Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Pedagog v distančním vzdělávání

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Pedagog v distančním vzdělávání"— Transkript prezentace:

1 Pedagog v distančním vzdělávání
Cyklus: Distanční vzdělávání profesionálně Seminář č. 3 Lektor: Mgr. Monika Všetulová, Olomouc,

2 Program semináře ORIENTAČNÍ ČASOVÝ PLÁN OBSAH SEMINÁŘE
13.00 – hod.  1. část 13.45 – hod.  přestávka 14.00 – hod.  2. část 14.45 – hod.  přestávka 15.00 – hod.  3. část OBSAH SEMINÁŘE Role a kompetence pedagoga v DiV Účastník DiV Úkoly tutora Tutorské prostředí v LMS

3 Cíl semináře HLAVNÍ CÍL
Seznámit účastníky s teoretickými i praktickými aspekty práce učitele v distanční formě výuky. DÍLČÍ CÍLE 1. část vysvětlit roli učitele v DiV, objasnit termín tutor, uvést klíčové kompetence učitele v DiV, charakterizovat postavení studujícího v DiV. 2. část vyjmenovat hlavní úkoly učitele v DiV, aplikovat zásady práce tutora při psaní hodnocení úkolu, řešit konfliktní situaci se studujícím v souladu s metodikou DiV. 3. část popsat tutorské prostředí v LMS. Nejprve si ale shrneme klíčová fakta o DiV a hned poté se přesuneme do role studenta.

4 Role učitele - proměny Posun ve výukovém stylu Využití technologií
Studující = aktivní spolutvůrce výuky Učitel = usnadňuje učení Metody = konstruktivní, aktivizující Výběr metod v souladu s potřebami a možnostmi studujících Využití technologií ztráta dominantního postavení ve prospěch specialistů přínos = urychlování a umocňování výukových procesů závisí na znalostech, schopnostech, umění a citu učitelů hrozí posílení nevhodných výukových postupů

5 Klasický  moderní výukový styl
Autoritativní Předávání „hotového“ Závazný předem určený program Lektor  expert Účastník  objekt Úvod  prezentace programu a pravidel lektora Výklad Závěr  hodnocení školení lektorem Lektor poskytuje hotové poznatky Participativní Objevování nového Pružnost programu (obsah/metody/techniky) Trenér  facilitátor Účastník  subjekt Úvod  debata o programu a pravidlech dle potřeb a možností účastníků Facilitace Závěr  společná kritická sebereflexe Trenér „učí se učit“, rozvíjet, kultivovat Účastník = pasivní příjemce informací / aktivní spolutvůrce tréninku Barták, J. Základní kniha lektora/trenéra. Praha : Votobia 2003, s. 213.

6 Instruktivní  konstruktivní přístup
Tradiční instruktivní přístup Pokrokový konstruktivní přístup činnost orientovaná na učitele samostatná práce řízená výuka postup stejnou cestou pevné osnovy a standardy cílem konkrétní znalosti drilování izolovaný, umělý obsah učiva předměty odděleny hodiny odděleny žáci rozděleni podle věku převládá pasivní přístup testování a známkování učitel nejvyšší autoritou kázeň nejvyšší ctností škola uzavřená okolí nepříznivé vlivy minimalizovány činnost orientovaná na studenta týmová spolupráce projektová výuka postup odlišnými cestami tématický učební plán kritické myšlení, samostatné rozhodování chápání na základě asociací učivo reálné spojené souvislostmi předměty spojeny tématy hodiny spojeny tématy dělení podle schopností a zájmů převládá aktivní přístup slovní hodnocení učitel pomocníkem a průvodcem zájem o věc nejvyšší ctností škola otevřená nejen okolí riziko nežádoucích vlivů (např. internet) Snad není příliš třeba se znovu vracet k tomu, jakou roli v současném vývoji hrají technologie a internet. Kromě nezbytného nástroje potřebného k získání i zpracování informací právě internet je tím prostředkem, který spojuje dění ve třídě s blízkým i vzdáleným okolím. To on umožňuje zapojit do školních aktivit experty, politiky, rodiče, tedy vlastně celou společnost. Dovoluje některé výukové aktivity přenést mimo vyučovací hodiny a dokonce i mimo školní budovu. Takto pomáhá bořit onu zkostnatělou představu o vyučování v podobě oddělených tříd, oddělených předmětů a oddělených, tj. nespolupracujících, učitelů. Na všeobecné změny výukových metod bychom nemohli ani pomyslet, kdyby různé snahy o konstruktivní pojetí výuky neexistovaly již v minulosti. Dá se vlastně říci, že metody odpovídající duchu tohoto "pokrokového" přístupu se v některých školách opakovaně vyskytují již od starověku. V době nedávno minulé byly tyto metody ověřovány převážně různými experimentálními proudy a tzv. alternativními školami. Z historických důvodů spojených s reformačním náboženským hnutím bylo toto pojetí vždy o poznání více uplatňováno v severských a anglicky mluvících zemích. Nedostatky ve školství nemohou být vyřešeny technologiemi. Jakékoli množství počítačů situaci nezlepší … Můžeme uložit všechny vědomosti na CD-ROMy. Můžeme dát WWW server na každou školu - nic z toho není špatné. Špatné je to až v tom okamžiku, když si začneme myslet, že jsme udělali něco pro vyřešení problémů se vzděláváním.Steven Jobs (poč. odborník, spoluzakladatel firmy Apple), Wired magazine, 1996Aby mohla být změna výukových postupů úspěšná, je nutno přijmout celou řadu opatření. Přestože se většina evropských států snaží realizovat tzv. akční plány zavádějící technologií do školství, nelze si nevšimnout, že se často potýkají s nezanedbatelným množstvím problémů. Relativně nejsnazší je natáhnout dráty s internetem do škol a dodat tam počítače. Větším problémem je vzdělávání učitelů. To se velmi často omezuje na technické znalosti typu European Computer Driving License (ECDL) a nechává vlastní způsob výukové aplikace na učitelích samotných. Učitelé přitom velmi často nemají o práci s počítači zájem. Jsou pro ně stále čímsi novým a nepříjemným. Největší a nejčastější chybou, které se při zavádění technologií do škol některé státy dopouštějí, je to, že zároveň nepřizpůsobují obsah učiva. Pokud se totiž, a tak tomu dosud je i v ČR, zavedou počítače do škol a třeba i naučí učitelé základům práce s nimi, nebude tato reforma příliš úspěšná, nedojde-li zároveň k oficiální úpravě osnov v duchu pokrokového konstruktivního přístupu. Jinak budou učitelé i nadále nuceni provádět aktivity podobné v tomto materiálu popisovaným výukovým projektům pouze jako něco navíc mimo běžné vyučovací hodiny. A to si řada učitelů i žáků rozmyslí. V takové situaci nelze očekávat, že by se do podobných aktivit pouštěl někdo jiný než inovátoři, tj. maximálně 2.5% všech učitelů.

7 Role učitele - význam Účinnost učení + přijatelnost nových učebních forem ovlivňuje: výukový program rámcové organizační podmínky individuální předpoklady k učení osobní poradenství podpora studijního úsilí účastníků Nová role učitele poskytování osobního poradenství a podpora studijního úsilí účastníků učitel = poradce při učení a moderátor učebního procesu hlavním zdrojem informací v DiV jsou multimediální studijní materiály a pomůcky

8 Role pedagoga v DiV – 4 dimenze
TECHNICKÁ (podmínky pro studenty, vlastní znalost) MANAŽERSKÁ (plánování, organizace, administrace) PEDAGOGICKÁ (dodržování didaktických zásad) SOCIÁLNÍ (kooperativní studijní prostředí) K tomu, aby byl tutor schopen výše uvedené činnosti kvalitně vykonávat, je nezbytné, aby byl důkladně připraven zastávat následující role (Berge, Z. L., 1995; Eger, 2002; Telnarová, 2003; Vejvodová, 2003): technickou: Tutor musí svým studentům zajistit takové podmínky, aby byli schopni efektivně pracovat s [LA1]použitou technologií a mohli se soustředit na vlastní studium. Tento požadavek však vychází z předpokladu, že tutor sám zná výukový software do té míry, že dokáže studujícím v případě jednodušších potíží poskytnout účinnou pomoc. Komplikovanější technologické problémy předává na technickou podporu a správce serverů, případně na studijní oddělení vzdělávací instituce (Fojtík, 2003). Použitá technologie by měla být praktická, nenáročná na použití, uživatelsky přívětivá a se snadnou navigací. Studujícího je třeba před začátkem studia v kurzu naučit nejen jak pracovat se softwarem, ale i jak se učit v on-line prostředí. Měl by pochopit rozdílnou roli tutora (instruktora) a aktivně se zapojit do výukového procesu. „Otázkou tedy není [MV2]technologie sama, nýbrž jak ji využijeme ve stavbě a zprostředkování kurzů“ (Eger, 2002). manažerskou: Tutor musí být schopným manažerem, který ví, jak plánovat a organizovat kurz, vést administrativní agendu studujících v kurzu a vypracovat studijní statistiky. V komunikaci se studenty by měl uplatňovat spíše demokratický styl řízení a poskytovat jim podněty k tomu, aby případné nedostatky odstranili ve svém vlastním zájmu. pedagogickou: Tutor musí být dobrým pedagogem! Musí vědět jak integrovat životní zkušenosti, komunikaci, profesionalitu i obsah do vzdělávací reality a personalizovat své pokyny tak, aby odpovídaly individuálním potřebám účastníků. Měl by být schopen předávat přiměřené znalosti a efektivními nástroji podporovat jejich studium. sociální: Tutor by měl být schopen vytvořit takové studijní prostředí, které bude studenty podporovat a [MV3]povzbuzovat ke vzájemné spolupráci v průběhu učení. Nastolení spolupráce vede u studujících k osvojení hlubších znalostí prostřednictvím vytvoření společných cílů, společného bádání a společného procesu pochopení. Pokud vzájemnou kooperaci neposilujeme, zmenší se účast na on-line kurzu a vytratí se dialog mezi studenty a tutorem. Proto je třeba, aby tutor opustil roli autority a stal se rovnoprávným hráčem ve studijním on-line procesu.  [LA1]Studenty nevyučuje technologie, ale efektivní učitelé (Eger, 2002).  [MV2]Úspěch vzdělávacích technologií je posuzován podle toho, jak dobře jsou schopny napodobit to, co dělá dobrý učitel. (R. E. Clark, 1985)  [MV3]Studenti a tutoři se potřebují společně dostat na pískoviště a prozkoumávají nejen obsah kurzu, ale i jaké je to studovat v on-line prostředí. Je to nová oblast pro nás pro všechny - potřebujeme si v ní hrát společně. (Eger, 2002)

9 TUTOR Vysokoškolský pedagogický pracovník, který řídí individuálně nebo v malé skupině přípravu studentů, často v průběhu celého ročníku nebo celého studia (především v britském vysokoškolském systému). (Palán, 1997, s. 118) Poradce, pomocník studenta, konzultant v distančním vzdělávání, který pracuje individuálně se studentem, orientuje jeho studijní cestu, je k dispozici jako konzultant, vyhodnocuje písemné projevy studenta, kontrolní a zkušební otázky, hodnotí jeho úspěšnost, pomáhá při přípravě na zkoušku, poskytuje studentovi zpětnou vazbu v mnoha významech, motivuje jej k dalšímu studiu. Poskytuje zpětnou vazbu i zpracovatelům studijních materiálů. Pojem je často nahrazován pojmem konzultant nebo školitel, přestože obsahově nejsou zcela synonymní. (Palán, 1997, s. 118) Specifický termín, užívaný k odlišení od pojmu učitel či lektor. Je to metodický zprostředkovatel studia a hodnotitel výsledků. Jeho povinnosti jsou následující: pomoc při výběru kurzu, pomoc při řešení studijních problémů, konzultace týkající se obsahu kurzu, opravy a hodnocení testů, celkové hodnocení výsledků studia, písemná hlášení o průběhu a výsledcích tutoriálů, shromažďování a zpracování námětů a připomínek studujících. (Barešová, 2003, s. 148) Tutor je metodický zprostředkovatel distančního studia a hodnotitel průběžných výsledků. Je v nejbližším kontaktu se studujícím a má charakteristické a přesně definované povinnosti. Speciální termín přejatý z angličtiny. Umožňuje odlišit specifiku pedagogického pracovníka v distančním studiu od klasického učitele v prezenčním studiu. (Zlámalová, 2002, s. 6)

10 Kompetence vzdělavatele (Bočková)
Odbornost. Zahrnuje široké a hluboké vědomosti, dovednosti a vlastní zkušenosti z daného oboru a erudici i v mezioborovém přístupu. Pedagogické (andragogické) dovednosti. Umožňují efektivně řídit a ovlivňovat učební procesy dospělých účastníků. Osobní vlastnosti vzdělavatele dospělých (např. odpovědnost, tvořivá iniciativa a činorodost, kritičnost a sebekritičnost, čestnost a smysl pro spravedlnost, snášenlivost a zásadovost, důvěra k jednotlivcům a ke skupině, duševní vyrovnanost a sebeovládání). Komunikativní dovednosti, vyjadřovací schopnosti.

11 Kompetence lektora (Barták)
Odborná připravenost. Zkušenosti. Praxe. Pedagogické schopnosti/dovednosti ve VD. Schopnost veřejně vystupovat. Schopnost řídit interaktivní vzdělávací formy. Metodická způsobilost. Adaptabilita (přizpůsobivost i otevřenost). Pozitivní přístup, aktivita, iniciativa, kolegialita. Osobnostní kvality (např. analytická schopnost).

12 Kompetence TUTORA ODBORNÁ základ autority a hodnověrnosti tutora
MEDIÁLNÍ zahrnuje technické kompetence + vlastní zkušenosti s učením se pomocí počítačové sítě + dovednost komunikovat s novými médii METODICKO-DIDAKTICKÁ zahrnuje kvalitní přípravu on-line kurzu + aktivní zapojení účastníků kurzu na základě omezené komunikace a redukované zpětné vazby. Zpravodaj - Odborné vzdělávání v zahraničí, 2004, č. 2

13 Studující v DiV Účastník distančního studia, který je schopný přijmout plnou odpovědnost za své vzdělávání. PŘEDPOKLADY ÚSPĚCHU: Dostatečná motivace Disciplinovanost Samostatná organizace studia Technické kompetence ÚSKALÍ: Nízká úroveň podpory Nedostatek bezprostřední zpětné vazby Nedostatek času na studium Krátká, periodická studijní období Abychom mohli dostatečně pochopit roli pedagoga v DiV, musíme si nejprve na vlastní kůži prožít roli studujícího. Předpokládám, že všichni v této místnosti pracujete na svém sebevzdělávání. V této chvíli nezáleží ani tak na obsahu vzdělávacích aktivit, kterých se účastníte v roli studenta, jako spíše na faktu, že na úkor svého volného času pracujete na své odbornosti. Podíváme-li se na sebe navzájem zjistíme, že zde sedí lidé různého věku, úrovně znalostí, předchozích zkušeností, motivací ke studiu a stylu učení. Tato různorodost vyžaduje od distančních aktivit možnost individuálního přístupu ke studujícím, což samozřejmě klade zvýšené nároky na pedagoga resp. tutora. Tutor si musí být všech těchto aspektů vědom a měl by je reflektovat ve své práci. K tomu, aby distanční studium proběhlo úspěšně, je ale potřeba nejen kompetentní tutor, ale i další aspekty, které má v rukou studující. Studující musí v první řadě dostatečně znát své možnosti, měl by mít silnou motivaci, dostatečnou vytrvalost a schopnost organizace studia, určité technické kompetence a technické zázemí. Před zahájením studia si musí odpovědět na otázky: Kdy mohu studovat? (doba studia) Kde mohu studovat? (studijní prostředí) Jak mohu studovat? (techniky studia) Proč chci studovat? (motivace)

14 Studující: charakteristika
Dospělá, silně motivovaná a vyzrálá osobnost. Delší dobu nestudoval, není si jistý v tom, jak se samostatně učit. Zpravidla studuje při zaměstnání a pečuje o rodinu. Zná cíl svého vzdělávání (získání nových zkušeností, práce, uspokojení osobního zájmu). Příležitosti i rizika: studium kdekoliv, kdykoliv, dle vlastního tempa. Distanční výuka musí studující aktivizovat, vést ke spolupráci, reagovat na jejich potřeby a životní styl a musí být vytvořena erudovaným specialistou na danou problematiku.

15 Jak aktivizovat studenty?
zábava + motivace rozmanitost aktivit podněcování sociální interakce možnost volby stálá pozitivní zpětná vazba úkoly vyžadující tvůrčí myšlení přiměřeně náročné aktivity + uznání Motivační faktory on-line kurzu aktivita studenta - fyzická i duševní; je důležitou součástí učebního procesu; podstatným aspektem je interaktivita; zábava – neodmyslitelně spojená s motivací; variantnost – rozmanité činnosti, úkoly, texty, multimediální prvky...; sociální interakce – diskuse, týmová práce, kontakt mezi tutorem a studentem, kontakt mezi studenty navzájem; volba – z širší nabídky rozmanitých aktivit si student může sám volit; zpětná vazba – stálá pozitivní zpětná vazba; důležité tipy na řešení úkolů, návrhy na zlepšení dovedností, předcházení chybám, povzbuzování, testy a autotesty; výzva – úkoly založené na tvořivém myšlení; uznání – pokrok ve studiu musí být dosažitelný, úkoly, cvičení, testy i autotesty přiměřeně náročné pro studenty kurzu.

16 Úkoly tutora při učení online
Informovat a zprostředkovávat znalosti. Týká se především krátkých kompaktních školení a těch fází kurzu, které se nejvíce podobají frontální výuce v prezenčních kurzech. Motivovat studující. Intenzita a charakter motivace závisí na délce kurzu. V kratších vzdělávacích akcích se musí tutor zaměřit především na zvýšení připravenosti účastníka k aktivní spolupráci. U delších kurzů je nezbytné, aby tutor maximálně motivoval účastníky kurzů k samoučení. Podporovat studující v organizačních a technických otázkách spjatých se studiem. Tento úkol je důležitý především na začátku kurzu, protože je třeba u studujících odstranit případné zábrany vůči novým médiím a poskytnout jim podporu na pracovišti. Kurzů se může případně účastnit i technický odborník, který řeší eventuální technické problémy (Zpravodaj, 2004, č. 2)

17 Základní úkoly tutora CDV UP
KORESPONDENČNÍ ÚKOLY (zadávání a hodnocení) STUDIJNÍ VÝSLEDKY (sdělování studujícím) DOTAZY (zodpovídání) TUTORIÁLY (vedení a hodnocení) POMOC

18 Tutoriál Většinou nepovinná prezenční setkání studujících a tutora.
FUNKCE = usnadnění určité části studia NÁPLŇ diskuse mezi studujícími navzájem i mezi nimi a tutorem, srovnání vlastních výkonů a výsledků s výkony a výsledky ostatních účastníků studia, objasnění výsledků hodnocení samostatných prací studujících a tutorova komentáře, poskytnutí informací o literatuře a dalších zdrojích nad rámec základních požadavků, předání studijních materiálů, předání samostatných prací tutorovi k hodnocení nebo častěji jejich konceptů, skupinové řešení problémů, osvojování sociálně interaktivních dovedností,  laboratorní nebo dílenské práce (ve speciálních učebnách), obsluha počítačů a online studium speciálních programů (projektů popř. jejich tvorbě).

19 ZPRACUJTE HODNOCENÍ ÚKOLU K MODULU TUTOR
písemné slovní hodnocení podrobný komentář tutora hodnocení úkolů na tutoriálu by mělo být zcela anonymní! Základní principy hodnocení úkolů zdůraznění předností splněného úkolu, komentář ke zpracování úkolu s informací, zda byl úkol splněn bez připomínek, nebo zda je zapotřebí něco předělat/doplnit. ÚKOL PRO VÁS: ZPRACUJTE HODNOCENÍ ÚKOLU K MODULU TUTOR Zadání úkolu: Vytvořte TABULKU a v ní porovnejte roli pedagoga v prezenčním studiu a tutora. Pokuste se vystihnout nejmarkantnější rozdíly i společné rysy jejich práce.

20 Příručka pro tutory vysvětlení základních pojmů
pravidla komunikace se studenty povinnosti a práva tutora, studujících a realizátora charakteristika kurzu personální zabezpečení kurzu, organizace práce tutora vedení studijní agendy

21 Případová studie č. 1 Ještě než se dostanu k vlastnímu řešení, chtěla bych napsat několik poznámek, které i trochu osvětlují, proč úkol posílám později: úkol se mi zdá velice těžký a dlouho jsem přemýšlela, jak jej vlastně zpracuji a nevěděla jsem, jak do toho (v některých momentech jsem měla dokonce dojem, že tento článek přepracovat kvalitně do podoby studijního textu do DiV je nemožné) při všem tomto přemýšlení se mi zdál tento úkol velice pracný a tak časově náročný, že je téměř nemožné tento úkol splnit v předpokládané kvalitě - myslím tím z mé strany - snad ani nejde „pro převedení textu do distanční podoby použít všechny vhodné prostředky uvedené ve studijním materiálu“ dlouho jsem bádala nad formou, kterou tento úkol zpracuji - nejde přece vše opisovat a přepisovat do podoby studijního textu, volila jsem proto pouze příklady, poslední prozaický důvod jsem si nechala na závěr - v úterý jsem dělala důležitou zkoušku v doktorandském studiu a ta byla přednější. Návrh na řešení případu Sdělte studujícímu, že vypracování úkolu není nemožné. Důkazem jsou např. vypracované a schválené úkoly jeho kolegů. Můžete se studujícím souhlasit, že jde o úkol časově náročný a pracný, což je dáno charakterem disciplíny. Vypracování úkolu může studujícímu přinést cenné praktické poznatky, které by prostřednictvím jiného úkolu nezískal. Doporučte studujícímu, aby se zaměřil na podstatné informace v textu. Distanční text musí být srozumitelný, čtivý a aktivizující. Pokud studujícímu nevyhovuje časový harmonogram studia, nabídněte mu pomoc při sestavování individuálního studijního plánu. Dále studujícího upozorněte na to, že podobným problémům při studiu může předejít tím, že bude se svými tutory případně kolegy o dané situaci komunikovat. Pokud svému tutorovi včas sdělí, že má nějaké potíže, lze vše velmi snadno napravit. Tutor nemá takové prostředky, aby bez iniciativy studujícího zjistil, že má nějaké potíže. Vybídněte studujícího k tomu, aby navrhl takové řešení dané situace, které by mu nejvíce vyhovovalo.

22 Případová studie č. 2 Vážený pane,
velice se Vám omlouvám, že posílám vypracovaný korespondenční úkol s několikadenním zpožděním. Jako základní důvod na svoji omluvu uvádím, že jsem neznal znění úkolu. Všechny tři předchozí úkoly jsem dostal mailem na svoji elektronickou adresu, takže jsem automaticky předpokládal, že i další úkol dostanu stejným způsobem. Bohužel jsem netušil, že dojde ke změně ve způsobu komunikace se studenty, aniž by to někdo oznámil. Od Vás jsem pak obdržel pouze dnešní "výhrůžný" dopis. Věřte mi však, že jsem se pídil po zadání úkolu ze všech předchozích úkolů nejvíc, takže jeho zadání jsem dostal od kolegů již v pátek. Má snaha sehnat tento úkol co nejdříve byla dána tématem, které je pro mně neskutečně obtížné. V průvodním dopise píšete, že máme 6 hodin na prostudování textu. Za 6 hodin jsme ho s obtížemi přečetl, ale o nějakém porozumění nemůže být řeči. Text je patrně psán pro jinou cílovou skupinu, než jsem já. Text jsem prostudoval celkem 3x a troufám si říci, že jsem pochopil zhruba 10%. Nejsem a ani netoužím být informatik, spíše mě zajímá pedagogická či didaktická stránka distančního vzdělávání. Tomu pak odpovídá mé vypracování Vašeho úkolu, které je asi o něčem jiném než jste si představoval. Pokud se Vám zdá moje troufalost přílišná, jsem ochoten okamžitě studium na Vaší instituci ukončit. Pracujete jako tutor. Studující Vám pošle úkol se zpožděním (cca 4 dny). Úkol vyhovuje stanoveným požadavkům. Na základě stížností studujících, že získávají stejné informace na i na web kurzu, jste se tutor rozhodl zveřejnit úkol pouze na webu kurzu, ale neuvědomil jste o této změně studující. Studující na Vaše jednání reagoval rozhořčeně. V průvodním dopise studující napsal: Vážený pane, velice se Vám omlouvám, že posílám vypracovaný korespondenční úkol s několikadenním zpožděním. Jako základní důvod na svoji omluvu uvádím, že jsem neznal znění úkolu. Všechny tři předchozí úkoly jsem dostal mailem na svoji elektronickou adresu, takže jsem automaticky předpokládal, že i další úkol dostanu stejným způsobem. Bohužel jsem netušil, že dojde ke změně ve způsobu komunikace se studenty, aniž by to někdo oznámil. Od Vás jsem pak obdržel pouze dnešní "výhrůžný" dopis. Věřte mi však, že jsem se pídil po zadání úkolu ze všech předchozích úkolů nejvíc, takže jeho zadání jsem dostal od kolegů již v pátek. Má snaha sehnat tento úkol co nejdříve byla dána tématem, které je pro mně neskutečně obtížné. V průvodním dopise píšete, že máme 6 hodin na prostudování textu. Za 6 hodin jsme ho s obtížemi přečetl, ale o nějakém porozumění nemůže být řeči. Text je patrně psán pro jinou cílovou skupinu, než jsem já. Text jsem prostudoval celkem 3x a troufám si říci, že jsem pochopil zhruba 10%. Nejsem a ani netoužím být informatik, spíše mě zajímá pedagogická či didaktická stránka distančního vzdělávání. Tomu pak odpovídá mé vypracování Vašeho úkolu, které je asi o něčem jiném než jste si představoval. Pokud se Vám zdá moje troufalost přílišná, jsem ochoten okamžitě studium na Vaší instituci ukončit. Co Vy na to jako TUTOR? Jak budete reagovat? Důkladně si svou strategii promyslete a pak ji stručně popište na RUB karty.

23 Případová studie č. 3 Pracujete jako tutor v kurzu Distanční minimum.
Obdržíte úkol od studenta a zjistíte, že se zaměřil na podrobnou kritiku studijního materiálu, z něhož studoval. Napadl jeho odbornou a jazykovou úroveň. V některých případech s jeho výtkami souhlasíte. Studující však ve svém počínání zcela opomněl vypracovat zadaný úkol. Pouze dodávám, že autorem textu nejste Vy.

24 Případová studie č. 4 Pracujete jako tutor v kurzu Distanční minimum.
Obdržíte úkol od studenta a zjistíte, že jste před týdnem obdržel naprosto stejně vypracovaný úkol od jiného člena téže studijní skupiny. Co Vy na to jako TUTOR? Jak budete reagovat?

25 IKT ve vzdělávání PŘEDNOSTI Nástroj k získání a zpracování informací
Spojuje dění ve „třídě“ s blízkým i vzdáleným okolím Umožňuje zapojení expertů do učebních aktivit Umožňuje přenést výukové aktivity mimo vyučovací hodiny a mimo budovu školy RIZIKA Přeceňování významu dostupnosti informací Pouze informace bez návodu jak je využívat Nebezpečí ztráty velkého množství času Brzdí studium „Cukrátka mysli“ Snad není příliš třeba se znovu vracet k tomu, jakou roli v současném vývoji hrají technologie a internet. Kromě nezbytného nástroje potřebného k získání i zpracování informací právě internet je tím prostředkem, který spojuje dění ve třídě s blízkým i vzdáleným okolím. To on umožňuje zapojit do školních aktivit experty, politiky, rodiče, tedy vlastně celou společnost. Dovoluje některé výukové aktivity přenést mimo vyučovací hodiny a dokonce i mimo školní budovu. Takto pomáhá bořit onu zkostnatělou představu o vyučování v podobě oddělených tříd, oddělených předmětů a oddělených, tj. nespolupracujících, učitelů. Na všeobecné změny výukových metod bychom nemohli ani pomyslet, kdyby různé snahy o konstruktivní pojetí výuky neexistovaly již v minulosti. Dá se vlastně říci, že metody odpovídající duchu tohoto "pokrokového" přístupu se v některých školách opakovaně vyskytují již od starověku. V době nedávno minulé byly tyto metody ověřovány převážně různými experimentálními proudy a tzv. alternativními školami. Z historických důvodů spojených s reformačním náboženským hnutím bylo toto pojetí vždy o poznání více uplatňováno v severských a anglicky mluvících zemích. Nedostatky ve školství nemohou být vyřešeny technologiemi. Jakékoli množství počítačů situaci nezlepší … Můžeme uložit všechny vědomosti na CD-ROMy. Můžeme dát WWW server na každou školu - nic z toho není špatné. Špatné je to až v tom okamžiku, když si začneme myslet, že jsme udělali něco pro vyřešení problémů se vzděláváním.Steven Jobs (poč. odborník, spoluzakladatel firmy Apple), Wired magazine, 1996Aby mohla být změna výukových postupů úspěšná, je nutno přijmout celou řadu opatření. Přestože se většina evropských států snaží realizovat tzv. akční plány zavádějící technologií do školství, nelze si nevšimnout, že se často potýkají s nezanedbatelným množstvím problémů. Relativně nejsnazší je natáhnout dráty s internetem do škol a dodat tam počítače. Větším problémem je vzdělávání učitelů. To se velmi často omezuje na technické znalosti typu European Computer Driving License (ECDL) a nechává vlastní způsob výukové aplikace na učitelích samotných. Učitelé přitom velmi často nemají o práci s počítači zájem. Jsou pro ně stále čímsi novým a nepříjemným. Největší a nejčastější chybou, které se při zavádění technologií do škol některé státy dopouštějí, je to, že zároveň nepřizpůsobují obsah učiva. Pokud se totiž, a tak tomu dosud je i v ČR, zavedou počítače do škol a třeba i naučí učitelé základům práce s nimi, nebude tato reforma příliš úspěšná, nedojde-li zároveň k oficiální úpravě osnov v duchu pokrokového konstruktivního přístupu. Jinak budou učitelé i nadále nuceni provádět aktivity podobné v tomto materiálu popisovaným výukovým projektům pouze jako něco navíc mimo běžné vyučovací hodiny. A to si řada učitelů i žáků rozmyslí. V takové situaci nelze očekávat, že by se do podobných aktivit pouštěl někdo jiný než inovátoři, tj. maximálně 2.5% všech učitelů. To, jakým způsobem budou naše děti počítače s přístupem do internetu využívat, do značné míry závisí na tom, co je zajímá. A to, co je zajímá, je z velké části dáno prostředím, v němž žijí. Svou roli hrají zájmy spolužáků, reklama, populární zpěváci, herci, sportovci. Zajímavý je film, na který nesmějí jít, jaké účinky mají drogy, které jsou jim zakazovány apod. Ovlivnit toto klima tak, aby děti zajímalo právě to, co by chtěl rodič či učitel, je velmi nesnadné. Lidský mozek je schopen si nejen osvojovat vědomosti; disponuje též darem moudrosti. Avšak moudrost má své vlastní osnovy: konverzaci, přemýšlení, představivost, vcítění, reflexi. Zdá se, že právě tyto schopnosti jsou v dnešním světě zvláště ohroženy.Dr. Jane M. Healy (americká psycholožka): Endangered Minds, 1991Pokud toto celkové klima není nakloněno vzdělávání, je velice riskantní nadměrně zvyšovat vlastní zodpovědnost žáků v tom, co se učí. Vyřešit dilema, do jaké míry liberalizovat výukový proces, není možné obecně. Záleží na místní situaci a, jak se zdá, bude si ho nakonec asi muset vyřešit každý učitel sám. Rizika nedobrých důsledků přehnané liberalizace výukového procesu existují a rozhodně nejsou zanedbatelné. V případě ICT se přitom zdaleka nejedná jen o rizika spojená s existencí závadných materiálů na internetu. Za určitý problém u dětí, které se prostřednictvím internetu mohou okamžitě spojit s kýmkoli na zeměkouli, lze považovat nebezpečí zkresleného vidění světa ne jako virtuální ale skutečné vesnice, kde je každý dostupný jako soused odvedle. Riziko je mnohem větší u těch dětí, které nemají příležitost toto zkreslení korigovat cestováním. Hodně pomoci může vnímavý učitel a vhodně volená výuková aktivita - např. projekt se zeměpisným zaměřením. Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o tom, že větší využívání počítačů musí vést ke zlepšení učení.Todd Oppenheimer (novinář): The Computer Delusion, The Atlantic Monthly, červenec 1997Mnohem závažnějším rizikem je přeceňování významu dostupnosti informací. Bylo by opravdu velkou chybou si myslet, že samotný přístup k informacím má nějaký dopad na skutečné znalosti studentů. Jednou věcí je mít možnost se k nějakým informacím dostat, druhou je skutečně vyhledat, další se s nimi seznámit, a úplně jinou pak pochopit jejich smysl. Této schopnosti se říká funkční gramotnost. (viz výzkum PISA - 9.1) Většina internetových vzdělávacích služeb se zabývá pouze nabízením určitých informací a nechává způsoby jejich využití na učitelích. Podle výzkumné studie týmu univerzity z Tel-Avivu [40], jež zkoumal 500 různých vzdělávacích Webů, pouze 28.2% z nich obsahuje aktivity podněcující k hledání odpovědí (např. Webquest) a jen 5% vyžaduje řešení problémů nebo samostatné rozhodování. Naproti tomu 42% zkoumaných služeb podporuje mechanické učení (drilování) a více než 52% se zabývá hlavně předáváním informací. Autoři studie kromě toho zjistili, že většina vzdělávacích serverů nesplňuje základní motivační předpoklady pro vytváření společenství zájemců o vzdělání. Spolu s mnoha novými produkty zaplavujícími trh obrovským množstvím informací, můžeme pozorovat změny v tom, jak mladí lidé i dospělí poznávají a chápou svět. Ruku v ruce s nástupem elektronických médií se zájem o skutečné poznávání stále více komplikuje a přesouvá k zájmům povrchním a často uměle vytvořeným. Hluboké přemýšlení, radost z četby i hledání vysvětlení jsou stále častěji vytlačovány upoutávkami a cukrátky sluchu, zraku nebo obecně mysli.Jamie McKenzie (poradce školských úřadů USA, editor el.časopisu FroNowOn): The Mind Candy Kafe, FromNowOn, červen 1998Školy si uvědomují rizika, která v souvislosti s využíváním internetu ohrožují úroveň výuky, a snaží se zavést celou řadu opatření na jejich snížení. Kromě dostupnosti nežádoucích a někdy až zhoubných materiálů na Webu a nebezpečí ztráty velkého množství času nesystematickým hledáním, je třeba se vyrovnat s tím, že je většina vzdělávacích Webů značně nezajímavá, statická a tudíž výrazně brzdící zájem o studium jako hlavní požadavek úspěchu. Podobné problémy jako u studentů existují i u učitelů. Hlavně ti méně připravení, ti, co se neobejdou bez učebnice a dalších pomocných materiálů, mají velmi omezenou schopnost hodnotit výukový obsah vzdělávacích Webů a modifikovat ho tak, aby vyhovoval specifickým potřebám jejich vlastní výuky. [69] S touto problematikou velmi úzce souvisí další problém, který bývá podle terminologie pana Jamie McKenzie označován jako "cukrátka mysli" [35]. Jde o pojem vzniklý v souvislosti s Webem a současným vývojem v oblasti zpravodajství a zábavy. Vzhledem k obrovskému množství dostupných informací je stále obtížnější upoutat zájem návštěvníků WWW stránek či diváků TV apod. Proto bývá nesnadno pochopitelný a na první pohled nejasný obsah každého sdělení maximálně zjednodušován a co nejvíce "oslazován" s úmyslem upoutat pozornost diváka. Důležitá fakta a důkazy často úplně chybí. Hranice mezi zpravodajstvím a zábavou se stále více ztrácí. Solidní zprávy jsou stále více nahrazovány skandály, pomluvami a narážkami vždy doplněnými přitažlivým obrazovým doprovodem. Z tématu, jehož důkladné rozpracování zabere třeba i několik tisíc stran, se udělá výtažek na několik řádků. Z dříve seriózních tiskovin se stávají jen jakési vývěsky. K získání znalostí je třeba si vyhrnout rukávy, zamazat si ruce a dát se do práce.John L. Miller (York University, Toronto): Turning the Computer Into the Children's Machine - recenze knihy S. Paperta: The Children's Machine, 1994Je zřejmé, že se "cukrátka mysli" nevyhnou ani školám. Každý, kdo již má určité zkušenosti s využíváním Webu ve výuce, ví, o čem je řeč. Pan McKenzie tento fenomén nazývá "věkem zbrklosti". Jedná se o tendenci studentů zabývat se problémy jen na povrchu, o nebezpečí spojené s odpoutáním jejich pozornosti, o riziko, že jim význam a souvislosti sdělovaných fakt zůstanou skryty. Každý učitel, který chce, aby jeho žáci využívali zdroje internetu, se setkává s jejich snahou mít úkol co nejrychleji hotov. O snaze převzít bez práce hotový dokument a odevzdat ho třeba i bez znalosti obsahu jako svou vlastní práci se mluvilo již v kapitole 5.2. Řešení těchto problémů není jednoduché. Nutnou podmínkou je, jak bylo již mnohokrát zdůrazněno, vzbuzení zájmu žáka o danou látku. Nezbytným projevem takového zájmu je položení otázky nebo otázek. Velmi často již samotná vhodná formulace otázky je prvním krokem k úspěchu. Jedině skutečný vlastní zájem spolu s vědomím vlastní schopnosti úkol vyřešit vede k potřebné cílevědomosti a ochotě do řešení vložit dostatek energie. Bez toho se o úspěšné výuce nedá hovořit. Jinými slovy by se také dalo říci, že rozhodující vliv na výukový efekt má to, kolik vlastní práce student do každého úkolu vloží. Vzhledem k tomu, že snaha usnadňovat si práci je všudypřítomná, musí i při konstruktivním pojetí výuky mezi žákem a učitelem existovat vždy určité napětí, které žáka nutí neustrnout na stávající úrovni.

26 Internet  studium na dálku
Výhody on-line formy DiV Dostupnost materiálů Dokonalá evidence o studiu Různorodost výukového prostředí – nalezení vlastní cesty při studiu Nevýhody on-line formy DiV Chybí bezprostřední kontakt Důraz na řízené učení může vést ke stresu a ztrátě motivace Není možná bezprostřední reakce Není možné navázat skutečné vztahy Je celá řada důvodů, proč se vzdělávání bez určitého vedení neobejde. Čím větší je zájem studujícího se určitou dovednost či znalost naučit a čím konkrétnější je předmět studia, tím snáze je možno jeho postup při učení řídit k vytčenému cíli. Vzhledem k tomu, že dnes má opravdu hodně lidí zájem o to, se něco naučit (například rekvalifikace nezaměstnaných nebo technologie pro učitele), lze pro jejich přípravu použít určité, do značné míry instruktivní postupy. Zároveň to znamená, že existuje trh, na němž je poptávka po vzdělání určitého druhu. Další důležitou okolností je prudký rozvoj internetu a přístupu k němu. Ten dnes umožňuje dokonce i poskytovat určité formy studia na dálku. Vzhledem k tomu, že každý je za své vzdělávání zodpovědný sám, lze se domnívat, že ten, kdo bude o nějaké vzdělání stát, může si na internetu najít toho, kdo bude schopen mu ho co nejrychleji a co nejkvalitněji poskytnout. Pokud by se toto splnilo, mělo by to pravděpodobně značný vliv hlavně na vyšší formy specializovaného vzdělávání. Sem tam se můžete setkat i s názorem, že by to mohlo znamenat konec klasických "kamenných" univerzit. A, soudě podle toho, jak se všude ve světě představitelé vysokých škol o tyto distanční formy vzdělávání zajímají, vypadá to, že tuto hrozbu berou vážně. Ve Spojených státech je dnes celá řada vysokých škol, které je možno studovat čistě distančně. Téměř všechny ostatní vysoké školy, i některé střední, zkoušejí zavádět distanční formy výuky alespoň jako doplňkové. Zřetelně největší budoucnost mají distanční formy studia u kurzů určených dospělým, například u již zmiňovaných rekvalifikací. Podle Glenna Russela se systémy distanční výuky dají popsat pomocí dvou základních modelů [57]: Nezávislé (asynchronní)SynchronníPráce není plánovaná. Studenti mají přístup k výukovým materiálům, kdy chtějí. Nepoužívá se žádná online komunikace jako chat nebo videokonference, pouze . Aktivity se většinou odbývají prostřednictvím Webu. Tento model se nazývá též asynchronní, protože činnost není žádným způsobem časově koordinována. Přímá komunikace a interaktivita je značně omezena.Během práce jsou organizována pravidelná setkání studentů a učitelů. Používá se chat i videokonference. Je nutná spolupráce a komunikace v předem dohodnutém čase. Tato metoda umožňuje bližší seznámení všech účastníků, ale je obtížně realizovatelná, zvláště jsou-li účastníci z různých časových pásem.Ve většině případů se jeví být optimálním řešením kombinace obou základních modelů. Z široké nabídky programů distančního vzdělávání si každý může vybrat ten, který považuje za nejlepší. Prakticky to znamená, podobně jako v obchodě, že zde funguje jakási globální konkurence, která dovolí se prosadit jen těm skutečně nejlepším. Nelze se proto divit, že všechny subjekty (nejen univerzity), které se chtějí na trhu distančního vzdělávání udržet, věnují zvýšenou pozornost vývoji, který je v této oblasti značně rychlý. Je prakticky dán rozvojem komerčně dostupných systémů distančního vzdělávání. Těch opravdu úspěšných není mnoho. Podívejme se na vlastnosti některých z nich trochu podrobněji. Ideově vycházejí ze systémů dlouhodobého řízení práce studenta, které byly popisovány v kapitole 5.1 o strojovém učení. Lze pomocí nich snadno realizovat výklad, většinou jako odkaz na hypertextové Webové stránky. Obsahují i nástroje na přípravu testů. Právě podle nich se dá nejčastěji kvalita jednotlivých systémů posoudit. Vždy umožňují též správu práv studentů pro přístup k jednotlivým kurzům. Díky internetu však přibyla jedna nová konstruktivní vlastnost. Všichni účastníci téhož kurzu včetně učitelů mají možnost spolu komunikovat. Mohou si tak pomáhat, sdělovat si své pocity apod. Postup studentů je většinou řízen prostřednictvím časového plánu, který přesně stanoví, kdy nebo do kdy má být ta která aktivita (např. účast v chatu) či úkol (test, referát apod.) splněn. Na následujícím obrázku je ukázka distančního kurzu vytvořeného v prostředí systému Blackboard (http://www.blackboard.com). Tento systém je plně přístupný pomocí WWW prohlížeče a jeho předností je to, že je pro nekomerční využití na určitou omezenou dobu volně použitelný. Nevýhodou je nejen časové omezení ale též umístění dat na vzdáleném serveru firmy. Odstranit se dá jedině zakoupením systému a instalací na vlastním serveru. Ukazuje se, že distanční studium má celou řadu výhod. Tou největší je to, že pracovat lze kdykoli a všude, kde je k dispozici internet. Studující tedy není nucen ve stanovenou hodinu docházet na určené místo. Může postupovat tempem, které mu vyhovuje. To znamená, že takové výuky se mohou zúčastnit i ti studenti, kteří by normálnímu tempu při klasické práci v učebně nestačili. Ti úplně nejlepší jsou zase schopni ukončit stanovený plán studia v rekordním čase a mohou se věnovat něčemu jinému. Podle Glenna Russela se systémy distanční výuky dají popsat pomocí dvou základních modelů [57]: Nezávislé (asynchronní)SynchronníPráce není plánovaná. Studenti mají přístup k výukovým materiálům, kdy chtějí. Nepoužívá se žádná online komunikace jako chat nebo videokonference, pouze . Aktivity se většinou odbývají prostřednictvím Webu. Tento model se nazývá též asynchronní, protože činnost není žádným způsobem časově koordinována. Přímá komunikace a interaktivita je značně omezena. Závislé (synchronní) Během práce jsou organizována pravidelná setkání studentů a učitelů. Používá se chat i videokonference. Je nutná spolupráce a komunikace v předem dohodnutém čase. Tato metoda umožňuje bližší seznámení všech účastníků, ale je obtížně realizovatelná, zvláště jsou-li účastníci z různých časových pásem. Ve většině případů se jeví být optimálním řešením kombinace obou základních modelů. Zobrazený kontrolní panel umožňuje instruktorovi - autorovi kurzu vytvářet nebo měnit jeho obsah. Může vytvářet jednotlivé obsahové stránky, například s výkladem. Jedná se vlastně o jednoduchý integrovaný editor WWW stránek. Může nastavovat uživatelská konta pro přístup studentů, pokud nenechá přístup volný. Může posílat studentům oznámení nebo jinou poštu a otevírat diskusi na různá témata. Může zařazovat jednotlivé úkoly do kurzu s tím, že definuje způsob a termín jejich splnění (typicky nějaký test). Sem patří i tvorba samotných testů, které mohou být sestaveny z otázek výběrových i jednoduchých tvořených. Po vykonání testu dojde k jeho automatickému vyhodnocení a zápisu výsledků do databáze. Studenti si mohou prohlížet jen svoje výsledky, instruktor pak pochopitelně výsledky všech. Autor kurzu může nakonec také nastavovat vlastní prostředí kurzu, jako např. vzhled ikon, nástroje, které mají studenti k dispozici apod. Mezi špičkové profesionální systémy distančního vzdělávání patří například Lotus Learning Space (http://www.lotus.com/home.nsf/tabs/learnspace/). Ten má určitou nevýhodu v ceně a v nutnosti použití prostředí Lotus Notes pro tvorbu. TopClass (http://www.wbtsystems.com) má sice mnohaletou tradici, ale vyžaduje zase nákup databáze Oracle. Virtual-U (http://virtual-u.cs.sfu.ca) je vyvíjen v rámci výzkumného úkolu kanadské Simon Fraser University. Plně na Web orientovaný systém Fronter (http://fronter.info/) je používán v podobě multilicence ve skandinávských zemích. WebCT (http://www.webct.com) je v současné době asi nejpoužívanější díky snadné dostupnosti, univerzálnosti a ceně. Na obrázku je ukázka výstupu výsledků testu všech do kurzu přihlášených studentů u posledně jmenovaného systému WebCT. Jak vidíte, instruktor má dokonalý přehled. Ví, kolikrát kdo určitý test absolvoval (pokud se smí víckrát), zda ho dokončil, jaké celkové hodnocení získal. Pokud chce, může si zobrazit i kompletní řešení testu se všemi vloženými odpověďmi. Ke všem těmto výsledkům se může kdykoli vrátit. To znamená, že má dokonalý přehled o všem, co se v jeho kurzu děje. Jedna funkce systémů pro distanční výuku je využitelná obecně ve všech školách. Je jí evidence splněných úkolů a dosažených výsledků. Tato evidence by jednou mohla být vedena na počítačích, a to nejen pro výuku distanční. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že jednou zapsané výsledky se již neztratí, jsou přehledné a přístupné všem oprávněným uživatelům, tj. nejen učitelům, studentům a vedení školy, které může provádět různá statistická zpracování těchto dat, ale třeba též rodičům, kteří mohou mít dokonalý a okamžitý přehled o školních výsledcích svého dítěte. Takovéhoto využití technologií se asi dočkáme teprve tehdy, až bude počítač k dispozici v každé třídě. Řešit to budou školské informační systémy, nejlépe jednotně pro celý stát. Nesmíme ale zapomenout na nevýhody, které distanční výuka má. Elektronická komunikace, byť by to nakrásně byla třeba i videokonference, nikdy nemůže plně nahradit skutečný kontakt se spolužáky a učitelem. Převaha řízeného učení s přesně stanovenými mezními termíny pro jednotlivé úkoly může vést ke stresu a ke ztrátě motivace. Během distanční výuky není možno bezprostředně reagovat na podněty přicházející z okolí, není možné navázat skutečné vztahy se spolužáky. Distančně nelze děti vychovávat v obecném smyslu toho slova. Proto nebude tato forma výuky asi nikdy použitelná v nižších ročnících základní školy. Ve vyšších ročnících povinné školní docházky pak lze u vhodných témat uvažovat o doplnění výuky o některé distanční prvky. Podobný přístup, tj.využití distančních prvků pouze jako doplňku výuky prezenční, doporučují odborné studie i pro školy vysoké [51]. Zde však již částečnému využití této formy studia nic nebrání, a tak se do určité míry stávají téměř povinnými. Mezi studenty se totiž vždy najdou takoví, kterým virtuální prostředí a komunikace na dálku vyhovují více a dokáží se zde prosadit lépe než v běžné třídě. Kromě výše popsaných výhod v dostupnosti materiálů a dokonalé evidenci o studiu je zde tedy ještě jeden významný důvod, proč distanční prvky ve vyšších formách studia zavádět. Přispívají totiž k různorodosti výukového prostředí, které je nezbytnou podmínkou pro hledání vlastní cesty při studiu pro lidi různých vlastností (viz zásady konstruktivizmu v kapitole 3.5).

27 Internet = pomoc pro učitele
Vyhledávání nových informací Udržování kontaktů s kolegy Asistenční služba Odkazník: server Učitelský spomocník Schoolnet (Kanada) European Schoolnet Metodická pomoc Dotazovací služba Konkrétní příprava na výuku Komplexní podpora - Webguest Víceuživatelské virtuální prostředí – TAPPED IN Kurz Distanční minimum Přínos internetu pro učitele je neoddiskutovatelný. Každý učitel může jistě vyhledávat nové zajímavé informace, jimiž může obohacovat svou práci. Může udržovat kontakt s kolegy nebo se rovnou přihlásit do nějakých konferencí a číst denně třeba i několik desítek zpráv, z nichž některé budou možná i dost zajímavé. Je tady však jeden nepřekonatelný problém. Normální učitel nemá na něco takového vůbec čas. Je zřejmé, že učitel, má-li s úspěchem používat internet, potřebuje nějakou profesionální pomoc - asistenční službu na způsob AskERIC nebo Europen Schoolnet. Existují různé takové služby věnované specielně učitelům. Cílem těchto služeb musí vždy kromě sdělení něčeho nového být též šetření času učitelů. Měly by umět vyhledávat a vhodným způsobem organizovat internetové informace a zprostředkovávat přístup k vhodným materiálům. Nejjednodušší takovou službou jsou prosté seznamy odkazů na zajímavé WWW stránky, o nichž jsme již mluvili. Nějaký seznam výukových odkazů najdete ve všech všeobecně zaměřených seznamech. Většinou s nimi nevystačíte. Pro učitele jsou mnohem zajímavější obsáhlejší výběry odkazů na specializovaných školských serverech. UK PedF v Praze se může pochlubit jednou takovou poměrně velmi kvalitní službou pro české učitele fungující v rámci serveru Učitelský spomocník. Nazývá se Odkazník (http://www.spomocnik.cz/odkaznik/). Podobnou službu pochopitelně poskytuje i European Schoolnet prostřednictvím portálu eSchoolnet (http://www.eschoolnet.org/) ve složce Resources, By Subjects, anglický Ferl (http://ferl.becta.org.uk/) patřící British Educational Communications and Technology Agency (BECTA) nebo kanadský Schoolnet (http://www.schoolnet.ca/home/e/resources/). Je jich samozřejmě ještě mnohem více. Každá evropská země má dnes nějaké podobné služby pro své učitele. Nejvíce učitelům ulehčí práci metodická pomoc. Může mít podobu dotazovací služby typu Ask an Expert service (např. nebo podobu konkrétní přípravy na výuku včetně hotových pracovních listů pro studenty, které by měly obsahovat i vybrané odkazy na internetové zdroje vhodných doplňkových materiálů. Za vyzkoušení stojí třeba The Lesson Plans Page (http://www.lessonplanspage.com/) nebo Collaborative Lesson Archive (http://zubov.atmos.uiuc.edu/CLA/). Jistě najdete postupně i další podobné databáze hotových lekcí. O krok dál jdou služby, které se snaží svou podporu pro budování výukového prostředí na internetu pojmout komplexně. Jejich cílem je poskytnout učitelům navíc online interaktivní nástroje na přípravu výlučně na Web orientovaných lekcí. Takové lekce mohou obsahovat zadání úkolu, výklad, odkazy na potřebné další zdroje i hodnocení dosažených výsledků. Materiálům tohoto typu se anglicky říká Webquest. Jednoduchou definici si můžeme vypůjčit od již zmiňované specialistky na poskytování internetových služeb učitelům. Každý, kdo by se chtěl pokusit o přípravu vlastních Webquestů, měl by si nejprve prostudovat metodické materiály zakladatele tohoto způsobu zapojení technologií do výuky - Bernie Dodge(další online studijní materiál 9 v kapitole 12). Typickým nástrojem na tvorbu Webquestů je například program Tourmaker, který je součástí služeb nabízených na serveru Field Trips (http://www.field-trips.org/). Jedná se v tomto případě o přípravu tzv. virtuálních výprav. Nástroj vede učitele při přípravě lekce typu Webquest. Výsledek v podobě WWW stránek pak stačí publikovat na libovolném serveru. Tvůrci pracující s tímto nástrojem tvoří komunitu, vzájemně si pomáhají a výsledky své práce dávají k dispozici ostatním prostřednictvím archivu virtuálních výprav na serveru Field Trips. Volně k dispozici je bohužel pouze omezená verze Tourmakeru. Pro tvůrce znalého tvorby WWW stránek však není žádný problém vyrobit svůj Webquest jiným způsobem. Učitelské povolání vyzařuje konzervatizmus a odpor k jakýmkoli změnám v zavedené praxi.Larry Cuban (profesor pedagogiky na Stanfordské univerzitě), How teachers taught, 1984O takto připravených lekcích se dá většinou říci, že žáka do značné míry vedou. Jejich hlavní výhodou je to, že odpadá potřeba samostatného hledání vhodných internetových materiálů k danému tématu a tím i nebezpečí ztráty orientace ze strany žáka. Přestože postup obsahuje celou řadu samostatných úkolů často i s výstupem v podobě souvislého textu, nelze hovořit o výuce v pravém smyslu konstruktivní. Dobře připravený projekt, v němž spolupracuje více studentů, splňuje konstruktivní znaky většinou mnohem lépe. K projektům se dostaneme později v kapitole 7.2.4 Neměli bychom zapomenout ani na jeden z dosud nejmodernějších typů internetových služeb, kterým je tzv. víceuživatelské virtuální prostředí (MultiUser Virtual Environment - MUVE). Takové prostředí bývá většinou konstruováno ve formě virtuální budovy (školy), kde jsou místnosti a sály různého účelu. Některé, jako vstupní hala, přednáškový sál nebo knihovna, jsou společné. Další plní funkci kluboven nebo kanceláří a jsou soukromé. Všechny místnosti jsou zařízeny nábytkem a mají i další vybavení, jako třeba tabuli, na níž lze psát, nebo různé obrázky či nápisy. Uživatelé se mohou v tomto virtuálním prostředí pohybovat, mohou spolu na způsob chatu diskutovat, mohou si zařídit svou vlastní místnost a vybavit ji nábytkem, mohou si zde dávat schůzky a řešit různé problémy, mohou navštívit knihovnu a hledat nějakou publikaci, mohou se zúčastnit přednášky nějaké významné osobnosti. Pro přístup stačí většinou jen WWW prohlížeč, někdy bývá použit zvláštní program jako klient. Opravdové dokonalosti však takováto prostředí dosáhnou, až budou sítě natolik rychlé, že bude možno bez nesnází v reálném čase přenášet obraz i zvuk. Moc dlouho to už trvat nebude. Na následujícím obrázku je jedno takové experimentální místo na internetu zvané TAPPED IN (http://www.tappedin.org), které slouží hlavně učitelům. Další podrobnosti lze získat v dalším online studijním materiálu 12 - Víceuživatelské virtuální prostředí a možnosti jeho využití ve vzdělávání (kapitola 12).

28 Tutor v on-line formě DiV
je přesvědčený o efektivitě ICT ve výuce reaguje pružně, je přizpůsobivý a motivovaný!!! má pedagogické i technické dovednosti je schopen řídit kooperativní aktivity V on-line vzdělávání platí stejná pravidla jako v tradičním DiV. Tutor v on- line formě DiV musí navíc respektovat požadavky, které na něj klade práce ve virtuálním výukovém prostředí. Měl by být vnímavý a otevřený, aby byl schopen vytvořit přátelské virtuální prostředí, v němž bude studujícím poskytovat hodnocení jejich studijního úsilí, komentáře, rady, podporovat motivaci ke studiu a občas i neformálně povzbuzovat [9]. Musí proto zvládnout více aktivit, které směřují k prohloubení vzájemné spolupráce [3].

29 7 principů on-line výuky
Podporování kontaktů mezi studujícími a tutory. Rozvíjení spolupráce mezi studenty. Používání metod aktivního učení. Poskytování rychlé zpětné vazby. Zdůrazňovaní času potřebného k vykonání úkolu. Očekávání úspěchu. Respektování různorodého talentu a odlišných způsobů učení se.

30 Komunikace Mimo komunikaci, která se odehrává na prezenčních setkáních (tutoriály, konzultace), se tutor se svými studenty v průběhu studia dorozumívá především elektronickou cestou (telefon, fax, , webové stránky kurzu, LMS). Tutor má k dispozici nejen ové adresy svých studentů, ale i webové stránky kurzu, kde může: zveřejňovat aktuální zprávy k disciplíně (zadání úkolů, termíny případných konzultací), zavěšovat doplňkové materiály, odpovídat na nejčastější dotazy studujících apod. Na webové stránky mají přístup pouze tutoři, účastníci kurzu a realizační tým CDV UP! Heslo obdrží každý tutor nejpozději v den zahájení studia dané disciplíny. Co je tutor povinen sdělit studentům? Úvodní dopis ( ) V úvodním dopise k disciplíně uvádí účastníky kurzu do dané problematiky, sděluje jim kon-krétní harmonogram studia dané disciplíny (obecný harmonogram obdrží účastníci od manažera kurzu), nabízí odborné konzultace a motivuje ke studiu. Zadání úkolu ( , web) V zadání korespondenčního úkolu informuje o přesných pokynech ke zpracování úkolu (forma a struktura úkolu, jeho rozsah, termín zaslání, způsob hodnocení, termín oznámení hodnocení úkolu). Doporučený rozsah úkolu je minimálně 1 a maximálně 2 normostrany[1] tj. cca 250 – 500 slov. Přesný rozsah stanoví tutor. Vyhodnocení úkolu ( ) Tutor obdrží od účastníka úkol v elektronické podobě. Ke každému úkolu je tutor povinen vypracovat hodnocení (viz příloha č. 1), v němž sděluje vyhodnocení úkolu, upozorňuje na případné nedostatky ve zpracování úkolu eventuálně předává úkol k přepracování, upo-zorňuje na další možné způsoby řešení zadání pokud je třeba apod. Opravy, komentáře či náměty může tutor znázornit i přímo do opravovaného textu např. formou komentářů (MS Word: nabídka Vložit  příkaz Komentář). Hodnocení úkolu pošle tutor v jednom vyhotovení studentovi a kopii úkolu (včetně komentáře) administrátorovi kurzu k evidenci. [1] Jedna normostrana (NS) představuje 30 řádků po 60 úhozech, tj znaků včetně mezer (cca 250 slov).

31 nástroj ke zvýšení motivace studentů a zajištění kontaktu s jinými lidmi použitelný i v případě nedokonalého připojení na Internet lze teoreticky psát i číst bez připojení k síti pravidla: obsah dopisu shrnout v položce „věc“ stručnost kontrola před odesláním velký soubor pouze se svolením příjemce pravidelná kontrola pošty a rychlá odpověď Velmi zajímavé možnosti poskytuje další schopnost internetu, a to možnost vzájemné komunikace všech uživatelů. Hlavní službou v této oblasti je elektronická pošta neboli , který patří k základním funkcím počítačových sítí již od jejich zrodu. Přístup k této službě je normálně vázán na získání konta (práva přístupu) na některém počítači do internetu připojeném. Spolu s kontem bývá uživateli totiž většinou zřízena též schránka elektronické pošty a získá tak i vlastní ovou adresu. Ve většině případů je získání takovéhoto konta vázáno na splnění určitých formálních podmínek a nemůže být anonymní. Automaticky ho získávají zaměstnanci do internetu připojených firem, učitelé a stále častěji i studenti škol. ovou adresu lze dnes získat i docela anonymně prostřednictvím Webu. Tedy přesněji řečeno, lze při získávání ové adresy u některé volně dostupné služby uvést libovolné jméno a adresu (k nejrozšířenějším patří a mnoho dalších). Technickou stránkou elektronické pošty se zde zabývat nebudeme. K této problematice existuje celá řada publikací a kurzů. Stačí připomenout, že by každý uživatel internetu měl elektronickou poštu zvládnout do té míry, aby si podle adresy uměl udělat přibližný obrázek, co je odesilatel zač. Musí umět nejen poslat dopis, odpovědět a předat ho na jinou adresu, ale též odeslat stejný dopis několika příjemcům, k dopisu připojit soubor, nastavit správný formát a kódování odesílané pošty, vést archiv ových adres i odeslaných důležitých dopisů. Musí přesně vědět, jakým způsobem se pomocí pošty šíří počítačové viry, takže nikdy nespouští ani neotvírá neznámé a nezkontrolované soubory. Na druhou stranu zase nepropadá panice, když dostane dopis s katastrofickou zprávou o masovém šíření určitého viru. Ale neměl by brát tyto věci na lehkou váhu. Svou neznalostí může způsobit sobě, ale bohužel i mnoha jiným uživatelům internetu i velmi závažné problémy. Hlavním principem je ta skutečnost, že student si své znalosti aktivně vytváří sám. Jeho vědomí zprostředkovává vstupy z okolního světa a určuje to, co se naučí. Je to aktivní duševní činnost, ne pasivní přijímání výkladu. V tomto procesu hrají důležitou roli i jiní lidé tím, že pomáhají, usměrňují myšlení a slouží jako rádci či vzory. Klíčovou roli však vždy hraje každý sám.Anita E. Woolfolk (profesor, The Ohio State University): Educational Psychology, Allyn and Bacon, 1993My se zaměříme spíše na to, jak tento nástroj využít ve vzdělávání. Vhodné využití elektronické pošty je totiž jedním z možných způsobů, jak do spolupráce s děním ve třídě zapojit mimoškolní prostředí. Takto lze zvýšit motivaci studentů a zajistit kontakt s jinými lidmi, kteří mohou být zdrojem dalšího poučení. Mohou to být třeba špičkoví vědci - odborníci na právě probírané téma i vrstevníci z kteréhokoli kouta světa. má proti Webu jednu velkou výhodu. Je totiž použitelný i v případě technicky nedokonalého připojení do internetu. Teoreticky nebrání nic tomu dopisy psát i číst ve stavu, kdy připojení k síti neexistuje. V okamžiku, kdy se později toto spojení naváže, může dojít k velmi rychlé výměně pošty a spojení se může zase zrušit. To znamená, že je elektronická pošta určitým způsobem použitelná v podmínkách připojení pomocí běžného telefonu, kde se platí za čas strávený na internetu telefonními impulsy. Dalším důležitým kritériem toho, jak může být elektronická pošta ve škole využívána, je existence vlastních adres jednotlivých studentů. Nemají-li studenti vlastní poštu, musí výměnu dopisů organizovat učitel. Mají-li, mohou studenti pracovat nezávisle. V tomto případě zase existuje reálné nebezpečí zneužití a neetického chování. Každý žák či student, který získá ve škole právo používat elektronickou poštu, musí proto být předem seznámen s pravidly, které je třeba dodržovat. K těm nejdůležitějším patří tato: Srozumitelně shrň obsah dopisu v položce "věc" (subject)! Nepoužívej nevhodná a urážející slova! Buď stručný, formuluj jasně a drž se věci! Před odesláním dopis zkontroluj! Co jednou odešleš, nemůžeš vzít zpět. Neposílej dopis, jsi-li rozzlobený! Nikdy neposílej nevyžádanou a obtěžující poštu (ang. spam)! K dopisu nepřipojuj velký soubor bez předchozí dohody s příjemcem! Respektuj soukromí ostatních! Pravidelně kontroluj došlou poštu a snaž se na dopisy odpovídat! Jsou tři způsoby výchovy dítěte. Příkladem, příkladem a zase příkladem. Albert Schweitzer (filosof, lékař a misionář)Není to snadné, ale na učitelích je, aby vytvořili ve třídě takové klima, v němž bude normou tato pravidla dodržovat. Sami musí jít pochopitelně příkladem. Elektronická pošta (spolu s SMS) se pomalu stává samozřejmostí. Je to nejlevnější způsob komunikace. Mnoho studentů vysokých škol by si dnes již bez ní vůbec neumělo představit kontakt se svou rodinou a známými. Děti po celém světě hledají kamarády, kteří by si s nimi chtěli dopisovat. Původní anglický výraz "penpal" pro přítele, s nímž si dopisuji, byl modifikován na "keypal", děje-li se tak pomocí klávesnice. Často si dopisují celé třídy škol vzdálených od sebe třeba tisíce kilometrů (viz např. K různým dalším možnostem výukového využití elektronické pošty se dostaneme ještě později. Uživatelé elektronické pošty vytvářejí jakási dobrovolná zájmová sdružení - konference, v nichž se diskutuje na společné téma. Je to jednoduchá služba běžící na internetovém serveru, která disponuje vlastní ovou adresou a seznamem adres všech účastníků konference. Jejím základním úkolem je dopisy, které na svou adresu dostává, rozesílat všem účastníkům podle seznamu. Vzhledem k tomu, že některé konference bývají zneužívány k reklamním účelům, bývá většinou možnost publikování v nich omezena jen na členy. Ti bývají v některých případech před zařazením do seznamu účastníků pro jistotu prověřováni. To znamená, že pravidla pro přihlašování do konferencí se mohou v jednotlivých případech lišit. Existuje několik mezinárodních konferencí zabývajících se problematikou vzdělávacích technologií. Nejstarší a nejznámější je konference EDTECH (viz Pokud se rozhodnete do některé konference přihlásit, věnujte opravdu maximální pozornost tomu, co do ní posíláte. Bude to totiž číst velké množství lidí. Nejednou se již stalo, že i zkušený uživatel omylem odeslal do konference dopis původně formulovaný jako osobní odpověď autorovi nějakého příspěvku. V lepším případě je taková událost humorná, často jsou ostatní účastníci roztrpčeni, může však dojít i k docela prekérním případům, kdy se veřejnost dozví něco, co autor neměl v úmyslu zveřejnit. Lze proto jen doporučit před odesláním každého u důkladně zkontrolovat adresu příjemce. Při komunikaci s jinými zkušenějšími uživateli elektronické pošty se vám může stát, že narazíte na určité konvence (akronymy, zkratky či značky), které mohou vyjadřovat třeba určité pocity. Zde je přehled těch nejčastěji používaných: :-) štěstí  8-) autor má brýle:-( smutek  :-/ výkřik :-D smích;-) mrknutí :-o překvapeníVíce podrobností a mnoho dalších značek a zkratek najdete např. na Technologie jsou nejnovějším všelékem pro školství … Každý teď naskakuje do rozjetého vlaku a říká, že počítače vyřeší všechny naše problémy. Až se tak nestane, pak se teprve probudíme a zjistíme, že jsme nenaučili základy.Malkin Dare (zakládající prezident The Organization for Quality Education, Kanada), 1996Budete-li potřebovat si zřídit vlastní konferenci (např. pro nějaký výukový projekt), můžete to za současného stavu technického vývoje internetu udělat úplně sami, jen pomocí Webu. Doporučit lze např. tyto služby: Yahoo Groups EUN Communities (viz 8.2) nebo australskou NINEMSN Communities Zvláštním druhem komunikace je chat. Toto anglické slovo by se výstižně dalo přeložit jako pokec. Jedná se o internetovou aplikaci, která dovoluje komunikovat uživatelům v reálném čase (online). Dnes bývají nejčastěji tyto aplikace realizovány v prostředí WWW. Uživatelé si vyberou chat, který je svým zaměřením zajímá, přihlásí se jménem nebo spíše přezdívkou a mohou se všemi právě přítomnými účastníky diskutovat tak, že zprávy, které se píšou na klávesnici, jsou okamžitě zobrazovány všem. Dětem se to většinou velice líbí. Je však třeba konstatovat, že výukový efekt podobných pokeců je ve většině případů velmi pochybný. Je samozřejmě možné toto prostředí využít k nalezení pomoci s řešením nějakého problému. Velice často se však diskuse díky časté přítomnosti rušivých živlů zvrhává směrem, který je nevhodný nebo nudný a k ničemu nevede. Jsou však i výjimky. Takové výměny názorů však musí být předem důkladně připraveny, třeba v rámci nějakého projektu (viz a 7.3.5).

32 Nejčastější chyby tutorů
nepotvrzují účastníkům přijetí úkolu, neodpovídají na úkoly včas, neevidují a průběžně nesledují studijní výsledky studujících, nevedou si spolehlivě evidenci splněných podmínek u účastníků vzdělávací akce, neupozorňují na termín odevzdání úkolu, bez vědomí realizátora prodlužují termíny plnění korespondenčních úkolů a udělují různé výjimky, samostatně nevyžadují dodání úkolů od studujících, neinformují realizátora včas o didaktické technice a dalším vybavení učebny, které potřebují na prezenčních setkáních, na tutoriálech přednášejí, podklady k vystavení osvědčení buď předají neúplné, pozdě a nebo také vůbec. Vytvořili jsme systém hodnocení činnosti tutorů, který zahrnuje individuální hodnocení tutora účastníky a hospitace realizátora na tutoriálech. Po ukončení kurzu je každý tutor individuálně seznámen s hodnocením své práce. Finanční odměňování je nastaveno tak, aby tutor byl za svou nadstandardní práci v kurzu odměněn (viz příloha č. 2).

33 Doporučení pro tutory přizpůsobte on-line výuku studujícím
své studenty motivujte poskytujte efektivní zpětnou vazbu průběžně sledujte studijní výsledky účastníků a dodržování harmonogramu studia problémy a potíže studentů řešte individuálně zapojte aktivně účastníky do studia

34 Nástroje pro tutory v LMS
LMS Unifor LMS Barborka

35 Role pedagoga v různých formách výuky
PREZENČNÍ VÝUKA DISTANČNÍ VÝUKA Komunikace Verbální i neverbální, slovní i písemná, bezprostřední. Převážně verbální, písemná, zprostředkovaná. Technická vybavenost Je potřebná, ale ne vždy je k dispozici. Nutnost. Technické dovednosti Záleží na obsahu výuky. Znalost pedagogických zásad při aplikaci didaktických pomůcek. Dovednost práce s didaktickou technikou. Pracovní doba Dle rozvrhu. Převážně flexibilní. Zpětná vazba Možnost bezprostředního vlivu na průběh výuky. Převážně chybí bezprostřední zpětná vazba, neverbální komunikace. Čas na efektivní odpověď. Kvalifikace Pedagogická, psychologické a sociologické znalosti. Školení pro tutory + praxe, manažerské dovednosti. Výuka Přednáší, cvičí, vysvětluje. Má úlohu: průvodce, konzultanta, informační, poradenskou. Společné: komunikační dovednosti, zaujatost pro věc, umění zaujmout, otevřenost, vstřícnost, vnímavost, znalost potřeb studujících, empatie.

36 Tutor „jinak“

37 Použité zdroje BERGE, Z. L. The Role of the Online Instructor/Facilitator. September 29, Dostupné z: Brychtová, Š., Charbuský, M. Moderní formy distančního vzdělávání na vysokých školách. DVOŘÁKOVÁ, E. Několik poznámek o distančním vzdělávání. 1. vyd. Liberec: technická univerzita, 1999, 36 s. ISBN EGER, L. A KOL. Příprava tutorů pro distanční výuku s využitím on-line formy studia. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2002, s. 59. ISBN Key Elements of an Online Program. Illinois Online Network and the Board of Trustees of the University of Illinois. URL: File last modified on: 10/14/2003 1:40:22 PM NOCAR, D., HOBLÍKOVÁ, I., SNÁŠELOVÁ, L., VŠETULOVÁ, M. E-learning v distančním vzdělávání. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, ISBN SHEPARD, C. Skilling up - learning about e-learning. E-learning's Greatest Hits. © 2002 Fastrak Consulting Ltd TELNAROVÁ, Z. E-learning. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003, 68 s. ISBN VEJVODOVÁ, J. The Roles of a Tutor in an Online Course. In Information and Communication Technology in Education. Editor Erika Mechlová. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003, s ISBN VEJVODOVÁ, J. Tutorování on-line kurzu v podmínkách systému Eden. Pracovní seminář o zkušenostech s LMS , UTB Zlín. VESELÝ, V. Virtuální vzdělávání. Virtuální inovační park. Poslední aktualizace: Dostupné z <http://www.park.cz/article.asp?itm=122>. ZLÁMALOVÁ, H. Principy distanční vzdělávací technologie a možnosti jejího využití v pedagogické praxi na technických vysokých školách Dostupné z: <http://icosym.cvut.cz/telel/zlamalova.html>

38 Monika Všetulová CDV UP © 2005
Děkuji za pozornost! Monika Všetulová CDV UP 2005


Stáhnout ppt "Pedagog v distančním vzdělávání"

Podobné prezentace


Reklamy Google