Konference Transformace a deinstitucionalizace sociálních služeb a Hradec Králové Národní centrum podpory transformace sociálních služeb je součástí individuálního projektu Podpora transformace sociálních služeb.

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením a její Opční protokol Mgr. Stanislava Makovcová, MPSV

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením přijata Valným shromážděním OSN dne 13. prosince 2006 současně s ní byl přijat i Opční protokol otevřena k podpisu dne 30. března 2007 vstoupila v platnost dne 3. května 2008, tj. 30 dnů poté, co byla uložena její dvacátá ratifikační listina

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením ke dni 28. února 2011 podepsalo 147 států (90 Opční protokol) ratifikovalo 98 států (60 Opční protokol) Evropa ratifikovalo 25 států, s výjimkou Dánska, ČR, Moldávie, Rumunska a Turecka také Opční protokol Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Moldávie, San Marino, Srbsko, Turecko, Ukrajina EU (17): Belgie, ČR, Dánsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie + EU

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením ČR ratifikovala Úmluvu 28. září 2009 na základě článku 10 Ústavy se stala po svém vyhlášení 12. února 2010 součástí právního řádu ČR (10/2010 Sb. m. s.) k ratifikaci Opčního protokolu ČR zatím nepřistoupila

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením doplnila stávajících sedm základních lidskoprávních úmluv OSN nezavádí žádná nová práva, je založena na principu rovnoprávnosti, zaručuje osobám se zdravotním postižením plné uplatnění všech lidských práv a podporuje jejich aktivní zapojení do života společnosti

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením nejrychleji sjednaná úmluva poprvé se jednání na úrovni OSN účastnily po celou dobu nevládní organizace poprvé jsou v textu Úmluvy názvy článků poprvé je smluvní stranou lidskoprávní úmluvy také Evropská Unie

Článek 1 – Účel podpora, ochrana a zajištění plného a rovného uplatnění práv osobami se zdravotním postižením „Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby, které mají dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.“

Článek 2 – Definice obsahuje definice „komunikace“, „jazyka“, „diskriminace na základě zdravotního postižení“, „přiměřené úpravy“ a „univerzálního designu“ definice diskriminace na základě zdravotního postižení stanoví, že za diskriminaci je považováno i odmítnutí provedení přiměřené úpravy („reasonable accommodation“)

Článek 3 – Obecné zásady základní principy: respektování důstojnosti a nezávislosti, nediskriminace, plné zapojení do společnosti, respektování odlišnosti, rovnost příležitostí, přístupnost, rovnoprávnost mužů a žen, respektování rozvíjejících se schopností dětí a jejich práva na zachování identity

Článek 4 – Obecné závazky stanoví v obecné rovině povinnosti států zajistit a podporovat plné uplatnění všech lidských práv a svobod všem osobám se zdravotním postižením bez jakékoliv diskriminace hospodářská, sociální a kulturní práva – realizace opatření v maximálním rozsahu dostupných prostředků postupná realizace těchto práv

Článek 4 – Obecné závazky zapojení osob se zdravotním postižením prostřednictvím jejich reprezentativních organizací do přípravy a realizace legislativních i jiných opatření a rozhodovacích procesů ve věcech, které se jich dotýkají vztah příznivější vnitrostátní úpravy s ustanoveními Úmluvy neposkytujícími tak vysoký standard ochrany předmětných práv

Článek 12 – Rovnost před zákonem uznání způsobilosti osob se zdravotním postižením mít práva a povinnosti – „recognition as a person before the law“ uznání právní způsobilosti osob se zdravotním postižením - „legal capacity“ - podpora při jejím uplatnění, záruky zamezující zneužití posun od modelu zastupování osob se zdravotním postižením k novému modelu jejich podpory při rozhodování – přístup k asistenci

Článek 12 – Rovnost před zákonem Mental Capacity Act 1995 – pět principů presumpce způsobilosti - každá dospělá osoba je způsobilá rozhodovat, pokud se neprokáže opak právo na podporu při rozhodování právo činit i „nerozumná“ rozhodnutí v případě „náhradního“ rozhodování musí být brán v potaz nejlepší zájem a zvolena alternativa co nejméně omezující práva a svobody

Článek 16 – Ochrana před vykořisťováním, násilím a zneužíváním v souladu s mezinárodním právem upravuje povinnosti států ve vztahu k ochraně osob se zdravotním postižením před vykořisťováním, násilím a zneužíváním pravidelné a účinné monitorování zařízení, kde tyto osoby žijí nebo kde jsou jim poskytovány služby, a to nezávislými orgány služby pro oběti vykořisťování, násilí a zneužívání

Článek 19 – Nezávislý způsob života a zapojení do společnosti právo osob se zdravotním postižením žít v rámci společenství začlenění do společnosti rovnoprávná možnost volby místa pobytu přístup k sociálním službám, včetně osobní asistence přístupnost komunitních služeb a zařízení určených veřejnosti

Článek 22 – Respektování soukromí upravuje zákaz svévolného nebo nezákonného zasahování do soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence osob se zdravotním postižením zachování důvěrnosti osobních informací, včetně zdravotní a rehabilitační péče

Článek 23 – Respektování obydlí a rodiny práva a povinnosti ve vztahu k adopcím a jiným formám náhradní rodinné péče právo dětí se zdravotním postižením na život v rodinném prostředí včasné a komplexní informace, služby a podpora dětem i rodinám