Filosofie a kultura II. Filosofická propedeutika.

Prezentace na téma: "Filosofie a kultura II. Filosofická propedeutika."— Transkript prezentace:

1 Filosofie a kultura II. Filosofická propedeutika

2 2 Složky filosofické propedeutiky  Psychologie  Logika  Sociologie

3 3 Psychologie  Nauka o jevech duševních (Sám pojem „duše“ je problémem, protože přísně materialisticky vzato tento fenomén reálně neexistuje a patří do oblasti náboženství. Lze tedy duši chápat jako „pomysl“,zahrnující v sobě duševní složku člověka (což je tautologie)

4 4 Metody psychologického zkoumání  Sebezkoumání (vyhodnocování svých vlastních myšlenkových pochodů)  Pozorování – psychologické pozorování a vyhodnocování jednání lidských subjektů  Pokus – lze jím zkoumat pouze některé duševní pochody

5 5 Základní pojmy a funkce  Vnímání  Poznatky a jejich uchovávání  Rozum a myšlení  Inteligence  Fantazie  Emotivita  Moudrost

6 6 Vnímání  Převod smyslových podnětů do duševního dění.  Obvykle několika smysly současně  Jde o aktivní proces, smyslové vjemy jsou již zde dotvářeny (člověk vidí jen to co zná, případně vidí pouze to, co chce vidět)  Šablony a smyslové klamy

7 7 Nespolehlivost smyslů  Optické klamy

8 8

9 9 Uchovávání vjemů a poznatků  Vjemy a poznatky se uchovávají v paměti ve formě, kterou obvykle nazýváme představa  Paměť je selektivní a není řízena vůlí  Představy vzniklé z vjemů prodělávají časem další proměny  Člověk může mít i představy věcí, které neprošly smysly

10 10

11 11

12 12 Jedna možnost kultivace mysli  Udělat si pořádek ve svém vlastním „představinci“ a sám u svých vlastních představ být schopen posoudit zda jsou jasné, mlhavé či konfusní.  Vyvodit z kvality představ používaných v myšlení příslušné závěry

13 13

14 14 Běžný plevel  Na nikoho se neohlížej  Drž se jen faktů  Co můžeš urvat, urvi  Co není možno změřit, to neexistuje  Co se tě bezprostředně netýká, to se tě netýká

15 15 Monokultura

16 16 Monokulturní pustina  Je zbytečné se učit nějaké neužitečné discipliny

17 17 Monokultura a poušť

18 18 Důstojné kulturní řešení

19 19 Myšlení  Myšlení se liší od vzpomínání  Je to nejsložitější a nejvyspělejší jev v duševním životě, kdy jsou nalézány nové vztahy mezi představami  Samostatné myšlení je namáhavé, někdy riskantní, obvykle je to luxus  Oblasti, vyjmuté z kompetence rozumu

20 20 Luxus a nebezpečí  Nerozuzmíš-li tomu, čemu ostatní dle svého mínění rozumějí, začínáš myslet. Fr. Vymazal  Sapere aude – odvaž se být moudrým, odvaž se myslet!  Profese, ve kterých je samostatné myšlení nežádoucí (případně riskantní)

21 21 Problém zpracování cizích myšlenek  Myšlenky (originální seřazení představ) se předávají obvykle slovy  Transfer danou myšlenku vždy poznamená a změní (způsobeno zasazením do jiného kontextu)  Změna může být tak citelná, že myšlenka ztratí svou původní podstatu

22 22 Zacházení s myšlenkami  Při transferu myšlenky z jednoho systému do druhého je obvykle zasazena do jiného kontextu a dostane nový obor  Konflikt nové role a obsahu.  Jak to může dopadnout.

23 23 Proces učení  Proces učení v sobě obsahuje i osvojování si cizích myšlenek  Přemíra tohoto cizího materiálu je schopna paralyzovat schopnost vlastního myšlení a tím i soudnost  Soudnost je schopnost rozeznat meze platnosti jednotlivých myšlenek (problém indoktrinace)

24 24 Rozum  Mohutnost, zakládající schopnost myslet a tvořit pojmy  Od pojmu rozum (ratio) pochází i pojem racionalita.  Racionalita i rozum představují fenomény, které nelze jednoznačně definovat  Rozum a rozumnost

25 25 Inteligence  Schopnost vnímat vztahy mezi jevy a představami (inter-legere)  Schopnost kombinací, spojujících rozum a obraznost  Je měřitelná (přesněji řečeno: existují exaktní metody, o nichž se soudí, že jsou schopny ji změřit)

26 26 Praktické oblasti uplatnění inteligence  Schopnost rozeznat podstatu a účel neznámého přístroje  Schopnost postihnout hlavní myšlenku nějakého díla  Schopnost nalézt vadu předloženého důkazu  Inteligence sociální – schopnost orientovat se v mezilidských vztazích a nalézat adekvátní postoje

27 27

28 28 Závady Přepona není přímkou - Délka úseček neodpovídá jejich poloze v trojúhelníku

29 29 Omyl nebo mystifikace?  1. závada: tg a ´= 0,375, tg b = 0,4  Vezmeme-li jako směrodatné a = 8, pak b = 3,0769224, pokud b = 3, a= 7,8  a´ = 5, b´= 1,9230765 b´= 2,a´= 5,2  Plocha DECF  může být 3,0769224 x 5,2 = 15,999996 nebo 14,99996

30 30 Zvláštní a nutný efekt inteligence  Inteligence znamená schopnost v mysli podržet současně dva odlišné názory, a to bez poruchy její funkce  Řecká tragedie, jin a jang

31 31 Fantazie, obraznost  Schopnost vytvářet představy, nemající oporu v realitě.  Problém v tom, že člověk ne vždy rozlišuje virtuální produkty fantazie od reality  Důsledek – lze se bát strašidel, která si člověk sám vyfantazíroval

32 32 Emotivita - cit  Obtížně definovatelný průvodce každé duševní činnosti  Obvykle bývá mylně považován za produkt racionality  Podstatně mění způsob vnímání  Systémy založené na kultivované emotivitě  Pravda leží mezi srdcem a rozumem

33 33 Chemie duševních procesů  Endogenní morfiny (endorfiny) a jejich pravděpodobná role v duševním dění  Rozdílné povahy, rozdílné reakce

34 34 Shrnutí – základní aktéři duševních procesů  Senzualita – smyslové vnímání  Racionalita – rozumové (logické) zpracování  Emotivita – citová složka obou procesů

35 35 Další významné mohutnosti  Zkušenost, empirie – spoléhá na poznatky, získané ze smyslového poznání. Empirismus se považuje za kompetentní pro všechno, co je vnímáno smysly  Intuice – pochopení určité skutečnosti, nezaložené na žádném z předcházejících principů. Na intuici založený směr předpokládá, že je tak například možno rozlišit dobro a zlo

36 36 Další důležitý fenomén  Vůle – chtění, snaha. Představou řízené usilování o dosažení něčeho, co je vyhodnoceno jako potřebné nebo žádoucí  Poruchy vůle – nedostatek vůle, opakem voluntarismus – „Co chci, to dokáži!“

37 37 Základní filosofický problém  Žádná z uvedených mohutností nemá dostatečnou schopnost organizovat jejich vzájemnou součinnost.  I proto bývají doplněny dalším prvkem, autoritativním „zjevením“,které tuto koordinaci obstarává. Je to ovšem prvek zcela cizí

38 38 Moudrost -- SOFIA  Princip, schopný koordinovat všechny zúčastněné složky  Základ pojmu FILOSOFIE - láska k moudrosti  Mohutnost nejvyšší, ne neprávem považovaná za inspirovanou (tedy součást „zjevení“)  Spojena s pokorou a úctou k nedokazatelným postulátům (postoje ne příliš populární a vyhledávané)

39 39 Co filosofie není  Dogmatická filosofie (předkládající a rozpracovávající autoritativní koncepce světa) je spíše vírou  Mnohoučenost – hromadění vědomostí a informací bez soustavy a hierarchie  Selský rozum – většinou spočívá ve zjednodušení, které může být řešením, nikoliv však programem a koncepcí

40 40 Problém novověké filosofie  Odmítnutím všech forem zjevené pravdy jako organizujícího principu mělo být dosaženo nového zajištěného nástroje v podobě exaktní vědy, tato očekávání však věda nenaplnila a naplnit patrně nemohla a ani nemůže. Věda je součástí datových souborů, nemá programový potenciál.

41 41 Citát:  Lidé litují člověka, který přišel o rozum. Mně připadá lítosti mnohem více hoden člověk, kterému naopak právě jenom ten rozum zůstal. Georg Christoph Lichtenberg

42 42

43 43 Mýtopoetické myšlení zcela nezvyklý způsob existence informace Mýtus, pohádka, přísloví základní pilíře lidské kultury

44 44 Mýtopoetické myšlení  Informace není založena v „doslovnosti“  Vytváří součásti programu, kterým člověk vyhodnocuje skutečnosti, se kterými se setkává  Informaci je nutno z textu „vyložit“  Vůz a náklad

45 45 Poučení z pohádek ….  Pravděpodobně produktivní a efektivní metoda chápání „zla“  Alternativa k rozšířenému manichejství  Srovnání obou systémů

46 46 Bible  K výkladu je nezbytný historický kontext dějin etnika, v jehož prostředí tento soubor písemností vznikl  Úskalí fundamentalismu a doslovného čtení

47 47

48 48

49 49 Nejstručnější nástin dějin judaismu  1200 př.n.l. pronikání Hebrejů do Kanaanu  1205 - vznik státu, král Saul  933- rozdělení na severní a jižní království  722 - pád Samaří /Assyrie/  587 - dobytí Jeruzaléma  - babylonské zajetí  538 - Kýrův edikt, návrat

50 50 Myšlenka na závěr:  Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet Kazatel 11,4