Martin Gregora
Podvýživa je stav nerovnováhy mezi potřebami organismu a skutečným příjmem, který vzniká v důsledku nedostatku živin důležitých pro stavbu těla nebo jeho správnou funkci. V užším smyslu slova pak hovoříme o stavu, který vzniká jako důsledek nedostatečného příjmu energie, kvalitních bílkovin a dalších živin.
Podvýživou je ohrožen nejen hubený člověk, ale i člověk na pohled obézní. Nechtěný úbytek hmotnosti např. o 5 % za 3 měsíce již svědčí o riziku podvýživy. Nechtěná ztráta hmotnosti během nemoci je nežádoucí, většinou se totiž jedná o ztrátu svaloviny včetně srdečního a dýchacího svalstva.
Podvýživa zůstává mnohdy přehlédnuta a nediagnostikována a to může ve svém důsledku vést ke znehodnocení efektu mnohdy i nákladné léčby, nemožnosti účinně rehabilitovat, a díky současnému omezení fyzické aktivity dochází k úbytku svalové hmoty a tělesné zdatnosti. Pacient přestává být soběstačný.
Důsledkem podvýživy jsou úbytek svalové hmoty, infekční komplikace, zhoršené hojení ran, zhoršení celkového stavu i kvality života, zhoršené využití léků, zvýšená úmrtnost.
Malnutricí trpí 50 procent seniorů. V případě hospitalizace trpí až 30 procent seniorů dokonce tzv. život ohrožující podvýživou. Většina podvyživených seniorů žije v domácnosti, kde je riziku podvýživy vystaveno až 60% seniorů.
60 % onkologických pacientů je v riziku podvýživy a 40 % onkologických pacientů je podvyživených již při stanovení diagnózy. Neplánované hubnutí může mít zásadní vliv na úspěšnost léčby a ne nevýznamně ovlivňuje i mortalitu pacientů. Přesto je specializovaná nutriční péče doporučena pouze necelé desetině pacientů.
V Evropě se podvýživa týká přes 30 milionů občanů a částka na léčbu nemocí z podvýživy se odhaduje na 170 miliard euro. Samotná léčba navyšuje potřebu zdravotní péče jak v nemocnicích (prodloužení doby hospitalizace, výskyt infekčních komplikací), tak v péči ambulantní.
Odhad nákladů na léčbu nemocí z podvýživy v České republice je přibližně 60 miliard Kč. Tyto prostředky by mohly být dostatečnou prevencí zásadně sníženy. Náklady nutriční péče jsou ve srovnání s farmakoterapií významně nižší a jistě se vyplatí.
Je nevyhnutelné aby pacient s nádorovým onemocněním trpěl podvýživou,strádal a díky tomu ukrajoval velký díl ze svého života? O kolik se mohou snížit náklady na léčbu, když je pacient v dobré nutriční kondici ? Jak je důležitý stav výživy pro prognozu kriticky nemocného pacienta? Mělo by význam preventivní působení na seniory,jakési nutriční poradenství praktického lékaře?
Jak rozetnout kruh kdy pacient příjde do nemocnice pro akutní onemocnění, je vyléčen, následeně byť ne v optimálním nutričním stavu propuštěn do domácí rekonvalescence, kde strádá nutričně i pohybově a není schopen se dostat do kondice, v jaké byl předtím než onemocněl a je jen krok od další nemoci a postupné invalidizace.