Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Biologická role proteinů Doc. Jana Novotná.  Biopolymery aminokyselin  Makromolekuly o molekulové hmotnosti >10 000  Typický protein má 200 – 300 aminokyselin.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Biologická role proteinů Doc. Jana Novotná.  Biopolymery aminokyselin  Makromolekuly o molekulové hmotnosti >10 000  Typický protein má 200 – 300 aminokyselin."— Transkript prezentace:

1 Biologická role proteinů Doc. Jana Novotná

2  Biopolymery aminokyselin  Makromolekuly o molekulové hmotnosti >  Typický protein má 200 – 300 aminokyselin Chemická povaha proteinů

3 1.20 aminokyselin, kódovány standardním genetickým kódem, „proteinogenní“, stavebními jednotkami bílkovin (jako 21 AK – selenocystein – kodon UGA) 2.Trojrozměrná struktura bílkovin 3.Strukturální funkce 4.8 esenciálních aminokyselin, 2 semiesenciální 5.Hormonální a katalytické funkce 6.Biosyntéza biologicky významných sloučenin 7.Genetické poruch metabolismu aminokyselin (fenylketonurie) 8.Poruchy transportního mechanismu aminokyselin (aminoacidurie) AMINOKYSELINY

4 Všechny aminokyseliny, které jsou součástí bílkovin, mají tuto základní strukturu. Liší se pouze složením svého postranního řetězce R V proteinech se nacházejí pouze L-izomery L-izomer

5 Postranní řetězec R  20 odlišných postranních řetězců → odlišné velikostí, tvarem, nábojem, vazebnou kapacitou a chemickou reaktivitou;  velikost od jediného vodíku (glycin) až po složitý dusíkatý heterocyklus (tryptofan);  sekvence AK v polypeptidové řetězci určují uspořádání trojrozměrné struktury bílkoviny;  vně vyčnívající R interagují s jinými molekulami, určují funkci bílkoviny v buňce.

6 Dvacet proteinogenních (standardních) aminokyselin

7 Aminokyseliny se obecně dělí na skupiny podle polarity postranních řetězců Východiskem pro dělení aminokyselin je to, že mají:  nepolární postranní řetězec  polární postranní řetězec  polární nabitým postranní řetězcem Klasifikace aminokyselin

8 Nepolární aminokyseliny V postranním řetězci pouze uhlík a vodík, nejsou reaktivní. Jsou hydrofóbní, pomáhají proteinům uspořádávat se do 3-D struktury. Glycin (Gly), alanin (Ala), valin (Val), leucin (Leu), izoleucin (Ile) - alifatický postranní řetězec; methionin (Met) – síra v postranním řetězci fenylalanin (Phe), tryptofan (Trp) – aromatické jádro v postranním řetězci; prolin (Pro) - iminokyselina

9 Polární aminokyseliny mají v postranním řetězci kyslík nebo síru a nebo dusík a proto jsou polární. Snadno interagují s vodou, jsou hydrofilní. Jsou velmi dobře rozpustné ve vodě. serin, (Ser), threonin (Thr), asparagin (Asn), glutamin (Gln) cystein (Cys), selenocystein (Sec) – v postranním řetězci je síra Polární (hydrofilní) postranní řetězce R

10 Negativně nabité (nepolární) postranní řetězce R Obsahují druhou COO - skupinu a jsou negativně nabité. Proteinu dodávají celkový záporný náboj. Asparagová a glutamová kyselina Pozitivně nabité (nepolární) postranní řetězce R Obsahují druhou NH 3 + skupinu a jsou pozitivně nabité. Proteinu dodávají celkový kladný náboj. Lysin, arginin a hystidin

11 Typ postranního řetězce aminokyselin má vliv na konečnou strukturu proteinu

12 Makromolekuly jsou tvořeny sadou různých aminokyselin v přesně definovaném pořadí. Prostorové uspořádání a biologická funkce je dána aminokyselinovým složením. Struktura proteinů

13 Funkční úloha proteinů 1. Funkce dynamická transport kontrola metabolismu kontrakce katalýza chemických přeměn 2. Funkce strukturální architektura orgánů a tkání podpůrné funkce

14 1. enzymy ( laktátdehydrogenáza, DNA polymeráza ); 2. zásobní proteiny ( ferritin, kasein, ovalbumin ); 3. transportní proteiny ( hemoglobin, myoglobin, sérový albumin ); 4. kontraktilní proteiny ( myosin, aktin ); 5. hormony ( insulin, růstový hormon ); 6. ochranné proteiny krve ( protilátky, komplement, fibrinogen ); 7. strukturální proteiny ( kolagen, elastin, proteoglykany ); 8. receptory pro hormony a jiné signální molekuly. Klasifikace proteinů podle biologické funkce

15 Struktura proteinů Všeobecné rozdělení proteinů podle struktury: globulární a fibrilární  globulární proteiny jsou kompaktně složeny a zabaleny;  fibrilární proteiny tvoří filamenta a jsou protažené.

16 Primární struktura proteinů – lineární pořadí aminokyselin. N-terminální část je nalevo (volná -aminoskupina posledního levého amino- kyselinového zbytku). C-terminální část je napravo (volná -karboxylová skupina posledního pravého aminokyselinového zbytku). Primární struktura

17 Z primární struktury proteinů lze odvodit:  strukturu proteinu  mechanismus působení na molekulární úrovni  vzájemné vztahy k jiným proteinům v evoluci Sekvenování proteinů má význam pro:  předpokládanou podobnost mezi dvěma proteiny  studium modifikací proteinu

18 Sekundární struktura  Prostorové uspořádání polypeptidového řetězce závisí na aminokyselinovém složení;  otáčení peptidových vazeb kolem -uhlíků (atomy peptidové vazby se účastní na vzniku vodíkových vazeb, postranní řetězce aminokyselin R se vazeb neúčastní). Terciární struktura  Trojrozměrné uspořádání polypeptidových jednotek (do klubka nebo vlákna);  vzájemná interakce postranních řetězců aminokyselin. Vyšší uspořádání proteinů

19 Kvartérní struktura  Skládání polypeptidových podjednotek.  Nekovalentní interakce mezi podjednotkami. (ne všechny proteiny mají kvartérní strukturu). Vyšší uspořádání polypeptidových řetězců do sekundární, terciární, a kvartérní struktury je spontánní, po trojrozměrném uspořádání vzniknou disulfidické můstky.

20 Sekundární struktura Pravotočivá šroubovice, stabilizovaná vodíkovými vazbami.  3,6 aminokyselinových zbytků na jednu otáčku, R aminokyselin jsou orientovány ven.  Všechny C=O a N-H skupiny peptidových vazeb jsou uloženy rovnoběžně s podélnou osou  -helixu.  C=O skupina vázána vodíkovou vazbou ke čtvrté N-H skupině. Helikální struktura - převážně vláknité proteiny (keratiny), svalové proteiny aj. Výjimečný  -helix má kolagen. Tři levotočivé  - helixy uspořádány do pravotočivé trojité šroubovice – superhelixu (specifické aminokyselinové složení kolagenu – 33% glycinu, 13% Pro a Hypro)  -helix

21  Segmenty natažených polypeptidových řetězců.  Dva segmenty (polypeptidové řetězce) jsou stabilizovány vodíkovými vazbami mezi C=O a N-H skupinami dvou sousedních peptidových vazeb.  Sousední polypeptidové řetězce uloženy antiparalelně nebo paralelně.  Velký počet vodíkových vazeb udržuje strukturu v nataženém stavu  –struktura (struktura skládaného listu)

22 Terciární struktura Je důležitá pro funkci proteinu: - denaturované enzymy ztrácejí svou funkci - denaturované protilátky ztrácejí schopnost vázat antigen. Mutace v genetickém kódu ovlivní terciátní strukturu (priony).

23  Terciární uspořádání proteinu do domén  Každá doména má svou funkci ( enzymy a katalytické centrum, otáčky transmembránových proteinů plasmatickou membránou). Charakter vazeb udržujících strukturu  -helix  -struktura Hydrofóbní Elektrostatická Vodíková Disulfidická

24 Komplex dvou a více polypeptidových řetězců jsou dohromady spojeny nekovalentními vazbami Čtyři podjednotky hemoglobinu (dvě  a dvě  se spojují do kvartérní struktury) Kvartérní struktura

25 Síly a interakce uplatňující se ve struktuře proteinu Nevazebné interakce Hydrofóbní interakce  Vznikají uvnitř polypeptidových řetězců mezi hydrofóbními postranními řetězci aminokyselinových zbytků (R-skupin);  interakce R-skupin polypeptidových řetězců s vodním pláštěm;  dvě nepolární skupiny se dostávají velice těsně k sobě;  nepolární R-skupiny rozpuštěné ve vodě indukují vznik tenké slupky, kde jsou vodní molekuly vysoce uspořádané. Vodíkové vazby  Donory a akceptory protonů jsou uvnitř polypeptidových řetězců a mezi řetězci navzájem

26 Elektrostatické síly  Interakce mezi dvěma opačně nabitými R-skupinami jako je Lys a Arg (pozitivně nabité) a Asp a Glu (záporně nabité);  ionizované R-skupiny s dipóly vodních molekul. van der Waalsovy síly  Přitažlivé van der Waalsovy síly - interakce mezi vzniklými dipóly u sousedních nenabitých atomů;  odpudivé van der Waalsovy síly - nenabité atomy se dostávají velice blízko sebe, ale nevznikají dipóly. Odpudivé síly vznikají v důsledku odpuzování se elektronů navzájem tam, kde se elektronové oblaky překryjí. Vazby kovalentní Peptidová vazba -CO-NH- Disulfidová vazba -S-S-

27 Denaturace a opětovné složení Denaturace je ztráta trojrozměrné struktury. Protein ztrácí svoji funkci.  Denaturace teplem zcela ruší slabé interakce (primárně narušuje vodíkové vazby).  Krajní hodnoty pH mění celkový povrchový náboj proteinu, vznikají odpudivé elektrostatické síly a zanikají některé vodíkové vazby.  Organická rozpouštědla a detergenty ruší hydrofóbní interakce Renaturace je proces, kdy protein opět získává svou přirozenou strukturu Převzato: D. L. Nelson, M. M. Cox :LEHNINGER. PRINCIPLES OF BIOCHEMISTRY Fifth edition

28 Poruchy skládání proteinů Vlákna amyloidu jsou nerozpustné extracelulární útvary špatně složených polypeptidových řetězců (amyloidosa). Převzato z : D. L. Nelson, M. M. Cox :LEHNINGER. PRINCIPLES OF BIOCHEMISTRY Fifth edition Jádro amyloidu  -skládaný list se přiloží jen částečně ke stejné oblasti vedlejšího polypeptidového řetězce. Vlákna amyloidu se ukládají do prostoru mezi buňky a do okolí cév různých orgánů (srdce, ledviny, konečníku aj.). Vznikají po dlouho trvajícím zánětu nebo zhoubném onemocnění.

29 Typy proteinů Globulární proteiny sféroidní tvar variabilní molekulová váha relativně vysoká rozpustnost různé funkce – katalytické, transportní, regulační (metabolismus, genové exprese) Fibrilární proteiny tyčinkovitý tvar malá rozpustnost strukturální funkce v organismu Lipoproteiny komplexy protein + lipid Glykoproteiny proteiny s kovalentně vázanými cukry

30  Globulární proteiny, jako je celá řada enzymů, jsou obvykle složeny z kombinace obou typů sekundární struktury;  ale například hemoglobin je složen výhradně z  -helixu a protilátky pouze z  - struktury. Globulární proteiny STRUKTURÁLNĚ-FUNKČNÍ VZTAHY

31  Tvoří více jak 2/3 všech tělesných bílkovin;  pevný v tahu, pružný;  ve všech typech pojiva, tkáních a orgánech;  je to nerozpustný glykoprotein (protein + cukerná složka - glukóza, galaktóza);  každá třetí aminokyselina je glycin (Gyl-X-Y), vysoký obsah prolinu, lysinu;  některé z Pro a Lys jsou hydroxylované (hydroxyprolin, hydroxylysin);  je složen ze tří polypetidových levotočivých  -řetězců stočených do superhelixu. NH 3 COOH Kolagen Tvorba fibril Tvorba příčných vazeb Fibrilární proteiny Kolagen

32 Elastin  Vyskytuje se ve tkáních vyžadujících elasticitu (arterie, plíce, kůže, elastická ligamenta, chrupavka);  obsahuje velké množství hydrofóbních aminokyselin – glycenu, alaninu valinu a prolinu;  lysin zodpovědný za tvorbu příčných vazeb – desmosinu a isodesmosinu;  je složen z monomerního rozpustného tropoelastinu, ten je pak příčně pospojován v nerozpustný elastin pomocí desmosinu a isodesmosinu. Fibrilární proteiny

33 Keratin  Keratin je hlavní fibrilární strukturální protein vlasů, kůže a nehtů;  keratinová intermediální filamenta jsou také cytoskeletární součástí desmosomů tvořících buněčná spojení;  keratiny mají velmi mnoho příčných vazeb a jsou složeny jak z  -helixu. Mají vysoký obsah glycinu a alaninu. Fibrilární proteiny

34 Lipoproteiny  Složené komplexy proteinu a lipidu;  molekulární agregát s přibližnou stechiometrií mezi oběma komponentami;  různé funkce v krvi (transport lipidů mezi tkáněmi), v lipidovém metabolismu. Apolipoprotein = čistá proteinová složka lipoproteinové částice, většinou dlouhý polypeptid, s obsahem sacharidů

35 Klasifikace plasmatických lipoproteinů (podle jejich hustoty): Lipoproteiny s vysoké hustotě (HDL) – proteinová složka apolipoprotein A-I (ApoA-I) Lipoproteiny o nízké hustotě (LDL) – ApoB-100 Lipoproteiny o střední hustotě (IDL) – ApoB-100 Lipoproteiny o velmi nízké hustotě(VLDL) - ApoC Lipoproteiny

36 Glykoproteiny Sacharidový podíl je na proteinovou složku vázán:  O-glykosydovou vazbou buď na –OH skupiny seirnu nebo threoninu (proteoglykany) nebo na hydroxyprolin nebo hydroxylysin (kolagen);  N-glykosydovou vazbou na amidový dusík asparaginu 1. Proteiny vylučované specifickými buňkami  hormony  glykoproteiny extracelulární matrix (fibronektin, laminin)  proteiny kaskády krevní koagulace (fibrinogen)  protilátky  mukózní sekrety epiteliálních buněk 2. Proteiny lokalizované na buněčném povrchu - receptory (přijímání signálů z okolního prostředí buňky – hormony, růstové faktory, cytokiny aj. buněčná signalizace)

37 Protilátky Molekula imunoglobulinu je tetramer dva řetězce těžké – H dva řetězce lehké – L ( a  Třídy imunoglobulinů: těžký řetězec IgG  IgM  IgA  IgD  IgE 

38 Kontraktilní proteiny svalů  tlustá filamenta - myosin  tenká filamenta – aktin, tropomyosin, troponin G-aktin – globulární protein F-aktin – fibrilární protein  jednou z důležitých biologických vlastností myosinu je schopnost spojovat se s aktinem za vzniku svalové kontrakce

39 Proteiny biologických membrán

40  Integrální membránové proteiny  Periferní membránové proteiny  Kanály a póry Membrána erytrocytu  -podjednotka napěťově řízeného sodíkového kanálu

41 Proteolytické enzymy Proteolytické enzymy jsou klasifikovány podle svého mechanismu katalytické reakce. Vazebné místo pro substrát katalyticky hydrolyzuje peptidovou vazbu Serinové proteázy – využívají aktivovaný serinový zbytek pro vazbu substrátu v aktivním místě. Cysteinové proteázy - využívají aktivovaný cysteinový zbytek pro vazbu substrátu v aktivním místě. Aspartátové proteázy - využívají aktivovaný aspartátový zbytek pro vazbu substrátu v aktivním místě. Metaloproteázy - využívají aktivovaný kovový iont pro vazbu substrátu v aktivním místě.

42 Proteiny regulace transkripce DNA Regulační proteiny se s vysokou specifičností vážou na DNA a regulují aktivaci nebo potlačení transkripce genu do mRNA. Tři jedinečné motivy: helix-závit-helix zinkový prst leucinový zip Přímý kontakt s DNA, vazba pomocí vodíkových můstků nebo van der Waalsových sil. Zinkový prst Helix-závit-helix

43 Hemoglobin a myoglobin  Lidský hemoglobin má několik forem.  Složen ze dvou  a dvou  podjednotek, které se liší primární strukturou.  Váže čtyři molekuly kyslíku, přenáší kyslík krví z plic do tkání a buněk.

44  Myoglobin má jeden polypeptidový řetězec, váže jednu molekulu kyslíku.  Váže a uvolňuje kyslík v cytoplasmě svalových buněk. Hemoglobin a myoglobin obsahují prostetickou skupinu hem.  Protein bez hemu = apoprotein  Kompletní protein s hemem = holoprotein Hemoglobin a myoglobin

45 Buněčný cytoskelet Všechny části cytoskeletu jsou z proteinů.  Cytoskelet je složen z: mikrotubulů, mikrofilament a středních mikrofilament intermediárních filament).  Mikrotubuly jsou sestaveny z tubulinu, mikrofilamenta z aktinu a střední filamenta hlavně z keratinu, ale i jiných látek.

46 Buněčný cytoskelet Tubilin – dimerní protein, podjednotky  a  Aktin – monomerní protein (  -aktin) Keratin S cytoskeletem jsou navíc asociovány některé další proteiny: dyneiny a kineziny v mikrotubulech kineziny a dynein uskutečňují transport látek v buňce - přenášejí náklad po mikrotubulech zhruba jako po kolejnicích

47 Buněčný cytoskelet Molekulární motory: zprostředkování interakce mikrotubulu s transmembráno- vým receptorem pomocí kinesinu (a – d), dyneinu (e, f) a myosinu (g, h)


Stáhnout ppt "Biologická role proteinů Doc. Jana Novotná.  Biopolymery aminokyselin  Makromolekuly o molekulové hmotnosti >10 000  Typický protein má 200 – 300 aminokyselin."

Podobné prezentace


Reklamy Google