Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

SKANDINÁVIE Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.. Vývoj politického systému  Obecná charakteristika  Švédsko, Dánsko, Norsko – konstitučními monarchiemi.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "SKANDINÁVIE Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.. Vývoj politického systému  Obecná charakteristika  Švédsko, Dánsko, Norsko – konstitučními monarchiemi."— Transkript prezentace:

1 SKANDINÁVIE Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.

2 Vývoj politického systému  Obecná charakteristika  Švédsko, Dánsko, Norsko – konstitučními monarchiemi s parlamentní vládou  Island - typická parlamentní republika v čele s prezidentem  Finská republika –poloprezidentský, parlamentní od roku 1999

3 ŠVÉDSKO I.  Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1809)  ve Švédsku zárodeční forma parlamentu (Riksdaag) a poměrně silné společenské síly - šlechta, církev, představitelé měst a venkova, buržoazie  výkonná moc v rukou panovníka, fakticky neomezena žádnými ústavními  pravidla výkonné moci, tzv. Regeringsformen (1634), považován za jeden z vůbec prvních ústavních textů na světě, panovníka = absolutní suverén.  17.stol. období střídání moci mezi panovníky a aristokratickou oligarchií.

4 ŠVÉDSKO II.  počátek století - absolutní moc Gustava II. Adolfa a Karla X. Gustava  Po jejich smrti - jmenování regentské vlády - švédská aristokracie.  švédský Riksdaag na nátlak Karla XI. veškerá legislativní moc přešla zpět do rukou švédského krále, 1683 "absolutního monarcha z boží milosti".  Konstituční reformy z let 1719, 1720 a 1723 zůstaly v platnosti až do roku 1772, tzv. období svobody. Královská a vyšší aristokratická moc byla omezena ve prospěch komory nižšího šlechtictva, tzv. rytířů a představitelé ostatních švédských stavů.  1772 Gustav III - Riksdaag novou ústavu = obnova absolutistické moci  Napoleonské války, Švédska konflikt s Ruskem a Dánskem, vojenský převrat 1809, Gustav IV zbaven královské moci, nová ústava a panovníkem vévoda Karel jako Karel XIII.

5 ŠVÉDSKO III.  Formování konstituční monarchie s královskou formou vlády ( )  1809 přijetí první ústavy, konstituční typ monarchie a teoreticky omezení královské výkonné moci, praxi si panovník podržel výkonnou moc, musel řídit ústavou, "král sám má moc vládnout zemi", panovník má naslouchat radám svých ministrů, spor mezi králem a parlamentem o právo jmenovat členy vlády.  Konflikt o kontrolu vlády vyvrcholil na počátku 20.století,  Startovacím signálem se stal rozpad personální unie s Norskem v roce  Spor s Gustavem V. – liberální premiéři Karl Staaf, Arvid Lindman a od roku opět Karel Staaf, v roce 1914 konflikt, když Gustav V. memorandum o nedůvěře, demise liberální vlády  Švédsko neutralita během první světové války, poválečná všeobecná radikalizace společnosti.  Zlom v boji nástup liberálně-sociálně demokratické koaliční vlády, skutečná parlamentní demokracie.

6 ŠVÉDSKO IV.  Konstituční monarchie s parlamentní formou vlády (po roce 1917)  Odpovědnost švédského kabinetu vůči parlamentu potvrzena v roce 1917  pravomoc panovníka ovlivňovat složení a činnost vlády nebyl změněn.  Ve 20.století panovníci snaha ovlivňovat  švédský politický systém = konstituční kompromis mezi sociálně demokratickou stranou a nesocialistickými stranami v roce 1971, který umožnil přijetí nové ústavy v roce 1974.

7 ŠVÉDSKO V.  A/ Konstituční monarchie se silným postavením panovníka do roku 1974  možnosti zasahování do výkonné moci ze strany panovníka  prakticky přejímá reprezentativní a ceremoniální úlohu hlavy státu.  Podle ústavy panovník mohl předsedat zasedání vlády a  mohl ovlivňovat složení nejvyšších složek švédské armády.  B/ Konstituční monarchie s reprezentativním postavením panovníka po 1974  Nová ústava - zrušení článků královských možností vstupovat do exekutivy.  úlohu prostředníka při formování nové vlády přebral mluvčí parlamentu,  konec vlivu v armádě  Parlamentní demokracie dovršena

8 DÁNSKO I.  Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1849)  rychleji feudální vztahy díky styku s kontinentální Evropou,  panovníci mnohem silnější postavení,  rozmach zejména za vlády Knuta Velkého ( ),  ve 12.století se dánští králové aktivně vměšují do evropské politiky,  na konci 13. a ve 14.století se Dánsko dostává pod tlak německých výbojů,  rozmach Dánska až v 2.polovině 14.století za vlády Valdemara Atterdaga ( ), výboj proti Švédsku.  Kalmarská unie Dánsko, Norsko, Švédsko.  Personální unie, regenti, společná ústava, vlastní zákonodárství a správa  Erik Pomořanský usiloval o centralizaci, ale silný odpor národních šlecht,  válka s Hanzou a německými knížaty, nespokojenost ve Švédsku a Norku, sesazen v roce 1439

9 DÁNSKO I.  nahrazen Krištofem Bavorským, kterého v roce 1448 vystřídal Kristián I.,  Konflikty s Hanzou a povstání ve Švédsku G. Vasa, zvolen švédskou Ríšskou radou švédským králem (1523).  Konec Kalmarské unie. Dánsko a Norsko dál v 16.stol. v personální unii.  16.století - nástup reformace, porážka katolických biskupů v Dánsku s pomocí švédských vojsk a vytvoření protestantského Dánska.  Dánsko ovládalo Norsko,  Švédsko ovládalo Finsko.  V Dánsku vliv německých knížat  rychlý hospodářský růst, rozvoj zemědělství, placení daní, zisky v Norsku.  absolutismus, osvícenský absolutismus v 18.století.  Krize dánského státu v období napoleonských válek,  okupace Anglií, přišla o loďstvo, později kontinentální blokáda  Válečný střet Dánska a Švédska, tzv. Kielské spojenectví, ztráta Norska  Revoluční rok přijetí ústavy, konstituční monarchie

10 DÁNSKO III.  Období vzniku konstit. monarchie s královskou formou vlády (do r. 1953)  nová ústava - dánští liberálové,  požadavek pravidelného zasedání parlamentu,  politické odpovědnosti ministrů před parlamentem,  demokratizace volebního systému.  Panovník zasedání parlamentu, návrh ústavy, v platnost 25.června  Dánsko jedno z nejdemokratičtějších zemí v liberalistickém pojetí.

11 DÁNSKO IV.  Vláda byla formována v dvoukomorovém parlamentu tzv. Riksdagu (Folketing DS a Landsting HK), které vznikaly na základě voleb.  Panovník se zřekl absolutistické moci.  Právo podpisu zákonů, jmenovat členy vlády, odpovědni parlamentu.  Nová reforma v roce 1866, která se týkala voleb, do Folketingu všeobecné volební právo, do Landstingu volební census., panovník získal právo jmenovat 12 senátorů z 64 členů.  Král se pokoušel vměšovat do výkonné moci koncepcí, že vláda je vlastně Královskou radou, parlament trval na svém, že vláda je formována parlamentem a odpovědna pouze jemu.  Nadřazenost parlamentu nad vládou řešila revize ústavy z června roku 1915,  státní krize v roce 1940 okupace –konflikt mezi DS a HS, vyústil v požadavek vytvořit jednokomorový parlament

12 DÁNSKO V.  Moderní konstituční monarchie (1953 poslední změna ústavy)  Sociální demokraté a pravicové strany vypracovali návrh nové ústavy, liberální Venstre se nestavěl proti jednokomorovému parlamentu a proti snížení věkové hranice, proti jen komunistická strana,  nová ústava přesněji kodifikovala principy parlamentarismu,  vyhlásila jednokomorový parlament (folketing)  snížila věk pro výkon pasivního volebního práva na 23 místo 25 let.  Zrušila téměř úplně majetkový census  zavedla parlamentní mandáty pro Faerské ostrovy a Grósko,  ústava rozšířila používání referend o otázkách zásadního charakteru, dědičnost i po ženské linii

13 FINSKO I.  Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1917)  A/ Švédská dominace (do roku 1807)  Finsko až do roku 1807 nedílnou součástí švédského království  B/ Ruská dominace ( )  Manifestem cara Alexandra I. r Finsko součástí ruského impéria  až do pádu carského režimu a VŘSR v roce  V 1917 ruská občanská válka, 6.prosince 1917 vyhlásilo nezávislost.  vyhlášení nezávislosti = občanská války i ve Finsku,  finští komunisté poraženi  1919 parlament přijal ústavu, parlamentní demokracie (republika)

14 FINSKO II.  Období republiky  A/Období prezidentského systému (do roku 1974)  prezident na 6 let volený 300 členným sborem volitelů (zvoleni).  Pravomoci prezidenta v ústavě značně posíleny, poloprezidentský systém  Prezident právo legislativních iniciativ, schvaloval zákony  Veto mohlo být zrušeno jen nově vzniklým parlamentem na základě mimořádných všeobecných voleb.  Prezident mohl vládnout pomocí dekretů  nesměly být v rozporu s již existujícími zákony a ústavou  nově přijímané zákony tyto dekrety nesměly rušit nebo nahrazovat.  právo rozpustit parlament a vyhlásit nové volby.  Prezident měl nejvyšší výkonnou moc.

15 FINSKO III.  B/ Období prezidentsko-parlamentního systému ( )  permanentní boj o kompetence mezi prezidenty a parlamentem.  postupně prosazovat moc parlamentu, omezování pravomocí prezidentů.  charismatický prezident Urho Kaleva Kekkonen, (1956- do 80.let, zvolen v šesti za sebou jdoucích volbách).  V 1974 zkrácení prezidentského volebního období na čtyři roky  Omezení prezidenta v reálné politické moci (zdravotní stav Kekkonena)  C/ Parlamentní systém (po roce 1999)  V roce 1999 byla schválena nová finská ústava, ve které byly omezeny výkonné pravomoci prezidenta a posílena parlamentní moc

16 NORSKO I.  Charakter politického systému:  Do roku 1380 Norsko nezávislé,  v personální unii se Švédskem, 1380 pod dánskou svrchovanost  1397 součástí Kalmarské unie a nadvláda Dánska až do roku 1814,  1814 Norsko součástí personální unie se Švédskem, 1905 rozdělení,  člen dánského královského rodu, Haakon VI., Olav V a Harald V.  Konstituční monarchie na základě referenda,  panovníkem jen muž, jinak doporučí svého následníka.  V období 1.SV neutrální, v 2.SV pod okupací Německa

17 NORSKO II.  Upevňování moderní konstituční monarchie ( )  Volební reforma 1919 nahradila většinový volební proporčním systémem,  snížen věkový census z 25 na 23 let a zvýšen počet poslanců na 150.  V meziválečném období konstituční monarchii, u moci liberální strany  Nacistická okupace ( )  Norsko okupováno, vláda do exilu v Londýně a Stockholmu,  v září 1940 byl Haakon VII. zbaven plných mocí, rozpuštěn storting,  vytvořena nacionální vláda, kolaborace s Němci  politické strany rozpuštěny, Quisling premiérem v roce  Odboj Vlastenecká fronta a KS, továrna na výrobu těžké vody v Rjukanu

18 NORSKO III.  Konstituční monarchie (po roce 1945 do současnosti)  V červnu 1945 odstoupila norská exilová vláda,  parlamentní volby na podzim roku  Norská strana práce získala 76 mandátů ze 150  Premiérem Einar Gerhardsen, Marshallův plán, NATO, EU 1972, 1994

19 VÝKONNÁ MOC I.  Obecná charakteristika  vláda je politicky závislá na parlamentu (Dánsko, Švédsko a Norsko)  do vztahu mezi parlamentem a vládou vstupuje prezident (Finsko a Island)

20 PREZIDENTSKÁ MOC  ISLAND  prezident silné výkonné pravomoci, jmenuje a odvolává veřejné úředníky, rozpouští parlament, suspensivní právo vetovat zákony, praxe odlišná  Island se chová jako parlamentní demokracie, vláda je odpovědná parlamentu  prezident podepisuje vládní rozhodnutí, politickou odpovědnost nese ministr.  prezident plní ceremoniální funkce, jako skandinávští monarchové.  součást Dánského království, nezávislost až v roce  Islandská vláda a její ministerský předseda je jmenována prezidentem

21 PREZIDENTSKÁ MOC  FINSKO  - kombinace prezidentského a parlamentního systému, ústava 1919  - zahraniční politika, jmenoval vyšší státní úředníky, dekrety se sílou zákonů, dohled na výkon státní správy, suspensivní právo v legislativě, pozdržet.  - rozpustit parlam., volby, na návrh premiéra, předsedy parlam. a parlam.výborů  - velitel OzbrSil, zasedání Státní rady a rozhodoval na základě podání ministra.  - Rozhodnutí prezidenta kontrasignováno ministrem nebo všemi členy vlády,  - ministři musí získat důvěru parlamentu a jsou odpovědní před parlamentem  - poslanci interpelacemi nedůvěru jak vládě, tak jednotlivým ministrům.  - V 90.letech diskuse o omezení pravomocí finského prezidenta  - V meziválečném období se finští prezidenti pravidelně střídali,  - 2. SV silná autorita prezidentského úřadu, posílení úlohy zahraničních politiky

22 PREZIDENTSKÁ MOC  - období vlády Urho Kekkonena ( )  - Ve Finsku za vytvoření vlády zodpovídá prezident, souhlas parlamentu.  - změna ve jmenování premiéra, finský prezident jen formální možnost ovlivnit  - V roce 1999 byla přijata nová ústava, omezení prezidentských pravomocí.  - tři ústavní dokumenty, ústavu 1919, Zákon o Parlamentu 1928 a Zákon o odpovědnosti ministrů z listopadu  - Nadřazenost parlamentu nad výkonnou mocí ze struktury ústavy, - ústava posiluje parlament, poloprezidentský na parlamentní demokracii.  - exekutivní moc je přesunuta na vládu, v případě konfliktu vláda  - prezident právo rozhodovat bez vládního návrhu jen v oblastech:  Jmenování vlády nebo ministra, jakož i přijímaná rezignace vlády a ministra  Zvláštní pravomoci v případě mimořádných parlamentních voleb  Právo milosti  Záležitosti z Autonomního aktu Landských ostrovů, jejich financování.

23 PARLAMENTNÍ SYSTÉM  - tzv. negativní parlamentarismus, parlament nesouhlas s celou politikou vlády  Švédsko  ústava (1974) stanovuje podmínky schválení ministerského předsedy  nepřítomní nebo nehlasující poslanci vyjadřují pasivní podporu  liberální vláda v roce hlasy liberálů proti 66 hlasům komunistů a konzervativců, socdem a Centristická strana se zdržely

24 PARLAMENTNÍ SYSTÉM  Norsko a Dánsko  - hlava státu (v Dánsku) jmenuje a odvolává premiéra a další ministry  - v Norsku "král sám vybírá radu z přijatelných norských občanů".  - V politické praxi - panovník jen formálně souhlasí.  - V nejasných parlamentních situacích jmenován speciální vyjednávač,  - od 1975 jím je mluvčí Folketingu a v Norsku zaveden v roce 1990.

25 PARLAMENTNÍ SYSTÉM  Vyhlášení nedůvěry  parlament má právo vyjádřit nedůvěru premiérovi, ministrům či celé vládě.  Ve Švédsku vyjádření nedůvěry premiérovi spojeno s nedůvěrou celé vládě.  V Norsku parlament nerozpustný, není možné vyhlásit mimořádné volby.  Ve Švédsku omezené, 3 roky a nyní 4, řádné volby v řádném termínu,

26 PARLAMENTNÍ SYSTÉM  Složení skandinávských vlád  Norská Strana práce většinu v období let ,  švédští demokraté většinu Riksdagu v letech ,  Období tzv. krize demokracie ( ) vládní nestabilita, slabé koalice  Ve Švédsku vystřídalo 7 vlád, v Norsku 8 a ve Finsku 13.  socdem historický kompromis s agrárními stranami, moderního welfare state,  Finsku občanská válka (1918) – komunisti a extrémní nacionalistická hnutí

27 PARLAMENTNÍ SYSTÉM  Moderní problémy skandinávských parlamentních vlád  2 typy vládnoucích bloků, strana sociální demokracie ve spolupráci s některou z levicových stran, blok nesocialistických stran.  Typické pro Norsko, Švédsko a Dánsko, Finsko a Island koalice mezi bloky  Počty členů vlád: Dánsko má 24 členů, Švédsko 21, Norsko 19, Finsko 17,

28 LEGISLATIVNÍ MOC  a) Parlament jako poradní orgán panovníka  b) Parlament jako partner panovníka - určitá rovnováha  c) Převaha parlamentu v politickém systému (ne Finska a Island)  Profesionalizace parlamentní činnosti, profesionalizace poslanců a senátorů, přísná stranická disciplína, výklad obecné politické linie

29 LEGISLATIVNÍ MOC  Omezení poslaneckých mandátů  Separace moci: V Islandu prezident a soudci Nejvyššího soudu, v Norsku diplomaté a státní úředníci na vládních ministerstvech, ve Finsku soudci Nejvyššího soudu, ombudsman, vojáci v aktivní službě. V dánské ústavě je formulace, že poslancem nesmí být člověk "který je obecně považován jako nevhodný být členem Folketingu".

30 LEGISLATIVNÍ MOC  Odejmutí poslaneckého mandátu  V Dánsku, Finsku Švédsku a Islandu jen přesně vymezené případy.  V Norsku není možné odvolat poslance v žádném případě.  přestane být schopný pro výkon funkce (zdraví, státní služba, aj.), obvinění z těžkého zločinu, na vlastní žádost  Účast členů vlády  Účastní se jednání schůzí, vystupují, nesmí však hlasovat.

31 LEGISLATIVNÍ MOC  III. 4. PARLAMENTNÍ PROCEDURY  Zahájení jednání  - V Dánsku, Norsku a Švédsku je parlamentní jednání zahajováno v říjnu,  - Ve Finsku a na Islandu na začátku nového kalendářního roku.  Mimořádná zasedání  - Během léta mimořádné zasedání parlamentu, ve Švédsku, Norsku a Dánsku vláda, prezident na Islandu a ve Finsku, parlam. menšina v Dánsku a Švédsku.  Urychlení legislativního procesu  Časové zkrácení projednávání zákonů, rozdělením práce, specializací parlamentních klubů či zvláštních ad hoc komisí

32 LEGISLATIVNÍ MOC  III. 5. PARLAMENTNÍ VÝBORY  V Dánsku je 23 stálých výborů, ve Švédsku 16, v Norsku a Finsku 13.  Členové výborů jsou voleni podle proporčního systému.  parlamentní výbory odpovídají existujícím ministerstvům.  Jednání parlamentních klubů jsou uzavřené.

33 LEGISLATIVNÍ MOC  III. 6. LEGISLATIVNÍ PROCEDURY  Přijímaní zákonů - souhlas se zákonem ze strany panovníka (Dánsko, Norsko) či prezidenta (Finsko, Island),  při jejich odmítnutí parlament má konečné slovo.  legislativní činnosti především vláda předkládáním návrhů zákonů.  poslanci právo legislativní iniciativy, využíváno členy opozice.  V Norsku návrh zákonu od jednotlivců mimo parlament, zaštítěno poslance,

34 LEGISLATIVNÍ MOC  III. 8. PROCES SCHVALOVÁNÍ ZÁKONŮ  Metoda trojího čtení.  Ústavní zákony  ústavní zákony musí schválit dva za sebou následující parlamenty.  Ve Švédsku nový ústavní zákon 2 parlamenty, i na Islandu v Norsku, někdy poslanci v menšině před prvním schvalováním mohou vyvolat referendum.  Navíc se vyžaduje 2/3 většina obou parlamentů.  V Dánsku se změnou ústavy musí souhlasit vláda a minimálně 50% poslanců, potom volby a opět souhlas 50% poslanců, povinné referendum, kdy 50% obyvatel souhlas při minimální účasti 40% oprávněných voličů.  Finsku 2 hlasování ve 2 parlamentech na základě nových voleb, 1. hlasování 50%, u 2.hlasování 2/3 většina. 5/6 poslanců za urgentní, pro schválení 2/3 většina, aniž by se musel parlament rozpustit a vyhlásit nové volby.

35 LEGISLATIVNÍ MOC  Dánsko, Folketing, volební práh: 2%  Finsko Eduskunta, volební práh: 0%  Island Althing, volební práh: 0%  Norsko Storting, volební práh: 4%  Švédsko Riksdag, volební práh: 4%

36 POLITICKÉ STRANY  Obecná charakteristika  - politické strany na přelomu 19. a 20 století změnami, které souvisely  a) s rozšířením všeobecným volebního práva, b) s prohloubením parlamentní demokracie a c) s rozvojem stranického systému, vznik masových socdem stran.  Cleavages moderní skandinávské společnosti: (Stein Rokkan)  rozdíly mezi městy a venkovem, intenzifikace rozporů mezi sociálními skupinami na základě socio-ekon. rozporu, kulturní a náboženské rozpory  Hlavní vlivy na vzniky politických stran  Boj za politická práva a vznik odborového hnutí, vznik odborového hnutí a socdem stran, charakteristika socdem stran, SD vs.konzervativní strany, různorodé zájmy rurální spol., jazyk., nábož., kult. a mezinárodní okolnosti.

37 POLITICKÉ STRANY  - S. Rokkan stranický systém jako Five-Party systém, 5 relevantních stran.  Podle socio-ekonomického konfliktu: Dělnické hnutí  Reformní postup - sociální demokracie  Revoluční postup – komunistické strany  Nesocialistické hnutí (navíc působí konflikt měst a venkova)  Venkov - agrární strany  Město - liberální a konzervativní strany  Finsko (skandinávská výjimka)  Hlavní rozpor jazykový, kulturní – Finská strana za zrovnoprávnění Finů  Rozdělení Finské strany na tzv. Starofiny (spolupráce a postupná transformace) a Mladofiny (pasivní odpor)

38 Nesocialistické strany  Nesocialistické strany se rozpadají do tří základních skupin:  1.liberální  2.konzervativní  3.agrární strany  - díky marginalizaci skupina dalších nevýznamných nesocialistických stran: náboženské strany (většinou křesťanské), centristické a pokrokové strany.

39 Křesťanské strany  Nejúspěšnější křesťanskou stranou se stala norská KDS,  v 70., respektive v 90.letech se KDS i v Dánsku a Finsku, i ve Švédsku.  V Norsku KDS v roce  Ostatní KDS mnohem slabší a taktéž vznikaly mnohem později (Dánsko Křesťansko Lidová strana 1970, ve Finsku Křesťanská liga 1958, ve Švédsku Křesťanští demokraté 1964).  Do dánského parlamentu poprvé v 1973, ve Finsku 1970, Švédsku 1991.

40 SOCIALISTICKÉ STRANY  SOCIÁLNĚ-DEMOKRATICKÉ STRANY  A/ Dánsko - SDS 1871, 1959 se od Dánské KS oddělila levicová strana → Dánskou socialistickou lidovou stranu, později další menší frakce, jedna z těchto frakcí založila v roce 1967 Levicovou socialistickou stranu,  B/ Švédsko - Švédská SDS (1889) radikální, demokracie a účast na vládě.  C/ Norsko - Norská SDS- Norská strana práce (1887), radikální zlom po 1.světové válce, krajně levicové proudy a KI, rozštěpení strany, sloučení Norská Strana práce dominuje norskému stranickému systému.  D/ Finsko - Finská SDS (1899). Krize 1918, TB, po roce % hlasů.

41 Socialistické strany KOMUNISTICKÉ STRANY A/ Dánsko - Krajní levice v Dánsku marginální, 1959 oddělení Dánské socialistické lidové strany, proti pro-moskevské politice.  B/ Švédsko - okrajové postavení, pouze v severních oblastech ovládnutí sociálně demokratických organizací a silné pozice  C/ Norsko krajní levice zcela dominovala v sociálně demokratickém proudu, členem Kominterny, 1927 sjednocení norské levice, 1923 pro-moskevská KS, marginální vliv, určité posílení KS Norska v 90.letech, sjednocení ve volební koalici s bývalou levicovou frakcí Norské strany práce,  D/ Finsko - FKS (1918) ozbrojený boj, přechod do ilegality, legalizována po roce 1945, koalice levicových stran Demokratická liga finského lidu, v prvních volbách po roce 1945 téměř 25% všech hlasů, volební zisk hlasů kolem 20%.

42 Ostatní politické strany  Enviromentální strany  Finsko - Strana zelených v roce 1983 získala dva mandáty.  Švédská ekologická strana (1981) - omezení jaderné energie, 1988 zisk 5,5% hlasů, 20 poslaneckých mandátů, 1991 bez parlamentního zastoupení.  - Strany zelených v Dánsku a Norsku horší postavení, norská strana zelených v roce 1989 dosáhla jen 0,4%, dánská strana zelených (1983), nepřekročila 2%

43 Ostatní politické strany  Protestní strany  V 70.letech částečný průlomu ve stranickém systému  V Dánsku po volbách v roce 1973 (pětka jen 63% mandátů)  šest nových politických stran.  Pokroková strana, program snížení daní a státní byrokracie.  Centre Democratic Party, odpadlíci od socdem  Nespokojenost voličů s existujícím stranickým establishmentem  A/ oslabení spojení mezi stranami a voličstvem a důvěru v politiky  B/ PS nenabízely alternativy na různé problémy moderní společnosti, růst daní  C/ noví političtí vůdcové - využití televize pro své často populistické programy  D/ pro Dánsko je specifický 2% volební práh, umožňuje úspěch malých PS.

44 Ostatní politické strany  Extrémní pravicové strany  - Ve Finsku - v 2. desetiletí proti- komunistická strana, tzv. Lappo movement, Popular Movement for the Homeland, fašistickými tendencemi, pak zakázána. Fašistické a nacistické strany tradičně bez podpory.

45 VOLEBNÍ SYSTÉM  Obecná charakteristika  společný proporční volební systém,  v 19. Stol a v prvních desetiletích 20.století většinový systém v jednomandátových nebo vícemandátových volebních obvodech.  Většinový systém jen- 1 poslanec z ostrova Aland do finského parlamentu.  mandáty rozděleny do jednotlivých volebních obvodů či krajů.  počet mandátů v každém volebním okrsku je rozdělen mezi strany.  mandáty musí být přiděleny kandidátům stran na kandidátkách,  Proporční systém má řadu zvláštností a specifik.

46 VOLEBNÍ SYSTÉM  Jména jednotlivých národních parlamentů  Folketing(Dá) Eduskunta (Fi) Storting (No) Riksdag (Swe)  Počty poslanců se liší podle počtu obyvatel  Norsko: 4.41 mil -volí 165 (8 dodatečných mandátů) = 26,727 osob na 1 posl.  Dánsko: 5,32 mil - volí 179 (40 dodatečných mandátů) = 29,720 osob na 1 posl  Švédsko 8.9 mil.- volí 349 (39 dodatečných mandátů) = 25,501 osob na 1 posl  Finsko: činí 5.18 mil - volí 200 = 25,900 osob na 1 poslance nebo senátora  ČR: mil - volí 281 = 35,587 osob na 1 poslance nebo senátora  Tzv. dodatečné mandáty, zvýhodnit malé strany a odstranit disproporce

47 VOLEBNÍ SYSTÉM  Volební práh  ve Finsku žádný volební práh, v Dánsku je prakticky minimální 2%, v Norsku a Švédsku je 4%, v Dánsku, Švédsku a Norsku – dodat. mandáty.  Metoda přepočtu mandátů podle získaných hlasů  ve Finsku a Islandu čistý D´Hondt (celá čísla)  Dánsko, Švédsko a Norsko upravený Sainte-Laguë systém (lichá čísla, 1,4)  pro získání dodatečných mandátů další podmínky.  V Norsku tato strana musí v celostátním průměru překročit 4% hlasů,  ve Švédsku 4% nebo alespoň v jednom volebním kraji 12% hlasů,  v Dánsku musí vyhrát v 1 volebním obvodě jeden mandát a musí překročit v celostátním měřítku 2% anebo musí dosáhnout průměrného počtu hlasů ve dvou ze tří určených volebních krajků (Kodaň, ostrovy a Jutsko).

48 VOLEBNÍ SYSTÉM  Způsob rozdělení mandátů mezi kandidáty  politické strany dominantní úlohu při stanovení pořadí kandidátů,  existují výjimky, zejména v Norsku, Finsku a částečně i v Dánsku.  V Norsku a Finsku existují zákony, které určují nominaci kandidátů, v Norsku má tento zákon jen konzultační sílu.  prosazení zásady - členská základna má zásadní slovo v určení nominace, oslabit úlohu ÚV, přesto i dochází k nominaci kandidátů z centra  V Norsku může volič škrtat v seznamech a měnit prostřednictvím preferenčních hlasů pořadí kandidátů, neměly větší vliv na změny kandidátů.  Podobně od roku 1994 ve Švédsku.

49 VOLEBNÍ SYSTÉM  Ve Finsku největší možnost ovlivnit výběr kandidátů, hovoří se o individuálních volbách a ne stranických, Na lístku prázdná okénka a voliči vpisují čísla kandidátů, která volně přístupná ve volebních místnostech.  Jako první se počítají hlasy pro stranu a rozdělí se počet mandátů.  Teprve potom se zjišťuje počet hlasů pro jednotlivé kandidáty.  Personální změny ve FI parlamentu, 1983 se vyměnilo 76 poslanců.  V DA komplikovaný systém, strany se rozhodují mezi 2 typy voleb. seznamů  Obecně volební lístek obsahuje jména politických stran a jejich kandidátů.  Jeden typ obsahuje jména seřazená abecedně, preferenční hlasy  Druhý typ je nominační, strana jedno jméno vytiskne tučně, kandidát získává všechny hlasy ve volebním okrsku, určeny pro politické strany

50 Počet volebních okrsků  čím větší počet volebních okrsků, tím je horší šance pro malé strany  Švédsko má nejnevýhodnější systém.  Norsko: obyvatel 4.41 mil - 19 volebních okrsků = 232,000 obyvatel/okrsek  Dánsko: obyvatel 5,32 mil - 7 volebních okrsků = 760,000/okrsek  Švédsko: obyvatel 8.9 mil.- 29 volebních okrsků = 306,000 osob/okrsek  Finsko: obyvatel činí 5.18 mil - 15 volebních okrsků = 345,000 osob/okrsek  Česká republika: obyvatel mil - 8 volebních okrsků = 1,250,000 osob na jeden okrsek, 14 volebních okrsků = 714,000 osob na jeden okrsek  Věk - postupně snižována věková hranice, konec 60.let, věková hranice 18 let.  Délka volebního období Švédska – 3/4 roky, ostatních země čtyřleté období

51 Prezidentské volby ve Finsku a na Islandu  Island - přímé volby na období 4 let, kandidát podpisů voličů, zvolen jednoduchou většinou v prvním kole. V roce 1988 Vigdís Innbogadortir zvolena většinou 92.7%, volba osobnosti, odvolat 3/4 poslanců, národním referendem.  Finsko - šest let, původně nepřímá volba, původně voliči vybrali voličské kolegium, až 301 volitelů. Kandidáty na elektory vybíraly politické strany, Elektoři zvolili prezidenta v tajných volbách, První kolo, potřeba 50% hlasů ze všech volitelů, Druhé kolo absolutní většinu, tzn. 50% hlasů přítomných volitelů, Třetí kolo mezi dvěma kandidáty, nejvíce hlasů v 2. kole (do roku 1988). Po roce 1988 přímé volby bez volitelů. Kandidát získá absolutní většinu všech hlasujících, je okamžitě zvolen. Jinak druhé kolo ve volitelském kolegiu, což se např. stalo i v roce Prezident Koivisto zisk 47,8%, zvolen až v 2. kole volitelského kolegia. Další změna v roce 1994, odstraněno volitelské kolegium, nový systém volby prezidenta, do druhého kola po třech týdnech postoupili dva kandidáti


Stáhnout ppt "SKANDINÁVIE Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.. Vývoj politického systému  Obecná charakteristika  Švédsko, Dánsko, Norsko – konstitučními monarchiemi."

Podobné prezentace


Reklamy Google