÁT – A DOST (bez interpunkce): 1.Otevřela dopis a když začala číst zrůžověly jí tváře. 2. Držel se zuby nehty zásad které se mu osvědčily a nechtěl ani slyšet o změně. 3. Nekazme si to co máme touhou po tom co nemáme.

7 1. Otvorila list a keď začala čítať zružoveli jej líca. 2. Držal sa zubami-nechtami zásad ktoré sa mu osvedčili a nechcel ani počuť o zmene. 3. Nekazme si to čo máme túžbou po tom čo nemáme.

8 TŘIKRÁT – A DOST: řešení 1. Otevřela dopis, a když začala číst, zrůžověly jí tváře. 2. Držel se zuby nehty zásad, které se mu osvědčily, a nechtěl ani slyšet o změně. 3. Nekazme si to, co máme, touhou po tom, co nemáme.

9 1. Otvorila list, a keď začala čítať, zružoveli jej líca. 2. Držal sa zubami-nechtami zásad, ktoré sa mu osvedčili, a nechcel ani počuť o zmene. 3. Nekazme si to, čo máme, túžbou po tom, čo nemáme.

10 Větný celek č. 1

11 Větný celek č. 2

12 Větný celek č. 3

13 Interpunkce ve škole Už vlastní termín interpunkce znamená, že jde o kladení značek mezi složky textu (inter = mezi). Možný způsob výkladu už od ZŠ při patřičném zjednodušení): Čárka jako hlavní členicí (interpunkční) znaménko se klade mezi takové složky větného celku (a textu vůbec), které je třeba z nějakého důvodu od sebe v psaném sdělení oddělit.

14 Čeština a slovenština shodně vymezují spojovací prostředky, které nevyžadují, aby jimi spojené složky (tzn. jak výrazy nevětné povahy, tak také věty) byly oddělovány čárkou. Jsou to čistě slučovací spojky: v češtině a, i, ani, nebo, či; ve slovenštině a, i, aj, ani, alebo, či. Pokud je ke spojení vět nebo nevětných výrazů (tvořících skupinu) použit jiný prostředek, je třeba napsat mezi takové větné nebo nevětné výrazy čárku.

15 Už na 1. stupni ZŠ je užitečné pozorovat také interpunkci ve složitějších případech a naznačit, že pravidlo o nekladení čárky neplatí bez výjimky. Tzn. platí jen tehdy, jsou-li pomocí vyjmenovaných slučovacích spojek pospojovány skutečně sousedící věty či výrazy. Už ve 4. ročníku jsou všímaví žáci schopni zaregistrovat, že spojka a se může vyskytnout také u „nesousedících“ vět a že v takovém případě se čárka používá. Řekni mi, co čteš, a já ti povím, jaký jsi.

16 Domníváme se, že ve 4. ročníku by nebyl problém konkrétně představit žákům i tzv. adordinační skupinu neboli skupinu s přístavkem. Pravidlá slovenského pravopisu z roku 2000 uvádějí mezi příklady na přístavek také tento ze „zvířecí říše“, který vhodně ladí s předchozími tematicky spjatými ukázkami: Kohút, veľký jarabáč, rozkikiríkal sa na celý dvor. Podle našich zjištění už žák na konci 1. stupně ZŠ bez obtíží odliší, kdy se pojmenovává dvěma výrazy tatáž skutečnost (kohút, veľký jarabáč), a kdy naopak každá složka skupiny označuje něco jiného (kohút a sliepka).

17 V literární ukázce, která je podle zadání zaměřena na práci se slovesy (ale je dobrá i pro nácvik pečlivé výslovnosti), by se druhotně dala podle jasných instrukcí vyhledat použitá skupina na konci posledního celku, jejíž složky opakovaně pojmenovávají totéž. Kolik slovesných tvarů obsahuje básnička? Vypište je a určujte u nich osobu, číslo, způsob a případně také čas. ŽABÍ ŽÁČEK V žabí škole žabí žáček mžourá na pět spolužaček, jenže žádná spolužačka nedbá o žabího žáčka. Takže by ten žabí žáček všech pět žabích spolužaček vyměnil hned za žabáka, za žabího spolužáka. Jiří Havel

18 Všechno souvisí se vším – alespoň z pohledu komunikačně pojaté výuky mateřského jazyka…

19 …pokračování možná někdy příště –