K. Švidro ň ová

 Dr. med. Dr. phil. Josef Mengele, (16. b ř ezna 1911 Günzburg, N ě mecko – 7. února 1979 Bertioga, Brazílie) byl n ě mecký léka ř SS, který b ě hem druhé sv ě tové války na v ě zních v koncentra č ním tábo ř e Osv ě tim provád ě l morbidní a sadistické experimenty.  Osobn ě poslal p ř es v ě z ňů do plynové komory.  Po válce utekl z N ě mecka a ž il skryt ě za hranicemi a ž do své smrti v Brazílii (dostal infarkt č i k ř e č p ř i plavání), kde byl poté identifikován na základ ě test ů DNA.  Mengeleho p ř ezdívka byla Beppo.  Č asto je nazýván také Todesengel (And ě l smrti).

 Narodil se v Günzburgu v Bavorsku jako nejstarší ze t ř í syn ů Karla Mengeleho, úsp ě šného továrníka, a jeho ž eny Wilmy. M ě l dva mladší bratry Karla (1912–1949) a Aloise ( ).  Roku 1926 mu byla diagnostikována osteomyelitida, bakteriální infekce kostí a kostní d ř en ě, která zp ů sobuje zán ě t a m ůž e vést ke sní ž ení prokrvování kostí.  Studoval medicínu a antropologii na univerzit ě v Mnichov ě, Víde ň ské universit ě a universit ě v Bonnu.

 V Mnichov ě získal doktorát z antropologie (Dr. phil.) za diplomovou práci z roku 1935 o rasových rozdílech ve struktu ř e spodní dásn ě, pod dohledem profesora Theodora Mollisona. Po zkouškách odešel do Frankfurtu, kde pracoval jako asistent Otmara von Verschuera ve Frankfurtském univerzitním institutu d ě di č né biologie a rasové hygieny. . V roce 1938 získal doktorát z medicíny (Dr. med.) za diplomovou práci nazvanou „Rodinný výzkum rozšt ě pu horního rtu, horního patra a dásn ě “.

 Roku 1932, ve v ě ku 21 let, vstoupil do Stahlhelmu, Bund der Frontsoldaten (Ocelová helma, Svaz frontových voják ů ). Tato organizace byla v č len ě na do SA roku 1939, ale vystoupil z ní krátce poté, kv ů li zdravotním potí ž ím. O č lenství v Nacistickém spolku za ž ádal roku 1937 a v roce 1939 vstoupil do SS.  Roku 1939 se o ž enil s Irenou Schoenbeinovou.  Od roku 1938 do roku 1939 slou ž il p ů l roku u speciáln ě cvi č eného pluku Gebirgsjäger (Horských jednotek).  Roku 1940 byl p ř elo ž en do zálo ž ního doktorského sboru a poté slou ž il v jednotce Waffen-SS, mezinárodní divizi SS s krycím názvem Wiking.  V roce 1942 byl zran ě n na ruské front ě, prohlášen za neschopného boje a povýšen na SS- Hauptsturmführera (kapitána).

 Získal také Ž elezný k ř í ž první t ř ídy a Ž elezný k ř í ž druhé t ř ídy za state č nost v boji.  Jeho Ž elezný k ř í ž první t ř ídy byl ud ě len za SS-OStuf. Pod nep ř átelskou palbou vytáhl dva č leny posádky z ho ř ícího tanku, č ím ž zachránil jejich ž ivoty.  Mezi jeho další vojenská ocen ě ní pat ř í Medaile za zran ě ní a Medaile za pé č i o n ě mecký národ.

 Jeho dalším p ů sobišt ě m byla Osv ě tim, kde vyst ř ídal jiného doktora, který onemocn ě l.  24. kv ě tna 1943 se stal vedoucím doktorem v úseku BII e (cikánský tábor) tábora Auschwitz II - Birkenau.  V srpnu 1944 byl tento táborový úsek zlikvidován a všichni zajatci zplynováni.  Následovn ě se stal nejvyšším léka ř em hlavního tábora v Birkenau.  Nebyl nejvyšším léka ř em Auschwitzu, nad ř ízeným mu byl SS-Standortarzt (pevnostní léka ř ) Eduard Wirths.

 Díky jednadvaceti m ě síc ů m pobytu v Auschwitzu byl pozd ě ji znám jako „And ě l smrti“.  Oby č ejn ě p ů sobil v léka ř ské delegaci, která kontrolovala p ř icházející v ě zn ě a vyšet ř ovala, kte ř í jsou vhodní pro práci a experimenty a kte ř í budou okam ž it ě posláni do plynové komory.

 Dostal p ř íkaz, aby se zabýval mo ž ností, jak um ě le zvýšit pravd ě podobnost, ž e ž ena porodí dvoj č ata, p ř ípadn ě x- č ata.  U ž na za č átku druhé sv ě tové války bylo toti ž Hitlerovi a jeho poradc ů m jasné, ž e i n ě mecká ž ena je t ě hotná dev ě t m ě síc ů, a tak brzy nebude dostatek N ě mc ů pro ovládnutí celého sv ě ta.  Od roku 1943 byla dvoj č ata vybírána a umis ť ována do speciálních budov.  V ě tšina d ě tí vybraných na jeho experimenty byli Romové  dr ž ení v Auschwitzu.  Nejmén ě jednou se pokusil um ě le spojit dvoj č ata sešitím jejich tepen dohromady. Tento pokus se nezda ř il a zp ů sobil vá ž né zanícení rukou obou d ě tí.  Mezi jeho další experimenty pat ř ilo pono ř ování lidí do kotl ů s va ř ící vodou, aby vid ě l, jak velkou teplotu m ůž e lidské t ě lo vydr ž et p ř ed smrtí.  Údajn ě také zkoušel, jak dlouho p ř e ž ije novorozen ě hned po porodu bez potravy. V ě zni, kte ř í experimenty p ř e ž ili, byli krátce potom zavra ž d ě ni kv ů li pitv ě. N ě kte ř í byli pitváni za ž iva.

 Zajímal se také o trpaslíky. Nalezl liliputánskou hereckou spole č nost, ve které 7 z 10 č len ů byli trpaslíci. Č asto je nazýval „svojí trpasli č í rodinou“ a provád ě l na nich své experimenty. Byl fascinován jejich strukturou, menšími kon č etinami a normálním trupem.  Osv ě timský v ě ze ň Alex Dekel ř ekl: "Nikdy jsem nep ř ijmul fakt, ž e sám Mengele v ěř il, ž e d ě lal skute č ný výzkum. Ne z nedbalého zp ů sobu, kterým ho provád ě l. Jenom zakoušel moc. Mengele provozoval zabíjecí podnik. V ě tší operace byly provád ě ny bez umrtvení. Jednou jsem byl sv ě dkem operace ž aludku, Mengele odstra ň oval kusy z ž aludku, ale bez umrtvení. Jindy to bylo srdce, které bylo odstran ě no, op ě t bez umrtvení. Bylo to strašné.  Mengele byl doktor, který se zbláznil kv ů li moci, kterou dostal. Nikdo se ho nikdy nezeptal: Pro č tenhle zem ř el? Pro č tenhle zahynul? Nemocné nepo č ítal.  Tvrdil, ž e d ě lá to, co d ě lá, ve jménu v ě dy, ale byla to šílenost na jeho stran ě."

 Auschwitz opustil a odešel do koncentra č ního tábora Gross - Rosen, kde provád ě l pokusy na zajatých sov ě tských vojácích. Sna ž il se vyvinout vakcínu proti nemocem, jako byl nap ř íklad skvrnitý tyfus.  V dubnu 1945 uprchl na západ jako ř adový n ě mecký voják. Byl zadr ž en jako vále č ný zajatec a dr ž en nedaleko Norimberku. A č koliv byl v zajateckém tábo ř e zapsán pod svým jménem, Spojenci v ů bec netušili, kdo je, a tak byl nakonec propušt ě n. K tomu mu velkou m ě rou pomohl fakt, ž e si nenechal v podpa ž í vytetovat svoji krevní skupinu (co ž byla pro p ř íslušníky SS povinnost; po válce pak bylo díky tomuto mo ž né p ř íslušníky SS snadno odhalit). V tábo ř e pomohl Mengelemu získat novou toto ž nost doktor Fritz Ulmann – dal mu osobní doklady na své jméno, které byly posléze pad ě lané na jméno Fritz Hollmann. Po opušt ě ní tábora se Mengele zkontaktoval se svým známým lékárníkem Millerem, který se stal spojkou mezi ním a jeho rodinou.  Poté se skrýval jako nádeník v Horním Bavorsku v Rosenheimu. Jeho rodina byla p ř esv ě d č ena o jeho nevin ě a č asto jej navšt ě vovala. Rodinní p ř íslušníci mu také pomohli sehnat falešné cestovní doklady na jméno Ludwig Gregor a lístek do Ji ž ní Ameriky.

 20. č ervna 1949 vyplul na lodi North King z Janova do Argentiny, kde nalezlo úto č išt ě mnoho dalších nacistických d ů stojník ů. Se ž enou Irenou se rozvedl a roku 1958 si vzal vdovu po svém bratru, Martu. Ona i její syn se p ř est ě hovali do Argentiny, kde se na č as k n ě mu p ř ipojili, a o pár let poté se všichni vrátili do Evropy.  Jeho rodina se o n ě j doma finan č n ě postarala a v 50. letech pracoval v prosperující farmaceutické spole č nosti. V tomto krátkém období ž il spíše chud ě.  Roku 1959 uprchl poté, co byl varován, ž e ho objevili lovci nacist ů, do Altosu v Paraguayi. Marta se nikdy nesmí ř ila s novým ž ivotem a opustila ho. Josef Mengele se pozd ě ji p ř esunul o n ě co ji ž n ě ji do paraguayského Hohenau a poté, od konce 60. let, ž il nedaleko Sao Paula v Brazílii a ž do své smrti roku 1979, kdy dostal infarkt č i ho zasáhla k ř e č p ř i plavání v plá ž ovém m ě st ě Bertioga a utopil se.

 P ř es mezinárodní snahu chytit jejnebyl nikdy dopaden a ž il 35 let skryt pod falešnými jmény. Chycení Adolfa Eichmanna a jeho soud v Izraeli Josefa Mengeleho vystrašil a donutil k č astému st ě hování.  Mosad Josefa Mengeleho za n ě jaký č as vystopoval, ale Izrael na ř ídil, vzhledem k navazování p ř átelských vztah ů s Paraguayí, hledat nep ř átele blí ž e k domovu.  Mengele nebyl lovci nacist ů nalezen a ž do 6. č ervna 1985, kdy bylo objeveno t ě lo a díky DNA identifikováno v roce  V posledních letech se však za č ínají objevovat r ů zná nová sv ě dectví a tvrzení, která se sna ž í dokázat, ž e mu ž, poh ř bený v Embu, není Josef Mengele. Spekulací je spousta, jedno je ale jisté, v Izraeli je p ř ípad Mengele stále otev ř en…

 pokusy na dvoj č atech  pokusy transplantací kostí, sval ů a nerv ů  pokusy s poran ě ními hlavy  pokus s malárií  pokusy se sulfonamidy  pokusy s mo ř skou vodou  pokusy s jedy  pokusy se zápalnými bombami  výškové pokusy

 Pokusy na dvoj č atech byly provád ě ny proto, aby poukázaly na ur č ité podobnosti a odlišnosti v genetice dvoj č at. Hlavní p ř edstavitel experiment ů byl Josef Mengele, který od roku 1943–1944 provedl pokusy tém ěř na párech v ě zn ě ných dvoj č at v Osv ě timi. Asi 200 osob tyto studie p ř e ž ilo.  Na Mnichovské univerzit ě studoval filosofii a léka ř ství se zam ěř ením na antropologii a paleontologii. Mengele uvedl: „Tento jednoduchý politický koncept (nacismus) se nakonec stal rozhodujícím faktorem v mém ž ivot ě “.  Mengel ů v nov ě získaný obdiv k „jednoduchému politickému konceptu“ ho vedl ke kombinování studia medicíny a politiky. Získal doktorát za práci s názvem Rassenmorphologische Untersuchung des vorderen Unterkieferabschnitts bei vier rassischen Gruppen („Rasový morfologický výzkum p ř ední sekce spodní č elisti u č ty ř rasových skupin“), která ukázala, ž e lidská rasa m ůž e být identifikována podle tvaru č elisti.  Nacisty Mengeleho studie velice zaujala, a tak byl p ř evelen 30. kv ě tna 1943 do koncentra č ního tábora v Osv ě timi, který se nacházel v okupovaném Polsku. Mengele nebyl jediným doktorem v Osv ě timi a ani nebyl nejvyšším léka ř em.  Mengele v tábo ř e provád ě l genetické pokusy na dvoj č atech. Dvoj č ata byla uspo ř ádána podle v ě ku a pohlaví a b ě hem experiment ů byla dr ž ena v kasárnách. Dvoj č at ů m byly nap ř íklad do o č í vpichovány injekce pro zm ě nu barvy, a dokonce byla sešívána, aby vznikla siamská dvoj č ata.

 Od zá ř í 1942 do prosince 1943 byly provád ě ny pokusy v koncentra č ním tábo ř e Ravensbrück v zájmu n ě meckých ozbrojených sil.  Šlo o studie kostí, sval ů, regeneraci nerv ů a kostní transplantace z jedné osoby na druhou. Č ásti kostí, sval ů a nerv ů byly odstra ň ovány bez pou ž ití anestetik.  V d ů sledku t ě chto operací trp ě ly ob ě ti intenzivními bolestmi, zmrza č ením a trvalou invaliditou.

 V polovin ě roku 1942 v Baranavi č y v Polsku byly pokusy provád ě ny v malé budov ě za soukromým domem d ů stojníka SS Dr. Wichtmanna. Jedenáctiletý nebo dvanáctiletý kluk tam byl p ř ipoután k ž idli tak, ž e se nemohl hýbat.  Nad ním bylo mechanizované kladivo, které po intervalu n ě kolika sekund dopadalo na jeho hlavu. Chlapec byl dohnán k šílenství.

 Od února 1942 do dubna 1945 byly provád ě ny experimenty v koncentra č ním tábo ř e Dachau k prov ěř ení o č kování na lé č bu malárie.  Zdraví v ě zni byli infikováni komáry nebo injekcemi s výta ž ky mukózních ž láz sami č ek komár ů.  Po naka ž ení byly na v ě zních testovány r ů zné léky a zkoumána jejich ú č innost.  Na tyto pokusy bylo vyu ž ito více ne ž lidí a více ne ž polovina z nich na následky zem ř ela.

 Od zá ř í 1939 do dubna 1945 bylo provád ě no mnoho experiment ů v koncentra č ních táborech v Sachsenhausenu, Natzweileru a dalších, aby se p ř išlo na nejú č inn ě jší lé č bu ran zp ů sobených yperitem.  Testované subjekty byly zám ě rn ě vystaveny ho řč i č nému plynu a dalším látkám (nap ř. lewisitu),a utrp ě ly tak vá ž né popáleniny.  Rány ob ě tí pak byly testovány, aby se p ř išlo na to, jak nejefektn ě ji popáleniny od ho řč i č ného plynu zacelit.

 Od č ervence 1942 do zá ř í 1943 byly provád ě ny experimenty se sulfonamidy (syntetickými antimikrobiálními látkami) v Ravensbrücku, aby se zjistila jejich ú č innost.  Poran ě ní byla infikována bakteriemi, jako jsou Streptokok, Clostridium perfringens a Clostridium tetani.  Ob ě h krve byl p ř erušen svázáním krevních cév na obou koncích rány, aby byl vytvo ř en stav podobný tomu na bojišti.  Infekce byla lé č ena sulfonamidy a dalšími látkami, aby se prozkoumala jejich ú č innost.

 Od č ervence do zá ř í 1944 byly provád ě ny tyto experimenty v koncentra č ním tábo ř e Dachau. Zkoumali tam r ů zné metody, jak p ř em ě nit mo ř skou vodu na pitnou.  Nap ř íklad 90 Rom ů trp ě lo nedostatkem potravy a dostávalo k pití jen mo ř skou vodu od Dr. Hanse Eppingera.  Byli tak dehydrovaní, ž e olizovali č erstv ě set ř ené podlahy, aby se dostali k pitné vod ě

 Od prosince 1943 do ř íjna 1944 byly provád ě ny pokusy s jedy v koncentra č ním tábo ř e Buchenwald, aby se prozkoumaly jejich ú č inky. Tyto jedy byly tajn ě podávány pokusným lidem v potrav ě.  Ob ě ti zem ř ely v d ů sledku otravy, nebo byly okam ž it ě zabity a podrobeny pitv ě. V zá ř í 1944 byly st ř íleny jedovatými náboji, trp ě ly a č asto zem ř ely.

 Asi od listopadu 1943 do ledna 1944 byly provád ě ny pokusy v koncentra č ním tábo ř e Buchenwald, aby se otestoval vliv r ů zných farmaceutických p ř ípravk ů na popáleniny fosforem.  Tyto popáleniny byly zp ů sobeny v ě z ňů m fosforem ze zápalných bomb.

 Po č átkem roku 1942 byli pou ž iti v ě zni v koncentra č ním tábo ř e Dachau Sigmundem Rascherem k experiment ů m, které m ě ly pomoc n ě meckým pilot ů m, kte ř í se museli katapultovat ve vysokých nadmo ř ských výškách.  K simulaci podmínek v nadmo ř ských výškách a ž m se pou ž ívala nízkotlaká komora. Ř íkalo se, ž e Rascher provád ě l vivisekce na mozcích ob ě tí, které p ř e ž ily po č áte č ní experiment. 80 z 200 lidí zem ř elo p ř ímo a ostatní byli popraveni.

 Spousta lidí zem ř ela následkem nacistických experiment ů, zatímco mnoho jiných bylo po pokusech zavra ž d ě no kv ů li pitv ě.  Ti, co p ř e ž ili, byli č asto znetvo ř eni, trp ě li trvalou invaliditou, slabými t ě ly a orgány a byli psychicky narušeni.  19. srpna 1947 byli léka ř i chycení spojeneckými silami postaveni p ř ed soud v USA (Karl Brandt et al.), který je známý jako Proces léka řů.  U soudu se n ě kolik léka řů bránilo, ž e neexistuje ž ádné mezinárodní právo týkající se zdravotního experimentování.

 Wikipedia.org  Google.com