Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Nutriční hodnoty ovoce a zeleniny od S do Ž Tomasz Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Tomasz Nogol. Dostupné z Metodického.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Nutriční hodnoty ovoce a zeleniny od S do Ž Tomasz Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Tomasz Nogol. Dostupné z Metodického."— Transkript prezentace:

1 Nutriční hodnoty ovoce a zeleniny od S do Ž Tomasz Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Tomasz Nogol. Dostupné z Metodického portálu ISSN: Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

2 Osnova: Slivoň švestkasnímek 3 Špenát snímek 6 Třešněsnímek 9 Tuřínsnímek 12 Vodnicesnímek 14 Zelísnímek 15 Žakiesnímek 19

3 Slivoň švestka Slivoň švestka nebo švestka domácí je známý strom z rodu slivoň z čeledi růžovitých. Plodem slivoně švestky je švestka. Je to peckovice modré, až fialové barvy, mírně nasládlé chuti. Latinský název: Prunus domestica Původ a výskyt: Je známo mnoho různých šlechtěných forem domácí švestky. Většinou se jedná o odrůdy krajového významu. Slivoň je rozšířena ve střední a jižní Evropě, severní Africe a v Severní Americe se pěstuje na severovýchodě USA a jihovýchodě Kanady. Pochází z jižní Asie. Sazenice švestky dovezl do českých zemí Karel IV. z Francie. K tomuto původu se vztahuje moravský nářeční název „kadlátky“ nebo „karlátka“. Obr. 1 Slivoň švestka má tři poddruhy, všechny tři se často pěstují pro plod. slivoň bluma (Prunus domestica ssp. italica) slivoň mirabelka (Prunus domestica, ssp. syriaca) slivoň slíva (Prunus domestica ssp. insititia) ČSN: ČSN Švestky sušené

4 Slivoň bluma (Prunus domestica) patří do rodu dvouděložných rostlin z čeledi růžovitých. Bluma je pravděpodobně křížencem slivoně trnky a slivoně myrobalán, planá forma blumy není známa. Slivoň mirabelka (Prunus domestica syriaca), je poddruhem slivoně švestky neboli švestky domácí. Kulovité plody peckovice zlatožluté barvy jsou poměrně drobné, jeden váží 8 až 12 gramů. Povrch plodu je z osluněné strany karmínově tečkován. Slupka je tenká, ale pevná a lze ji snadno sloupnout. Středně pevná, žlutá dužnina je sladká a příjemně aromatická, od pecky se dobře odděluje. Slivoň slíva (Prunus domestica subsp. insititia), je poddruh slivoně švestky neboli švestky domácí. Kulovité, až elipsoidní plody peckovice, asi 2 až 2,5 cm v průměru, bývají barvy zelenožluté, červenofialové až modročerné. Mají měkkou, hodně šťavnatou dužinu, kterou lze hůře oddělit od pecky. Plody nelze sušit. Obr. 3 Obr. 2 Obr. 4

5 Nutriční hodnoty Slívy mají v průměru více cukru, vitamínu C i minerálních látek, draslíku, fosforu, vápníku, hořčíku, železa, mědi, jódu a zinku než jablka a hrušky. Využití z pohledu zdraví: Slívy se doporučují při zácpě, ledvinových chorobách, ateroskleróze, dně, revmatismu, vysokém krevním tlaku. Jsou močopudné. Využití v gastronomii: Plody se konzumují syrové, konzervované mražením nebo kompotované, vyrábějí se z nich povidla, plní se jimi ovocné knedlíky, buchty i koláče, suší se (kromě slivoně slívy) nebo se z nich po zkvašení destilací vyrábí destilát − slivovice. Z plodů se připravuje také želé. Obr. 5

6 Špenát Špenát je rod rostlin z čeledi laskavcovitých. Špenát je jednoletá rostlina. Jedná se o důležitou listovou zeleninu. Navzdory všeobecnému mínění není špenát zvlášť bohatý na železo, ale i tak obsahuje cenné živiny. Latinský název: Spinacia Původ a výskyt: Tato listová zelenina byla kultivována v jihozápadní Asii, patrně v Persii. Samotný název je odvozován z perského Esfena. Přes Sýrii a Arábii se dostal do severní Afriky, odkud se dostal kolem roku 1100 do Španělska, dále se pak šířil po Evropě. Obr. 6 Největším pěstitelem špenátu je Čína (85 % světové produkce), dále USA (3 % světové produkce). ČSN: ČSN Zmrazený špenát

7 Nutriční hodnoty Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v špenátu. SložkaJednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100 g) Průměrný obsah vodag/100 g89,7Na140vitamín C26 bílkovinyg/100 g2,8K500vitamín D0 tukyg/100 g0,8Ca170vitamín E1,71 cukryg/100 g1,5Mg54vitamín B60,17 celkový dusíkg/100 g0,45P45vitamín B120 vlákninag/100 g2,1Fe2,1karoten3,54 mastné kyseliny g/100 g0,7Cu0,04thiamin0,07 cholesterolg/100 g0Zn0,7riboflavin0,09 energiekJ/100 g103Mn0,6niacin1,2 Tab. 1

8 Využití z pohledu zdraví: Ve špenátu jsou obsaženy karotenoidy (i beta-karotenu), a to ve vysokých koncentracích. Obsahuje také lutein, karotenový pigment, který působí antioxidačně. Špenát se odedávna doporučoval na vysoký krevní tlak (obsahuje hodně draslíku, který reguluje krevní tlak), anémii a také zácpu. Také obsahuje vysoký obsah vitamínu K 380 ug / 100 g. Tudíž lidé, kteří užívají Warfarin, si musí dávat větší pozor na konzumaci špenátu. Využití v gastronomii: První recepty, ve kterých se používá špenát, jsou dochovány v kuchařské knize z roku Špenát se dá konzumovat přímo (např. v různých zeleninových salátech) nebo častěji vařený. Podává se jako příloha především k hovězímu masu. Zajímavost: Traduje se, že obecné považování špenátu za hodnotný zdroj železa vzniklo matematickou chybou, kde byla při analýze špatně napsaná desetinná čárka. Údajný článek s chybou se však nepodařilo dohledat a možná jde jen o legendu. Obr. 7

9 Třešně Třešně jsou druh ovoce, které se řadí mezi peckoviny. Jedná se o měkký plod tvořený peckou, která se nachází uprostřed plodu. Okolo ní se nalézá sladká dužnina přibližně bílé, až narůžovělé barvy obsahující vysoký podíl vody. Ohraničena je jedlou slupkou, která má červenou, až tmavě rudou barvu, pokud je plod zralý. Latinský název: Cerasus avium Původ a výskyt: Třešně původně rostly v oblastech Malé Asie, odkud je do Evropy dovezl římský vojevůdce Lucullus v 1. století př. n. l. Na území Česka je jejich pěstování prvně doloženo ve 12. století. V současné době nejčastěji pěstovány v Evropě, v západní Asii a na Kavkaze. Obr. 8 Druhy třešní: Původně byly v Evropě známy pouze sladké druhy asijských třešní, ale v současnosti je popsáno více než tisíc druhů třešní, višní a sladkovišní. Tato druhová rozmanitost má za následek, že se třešně vyskytují v široké škále barev: od žluté, červené, růžové až po tmavě rudé až černočervené druhy, které se liší i chutí. ČSN: Pro tento druh ovoce neexistuje platná norma.

10 Nutriční hodnoty Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrových třešních. SložkaJednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100 g) Průměrný obsah vodag/100 g82,8Na1vitamín C11 bílkovinyg/100 g0,9K210vitamín D0 tukyg/100 g0,1Ca13vitamín E0,13 cukryg/100 g11,5Mg10vitamín B60,05 celk. dusíkg/100 g0,14P21vitamín B120 vlákninag/100 g0,9Fe0,2karoten0,025 mastné kyseliny g/100 gstopyCu0,07thiamin0,03 cholesterolg/100 g0Zn0,1riboflavin0,03 energiekJ/100 g203Mn0,1niacin0,2 Tab. 2

11 Využití z pohledu zdraví: Podobně jako ostatní peckovice dochází při jejich kontaktu s vodou k rychlému kvašení, což může způsobit značně nepříjemné zažívací problémy, a proto se doporučuje, aby se jejich konzumace nespojovala s pitím vody či jiné tekutiny a po nějaký čas se s pitím počkalo. Využití v gastronomii: Třešně se nejčastěji konzumují za syrova, neupravené. Pro jejich konzumaci stačí pouze jejich sběr ze stromu a následné požití. Mimo tento způsob se třešně také zavařují do kompotů či se mrazí pro pozdější využití. Dají se i tepelně zpracovávat, jsou vhodné k pečení moučníků či do marmelád. Rovněž se jich využívá k dekoraci pokrmů, např. dortů. Využívají se i pro výrobu jak nealkoholických´(ovocné šťávy, džusy), tak alkoholických (pivo, víno) nápojů. Obr. 9 Obr. 10

12 Tuřín Tuřín neboli kolník a botanicky brukev řepka tuřín je kořenová zelenina a krmná plodina, podobná a blízce příbuzná vodnici. Na rozdíl od vodnice jsou bulvy větší a také jejich větší část vyčnívá nad zemí. Známe i žlutomasé odrůdy, které jsou chutnější, a proto více oblíbené. Latinský název: Brassica napus var. napobrassica Původ a výskyt: Tuřín pochází ze Skandinávie a Ruska. První zmínky o tuřínu pocházejí z roku V současné době je tuřín pěstován především v Skandinávii, ve Francii a Kanadě. Tuřín se v ČR pěstuje poměrně málo, hlavně ve vyšších polohách (v nižších dostává přednost řepka). ČSN: Pro tento druh zeleniny neexistuje platná norma. Obr. 11

13 Nutriční hodnoty ve 100 g: Energie151 kJ (36 kcal) Uhlovodíky8.13 g Vláknina2.5 g Tuky0.20 g Bílkoviny1.20 g Vápník47 mg (5 %) Železo0.52 mg (4 %) Hořčík23 mg (6 %) Mangan0.170 mg (8 %) Fosfor58 mg (8 %) Draslík337 mg (7 %) Sodík20 mg (1 %) Zinek0.34 mg (4 %) Tab. 3 Využití v gastronomii: Bulvy mají nasládlou, poněkud peprnou chuť. Konzumuje se vařený, v polévkách a přílohách, mladé bulvy jsou chutné i za syrova. Na středním Slovensku se tradičně pěstuje tato rostlina (žlutomasá odrůda) a známá je pod názvem kvaka (fem.). Vaří se z ní mléčná omáčka (prívarok). Obr. 12

14 Vodnice Brukev řepák vodnice, častěji jen vodnice, je rostlina pěstovaná pro své kulovité bulvy, které se konzumují jako zelenina. Někdy se pojídají i listy. Velikost bulv záleží na odrůdě i na době růstu: vodnice určené k lidské konzumaci bývají menší, 5–15 cm v průměru, velké krmné bulvy mohou vážit až 1 kg. Latinský název: Brassica rapa Původ a výskyt: Pěstování vodnice má v Evropě dlouhou tradici, před objevením Ameriky měla podobnou úlohu jako poté brambory. V českých zemích je dnes jako zelenina poměrně neznámá. V divoké formě se vyskytuje v severní Africe. Využití v gastronomii: Chuťově vodnice připomíná něco mezi nepálivou ředkvičkou a kedlubnem, dá se jíst syrová i tepelně upravená. ČSN: ČSN Vodnice Obr. 13

15 Zelí Zelí je označení pro tři druhy listové zeleniny, všechny jsou pak z rodu brukev. Jsou to dvouleté byliny, jejíchž listy jsou uspořádány v hlávky, které se konzumují. Hlávkové zelí Pekingské zelí Čínské zelí Hlávkové zelí je rostlina pěstovaná jako košťálová zelenina, jedna z forem vyšlechtěné brukve zelné. Je to dvouletá bylina, pěstovaná pro listy, které tvoří charakteristickou hlávku. Obr. 14 Latinský název: Brassica oleracea convar. capitata ČSN: ČSN Výrobky ze zelí Původ a výskyt: Hlávkové zelí pochází ze Středozemí. V současné době je pěstováno v mírných oblastech prakticky na celém světě.

16 Nutriční hodnoty Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v hlávkovém zelí. SložkaJednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100 g) Průměrný obsah vodag/100 g90,1Na5vitamín C49 bílkovinyg/100 g1,7K270vitamín D0 tukyg/100 g0,4Ca52vitamín E0,20 cukryg/100 g4,0Mg8vitamín B60,17 celkový dusíkg/100 g0,28P41vitamín B120 vlákninag/100 g2,4Fe0,7karoten1,15 mastné kyseliny g/100 g0,4Cu0,02thiamin0,15 cholesterolg/100 g0Zn0,3riboflavin0,02 energiekJ/100 g109Mn0,2niacin0,5 Tab. 4

17 Pekingské zelí je jemná listová zelenina příbuzná s naším zelím. Latinský název: Brassica campestris Původ a výskyt: Pekingské zelí pochází z Číny, kde bylo kulturní plodinou již v 3. století. Do Evropy se pekingské zelí dostalo někdy před rokem U nás se s prvními pěstitelskými pokusy začalo kolem roku ČSN: ČSN Pekingské zelí Nutriční hodnoty: Pekingské zelí je nízkoenergetická zelenina. 1 kg má 665 kJ. Je bohaté i na i vitamíny, zejména čerstvé mladé listy mají více vitamínu C než citrony, obsahuje i karoten, niacin, vitamíny B1, B2 a jiné. Z minerálních látek obsahuje velmi mnoho draslíku, dále vápník, hořčík, železo, síru, malé množství sodíku a dalších látek. Obsahuje protisklerotické složky a látky s hojivým účinkem na zažívací trakt. Obr. 15

18 Činské zelí Je to jednoletá rostlina, kterou tvoří nehlávkující listovou růžici z řapíkatých, tmavě zelených lesklých listů. Jejich řapíky jsou dužnaté, bílé a žlábkovité, u některých odrůd velmi široké. Listová čepel je tuhá, lesklá, různě zbarvená, s hladkým nebo zoubkovaným okrajem, bublinatá nebo zkadeřená. Latinský název: Brassica chinensis Původ a výskyt: Pochází z východní Asie, jedná se o významnou zeleninu v jižní a střední Číně a v Japonsku. Existuje značně velké množství různých typů a forem, které se liší nejen vzhledem a velikostí, ale i hospodářskými vlastnostmi a využitím. ČSN: ČSN EN Půdní melioranty a stimulanty růstu − Stanovení odezvy rostlin − Část 1: Zkouška růstu s čínským zelím Využití v gastronomii: Pro své všestranné využití v kuchyni, jednouchou úpravu, se záhy zelí stalo základní složkou potravy. Konzumací zelí se člověku dostává potřebné denní dávky vitamínů, především vitamínu C a minerálních látek. S čerstvým, vařeným nebo kysaným zelím je možno kombinovat množství pokrmů. Obr. 16

19 Žakie Žakie, nazýván také jackfruit, džekfrut nebo džekfruit, je druh ovoce pocházející z tropického stromu chlebovníku různolistého. Strom dorůstá výšky až ke 30 metrům. Jeho plody mohou vážit až 25 kg, mají oválný tvar a drsný povrch zelenožluté barvy. Latinský název: Artocarpus heterophyllus Původ a výskyt: Žakie pochází z Asie, rozšířil se také do Afriky a Jižní Ameriky. V současné době je pěstován v tropických oblastech. Mezi největší pěstitele tohoto ovoce patří: Indonésie, Filipíny, Keňa, Uganda, Mauritius, Ghana a Madagaskar, ale také Brazílie. Obr. 17 ČSN: Pro tento druh ovoce neexistuje platná norma.

20 Nutriční hodnoty: Ovoce chlebovníku různolistého obsahuje vysoký podíl sacharidů, a kromě řady vitamínů i významné množství vápníku a fosforu. Na 100 g dužiny připadá energetická hodnota mírně přes 100 kcal. Využití v gastronomii: Uvnitř plodu chlebovníku různolistého je velké množství semen obalených do lepkavého pouzdra žluté barvy – právě tato šťavnatá část je velmi oblíbeným pokrmem, má nasládlou a osvěžující chuť. Konzumuje se tedy přímo. Je možné z něj také připravit kompoty, marmelády a džemy. Velmi populární jsou také sušené chipsy vyráběné z tohoto ovoce. Semena se dají péct nebo vařit podobně jako fazole. Pražená semena jsou považovány v Indonésii za lahůdku. Obr. 19 Obr. 18

21 Zdroje: České státní normy Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. [cit ]. Dostupný z WWW: Obr. 1AxmanP2. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 2GINSI. [cit ]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: Obr. 3PEAVEY. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 4MODWILSON. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 5RASBAK, EXPLORER CDT. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 6RASBAK. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 7LOKANTHA. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 8BENJAMIN444, FIR0002. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 9SCOTTOW, Adrian. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 10WOOKIPEDIA. [cit ]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: Obr. 11PICASA USER SEEDAMBASSADORS. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 12DNOR. [cit ]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: Obr. 13 PRESSLEIN, Peter. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 14 ANTO, NOVA. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 15DEZIDOR. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW:

22 Obr. 16BENJWONG. [cit ]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: Obr. 17AHOERSTEMEIER. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Obr. 18KINGLAW. [cit ]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: Obr. 19FLYINGBIRD, SREEJITHK2000. [cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Tabulky:Tab. 1[cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Tab. 2[cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Tab. 3[cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: Tab. 4[cit ]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW:


Stáhnout ppt "Nutriční hodnoty ovoce a zeleniny od S do Ž Tomasz Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Tomasz Nogol. Dostupné z Metodického."

Podobné prezentace


Reklamy Google