MENTÁLNÍ RETARDACE Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jan Kumstát. Slezské gymnázium, Opava, příspěvková organizace.

Prezentace na téma: "MENTÁLNÍ RETARDACE Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jan Kumstát. Slezské gymnázium, Opava, příspěvková organizace."— Transkript prezentace:

1 MENTÁLNÍ RETARDACE Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jan Kumstát. Slezské gymnázium, Opava, příspěvková organizace. Vzdělávací materiál byl vytvořen v rámci OP VK 1.5 – EU peníze středním školám. VY_52_INOVACE_220124 11. října 2013

2 MENTÁLNÍ RETARDACE  jde o souhrnné označení vrozeného defektu rozumových schopností  postižení je definováno jako neschopnost dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje (méně než 70% normy), přestože došlo výchovné stimulaci jedince  vzniká v důsledku organického poškození mozku  bývá spojena se snížením či změnou dalších schopností  3% lidí s MR v populaci

3 HLAVNÍ ZNAKY  nízká úroveň rozumových schopností  omezená schopnost učení a tím i obtížnější adaptace na životní podmínky  jde o vrozené postižení  jde o trvalý stav ( v závislosti na příčině, závažnosti defektu a výchovného působení je možné dílčí zlepšení)

4 PŘÍČINY VZNIKU  dědičně podmíněné postižení – genová či chromozomální postižení např. Downův syndrom  působení teratogenních vlivů v prenatálním období – infekce matky v těhotenství, vliv léků, alkoholu, drog. Komplikovaný porod, nedostatek kyslíku plodu.  postnatální poškození mozku (max. do 2 let věku dítěte) - infekce, úrazy, záněty mozku, těžká žloutenka, špatná výživa

5 STUPNĚ MENTÁLNÍ RETARDACE  Lehká mentální retardace (IQ 50 – 69)  Středně těžká mentální retardace (IQ 35 – 49)  Těžká mentální retardace (IQ 21 – 34)  Hluboká mentální retardace (IQ nižší než 20)  Jiná mentální retardace

6 LEHKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE  většina lehké mozkové retardace se diagnostikuje až ve věku školní docházky, kdy má dítě nejvýraznější problémy: omezenost logického, abstraktního a mechanického myšlení, lehce opožděna je jemná a hrubá motorika, slabší paměť atd.  jedinci se vzdělávají většinou ve školách praktických podle odpovídajícího vzdělávacího programu, při splnění stanovených podmínek je možná i integrace do běžné základní školy

7 LEHKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE  jedinci jsou většinou schopni užívat řeč v každodenním životě, dosáhnout nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání…) a v praktickém životě  při vzdělávání je vhodné rozvíjet jejich dovednosti a kompenzovat nedostatky  většinu jedinců (z horní hranice LMR) lze zaměstnat v praktických profesích  výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 80%, v populaci je to 2,6%

8 STŘEDNĚ TĚŽKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE  výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči – přetrvává do dospělosti  opožděná a omezená zručnost a schopnost postarat se sám o sebe  jen někteří jedinci si osvojí čtení, psaní a počítání  vzdělávají se podle odpovídajícího vzdělávacího programu, nejčastěji v základních školách speciálních  schopni vykonávat jednoduchou manuální práci pod odborným dohledem nebo v chráněném prostředí (chráněné dílny, podporované zaměstnání)

9 STŘEDNĚ TĚŽKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE  v dospělosti jsou málokdy schopni vést samostatný život, ale bývají fyzicky aktivní a mobilní se schopností komunikovat a navazovat kontakty  k středně těžké mentální retardaci se může přidat dětský autismus, tělesná postižení, neurologická nemoc (epilepsie), psychiatrická nemoc  výskyt v celkovém počtu jedinců s mentálním postižením je 12%, v populaci je to 0,4%

10 TĚŽKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE  ve většině případů jde o kombinované postižení (motoriky, zraku)  řeč je jednoduchá, omezena na jednotlivá slova, nebo se nemusí rozvinout vůbec  vzdělávání je velmi omezené, probíhá podle odpovídajícího vzdělávacího programu v základní škole speciální  včasná systematická a kvalifikovaná rehabilitační a vzdělávací péče přispívá k rozvoji motoriky, komunikativnosti, rozumových schopností a soběstačnosti  výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 7%, v populaci to je 0,2%

11 HLUBOKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE  většina osob je imobilní nebo velmi omezená v pohybu, bývají inkontinentní, schopni pouze primitivní neverbální komunikace  automatické stereotypní pohyby (kývavé pohyby)  časté je i sebepoškozování - mají snížený práh citlivosti  nezbytná je stálá péče  IQ nelze změřit, jeho hodnota je odhadována pod 20  lze dosáhnout nejjednodušších zrakově prostorových orientačních dovedností  výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 1%, v populaci to je 0,03%

12 JINÁ MENTÁLNÍ RETARDACE  většinou nelze určit stupeň mentální retardace pomocí obvyklých metod (např.: nevidomí, neslyšící, nemluvící, jedinci s těžkými poruchami chování, autismu,…)

13 NESPECIFIKOVANÁ MENTÁLNÍ RETARDACE  mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací pro to, aby byl jedinec zařazen do jedné z předchozích kategorií (mentální retardace NS, mentální subnormalita NS, oligofrenie NS)

14 ZDROJE  ŠVARCOVÁ, Iva. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 184 s. ISBN 80-717-8506-7.  VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 4., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2008, 870 s. ISBN 978-80-7367-414-4.