Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

2015 Marek Vácha … odpověď na věčnou ot á zku člověka, snad tu jedinou vskutku smysluplnou: „ Kdo jsem? “ – ot á zku po sobě samotn é m. Vět š ina dne.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "2015 Marek Vácha … odpověď na věčnou ot á zku člověka, snad tu jedinou vskutku smysluplnou: „ Kdo jsem? “ – ot á zku po sobě samotn é m. Vět š ina dne."— Transkript prezentace:

1 2015 Marek Vácha … odpověď na věčnou ot á zku člověka, snad tu jedinou vskutku smysluplnou: „ Kdo jsem? “ – ot á zku po sobě samotn é m. Vět š ina dne š n í ch lid í, m í sto aby n á sledovala n á ročn é výzvy delfsk é vě š t í rny „ Poznej sebe sama “, by si chtěla u š etřit n á mahu a někde si to přeč í st, od někoho se to dozvědět – třeba pr á vě od vědy. (Neubauer, Z., (2002) Biomoc, Malvern, Praha, str. 106

2  Zvláštnost lidského světa charakterizuje především to, že se v něm mezi bytostí a bytostí děje něco, co nelze najít nikde v přírodě (Martin Buber, Problém člověka)

3 Člověk putuje do cizích zemí aby obdivoval vrcholky hor, ohromné vlny moře, daleké cesty řek, široké dálavy oceánu, a kruhový pohyb hvězd, avšak kolem sebe samého přechází bez povšimnutí. St. Augustine

4 Pico della Mirandola ( ) v roce 1486: – takto si Mirandolla představuje, že se Bůh obrací k prvnímu člověku: – Učinili jsme Tě ani z nebeské, ani z pozemské látky, ani nesmrtelného, ani smrtelného, takže s Tvojí svobodnou vůlí a s Tvou důstojností můžeš utvořit sám sebe do jakékoli podoby chceš. Máš ve své moci degradovat sám sebe do nižších podob života, do zvířat, a je Ti dána moc, obsažená v Tvém intelektu a soudu, být znovuzrozen do vyšších forem, božských.

5 Dějiny

6 Koperník: země není středem vesmíru – je to Země, která se otáčí kolem Slunce! ale dokonce ani solární systém není středem galaxie! a dokonce ani naše galaxie je jen jednou z mnoha stovek miliard jiných!

7 Dějiny země není stará let ale 4,54 miliard (4,65) – celá historie lidství je jen okamžikem v dějinách kosmu – Universum je zde miliardy let bez Homo sapiens jak vůbec o sobě můžeme říci, že jsme posledním účelem stvoření?

8 Dějiny  pokud by lidé vymřeli, nenastala by ekologická katastrofa (x hmyz, např.)  Spinoza: jsme fyzické bytosti a jako takové podléháme fyzikálním zákonům, z nichž všechny mají charakter nezbytnosti. Svoboda je proto iluze.  je jen jedna forma svobody: vědomí nezbytnosti  Darwin: člověk pochází ze zvířat!

9  Proti romantické představě vnitřně trpícího a marně toužícího člověka postavil Darwin jako paradigma to, co se tehdy pokládalo za vůbec nejšerednější – brutální opice, mezi nimiž přežívají ty nejsilnější.  Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 32

10 Dějiny  Živé bytosti je možné podrobit analýze z hlediska hmotných příčin tak jako i jiná hmotná (rozlehlá) tělesa.  V 19. století se ukázalo, že živá těla neobsahují žádné látky, které by nebylo možné syntetizovat mimo tělo.  V polovině 20. století předvedla kybernetika, že i podivuhodná koordinace činnosti tělesných orgánů a schopnost organismu adekvátně reagovat na prostředí se dá modelovat umělými regulačními soustavami.  Koncem 20. století se podařilo prokázat, že také embryonální vývoj je při vší své evidentní účelnosti řízen hmotnými faktory.  Sociobiologie ukázala, že mnohé stránky lidského sociálního jednání se dají vyložit jako výsledek jeho prospěšnosti pro přežití. To všechno jsou nepopiratelné úspěchy biologie postupující podle metodologických schémat novověké vědy. Tyto úspěchy však byly ihned pochopeny ve smyslu materialistické metafyziky.  (Vácha, J., (2008) Vědy se nebojme, ale nezbožňujme ji)

11 Dějiny nikoli obraz Boží, nýbrž jen jedna větev primátů Freud: řídí nás Eros a Thanatos – sexuální instinkt a instinkt smrti Sociobiologie: lidská osoba je způsob, jakým geny vytváří jiné geny – náš altruismus je nic než způsob, jak zajistit, aby naše geny přežily do příští generace Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London. p. 116

12 Závěr jsme ničím, naše planeta je bezvýznamná, naše samotná existence je jen vlnkou v čase! Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London. p. 116

13 „Dobrý člověk na smrtelné posteli“ kol dřevořez, tištěno v Ulmu „Obr. představuje stránku z jedná rané blokové knihy používané církví jako obrázkové kázání. Mělo věřícím připomínat hodinu smrti a naučit je – jak to říká jeho název – „umění dobře zemřít“. Dřevořez ukazuje pobožného muže na smrtelné posteli a vedle něj stojícího mnicha, který mu podává hořící svíčku.

14 Francis Crick: Věda hledá duši … Francis Crick konstatuje, že duše nebyla nalezena

15

16

17 odtud hrůza člověka, vždyť tou surovou neživou hmotou – jsem já! „ve skutečnosti jsou jen atomy a prázdno“ jsme přejali od Demokrita Jung: veškerý „onen svět“ se přeměnil ve svět vezdejší

18 Kdo je člověk?

19 E.O. Wilson  Organismus je způsob, kterým DNA vytváří více DNA.  hypothalamus a limbický systém jsou naprojektovány tak, aby uchovávaly a předávaly dál DNA  tyto centra zaplavují naše vědomí všemi druhy emocí – nenávistí, láskou, vinou, strachem a dalšími – a jsou konzultovány etickými filosofy, kteří si přejí z nich vyvodit standardy dobra a zla.  (Wilson, E.O., (2000) Sociobiology. The New Synthesis. Twenty-Fifth Anniversary Edition. The Belknap Press of Harward University Press. Cambridge, Massachusetts, and London, England. p. 3)

20 E.O. Wilson  Hypotalamo-limbický komplex vysoce sociálního druhu, jakým je člověk, „ví“, nebo přesněji je naprogramován, že se chová jako by věděl, aby geny, které jsou za ním, se maximálně namnožily pouze když zharmonizuje behaviorální odpovědi organismu, které vytvoří účinnou směsku osobního přežití, reprodukce a altruismu.  (Wilson, E.O., (2000) Sociobiology. The New Synthesis. Twenty-Fifth Anniversary Edition. The Belknap Press of Harward University Press. Cambridge, Massachusetts, and London, England. p. 4)

21  podle Maxe Schelera:  židovsko-křesťanská představa člověka jako tvora stvořeného k obrazu Božímu  antická představa o bytosti nadané rozumem  moderní přírodovědecká představa o produktu evolučního dění

22  Hloubky antropologické otázky se dotýkáme spíše teprve tehdy, když poznáváme to specificky lidské i v tom z člověka, co není rozumovou bytostí. Člověk není kentaur, nýbrž veskrze člověk. Porozumět mu může pouze ten, kdo ví jednak, že ve všem lidském, i v myšlení, je něco, co patří k obecné přirozenosti živých bytostí a z ní musí být chápáno, jednak ale, že není nic lidského, co by cele patřilo k obecné přirozenosti živých bytostí a bylo by pochopitelné pouze z ní. Ani lidský hlad není hlad zvířete. Lidský rozum lze chápat jen ve spojení s lidským nerozumem.  (Buber, M., (1997) Problém člověka, Kalich, Praha, str.80)

23  „Patos antropologické otázky u Augustina, u Pascala i ještě u Kanta spočíval v tom, že na sobě nacházíme něco, co si nedokážeme vysvětlit pouze z přírody a jejího vývoje.“  (Buber, M., (1997) Problém člověka, Kalich, Praha, str.68)

24 Co je člověk?  Člověk je zvíře, ale zároveň je nekonečně víc než zvíře. Přesahuje do humánní dimenze. Je to podobné jako s kostkou: V rovině je to čtverec,který má ale v prostoru dimenzi navíc.  Jako člověk nejsem agresivní, ale jsem něco úplně jiného: Nenávidím nebo miluji.  Jako člověk nejsem jen nositelem sexuální energie, nýbrž jsem schopen se obětovat.  Frankl, V.E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno, p. 54

25  Byli filosofové, kteří přemohli své vášně – jaká hmota by toho byla schopna?  (Pascal, B., (1973) Myšlenky. Odeon, Praha, str. 80)

26  Které otázky jsou správné? Jaké otázky jsou správné, když chceme „poznat“ lidi? Můžeme je zkoumat z mnoha aspektů, můžeme se ptát na barvu vlasů či pleti, na znamení zvířetníku nebo na inteligenční kvocient. (…) Ale „co vpravdě jest“, zjistíme jen tehdy, když s člověkem mluvíme. Co si sám myslí, jaké má názory, co cítí a chce, to se dozvíme jen tehdy, když dříve než o něm, mluvíme s ním. Mluvit s ním neznamená jen poslouchat jeho odpovědi na otázky, které jsme mu položili. To může stačit, když v poznání sledujeme nějaký specifický zájem, když např. chceme testovat jeho schopnosti být ředitelem filiálky nebo pilotem. Když jde o to, abychom ho poznali „jako takového“, musíme odložit své dotazníky a vstoupit do styku a do rozhovoru, v němž nejsme „pány“ jen my.  Existuje analogické „poznávání přírody?“ Zdá se, že nemůžeme mluvit s přírodou, ale jen o ní. A máme-li užít analogii mluvení, pak se zdá, že má pravdu spíše Kant se svým obrazem soudce, který vyslýchá svědky, nebo Goethe, když říká, že natahujeme přírodu na skřipec, abychom z ní vynutili výpovědi, nehledě k tomu, že sama mučená příroda má možná na mysli něco zcela jiného.  (Spaemann, R., Löw, R., (2004) Účelnost jako filosofický problém, Oikúmené, Praha, str.12)

27 Které otázky jsou správné?  „Čím se liší filosofická antropologie od jiných antropologií, např. od antropologie lékařské nebo biologické? Člověka lze zkoumat anatomicky, fyziologicky, biologicky a psychologicky a tímto způsobem objasňovat různé jeho aspekty. Ale i kdybychom shrnuli všechny tyto rozličné aspekty, neukázalo by to člověka jako takového. Neboť člověk není ani anatomicky preparovaný skelet, ani fyziologicky fungující organismus, ani to, co na něm zkoumají různé psychologie. Na rozdíl od takových antropologií je filosofie jediná disciplína, která se snaží postihnout člověka jako takového a v celku, neboť filosofie je vůbec zaměřena na celek a není speciální vědou.“  (Löwith, K., in Anzenbacher, A., (2004) Úvod do filosofie. Portál, Praha str. 225)

28 Animalita a transcendentalita Člověk je občanem dvou světů  Animalita. Člověk je:  těleso  živý organismus  smyslová bytost  Transcendentalita. Člověk má:  „já“ které stojí v diferenci ke všemu a samo není nic objektivního, empirického, není „částí světa“. Je zde „život nezávislý na zvířeckosti, ba na celém smyslovém světě“ (Kant)

29 Pokusy o řešení  materialistické, pozitivistické, naturalistické pozice odmítají transcendentalitu a subjektivitu

30 Animalita a transcendentalita Člověk je občanem jednoho světa  Animalita. Člověk je:  těleso  živý organismus  smyslová bytost  Transcendentalita. Člověk má:  „já“ které stojí v diferenci ke všemu a samo není nic objektivního, empirického, není „částí světa“. Je zde „život nezávislý na zvířeckosti, ba na celém smyslovém světě“ (Kant)

31 Pokusy a řešení

32 Za život v nás proběhne cca mitóz. Tělo se skládá z cca buněk (Robert Weinberg) Každý z nás za život se přibližně 100x vyměníme...

33 Podobnost života na Zemi

34  máme stejné geny jako všichni ostatní  přibližně stejný počet  stejné složení  žádné velké rozdíly v primární sekvenci DNA

35 Kostra gorily a člověka Roger Fenton ( ), "Kostra muže a samečka gorily" okolo roku 1855 Fenton byl oficiální fotograf britského muzea, které bylo v té době správcem sbírek, které dnes vlastní the Natural History Museum. Fotografována 4 roky před vydáním "O původu druhů", gorilí kostra je nastavena ve vzpřímenější pozici, než by byla přirozeně, aby vynikly podobnosti mezi gorilou a člověkem. Levá horní končetina gorily vykazuje známky rozdrcení lvími zuby.

36 Kostra gorily a člověka Uvnitř lebky jednoho druhu vznikla Novosvětská a Slovanská epopej, uvnitř lebky druhého druhu nikoli...

37 Auguste Rodin Žena kentaur (Mysl a tělo)

38 Auguste Rodin Myšlenka

39 Jak jsme geneticky jedineční?  96% genů sdílíme s šimpanzem  80% genů sdílíme s myší  50 % s Drosophilou  40% s C. elegans  30% s S. cerevisiae

40 Proč jednáme jak jednáme?

41  Geny  epigenetika!  Prostředí  epigenetika  kultura  Developmentální šum  Svoboda } Přírodní vědy

42 Příspěvek hlubinné psychologie Leopold Szondi Szondi, L., (2009) Člověk a osud. Pipex, Ústí nad Orlicí, str. 27

43 nna dotaz, proč nějaká věc je, dává čtyři typy odpovědí: ccausa materialis ccausa formalis ccausa efficiens ccausa finalis

44 nna dotaz, proč nějaká věc je, dává čtyři typy odpovědí: ccausa materialis: „shluk atomů“, „shluk buněk“ atd. ccausa formalis – aristotelská duše je „forma živé hmoty“ ccausa efficiens „odkud jsem přišel“ ccausa finalis „kam jdu?“

45  proč Sókratés neprchá z Atén?  uspokojivou odpovědí na tuto otázku není: protože se nepohybují jeho kosti a svaly.  uspokojivá je odpověď: protože chce dodržovat aténské zákony.

46

47  „Svoboda vůle“ je nesmírný problém filosofický, ale i praktický, poněvadž se zřídka setkáme s člověkem, jenž není dalekosáhle, nebo dokonce převážně ovládán sklony, zvyklostmi, pudy, předsudky, resentimenty a všemožnými komplexy.  Všechny tyto přirozené skutečnosti fungují přesně tak jako celý Olymp bohů, kteří chtějí, aby si je člověk usmiřoval, aby jim sloužil, bál se jich a uctíval je (…) Nesvoboda a posedlost jsou synonymy tohoto stavu.  Jung, C.G., (2001) Obraz člověka a obraz Boha. Výbor z díla IV. sv. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno, str. 116)

48 Problém vědomí

49  Jsme stejně daleko od porozumění toho, jak funguje mozek, jako jsme byli před sto lety. Nikdo nerozumí procesu, jakým jsou činěna rozhodnutí nebo jak funguje představivost.  John Maddox, editor of Nature  Le Fanu, J., (2009) Why us? How Science Rediscovered the Mystery of Ourselves. Pantheon Books, New York.

50 Tři možnosti  Dualismus je názor, že člověk sestává z těla a z duše, a že se mentální život odehrává skrze duši.  Fyzikalismus je názor, že mentální život spočívá ve fyzikálních procesech v mozku.  Dual aspect theory: mozek je místem vědomí,ale vědomé stavy nejsou pouhými fyzikálními stavy.

51

52 „Ty, Tvoje radosti a smutky, Tvoje vzpomínky a Tvoje ambice, Tvůj smysl osobní identity a svobodná vůle, nejsou ve skutečnosti nic než chování obrovského seskupení nervových buněk a molekul s nimi asociovaných.“ Francis Crick, The Astonishing Hypothesis.

53  mysl = mozek  všechny naše myšlenky, fantazie, úzkosti, láska atd. jsou zcela redukovatelné na materiální procesy v mozku  „cítím bolest“ = „v mém mozku se odehrává takový a takový neurologický proces“  svoboda je tedy redukovatelná na geny + prostředí

54  člověk je to, co jí  Jacob Moleschott: mozek vylučuje myšlenky podobně jako ledviny moč  génius je otázkou fosforu  (Rose, S., (2005) Lifelines. Life Beyond the Gene. Vintage, London, p.82)

55  „Odvozuje-li dnes někdo duchovní nebo duševní jev z funkce žláz, může si být beze všeho jist zbožností a úctou svého publika.  Avšak toho, kdo by se pokusil atomový rozpad hvězdné hmoty vysvětlovat jako emanaci tvořivého světového ducha, by totéž publikum jen politovalo jako duševně nenormálního.  A přece jsou obě vysvětlení stejně logická, stejně metafyzická a stejně svévolná a stejně symbolická.“  (Jung, C.G., (1994) Duše moderního člověka. Atlantis, Brno, str. 12)

56  „Stejně tak jako bylo dříve samozřejmým předpokladem, že všechno, co je, se kdysi zrodilo z tvořivé vůle duchovního Boha, objevilo 19. století stejně samozřejmou pravdu, že všechno vzniká z materiálních příčin. Dnes si nebuduje duševní síla tělo, nýbrž naopak – látka ze svého chemismu produkuje duši. Tento zvrat by byl k smíchu, kdyby se nestal jednou z velkých pravd ducha doby. Myslet tímto způsobem je populární, a proto slušné, rozumné, vědecké a normální. Ducha si musíme představovat jako epifenomén látky.“  (Jung, C.G., (1994) Duše moderního člověka. Atlantis, Brno, str )

57  Tooby a Cosmidesová: mozek je „vlhkým počítačem“, který pracuje pouze na základě chemických a fyzikálních zákonů.  Všechny myšlenky a sny jsou tedy zcela determinovány fyzikálně. Mozek je složen z jednotlivých neuronů, které jsou mezi sebou komplikovaně propojeny; do mozku se sbíhají informace z receptorů, zde se uspořádávají a editují a skrze motorická vlákna je vysílána odpověď. To je vše, nic více v člověku nelze hledat.  Mozek mají pouze ti, kteří se pohybují, rostliny mozek nemají, podobně jako jej nemají přisedlí živočichové. Sumky mozek mají pouze v pohyblivém larválním stadiu, poté, až najdou vhodné místo a změní se v přisedlého živočicha, je mozková tkáň vstřebána. Nač také plýtvat energií pro neužitečný orgán? Lépe je jej sníst a přeměnit v energii.

58  Tooby a Cosmidesová:  přirovnání mozku ke švýcarskému armádnímu noži  mozek je tedy zařízení, které je doménově specifické, funkčně specializované a které je předem naprogramováno plnit určité adaptivní úkoly.

59  v otázce na možnost umělého vědomí jde o to, zda složitost strojových artefaktů může dosáhnout stupně, na němž tyto artefakty vyvíjejí mentální stavy, qualia  kloníme-li se k naturalistickému redukcionismu, redukujeme- li tedy qualia fyzikálně na materiální procesy v mozku, pak nebudeme mít zvláštní problémy připisovat vysoce složitým umělým systémovým sítím vědomí a ducha, neboť oba pojmy jsou tak redukovány, že je eliminován jejich intuitivní obsah  zastáváme-li samostatný, neredukovaný význam těchto pojmů, pak budeme umělé vědomí pokládat za nemožné, protože vědomé duchovní prožívání se nachází na zásadně jiné rovině než každé mechanické probíhání, jakkoli složité a systémově propojené

60  „Viděno v tomto světle, je otázka, občas kladená – mohou počítače myslet? – poněkud komická… Co si proboha ti, kdo se takto ptají, myslí, že jsou? Jednoduše počítače, ale o mnoho složitější než cokoli, co jsme se zatím naučili vyrábět. Nezapomínejme, že lidský počítačový průmysl je starý pouhá tři čtyři desítiletí, zatímco my sami jsme produktem sta miliónů let vývoje. Jiní nemusí s tímto závěrem souhlasit, obávám se však, že jedinými alternativami jsou jinak řešení náboženská.“ (Fred Hoyle, 1964)

61 Můžeme hodit přes palubu pojem svobody, a následně, osobní odpovědnosti. A co je ještě horší, pokud jsme identifikováni s našimi mozky znamená, že jsme identifikováni s kusem hmoty, který, jako všechny ostatní kusy hmoty je subjektem k, a nemůže uniknout od, zákonů materiálního světa. Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 51

62 Nejzřejmější věc je, že každý náš čin je fyikální událost. Každá fyzikální událost má svou příčinu, a tato příčina má zase své příčiny. Nakonec přijdeme k příčinám, které s námi nemají nic společného: například, události, které se odehrály před tím, než jsme se narodili. Takže skutečné základy našeho chování leží mimo nás. Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 52

63 Neurovědci, samozřejmě, nejsou jediní, kdo reagují chápavým úsměvem na naše představy, že jsme svobodní. Marxisté, psychoanalytici a behaviorální psychologové zkoumají, jaký je příspěvek vědomého rozhodnutí pro naše činy a argumentují, že naše vědomé důvody pro uskutečnění činů mají málo co společného s jejich pravými důvody. Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 53

64 Svoboda a vědomí přetrvávajícího „já“ jsou neoddělitelně spojeny, takže není příliš překvapující, že ti, kdo říkají „sbohem svobodo“ říkají též „nashledanou já“. Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 57

65 Je zde jen jeden druh látky, jmenovitě to je hmota – hmota, o kterou se zajímá fyzika, chemie a fyziologie – a mysl je nějak nic než fyzikální jev. Zkrátka, mysl je mozek.. můžeme (v principu!) vysvětlit každý mentální fenomén tím, že použijeme stejná fyzikální pravidla, zákony a surové materiály, které postačí k vysvětlení radioaktivity, kontinentálních driftů, fotosyntézy, reprodukce, výživy a růstu.“ Daniel Dennett, Consciousnee Explained, 33 Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 138

66 Nemůžeme očekávat, že najdeme něco v materiálním předmětu, i když opracovaném, co může vysvětlit rozdíl mezi myšlenkou a oblázkem, nebo mezi předpokládaně myslícím mozkem a nemyslící ledvinou. A je zde dokonce téměř žádný rozdíl mezi míchou a kůrou mozkovou, který by vysvětlil, proč je mícha nevědomá a nemyslící a mozek (v částech) myslící. Toto činí ještě mnohem hloupější (pitomější) představu, že nervové impulsy putují do nějakého místa, kde se stanou vědomými: že když se přesunují z jednoho materiálního místa do druhého materiálního místa, nějak tajemně se promění do jevů jiných než samy jsou. Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 143

67 Není náhodou, že atomy jsou bezbarvé, bez vůně atd., a že jsou definovány čísly, která udávají jejich velikost, rychlost a kvantity; že zkušenosti a zakoušené fenomény jsou nahrazeny čísly, vzory a zákony; že pokrok v fyzikálních vědách je charakterizován postupným zmizením objevivšího se. (by a progressive disappearance of appearance). Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 145

68 Takže otázka stále zůstává, jak je možné, že určité sestavení hmoty by mělo být vědomým, mělo by trpět, bát se, radovat se a tak dále? Ve vlastnostech hmoty není nic, co by nás mělo vést k očekávání, že se nakonec určitá sestava hmoty (lidské tělo) stane ložiskéem zkušenosti a bude žít ve veřejném světě. Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 175

69 „Speak for your non-self“ A když se setkáme s tvrzeními, jako tento od Blackmoorové – „Jsme memové stroje vytvořené sobeckými replikátory a sloužící jim. Jediná pravá svoboda přichází ne tehdy, když začneme rebelovat proti tyranii sobeckých replikátorů, nýbrž když si uvědomíme, že zde není, kdo by rebeloval.“ můžeme pokrčit rameny a říct „mluv za ne-sebe“. Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 275

70 Zdá se, že co se týče etiky, je ještě méně pravděpodobné, že by emergovala z hmoty než že z ní pochází samotné vědomí, a je ještě méně pravděpodobné, že by etika maximalizovala reprodukční úspěch než rozum a racionalizace. Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 320

71

72  mentální život probíhá v mozku, ale přesto všechny zkušenosti, pocity, myšlenky a přání nejsou fyzikálními procesy v mozku.  šedá hmota mozková sestávající se z miliard nervových buněk uvnitř lebky není pouhým fyzikálním objektem. Má řadu fyzikálních vlastností – značnou kvantitu chemické a elektrické aktivity zde probíhající – ale probíhají v ní rovněž mentální procesy.  Nagel, T., (1987) What Does It All Mean?: A Very Short Introduction to Philosophy. Oxford University Press. New York, Oxford. p. 33

73 Frank Jackson Marie žije v místnosti, kde nejsou žádné barvy – je to jen bílo-černý pokoj. Marie se může dočíst do detailů o všem, co je známo o barvách, takže může žít, jako kdyby barvy viděla. Ovšem když ze svého pokoje poprvé v životě vyjde ven, je zde něco nového, co se naučí o barvách – jaké to je, když vidí červenou.

74 Frank Jackson Marie je briliantní neurovědkyně, která se narodila a vyrostla uvnitř bílo-černé místnosti. Marie nikdy neviděla žádnou jinou barvu, ale je fascinována tím, jak lidský mozek detekuje a zpracovává barvy. Ve svém pokoji má Marie encyklopedie, které do detailu popisují fungování lidského mozku https://d396qusza40orc.cloudfront.net/philsci/Week%206/Mark%20Transcript.pdf

75 Frank Jackson tyto encyklopedie neobsahují jen současné znalosti v oboru neurověd. je v nich také do detailu popsáno, jak lidský mozek pracuje. https://d396qusza40orc.cloudfront.net/philsci/Week%206/Mark%20Transcript.pdf

76 Frank Jackson Z encyklopedií Marie do nejmenších detailů nastuduje, jak lidský mozek zachycuje a zpracovává informace o barvách. Jednoho dne Marie odejde ze svého pokoje ven do přírody. https://d396qusza40orc.cloudfront.net/philsci/Week%206/Mark%20Transcript.pdf

77 Frank Jackson Venku vidí Marie poprvé rudou růži a poprvé v životě vidí barvy. Jackson konstatuje, že nyní se Marie naučila něco zcela nového o lidském vidění. Předtím Marie věděla, jak lidský mozek procesuje informace o barvách. Nyní se ale Marie naučila cosi o subjektivním zakoušení barev, které doprovází vidění barev. Toto zakoušení barev je cosi jiného, než co se Marie mohla předtím předpovědět že nastane, pokud by se spoléhala pouze na knižní znalosti. https://d396qusza40orc.cloudfront.net/philsci/Week%206/Mark%20Transcript.pdf

78

79

80 Immanuel Kant  we must, as a practical matter, assume ourselves to be free, even if it does not accord with our scientific understanding of the world

81  mysl ≠ mozek  Descartes: člověk = mysl ve stroji  Leibniz: v mozku nenajdeme myšlenky  Bergson: to že A závisí na B neznamená, že A = B  privátnost našich pocitů  co je to červenost?  jak velká je moje představa Eiffelovy věže?  jak velkou cítím bolest?  pokud by byl dualismus pravdivý, znamenalo by to zřejmě mj. konec klasického darwinismu

82 Teorie ne-identity  Platón, Augustin, racionalismus, Descartes, Kant  Opět však narážíme na neodmyslitelný problém materialistického paradigmatu. Ať už uvažujeme nad lidským mozkem s desítkami miliard buněk nebo hlístici s přibližně stovkou neuronů, otázka je stejná: Jak vůbec mohou nějaké čistě materiální procesy vést k vědomí?  (Russell, P., (2008) Od vědy k Bohu. Fyzikova cesta do nitra vědomí. dybbuk, Praha, str. 35)

83 Dualismus  celý svět se stal hrobem, vězením, exilem, a my v tomto světě jen cizinci a poutníci  pro Descarta v člověku probíhají procesy vitální (vegetativní, smyslové) a procesy duchovní jaksi vedle sebe a nelze dost dobře pochopit, co mají společného  Leibniz: mezi řadou duševně duchovních představ a řadou tělesných procesů je předzjednaná harmonie. Obě řady uvedl do harmonie Bůh, tak, jako hodinář může nastavit dvoje hodiny tak, aby stále ukazovaly stejný čas. (=tzv. paralelismus)

84 Dualismus křesťanská perspektiva mysl není věc, která by vězela někde v hlavě – mysl = schopnost dělat věci, které lidské bytosti dělají Aristotelés: – mysl = kapacita pro chování komplikovaného a symbolického druhu, které vytváří lingvistické, sociální, morální, ekonomické, vědecké, kulturní a jiné charakteristické aktivity lidských bytostí ve společnosti.

85 Pro mě osobně jsou věci velmi odlišné od pohledu člověka, který se na mě dívá zvenku. Pro mě je obloha modrá. Ale ten, kdo se kutá v mé hlavě jakýmikoli způsoby, nikdy nenajde nic modrého. A tak, jak se mohu osobně za sebe rozhodnout zde a nyní, tak nikdo, kdo jakýmkoli způsobem kutá v mé hlavě, nikdy nenajde moou osobní svobodu. Nicméně: pro mě samotného jsem svobodný, stejně jako nebe je modré. (Manfred Spitzer) (Küng, H., (2007) The Beginning of All Things: Science and Religion. William B. Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan/Cambridge, UK 2150/2706)

86 Qualia  = stavy, jimž náleží vědomá kvalita  = vědomé, vnitřní, subjektivně prožitkové, nerelační stavy, jež mají fenomenální obsah  bolest zubů, překvapení, červeň, akustický prožitek  qualia prožívám v perspektivě první osoby, ve vnitřní perspektivě, jako mé prožitky, jež jsou soukromé v tom smyslu, že je prožívám jen já

87 Qualia  samotné světlo nemá žádnou barvu, vždyť se jedná o elektromagnetické vlnění  zelená, kterou vidíme, je vlastnost vytvořená ve vědomí  vydává padající strom na Aljašce praskot, pokud jej nikdo neslyší?  dnes máme za to, že ne, vždyť se jedná jen o tlakové vlny ve vzduchu

88  důsledně naturalistický redukcionismus  qualia lze dostatečně vysvětlit přírodními vědami  mohou být zcela redukována na fyzikální, chemicky popsatelné procesy v mozku   naturalismus či fyzikalismus eliminuje z pojmu člověka právě to, v čem se tradičně viděl základ důstojnosti člověka: jeho sebe-vědomou, rozumově-svobodnou subjektivitu. Chemicky popsatelné procesy v mozku nemají jako takové žádnou důstojnost a nezaslouží úctu

89 Intencionální vztah leží v základu rozdílnosti mezi objektem a subjektem, jako výsledek, ve kterém lidské bytosti nejsou již jednoduše organismy, nýbrž spíše vtělené subjekty. Zatímco se materiální světlo dostává do mozku fyzikálními prostředky, pohled, který se dívá ven, není pokračováním řetězce fyzikálních událostí. Je to osoba, která se dívá ven, nikoli mozek. Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 109

90 pokud je Darwinova teorie přirozeného výběru pravdivá, pak lidská mysl slouží evolučnímu úspěchu, a nikoli pravdě....jedná se tedy o další případ starého Paradoxu lháře a myšlenka si sama pod sebou podtrhuje koberec. Tallis, R., (2011) Aping Mankind. Neuromania, Darwinitis and the Misrepresentation of Humanity. Acumen Publishing Limited. Durham, UK. p. 3

91 Víra v Inteligenci bez-myslné vysvětlení mysli (=mysl je produktem přirozeného výběru) – můžeme důvěřovat své inteligenci? – proč vkládáme tak velkou důvěru do své inteligence? evoluce nepotřebuje inteligenci, aby vytvořila inteligenci poslední vysvětlení mysli je nemyslící vesmír

92 Další poznámky

93 Vědomí jako fundamentální fyzikální veličina  „Deutsch tento princip rozšiřuje a řadí vědomosti spolu s takovými pojmy jako hmotnost a elektrický náboj k fundamentálním fyzikálním veličinám. Aby toto tvrzení zdůvodnil, předkládá zajímavý argument. Představte si budoucí pozemskou civilizaci s technologií, která ji umožňuje měnit nejen tuto planetu (což už jsme v dobrém či zlém udělali), ale i celou sluneční soustavu včetně Slunce. Třeba si bude tato civilizace přát využít své znalosti astrofyziky, aby prodloužila život Slunce tím, že nějak pozmění jeho složení. (...) Mimozemskému pozorovateli na opačné straně Galaxie, který takto modeloval chování Slunce by se nepodařilo dosáhnout shody s pozorováním, protože Slunce by změnily vědecké znalosti pozemské civilizace. V tomto případě je dopad znalostí dost velký na to, aby se mohl měřit s obvyklými procesy v astrofyzice, jako je tok tepla z jádra hvězdy.  (Davies, P., (2009) Kosmický jackpot. Argo/Dokořán, Praha. str. 238)

94  argumenty pro modulární mysl  jazyk se naučí i lidé jinak velmi neinteligentní a užívají správně složitou gramatiku  v případě poranění mozku neklesne obecná úroveň přemýšlení nýbrž bývá zpravidla poškozena jedna konkrétní oblast

95  argumenty proti modulární mysli  je zřejmě že při poranění mozku dojde k poškození nějaké jedné konkrétní oblasti, ale to je přece zřejmé – i když by mysl byla general-purpose problem-solver, i pak by poškození konkrétní oblasti vyvolalo změnu v konkrétní kognitivní oblasti

96 Další poznámky  není tvor, který by vnímal vše, co je a vše, co se děje  naše oči vidí jen velmi omezenou část spektra  nemáme magnetoorientaci a velmi špatný čich  delfín vidí sonarem i pohyby našeho žaludku či srdce, svět psa je světem vůní a pachů a svět netopýra světem odrazů  vnímáme velmi omezený výsek toho, co bychom mohli vnímat!

97  není proto žádný důvod považovat psýché za něco sekundárního nebo za epifenomén, ale je dostatek důvodů pro to, abychom ji – alespoň hypoteticky – pojímali jako faktor sui generis, a to tak dlouho, než bude dostatečně prokázáno, že duševní proces může být také vyroben ve zkumavce. (…)  Jen tak brzy se nepodaří převést komplexní duševní skutečnosti na chemický vzorec; duševní faktor musí proto ex hypotesi platit prozatím jako autonomní skutečnost záhadného charakteru, a to v první řadě proto, že se podle veškeré opravdové zkušenosti jeví jako podstatně odlišný od fyzikálně chemických procesů.  (Jung, C.G., (1998) Výbor z díla II., Archetypy a nevědomí, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, str.168)


Stáhnout ppt "2015 Marek Vácha … odpověď na věčnou ot á zku člověka, snad tu jedinou vskutku smysluplnou: „ Kdo jsem? “ – ot á zku po sobě samotn é m. Vět š ina dne."

Podobné prezentace


Reklamy Google