DYSLEXIE Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jan Kumstát. Slezské gymnázium, Opava, příspěvková organizace. Vzdělávací materiál byl vytvořen v rámci OP VK 1.5 – EU peníze středním školám. VY_52_INOVACE_ října 2013

DYSLEXIE  - specifická porucha čtení, která se projevuje neschopností naučit se číst pomocí běžně užívaných výukových metod, přestože inteligence dítěte není snížena  - patří mezi nejčastější formu specifických poruch učení  - může být buď vrozená nebo získaná poškozením mozku  - obtížemi, které vyžadují odbornou pomoc, trpí 1-2% dětí, v poměru asi deset chlapců ku čtyřem dívkám

PŘÍČINY DYSLEXIE  dědičnost, dyslektik má 50% pravděpodobnost, že jeho dítě bude mít také dyslexii  změny ve stavbě a funkci centrální nervové soustavy, které vzniknou v době těhotenství nebo při porodu  nedostatečná spolupráce levé a pravé mozkové hemisféry, k nácviku čtení je nutná spolupráce obou hemisfér  uvedené příčiny se mohou kombinovat

TYPY DYSLEXIE  specifické poruchy čtení mohou být různého stupně a různé závažnosti – mohou být relativně lehké, těžší a velmi těžké  Bakker (1984) rozlišuje dva typy podle lateralizace mozkových hemisfér méně poškozena P. hemisféra – děti čtou velmi pomalu, v textu se vrací, příliš nechybují, ale nestačí sledovat obsah, nevědí, co čtou L. hemisférový typ – děti čtou vcelku rychle, ale se značnou chybovostí, mají nedostatečnou prostorově percepční orientaci  přibližně u 40 % dětí nelze jeden z typů přesně určit.

DIAGNOSTIKA DYSLEXIE  první rizikové projevy - opožděný vývoj řeči, obtížné vyjadřování, malá slovní zásoba  pokud má dítě problém rozeznat písmena nebo zná abecedu, ale nedokáže písmena poskládat do slabik a slov nebo má potíže se čtením, nerozezná množství nebo vidí čísla zrcadlově (např. 82 místo 28), nastupuje odborná diagnostika v PPP  sleduje se úroveň čtení – rychlost, chybovost, porozumění  úroveň písemného projevu, řečového projevu  případné oslabení zrakového a sluchového vnímání

NEJČASTĚJŠÍ CHYBY DYSLEKTIKŮ  přidávání či vypouštění písmen ve slově  zaměňování jednotlivých písmen ve slově  zrcadlové nebo obrácené psaní písmen  zaměňování akusticky podobně znějících písmen ( v-f )  domýšlení konce slov nebo celých textů

NÁPRAVA  denně s dítětem číst, v době, kdy dítě není unavené, je v dobré pohodě  raději vícekrát denně po kratších úsecích  respektovat tempo čtení, za chyby nekritizovat  barevně podtrhávat či vybarvovat písmena a slova, která působí obtíže  čtené si ukazovat prstem, případně využívat „čtecí okénko“  číst nahlas společně popř. střídavě s dítětem  pro nácvik pochopení obsahu, po přečtení o textu mluvit

ZDROJE  ZELINKOVÁ, Olga. Cizí jazyky a specifické poruchy učení. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2005, 167 s. ISBN  JUCOVIČOVÁ, Drahomíra a Hana ŽÁČKOVÁ. Dyslexie. 2. upr. vyd. Praha: D H, 2008, 64 s., [8.] s. barev. obr. příl. Metody reedukace specifických poruch učení. ISBN  Dyslexie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: