KAREL IV. 700 let od narození

jako prvorozený syn krále Karel IV. se narodil dne 14. května roku 1316 jako prvorozený syn krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. …přeji si proto, aby vám nebylo tajno, že mého otce jménem Jan zplodil Jindřich VII., císař římský, z Markéty, dcery vévody brabantského. Jan pojal manželku jménem Elišku, dceru Václava II., krále českého, a obdržel s ní Království české, poněvadž nebylo mužského potomstva v královském rodě českém… Vita Caroli

Jan Lucemburský

Ve Špýru 31. srpna 1310 slavná svatba Jana a Elišky: „...druhého dne časně zrána již po východě slunce jsme přišli před ložnici nevěstinu a čekali jsme nějakou dobu, abychom ji mohli uvidět. Okolo třetí hodiny se otevřely dveře komnaty, nová nevěsta byla vyvedena z ložnice, majíc po obou svých stranách královnu matku Beatrici, a královnu; přítomným však opatům nebylo nikterak odepřeno pozdravit je, ale úžasně jsme se podivili nad věcí námi v českých krajinách předtím nevídanou…

Neboť vycházela ta nevěsta ze své ložnice s vlasy rozpuštěnými a sem tam po svých ramennou rozvolněnými zcela bez vínku a koruny, ozdob hlavy, celá oděná neozdobeným, velmi dlouhým rouchem francouzským, a když trochu poodešla od ložnice, dovedl král a všechen lid za jásavého zpěvu, za hlaholu trub a rohů a s hudbou všeho druhu nevěstu do vnitřního kůru špýrského chrámu a my jsme ji s ostatními následovali.

Pan Petr, arcibiskup mohučský, oděn biskupským rouchem, který měl sloužit slavnostní mši, stál tedy připraven u oltáře. Začala se tedy slavnostně mešní bohoslužba o Duchu svatém, po skončení evangelia poklekli ženich a nevěsta na zemi před hlavním oltářem a přijali od arcibiskupa dar požehnání... ... zdobila tento sňatek tak veliká sláva bohatství a požitků, že jsem jí podobné nikdy neviděl od doby svého mládí, ale abych vyznal pravdu, z nádhery této slavnosti zcela oněmuje moje schopnost vyprávěcí... Zbraslavská kronika, I. , 100 - 102

1311 ... Jan Lucemburský korunován 7. února na českého krále 1313 ... v Itálii po dosažení císařské koruny zemřel otec Jana Lucemburského, Jindřich VII. 1314 ... římskoněmeckým králem zvolen Ludvík Bavorský, protikrálem zvolen Fridrich Habsburský 1316 ... Janovi se narodil syn Václav (pozdější Karel IV.) 1318 ... sněm v Domažlicích, při kterém král Jan byl nucen přijmout podmínky českého panstva ohledně řízení státní správy 1319 ... neshody s manželkou Eliškou, té přikázáno žít v Mělníce, syn Václav střežen na Lokti, později převezen na Křivoklát 

„Byla pak tehdy česká královna Eliška na hradě Lokti, který tenkrát podléhal její moci. Proto král Jan, už převrácen v mysli, vytáhnuv z Prahy s četnými ozbrojenci přišel k hradu Lokti a předstíral, že chce v míru navštívit královnu. A když vkročil s ozbrojenci do hradu, ihned žádal, aby mu byly vydány věže hradu, a ostře napadl střelami strážce věží. Ti pak byli tak velikou novotou a bezohledností poděšeni a kladli jen nepatrný odpor. Královna se divila tomu útoku, a vidouc královu zběsilost, v duchu se rozrušila. Druhého dne mluvila ke králi za ty, kteří byli ve věžích, a po nějakých vyjednáváních byl hrad úplně odevzdán do rukou králových. Konečně zanechala královna tam na hradě tři své dědice a uchýlila se na své město Mělník...“ Zbraslavská kronika, II., 6

1322 ... bitva u Mühldorfu, Jan Lucemburský bojuje na straně Ludvíka Bavorského, za odměnu obdržel Chebsko, v témže roce se mu narodil syn Jan Jindřich 1323 ... další neshody s manželkou Eliškou, mladičký syn Václav poslán do Paříže, kde se o něj stará Janova sestra Marie, manželka francouzského krále Karla, ten je mu kmotrem při biřmování a proto Václav přijímá jméno Karel 1327 ... hornoslezská knížata slibují králi Janovi poslušnost 1329 ... kníže mazovský a dolnoslezská knížata uznali Jana Lucemburského za svého vrchného lenního pána, získal i zhořeleckou část Lužice

1330 ... umírá královna Eliška Přemyslovna i její protivník Jindřich z Lipé 1331 ... pokus vybudovat panství v severní Itálii – Lombardii, Ludvík Bavorský tuto italskou državu uděluje Janu Lucemburskému v léno, králevic Karel jmenován správcem této državy 1333 ... po ztrátě italského panství Karel jmenován markrabětem moravským a zemským správcem Čech 1335 ... smlouva s polským Kazimírem, Jan se zříká práva na polskou korunu, Kazimír potvrzuje připojení Slezska k České koruně, umírá královna Eliška (Alžběta) Rejčka s přáním aby byla pochována v Brně vedle hrobu Jindřicha z Lipé

1336 ... král Jan Lucemburský uzavírá sňatek s Beatricí Bourbonskou 1337 ... král Jan na vojenském tažení do Litvy, onemocnění zraku, přichází o pravé oko 1340 ... král Jan oslepl i na druhé oko, sepsal svou politickou závět 1344 ... pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství, v Avignonu dojednáno spojenectví proti Ludvíku Bavorskému 1345 ... papež Kliment VI. prohlásil císaře Ludvíka Bavorského za sesazeného 1346 ... Janův syn Karel zvolen římským a německým králem proti Ludvíkovi Bavorskému, v témže roce král Jan padl v bitvě u Kresčaku

26. srpen 1346 V té době anglický král shromáždil převeliké vojsko a začal plenit země francouzského krále a nepřátelsky postavil tábor proti městu Paříži. Když mu francouzský král nemohl klást odpor, poslal posly s listy k českému králi Janovi a jeho synovi, zvolenému německému králi Karlovi, kteří tehdy byli v Lucemburku a s důvěrou je žádal, aby mu hleděli přijít na pomoc s veškerým lidem ...

...a když král Jan dostal zprávu, že Francouzi prchli, a byl vyzýván, aby útěkem zachránil život svůj i svých bojovníků, odpověděl: Bůh chraň, aby český král utíkal, ale zaveďte mne tam, kde zuří největší ryk válečný. Bůh buď s námi, nic se nebojme, jen mého syna pečlivě chraňte! A když byl doveden na bojiště, tu král Jan, zasažen četnými šípy, podstoupil smrt a s ním mnozí čeští šlechtici, den před svatým Rufem mučedníkem, dvacátého šestého srpna... ...jakmile se po bitvě anglický král dozvěděl, že král Jan padl, dal vyhledat jeho tělo, a když bylo nalezeno, dal mu s velkým nářkem vystrojit slavný pohřeb, a když ho posílal pozůstalým pravil: Dnes padla koruna rytířstva, nikdy nebylo podobného tomuto českému králi...“ Beneš Krabice z Weitmile, Kronika pražského kostela, kniha IV., k roku 1346

Aby byl Karel všem drahý a znalý, jak vyrůstat v dobrém, aby zestárl v ctnosti, to uděl nám, Bože, a uměl dobře své království řídit a vždy aby podpořil právo, vždy aby činil mír a odstranil odpůrce všechny, učiň, ať jeho pověst je všude čestná a v úctě, učiň, ať jeho život je ozdoben velkými ctnostmi! ZBRASLAVSKÁ KRONIKA

1316 ... Karel se narodil 14. května v Praze jako prvorozený syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, 30. května pokřtěn jménem Václav 1319 ... jaro, Karel odloučen od své matky, držen v „ochraně“ na Lokti a Křivoklátu 1323 ... Karel odvezen 4. dubna do Paříže na dvůr francouzského krále, zde při biřmování přijímá jméno Karel, 8. května zasnouben (oddán) s Blankou z Valois  1330 ... na jaře opouští Paříž se svou chotí Blankou a odjíždí do Lucemburska. Téhož roku 28. září umírá na Vyšehradě jeho matka Eliška 1331 ... Karel na jaře povolán do Itálie, aby zde spravoval Lucemburskou državu v Lombardii 1333 ... Karel se vrací 30. října do Čech a stává se v lednu následujícího roku moravským markrabětem 

1335 ... neshody Karla s otcem Janem, které vyústily v odejmutí zemského správcovství 1337 ... Karel pobývá v Itálii a Tyrolsku, na podzim se vrací do Čech a ujímá se opět zemského správcovství 1341 ... Karel přijat českým sněmem za nástupce Jana Lucemburského  1442 ... na papežský stolec v Avignonu usedl přítel Karla, Petr Rogier, jako Klement VI., v témže roce povodeň zničila Juditin most v Praze 1344 ... pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství, prvním arcibiskupem se stává Arnošt z Pardubic, nově zřízeno biskupství v Litomyšli 1346 ... Karel zvolen králem římským, téhož roku korunován v Bonnu, král Jan padl v bitvě u Kresčaku

„... řečený král měl pak dvě provdané sestry: první provdal za krále uherského Karla prvního, a ta zemřela bezdětná; druhou pak dal za manželku Karlovi, králi francouzskému. V době jeho vlády ve Francii, léta od vtělení Páně 1323, poslal mne řečený již můj otec k jmenovanému králi Francie, když jsem byl v sedmém roce svého chlapectví; i dal mne onen francouzský král od biskupa biřmovat a dal mi stejné jméno, jako měl on, totiž Karel. I dal mi za manželku dceru Karla, svého strýce, jménem Markétu, zvanou Blanka. A toho roku zemřela bez dětí manželka králova, sestra mého otce...   Karel IV. Vlastní životopis, kapitola 3

...král mne velice miloval a přikázal mému kaplanovi, aby mě poněkud vycvičil v písmu, ačkoliv král sám nebyl písma znalý. A tak jsem se naučil číst hodinky blahoslavené Marie Panny, a když jsem již poněkud porozuměl, čítal jsem je denně v dobách svého dětství stále raději, neboť mým opatrovníkům bylo od krále nařízeno, aby mne k tomu nabádali …

...Král pak nebyl lakomý na peníze a měl dobrou radu a dvůr jeho se skvěl množstvím shromážděných knížat jak duchovních, tak světských...“

„V tom roce (1328) zemřel také Karel, můj tchán, a zanechal prvorozeného syna jménem Filip. Téhož roku pak zemřel v den Očišťování Panny Marie Karel, král francouzský, zanechav manželku těhotnou; pak porodila dceru. A poněvadž podle obyčeje platného v království dcery nenastupují na trůn, byl povýšen Filip, syn mého tchána, za krále francouzského, protože byl nejbližším dědicem v linii mužské…

…Filip podržel rádce, svého předchůdce, ale nepřikládal sluchu jejich radám a oddal se lakotě. Mezi jeho rádci byl jeden muž velmi moudrý, Petr, opat fécampský, původem z Limognes, člověk výmluvný a vzdělaný a všelikou ušlechtilostí mravů ozdobený... ...potom jsem se s ním seznámil a on mne zahrnoval velikou láskou a otcovskou přízní a poučoval mne častokráte z Písma svatého...

Ve svém vlastním životopise seznamuje čtenáře Karel IV Ve svém vlastním životopise seznamuje čtenáře Karel IV. také i o mimořádných projevech Boží přízně, kterých se mu dostalo. Například jak díky své zbožnosti unikl zrádnému vražednému útoku v jednom italském klášteře. Jelikož se rozhodl jít na mši svatou a zachovat eucharistický půst, nepojedl připraveného pokrmu. Když se vrátil z pobožnosti, zjistil, že jeho družina, která místo účasti na mši svaté se oddávala hostině, se svíjela v smrtelných křečích otravy.

„... o velikonoční neděli, třetí den po mém příjezdu, byla otrávena má družina. Já chráněn boží milostí, unikl jsem otrávení, protože veliká mše byla sloužena dlouho a já při ní přijímal; proto jsem nechtěl jíst přede mší. Když pak jsem přišel k obědu, bylo mi řečeno, že má čeleď náhle upadla do nemoci a zvláště ti, kdož před obědem něco pojedli…

…Já pak sedě za stolem nechtěl jsem jíst a všichni byli zastrašeni …Já pak sedě za stolem nechtěl jsem jíst a všichni byli zastrašeni. A jak jsem se rozhlížel, viděl jsem člověka krásného a hbitého, jehož jsem neznal, který chodil kolem stolu a tvářil se němým. Pojav proti němu podezření, dal jsem ho zajmout. Po mnohém mučení třetího dne promluvil a přiznal se, že on v kuchyni namíchal jed do jídel z rozkazu a návodu Azza Viscontiho z Milána…  

Na jiném místě můžeme číst, jak byl "zázračně" zachráněn na přímluvu sv. Kateřiny v bitvě u San Felice, kdy byl zalehnut zraněným koněm či čteme o varovném snu, ve kterém byl nabádán, aby se neoddával nemravnému životu. „... v té době, když jsme byli v Lucce, ďábel, který stále hledá, koho by pohltil, a nabízí lidem slasti, v nichž se ukrývá žluč – již dávno předtím nás pokoušel, ale s pomocí boží milosti jsme přece odolali – sám nemoha, ponukl lidi špatné a zkažené, kteří se drželi ustavičně při našem otci, aby nás svedli z cesty pravé do osidel špatnosti a smilství, a tak byvše svedeni od lidí zkažených, byli jsme zkaženi spolu se zkaženými…

Po sedmiletém pobytu ve Francii Karel IV Po sedmiletém pobytu ve Francii Karel IV. působil jako správce severoitalských držav svého otce a od roku 1346 vládl jako král i Čechám, kde navázal na přemyslovské dědictví a díky vhodnému kompromisu mezi panovnickou mocí a politickými nároky šlechty posílil centralizovanou monarchii. Roku 1344 přispěl k povýšení pražského biskupství na arcibiskupství papežem Klementem VI. a vymanil tak českou církev z vlivu mohučského arcibiskupství.

„. potom jsme dospěli do Čech, kde jsme nebyli po jedenáct let „...potom jsme dospěli do Čech, kde jsme nebyli po jedenáct let. Shledali jsme, že několik let před tím zemřela naše matka jménem Eliška... ... a tak když jsme přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matku, ani bratra, ani sestru, aniž koho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech... ...toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané. Pražský hrad byl zcela opuštěn, pobořen a zničen, neboť od časů krále Otakara II. byl celý ztroskotán až k zemi.  

„...náš otec přišel do Čech a přivedl s sebou manželku, kterou si vzal za královnu, jménem Beatrix, dceru vévody Bourbonského, z rodu králů francouzských; s ní potom zplodil jediného syna jménem Václava. Tehdy zlí a lstiví rádcové zvítězili nad námi u našeho otce, vlastní prospěch hledajíce: byli to i Čechové i páni z hrabství lucemburského. Přistupujíce k našemu otci namlouvali mu říkajíce: Pane! Mějte se na pozoru; váš syn má v království mnoho vašich hradů i mnoho přívrženců …

…proto bude-li takto dlouho nadužívat své moci, vyžene vás, kdykoliv bude chtít; neboť je sám dědicem království, pochází z rodu českých králů a velmi je milován od Čechů, vy však jste král přišlý! To pak říkali, hledajíce prospěch vlastní výhody, aby jim svěřil hrady a statky královské. Otec natolik uvěřil jejich radám, že k nám pojal nedůvěru a odňal nám proto všechny hrady i správcovství v Čechách a v markrabství moravském. A tak nám zbyl holý titul markraběte moravského beze vší podstaty..

Přehled panování Karla IV 1346 ... Karel zvolen králem římským, téhož roku korunován v Bonnu, král Jan padl v bitvě u Kresčaku  1347 ... Karel IV. korunován na českého krále, , založení kostela Panny Marie Sněžné a kláštera karmelitánů  1348 ... dne 1. srpna umírá choť Blanka, založení Nového města pražského, založení kláštera v Emauzích zvaného také na Slovanech pro slovanské mnichy, založení univerzity v Praze, počátek stavby Karlštejna

1349 ... Karel IV. se žení podruhé s Annou Falckou, dosáhl všeobecného uznání v říši a podruhé korunován na římského krále 25. července svým prastrýcem arcibiskupem Balduinem v Cáchách   1350 ... na Karlštejně uloženy říšské korunovační klenoty, založení Karlova v Praze, na podzim těžce Karel IV. onemocněl (otráven?)

1353 ... umírá druhá choť krále Karla Anna Falcká, Karel se žení potřetí a Annou Svídnickou, získal území Horní Falce   1355 ... Karel IV. korunován na krále lombardského a císaře římského, na sněmu v Norimberku vydává Zlatou bulu 1357 ... založen nový most v Praze (Karlův most)

1361. dne 26. února se narodil konečně dědic trůnu, 11 1361 ... dne 26. února se narodil konečně dědic trůnu, 11. dubna pokřtěn Arnoštem z Pardubic na Václava   1362 ... umírá třetí choť Karla IV. Anna Svídnická 1363 ... Karel IV. se žení po čtvrté a za choť si bere Alžbětu (Elišku) Pomořanskou, maličký syn Václav korunován na českého krále

1364 ... umírá pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic 1365 ... Karel IV. korunován na krále arelatského, cestuje do Avignonu a jedná o možnosti návratu papeže do Říma   1368 ... uvádí slavnostně papeže Urbana V. do Říma, zakládá zde hospic pro české poutníky, narodil se mu druhý syn Zikmund

1369 ... k zemím Koruny české připojil trvale Horní i Dolní Lužici, Svídnicko, Javorsko 1370 ... narodil se mu třetí syn Jan (Zhořelecký) 1371 ... – 1373 úsilí získat Braniborsko, Karel IV. již velmi trpí dnou, snad v těchto letech se měl narodit i M. Jan Hus

1376 ... na Karlův nátlak zvolen jeho syn Václav IV. římským králem 1377 ... poslední cesta Karla IV. do Paříže, zde jednání které má zabránit papežskému schizmatu   1378 ... Karel IV. nařizuje opravu mince v Čechách, propuklo papežské schizma a Karel IV. umírá 29. listopadu

Čtyři ženy Karla IV Během svého relativně dlouhého života čtyřikrát ženatý a zplodil velké množství potomků, jak nám dokumentuje rodokmen uvedený na začátku kapitoly pojednávající o životě a vládě Karla IV. Kterou ze svých čtyř žen miloval Karel nejvíce? Logicky bychom řekli, že tu, kterou si sám svobodně vybral za manželku. Ale která to byla? První manželku Blanku z Valois mu vybral sán jeho otec, ještě, když byl v chlapeckém věku.

Pravda, zbývající tři ženy si král Karel vybral za manželky sám Pravda, zbývající tři ženy si král Karel vybral za manželky sám. Ale byla to svobodná volba? Rozhodně ne, vždyť tři zbývající manželské svazky uzavřel pod „tlakem okolností“, tak jak určovaly zájmy politiky a „dobro říše“. Možná řeknete, že zřejmě nejvíce miloval tu ženu, která mu dala mužského potomka. V tom případě by připadala v úvahu druhá manželka Anna Falcká, která jako první porodila Karlovi chlapce, který byl pokřtěn jménem Václav. Ale bohužel toto dítě zemřelo ani ne ve dvou letech roku 1350 a král zůstal opět bez dědice.

Miloval tuto ženu nejvíce Miloval tuto ženu nejvíce? Těžko říci, ale pověst kolující o tom, že královna Anna Falcká, chtěla roznítit lásku ve svém muži jakýmsi kouzelným nápojem lásky spíše svědčí o opaku. Nakolik je tato pověst pravdivá, nelze odpovědět. Skutečností je, že král Karel na konci roku 1350 opravdu těžce onemocněl a že Anna Falcká umírá již v únoru roku 1353 aniž by dala králi Karlovi dalšího potomka

Miloval tuto ženu nejvíce Miloval tuto ženu nejvíce? Těžko říci, ale pověst kolující o tom, že královna Anna Falcká, chtěla roznítit lásku ve svém muži jakýmsi kouzelným nápojem lásky spíše svědčí o opaku. Nakolik je tato pověst pravdivá, nelze odpovědět. Skutečností je, že král Karel na konci roku 1350 opravdu těžce onemocněl a že Anna Falcká umírá již v únoru roku 1353 aniž by dala králi Karlovi dalšího potomka

Zbývá tedy už jen čtvrtá choť a to Eliška či Alžběta Pomořanská, která svému choti porodila celkem šest dětí a kterou si za manželku císař Karel vzal v roce 1363. Karlovi tehdy bylo sedmačtyřicet let a jeho nevěstě „pouhých“ šestnáct. Ale přestože porodila dva mužské potomky, kteří se dožili dospělého věku a vstoupili do dějin jako císař Zikmund a vévoda Jan Zhořelecký, již roku 1378 ovdověla a až do své smrti roku 1393 žila na svém „vdovském“ údělu v Hradci Králové.

Kronikáři nám o ní zaznamenali především to, že oplývala neuvěřitelnou fyzickou silou a že dokázala lámat holou rukou meče a trhat rytířské pancíře, jako by byly z papíru. Historici pak udávají, že až příliš protěžovala svého syna Zikmunda na úkor staršího Václava. Pokud se tak projevovala již za života císaře Karla, zřejmě mnoho projevů lásky od něj nezískala, vždyť Karel byl na svého Václava pyšný a přímo jej zbožňoval.

Ta paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si v témž čase za přítomnosti mnoha knížat, pánů a šlechticů kázala přinést jednu novou podkovu, udělanou pro velikého koně, a vlastníma rukama ji rozlomila; a tu podkovu nemohli nejsilnější mužové s vynaložením všech sil ani ohnouti. Ta paní předčila silou všechny muže, pokud šlo o lámání železných věcí. A neudělal to je tenkrát, když jsem to já viděl a zapsal, ale dělávala to již v jiných minulých dobách a později ještě mnohokrát tyto věci a nad ně větší vlastní silou konala, takže se ji žádný z nejsilnějších mužů neodvážil v tom napodobit. Také tlusté a velmi silné tesáky vojáků a kuchařů lámala rukama jako mrkev. Nadto i krunýře neboli pancíře rytířů a dvořanů pana císaře trhala odshora až dolů...“ Beneš Krabice z Weitmile, Kronika pražského kostela, kniha čtvrtá, zápis k roku 1371

Kterou ze svých čtyř žen Karel tedy nejvíce miloval Kterou ze svých čtyř žen Karel tedy nejvíce miloval? Určitou odpověď nám dá pohled na jeho poslední zahraniční cestu, kterou podnikl roku 1377 do Francie, aby ještě jako stařec zmožený těžkou chorobou odvrátil hrozící papežské schizma. Zde ve Vincenes se sešel se sestrou své první choti Blanky z Valois a jak praví zápisy, Karel se neubránil hlubokému dojetí a velmi plakal.

Karlova korunovace na českého krále Píše se rok 1347, den 2. září. Již v předvečer slavné korunovace král Karel vykonal cestu na Vyšehrad, aby se zde poklonil památce rodu Přemyslovců a přijal hold lidu. Těžko říci, zda lýčené střevíce a torba „Přemysla Oráče“ kterými se oděl, byly tytéž, které zmiňoval kronikář Kosmas, že se v jeho čase uchovávaly na Vyšehradě. Ale Karel se tímto gestem jednoznačně přihlásil k starobylým českým tradicím.

Z Vyšehradu pak v mohutném průvodu odejel pozdravován jásotem Pražanů do chrámu sv. Víta, kde se zúčastnil večerních modliteb - nešpor. Korunovační obřady pak započaly 2. září, již časně ráno, v královských komnatách, kde byl král Karel oblečen do slavnostního roucha a na svém loži od pražského arcibiskupa okouřen kadidlem a pokropen svěcenou vodou. Poté za hlaholu kostelních zvonů šel Karel v průvodu do katedrály, přičemž královští dvořané nesli před ním na podušce novou královskou korunu, žezlo, jablko, svatováclavský meč a nádobku se svatými oleji

Král složil do rukou pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic slib, že bude dbát všech povinností křesťanského krále a přítomní dvořané a zástupci lidu slíbili, že budou svého krále poslouchat. Po tomto slavnostním slibu následoval církevní obřad posvěcení krále, který spočíval v modlitbě litanií a mazání svatým olejem na hlavě, prsou, ramennou, pažích a dlaních. Pak byl Karel oblečen do korunovačních rouch, přičemž jedno z nich bylo svým tvarem velmi blízké  jáhenské dalmatice.

Po tomto církevním obřadu svěcení následovalo přepásání svatováclavským mečem, přes ramena krále Karla byl dán drahocenný hermelínový plášť a nastal vrcholný okamžik. Arcibiskup Arnošt z Pardubic za asistence všech přítomných biskupů vložil na hlavu Karla novou svatováclavskou korunu a od oltáře jej uvedl k trůnu, kde mu požehnal a dal políbení míru.

Myšlenkou vytvořit královskou korunu coby symbol českého státu se zaobíral Karel rozhodně již dříve než v roce 1347, v roce své královské korunovace. Vždyť již z předchozího roku je dochována papežská bula ve které papež Klement VI. hrozí přísnými církevními tresty těm, kdož by českou královskou korunu zcizili, prodali či s ní jinak nehodně nakládali. Pohleďme co o královském diadému uvádí tehdejší kronikář:

Král pak daroval korunu, jíž byl sám korunován, svatému Václavu, aby byla v určených dnech v Pražském kostele vkládána na jeho hlavu, a ustanovil, že všichni čeští králové, jeho nástupci, mají být korunováni touto korunou a mají jí užívat jen v den své korunovace a týž den ji uložit na noc do pražské sakristie, a to pod trestem vyobcování z církve, který by pro to vynesl pan papež. Týž král také stanovil a stvrdil svými listy, že každý z jeho nástupců, kdo bude v budoucnu korunován touto korunou, má zaplatit pražské kapitule za propůjčení řečené koruny tři sta kop, jež mají být vynaloženy ve prospěch kostela a kapituly…

Jak se na tehdejší dobu slušelo a patřilo, slavnostní okamžiky královské korunovace byly doprovozeny „zbožným založením“. Již následujícího dne byl založen králem Karlem nový klášter pro karmelitány, kterým na „provizorní stavbu“ bylo věnováno dřevo a veškerý stavební materiál z „korunovačního paláce“. Dne 19. listopadu 1347 pak král Karel daroval klášteru celou plochu před Havelskou branou až k židovskému hřbitovu.

Centrem kláštera byl chrám Panny Marie Sněžné, který měl být největší chrámovou stavbou naší země a měl svou výškou překonat i katedrálu u sv. Víta. Škoda jen, že tento chrám, který snad byl uvažován do budoucna i jako „korunovační“ kostel českých panovníků nebyl nikdy dostavěn. To co dnes můžeme spatřit v Praze na Jungmanově náměstí, je pouhá část kněžiště.

Založení Emauzského kláštera Vlastní základní kámen benediktinského kláštera na Slovanech byl položen až v roce 1348 v souvislosti s velkolepým plánem Karla IV. na zbudování Nového Města pražského. A proč se tomuto místu říká Emauzy? Totiž slavnostní vysvěcení chrámu se konalo o velikonočním pondělí, kdy se při bohoslužbách četlo evangelium o učednících jdoucích do Emauz. Můžeme jen s hořkostí litovat, že tento jedinečný skvost gotického stavitelství byl poničen barbarským náletem amerických letců na samém konci Druhé světové války.

Léta Páně 1348, v den svatého Marka, pan Karel, král římský a český, položil základní kámen a založil Nové Město pražské a dal vystavět velmi pevnou hradbu s bránami a převysokými věžemi od hradu Vyšehradu až na Poříč. Ale i samotný vrch Vyšehrad obehnal zdí a velice přepevnými věžemi a celé toto dílo dokončil za dva roky.Téhož roku založil v témže Novém Městě klášter řádu svatého Benedikta a usadil v něm bratry Slovany, kteří sloužili mši a zpívali hodinky slovanským jazykem...“ Beneš Krabice z Weitmile, Kronika pražského kostela, kniha čtvrtá, zápis k roku 1347

Zrození pražského vysokého učení Pokud si položíme otázku, kdy vznikla pražská Karlova univerzita, jistě všichni odpoví, že se to stalo v roce 1348. A budete mít pravdu, vždyť zakládací listina krále Karla, jako českého krále, je datována 7. dubnem roku 1348.

Ovšem této listině předcházelo složité diplomatické jednání s papežskou kurií v Avignonu. Vždyť jenom papež mohl udělit souhlas k tomu, aby v Praze bylo zřízeno plnohodnotné generální studium o všech čtyřech fakultách včetně fakulty teologické. A tak již roku 1346 pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, jako Karlův vyslanec, tuto žádost předložil papeži Klementu VI.

Již při založení Nového Města pražského král Karel proklamoval svůj úmysl zřídit v Praze vysoké učení které uvedl v život již zmíněnou zakládací listinou ze dne 7. dubna 1348. Privilegia a výsady uvedené v papežské bule dále rozmnožil a celou vznikající akademickou obec ujistil svou přízní a ochranou.

Do roku 1355 se snažil o upevnění svého postavení a předložil proto návrh zemského zákoníku Maiestas Carolina, ale pro odpor české šlechty nedošlo ke schválení a přijetí tohoto význačného dokumentu. Následujícího roku 1356 vydal říšský zákoník, tzv. Zlatou bulu, v němž uzákonil výsadní postavení českého krále a českého státu v říši, určil počet světských a duchovních kurfiřtů i jejich vzájemné pořadí.

Díky vhodné sňatkové diplomacii rozšířil Karel IV Díky vhodné sňatkové diplomacii rozšířil Karel IV. území české koruny také o Svídnicko, Javorsko a o panstvív  Míšeňsku a Falci.

Závěrem je nutné připomenout, že Karel IV Závěrem je nutné připomenout, že Karel IV. také podněcoval psaní četných kronikářských děl, z nichž nejcennější je kronika Beneše Krabice z Weitmile či Přibíka Pulkavy z Radenína. Karel IV. zemřel roku 1378 na zápal plic a byl pochován po smutečních obřadech trvajících více než týden v královské hrobce u sv. Víta na Pražském hradě. Při pohřbu jej pražský univerzitní mistr Vojtěch Raňkův z Ježova označil čestným predikátem Otec vlasti.

„...Kdo by tedy mohl klidně snášet skon tak ctnostného panovníka, kdo by netruchlil, kdo by mohl skrývat hluboký žal a zármutek svého srdce, když vidí, že v otci vlasti, v nepohnutelném sloupu státu, v podmaniteli světa, v nedobytném štítu katolické víry ztratil tolik druhů útěchy, tolik ochran a záštit. Ó úzkosti řeči, která není s to vyjádřit, jak by bylo hodno, ani naše úzkosti, ani milosti titulů vznešeného císaře...“ M. Vojtěch Raňkův z Ježova 16. 12. 1378

Když pak budete kralovat po mně, ozdobeni korunou královskou, pomněte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a v hlínu červů. Podobně i vy upadnete v nic, přecházejíce jako stín a jako květ polní. Co je platna urozenost aneb hojnost věcí, není-li přidáno čisté svědomí s pravou vírou a s nadějí na svaté vzkříšení? Karel IV.