Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

SKANDINÁVIE Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.. Vývoj politického systému  Obecná charakteristika  Švédsko, Dánsko, Norsko – konstitučními monarchiemi.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "SKANDINÁVIE Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.. Vývoj politického systému  Obecná charakteristika  Švédsko, Dánsko, Norsko – konstitučními monarchiemi."— Transkript prezentace:

1 SKANDINÁVIE Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.

2 Vývoj politického systému  Obecná charakteristika  Švédsko, Dánsko, Norsko – konstitučními monarchiemi s parlamentní vládou  Island - typická parlamentní republika v čele s prezidentem  Finská republika –poloprezidentský, parlamentní od roku 1999

3 ŠVÉDSKO I.  Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1809)  Neomezená moc panovníka, Riksdag, 17. stol. střídání moci aristokratickou oligarchií, napoleonské války  Formování konstituční monarchie s královskou formou vlády ( )  1809 ústava, výklad kompetencí panovník vs. Parlament, 1905 rozpad personální unie s Norskem, konflikt s liberálními vládami  Konstituční monarchie s parlamentní formou vlády (po roce 1917)  Změna ústavy ,

4 ŠVÉDSKO II.  A/ Konstituční monarchie se silným postavením panovníka do roku 1974  možnosti zasahování do výkonné moci ze strany panovníka  prakticky přejímá reprezentativní a ceremoniální úlohu hlavy státu.  Podle ústavy panovník mohl předsedat zasedání vlády a  mohl ovlivňovat složení nejvyšších složek švédské armády.  B/ Konstituční monarchie s reprezentativním postavením panovníka po 1974  Nová ústava - zrušení článků královských možností vstupovat do exekutivy.  úlohu prostředníka při formování nové vlády přebral mluvčí parlamentu,  konec vlivu v armádě  Parlamentní demokracie dovršena

5 DÁNSKO I.  Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1849)  Knut Velký ( ), evropská politika ve 12. stol., vliv německých knížat  Rozmach 2.pol. 14.století Valdemar Atterdag ( )  Kalmarská unie Dánsko, Norsko, Švédsko.  Personální unie, regenti, společná ústava, vlastní zákonodárství a správa  Dánsko + Norsko personální unie  Napoleonské války, střet Dánska a Švédska, okupace Anglií, zráta Norska ve prospěch Švédska  Revoluční rok přijetí ústavy, konstituční monarchie

6 DÁNSKO II.  Období vzniku konstit. monarchie s královskou formou vlády (do r. 1953)  Ústava 1849, pravidelné zasedání parlamentu, polit. odpovědnost ministrů před parlamentem, demokratizace volebního systému, dvojkomorový parlament,revize ústavy 1915 (nadřazenost parlamentu  Moderní konstituční monarchie (1953 poslední změna ústavy)  nová ústava, jednokomorový parlamentu (folketing), snížení věkové hranice na 23, přesněji kodifikovala principy parlamentarismu, zrušila volební census, parlamentní mandáty pro Faerské ostrovy a Grónsko, rozšířila používání referend o otázkách zásadního charakteru, dědičnost i po ženské linii

7 FINSKO I.  Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1917)  A/ Švédská dominace (do roku 1807)  Finsko až do roku 1807 nedílnou součástí švédského království  B/ Ruská dominace ( )  Manifestem cara Alexandra I. r Finsko součástí Ruska  6.prosince 1917 vyhlásilo nezávislost = občan. válka ve Finsku,  1919 parlament přijal ústavu, parlamentní demokracie (republika)  Upevňování moderní konstituční monarchie ( )  Volební reforma 1919 nahradila většinový volební proporčním systémem,  snížen věkový census z 25 na 23 let a zvýšen počet poslanců na 150.  V meziválečném období konstituční monarchii, u moci liberální strany  Nacistická okupace ( )  Norsko okupováno, vláda do exilu v Londýně a Stockholmu,  v září 1940 byl Haakon VII. zbaven plných mocí, rozpuštěn storting,  vytvořena nacionální vláda, kolaborace s Němci  politické strany rozpuštěny, Quisling premiérem v roce  Odboj Vlastenecká fronta a KS, továrna na výrobu těžké vody v Rjukanu

8 FINSKO II.  Období republiky  A/ Období prezidentského systému (do roku 1974)  prezident na 6 let volený 300 členným sborem volitelů, silné pravomoci prezidenta, poloprezidentský systém, právo legislativních iniciativ, schvaloval zákony, veto zrušeno jen nově vzniklým parlamentem, mohl vládnout pomocí dekretů, právo rozpustit parlament a vyhlásit nové volby, nejvyšší výkonnou moc.  B/ Období prezidentsko-parlamentního systému ( )  boj o kompetence mezi prezidenty a parlamentem, postupně moc parlamentu, omezování pravomocí prezidentů, Urho Kaleva Kekkonen, (1956- do 80.let, zvolen v šesti za sebou jdoucích volbách), 1974 zkrácení prezidentského období na čtyři roky  C/ Parlamentní systém (po roce 1999)  V roce 1999 byla schválena nová finská ústava, omezeny výkonné pravomoci prezidenta a posílena parlamentní moc,

9 NORSKO I.  A/ Období podřízenosti skandinávským státům  Do roku 1380 Norsko nezávislé, v personální unii se Švédskem, 1380 pod dánskou svrchovanost, 1397 součástí Kalmarské unie a nadvláda Dánska až do roku 1814, poté součástí personální unie se Švédskem,  B/ Období nezávislé monarchie (do roku 1945)  1905 rozdělení personální unie,  Panovníkem člen dánského královského rodu Haakon VI., Olav V a Harald V.,  konstituční monarchie na základě referenda, panovníkem jen muž, jinak doporučí svého následníka,  během 1.SV neutrální, v 2.SV pod okupací Německa

10 NORSKO II.  Konstituční monarchie (po roce 1945)  V červnu 1945 odstoupila norská exilová vláda,  parlamentní volby na podzim roku  Norská strana práce získala 76 mandátů ze 150  Premiérem Einar Gerhardsen, Marshallův plán, NATO, EU 1972, 1994

11 VÝKONNÁ MOC I.  Obecná charakteristika  vláda je politicky závislá na parlamentu (Dánsko, Švédsko a Norsko)  do vztahu mezi parlamentem a vládou vstupuje prezident (Finsko a Island)

12 PREZIDENTSKÁ MOC  ISLAND  prezident silné výkonné pravomoci, jmenuje a odvolává veřejné úředníky, rozpouští parlament, suspensivní právo vetovat zákony, praxe odlišná, chová se jako parlamentní demokracie, vláda je odpovědná parlamentu, prezident podepisuje vládní rozhodnutí, politickou odpovědnost nese ministr, prezident plní ceremoniální funkce, jako skandinávští monarchové,  součást Dánského království, nezávislost až v roce  Islandská vláda a její ministerský předseda je jmenována prezidentem

13 PREZIDENTSKÁ MOC  FINSKO  ústava 1919, zahraniční politika, vyšší státní úředníky, dekrety se sílou zákonů, dohled na výkon státní správy, suspensivní právo v legislativě, pozdržet, rozpustit parlam., volby, na návrh premiéra, předsedy parlam. a parlam. Frakcí, velitel OzbrSil, zasedání Státní rady a rozhodoval na základě podání ministra.  V 90.letech diskuse o omezení pravomocí finského prezidenta  V meziválečném období se finští prezidenti pravidelně střídali,  období vlády Urho Kekkonena ( )  V roce 1999 přijata nová ústava, omezení prezidentských pravomocí.  Nadřazenost parlamentu nad výkonnou mocí ze struktury ústavy, parlamentní demokracie  exekutivní moc je přesunuta na vládu, v případě konfliktu vláda  prezident právo rozhodovat bez vládního návrhu jen v oblastech:  Jmenování vlády nebo ministra, jakož i přijímaná rezignace vlády a ministra  Zvláštní pravomoci v případě mimořádných parlamentních voleb  Právo milosti  Záležitosti z Autonomního aktu Landských ostrovů, jejich financování.

14 PARLAMENTNÍ SYSTÉM  Švédsko  tzv. negativní parlamentarismus,  ústava (1974) stanovuje podmínky schválení ministerského předsedy  nepřítomní nebo nehlasující poslanci vyjadřují pasivní podporu  liberální vláda v roce hlasy liberálů proti 66 hlasům komunistů a konzervativců, socdem a Centristická strana se zdržely

15 PARLAMENTNÍ SYSTÉM  Norsko a Dánsko  - hlava státu (v Dánsku) jmenuje a odvolává premiéra a další ministry  - v Norsku "král sám vybírá radu z přijatelných norských občanů".  - V politické praxi - panovník jen formálně souhlasí.  - V nejasných parlamentních situacích jmenován speciální vyjednávač,  - od 1975 jím je mluvčí Folketingu a v Norsku zaveden v roce 1990.

16 PARLAMENTNÍ SYSTÉM  Vyhlášení nedůvěry  parlament má právo vyjádřit nedůvěru premiérovi, ministrům či celé vládě.  Ve Švédsku vyjádření nedůvěry premiérovi spojeno s nedůvěrou celé vládě.  V Norsku parlament nerozpustný, není možné vyhlásit mimořádné volby.  Ve Švédsku omezené, 3 roky a nyní 4, řádné volby v řádném termínu,

17 PARLAMENTNÍ SYSTÉM  Složení skandinávských vlád  Norská Strana práce většinu v období let ,  švédští demokraté většinu Riksdagu v letech ,  Období tzv. krize demokracie ( ) vládní nestabilita, slabé koalice  Ve Švédsku vystřídalo 7 vlád, v Norsku 8 a ve Finsku 13.  socdem historický kompromis s agrárními stranami, moderního welfare state,  Finsku občanská válka (1918) – komunisti a extrémní nacionalistická hnutí

18 PARLAMENTNÍ SYSTÉM  Moderní problémy skandinávských parlamentních vlád  2 typy vládnoucích bloků, strana sociální demokracie ve spolupráci s některou z levicových stran, blok nesocialistických stran.  Typické pro Norsko, Švédsko a Dánsko, Finsko a Island koalice mezi bloky  Počty členů vlád: Dánsko má 24 členů, Švédsko 21, Norsko 19, Finsko 17,

19 LEGISLATIVNÍ MOC  a) Parlament jako poradní orgán panovníka  b) Parlament jako partner panovníka - určitá rovnováha  c) Převaha parlamentu v politickém systému (ne Finska a Island)  Profesionalizace parlamentní činnosti, profesionalizace poslanců a senátorů, přísná stranická disciplína, výklad obecné politické linie

20 LEGISLATIVNÍ MOC  Omezení poslaneckých mandátů  Separace moci: V Islandu prezident a soudci Nejvyššího soudu, v Norsku diplomaté a státní úředníci na vládních ministerstvech, ve Finsku soudci Nejvyššího soudu, ombudsman, vojáci v aktivní službě. V dánské ústavě je formulace, že poslancem nesmí být člověk "který je obecně považován jako nevhodný být členem Folketingu".

21 LEGISLATIVNÍ MOC  Odejmutí poslaneckého mandátu  V Dánsku, Finsku Švédsku a Islandu jen přesně vymezené případy.  V Norsku není možné odvolat poslance v žádném případě.  přestane být schopný pro výkon funkce (zdraví, státní služba, aj.), obvinění z těžkého zločinu, na vlastní žádost  Účast členů vlády  Účastní se jednání schůzí, vystupují, nesmí však hlasovat.

22 LEGISLATIVNÍ MOC  PARLAMENTNÍ VÝBORY  V Dánsku je 23 stálých výborů, ve Švédsku 16, v Norsku a Finsku 13.  Členové výborů jsou voleni podle proporčního systému.  parlamentní výbory odpovídají existujícím ministerstvům.  Jednání parlamentních klubů jsou uzavřené.

23 LEGISLATIVNÍ MOC  LEGISLATIVNÍ PROCEDURY  Přijímaní zákonů - souhlas se zákonem ze strany panovníka (Dánsko, Norsko) či prezidenta (Finsko, Island),  při jejich odmítnutí parlament má konečné slovo.  legislativní činnosti především vláda předkládáním návrhů zákonů.  poslanci právo legislativní iniciativy, využíváno členy opozice.  V Norsku návrh zákonu od jednotlivců mimo parlament, zaštítěno poslance,

24 LEGISLATIVNÍ MOC  PROCES SCHVALOVÁNÍ ZÁKONŮ  Metoda trojího čtení.  Ústavní zákony  ústavní zákony musí schválit dva za sebou následující parlamenty.  Ve Švédsku nový ústavní zákon 2 parlamenty, i na Islandu v Norsku, někdy poslanci v menšině před prvním schvalováním mohou vyvolat referendum.  Navíc se vyžaduje 2/3 většina obou parlamentů.  V Dánsku se změnou ústavy musí souhlasit vláda a minimálně 50% poslanců, potom volby a opět souhlas 50% poslanců, povinné referendum, kdy 50% obyvatel souhlas při minimální účasti 40% oprávněných voličů.  Finsku 2 hlasování ve 2 parlamentech na základě nových voleb, 1. hlasování 50%, u 2.hlasování 2/3 většina. 5/6 poslanců za urgentní, pro schválení 2/3 většina, aniž by se musel parlament rozpustit a vyhlásit nové volby.

25 LEGISLATIVNÍ MOC  Dánsko, Folketing, volební práh: 2%  Finsko Eduskunta, volební práh: 0%  Island Althing, volební práh: 0%  Norsko Storting, volební práh: 4%  Švédsko Riksdag, volební práh: 4%

26 POLITICKÉ STRANY  Obecná charakteristika  - politické strany na přelomu 19. a 20 století změnami, které souvisely  a) s rozšířením všeobecným volebního práva, b) s prohloubením parlamentní demokracie a c) s rozvojem stranického systému, vznik masových socdem stran.  Cleavages moderní skandinávské společnosti: (Stein Rokkan)  rozdíly mezi městy a venkovem, intenzifikace rozporů mezi sociálními skupinami na základě socio-ekon. rozporu, kulturní a náboženské rozpory  Hlavní vlivy na vznik politických stran  Boj za politická práva a vznik odborového hnutí, vznik odborového hnutí a socdem stran, charakteristika socdem stran, SD vs.konzervativní strany, různorodé zájmy rurální spol., jazyk., nábož., kult. a mezinárodní okolnosti.

27 POLITICKÉ STRANY  - S. Rokkan stranický systém jako Five-Party systém, 5 relevantních stran.  Podle socio-ekonomického konfliktu: Dělnické hnutí  Reformní postup - sociální demokracie  Revoluční postup – komunistické strany  Nesocialistické hnutí (navíc působí konflikt měst a venkova)  Venkov - agrární strany  Město - liberální a konzervativní strany  Finsko (skandinávská výjimka)  Hlavní rozpor jazykový, kulturní – Finská strana za zrovnoprávnění Finů  Rozdělení Finské strany na tzv. Starofiny (spolupráce a postupná transformace) a Mladofiny (pasivní odpor)

28 Nesocialistické strany  Nesocialistické strany se rozpadají do tří základních skupin:  1.liberální  2.konzervativní  3.agrární strany  - díky marginalizaci skupina dalších nevýznamných nesocialistických stran: náboženské strany (většinou křesťanské), centristické a pokrokové strany.

29 Křesťanské strany  Nejúspěšnější křesťanskou stranou se stala norská KDS,  v 70., respektive v 90.letech se KDS i v Dánsku a Finsku, i ve Švédsku.  V Norsku KDS v roce  Ostatní KDS mnohem slabší a taktéž vznikaly mnohem později (Dánsko Křesťansko Lidová strana 1970, ve Finsku Křesťanská liga 1958, ve Švédsku Křesťanští demokraté 1964).  Do dánského parlamentu poprvé v 1973, ve Finsku 1970, Švédsku 1991.

30 SOCIALISTICKÉ STRANY  SOCIÁLNĚ-DEMOKRATICKÉ STRANY  A/ Dánsko - SDS 1871, 1959 se od Dánské KS oddělila levicová strana → Dánskou socialistickou lidovou stranu, později další menší frakce, jedna z těchto frakcí založila v roce 1967 Levicovou socialistickou stranu,  B/ Švédsko - Švédská SDS (1889) radikální, demokracie a účast na vládě.  C/ Norsko - Norská SDS- Norská strana práce (1887), radikální zlom po 1.světové válce, krajně levicové proudy a KI, rozštěpení strany, sloučení Norská Strana práce dominuje norskému stranickému systému.  D/ Finsko - Finská SDS (1899). Krize 1918, TB, po roce % hlasů.

31 Socialistické strany KOMUNISTICKÉ STRANY A/ Dánsko - Krajní levice v Dánsku marginální, 1959 oddělení Dánské socialistické lidové strany, proti pro-moskevské politice.  B/ Švédsko - okrajové postavení, pouze v severních oblastech ovládnutí sociálně demokratických organizací a silné pozice  C/ Norsko krajní levice zcela dominovala v sociálně demokratickém proudu, členem Kominterny, 1927 sjednocení norské levice, 1923 pro-moskevská KS, marginální vliv, určité posílení KS Norska v 90.letech, sjednocení ve volební koalici s bývalou levicovou frakcí Norské strany práce,  D/ Finsko - FKS (1918) ozbrojený boj, přechod do ilegality, legalizována po roce 1945, koalice levicových stran Demokratická liga finského lidu, v prvních volbách po roce 1945 téměř 25% všech hlasů, volební zisk hlasů kolem 20%.

32 Ostatní politické strany  Enviromentální strany  Finsko - Strana zelených v roce 1983 získala dva mandáty.  Švédská ekologická strana (1981) - omezení jaderné energie, 1988 zisk 5,5% hlasů, 20 poslaneckých mandátů, 1991 bez parlamentního zastoupení.  - Strany zelených v Dánsku a Norsku horší postavení, norská strana zelených v roce 1989 dosáhla jen 0,4%, dánská strana zelených (1983), nepřekročila 2%

33 Ostatní politické strany  Protestní strany  V 70.letech částečný průlomu ve stranickém systému  V Dánsku po volbách v roce 1973 (pětka jen 63% mandátů)  šest nových politických stran.  Pokroková strana, program snížení daní a státní byrokracie.  Centre Democratic Party, odpadlíci od socdem  Nespokojenost voličů s existujícím stranickým establishmentem  A/ oslabení spojení mezi stranami a voličstvem a důvěru v politiky  B/ PS nenabízely alternativy na různé problémy moderní společnosti, růst daní  C/ noví političtí vůdcové - využití televize pro své často populistické programy  D/ pro Dánsko je specifický 2% volební práh, umožňuje úspěch malých PS.

34 Ostatní politické strany  Extrémní pravicové strany  - Ve Finsku - v 2. desetiletí proti- komunistická strana, tzv. Lappo movement, Popular Movement for the Homeland, fašistickými tendencemi, pak zakázána. Fašistické a nacistické strany tradičně bez podpory.

35 VOLEBNÍ SYSTÉM  Obecná charakteristika  Dnes společný proporční volební systém,  v 19. stol a v prvních desetiletích 20.století většinový systém v jednomandátových nebo vícemandátových volebních obvodech.  Dnes většinový systém jen 1 poslanec z ostrova Aland do finského parlamentu.  mandáty rozděleny do jednotlivých volebních obvodů či krajů.  počet mandátů v každém volebním okrsku je rozdělen mezi strany.  mandáty musí být přiděleny kandidátům stran na kandidátkách,  Proporční systém má řadu zvláštností a specifik.

36 VOLEBNÍ SYSTÉM  Jména jednotlivých národních parlamentů  Folketing(Dá) Eduskunta (Fi) Storting (No) Riksdag (Swe)  Počty poslanců se liší podle počtu obyvatel  Norsko: 4.41 mil -volí 165 (8 dodatečných mandátů) = 26,727 osob na 1 posl.  Dánsko: 5,32 mil - volí 179 (40 dodatečných mandátů) = 29,720 osob na 1 posl  Švédsko 8.9 mil.- volí 349 (39 dodatečných mandátů) = 25,501 osob na 1 posl  Finsko: činí 5.18 mil - volí 200 = 25,900 osob na 1 poslance nebo senátora  ČR: mil - volí 281 = 35,587 osob na 1 poslance nebo senátora  Tzv. dodatečné mandáty, zvýhodnit malé strany a odstranit disproporce

37 VOLEBNÍ SYSTÉM  Volební práh  ve Finsku žádný volební práh, v Dánsku je prakticky minimální 2%, v Norsku a Švédsku je 4%, v Dánsku, Švédsku a Norsku – dodat. mandáty.  Metoda přepočtu mandátů podle získaných hlasů  ve Finsku a Islandu čistý D´Hondt (celá čísla)  Dánsko, Švédsko a Norsko upravený Sainte-Laguë systém (lichá čísla, 1,4)  pro získání dodatečných mandátů další podmínky.  V Norsku tato strana musí v celostátním průměru překročit 4% hlasů,  ve Švédsku 4% nebo alespoň v jednom volebním kraji 12% hlasů,  v Dánsku musí vyhrát v 1 volebním obvodě jeden mandát a musí překročit v celostátním měřítku 2% anebo musí dosáhnout průměrného počtu hlasů ve dvou ze tří určených volebních krajků (Kodaň, ostrovy a Jutsko).

38 VOLEBNÍ SYSTÉM  Způsob rozdělení mandátů mezi kandidáty  politické strany dominantní úlohu při stanovení pořadí kandidátů,  existují výjimky, zejména v Norsku, Finsku a částečně i v Dánsku.  V Norsku a Finsku existují zákony, které určují nominaci kandidátů, v Norsku má tento zákon jen konzultační sílu.  prosazení zásady - členská základna má zásadní slovo v určení nominace, oslabit úlohu ÚV, přesto i dochází k nominaci kandidátů z centra  V Norsku může volič škrtat v seznamech a měnit prostřednictvím preferenčních hlasů pořadí kandidátů, neměly větší vliv na změny kandidátů.  Podobně od roku 1994 ve Švédsku.

39 VOLEBNÍ SYSTÉM  Ve Finsku největší možnost ovlivnit výběr kandidátů, hovoří se o individuálních volbách a ne stranických, Na lístku prázdná okénka a voliči vpisují čísla kandidátů, která volně přístupná ve volebních místnostech.  Jako první se počítají hlasy pro stranu a rozdělí se počet mandátů.  Teprve potom se zjišťuje počet hlasů pro jednotlivé kandidáty.  Personální změny ve FI parlamentu, 1983 se vyměnilo 76 poslanců.  V DA komplikovaný systém, strany se rozhodují mezi 2 typy voleb. seznamů  Obecně volební lístek obsahuje jména politických stran a jejich kandidátů.  Jeden typ obsahuje jména seřazená abecedně, preferenční hlasy  Druhý typ je nominační, strana jedno jméno vytiskne tučně, kandidát získává všechny hlasy ve volebním okrsku, určeny pro politické strany

40 Prezidentské volby ve Finsku a na Islandu  Island - přímé volby na období 4 let, kandidát podpisů voličů, zvolen jednoduchou většinou v prvním kole. V roce 1988 Vigdís Innbogadortir zvolena většinou 92.7%, volba osobnosti, odvolat 3/4 poslanců, národním referendem.  Finsko - šest let, původně nepřímá volba, původně voliči vybrali voličské kolegium, až 301 volitelů. Kandidáty na elektory vybíraly politické strany, Elektoři zvolili prezidenta v tajných volbách, První kolo, potřeba 50% hlasů ze všech volitelů, Druhé kolo absolutní většinu, tzn. 50% hlasů přítomných volitelů, Třetí kolo mezi dvěma kandidáty, nejvíce hlasů v 2. kole (do roku 1988). Po roce 1988 přímé volby bez volitelů. Kandidát získá absolutní většinu všech hlasujících, je okamžitě zvolen. Jinak druhé kolo ve volitelském kolegiu, což se např. stalo i v roce Prezident Koivisto zisk 47,8%, zvolen až v 2. kole volitelského kolegia. Další změna v roce 1994, odstraněno volitelské kolegium, nový systém volby prezidenta, do druhého kola po třech týdnech postoupili dva kandidáti


Stáhnout ppt "SKANDINÁVIE Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.. Vývoj politického systému  Obecná charakteristika  Švédsko, Dánsko, Norsko – konstitučními monarchiemi."

Podobné prezentace


Reklamy Google