ENERGIE ZÁKLAD VÝVOJE Bohuslav Sekerka.

Prezentace na téma: "ENERGIE ZÁKLAD VÝVOJE Bohuslav Sekerka."— Transkript prezentace:

1 ENERGIE ZÁKLAD VÝVOJE Bohuslav Sekerka

2 EKONOMIE Poté, co ortodoxní neoklasická ekonomie, která samu sebe prezentovala jako jediné univerzální paradigma, ztratila veškerý kontakt s realitou, stala se z ní disciplína převážně ovládaná prázdnými abstrakcemi, mechanistickými modely, formálními metodologiemi a matematickým jazykem, odcizená historickým vývojovým tendencím. Byla vším jiným než vědou o reálném světě; její primární význam tkvěl spíše v její roli alibistické ideologie. Skutečné podnikání mezitím šlo svou vlastní cestou, přičemž jen málo dbalo (a někdy i záměrně) na ortodoxní ekonomické teorie. Ekonomie si vytvořila vlastní svět poznání. Tvrdí to i někteří ekonomové. Např. Foster J. B., Magdoff F. v knize Velká finanční KRIZE příčiny a následky, Grimmus, ISBN , str. 156,1-5 . Ekonomická praxe se dotýká každodenního života občanů. Zdá se, že mnoho lidí jinak myslí (to je nedokazatelné), ale jinak mluví a jinak jedná. Věci a jevy se nenazývají pravými jmény. Vznikají mýty, které neodpovídají realitě (existují tržní mechanismy, nabídka a poptávka vše vyřeší). Mýtus o trhu jako všemohoucím samo se regulujícím mechanismu není akceptovatelný, a to i tehdy, když je často prezentován různými odborníky a učen na vysokých. Pracující, výrobci, finančníci. Chudí a bohatí. Ekonomie slouží určité skupině. Chybí etika. Maximalizace výnosu ne užitku. Otázka peněz: ČNB má emisní právo, proto má k intervencím neomezené množství peněz i elektronických.

3 Přístupy k řešení problémů
Za hlavní přístupy k řešení problémů považuje nevládní organizace Římský klub založený 1968 : používat globální přístup a uvědomovat si, že rostoucí vzájemná závislost států, existence celosvětových problémů a budoucí potřeby všeho lidstva znemožňuje řešení těchto problémů v rámci jedné země myslet holisticky  a snažit se o hlubší porozumění vazeb ve spleti současných problémů - politických, sociálních, ekonomických, technologických, životního prostředí, psychologických a kulturních vypracovávat dlouhodobější studia, než mohou zpracovávat vlády, zaměstnané řešením každodenních problémů a vázané ohledy, které musejí brát na voliče. Holismus (z řeckého to holon, celek) je filosofický názor nebo směr, který zdůrazňuje, že všechny vlastnosti nějakého systému nelze určit nebo vysvětlit pouze zkoumáním jeho částí. Naopak celek podstatně ovlivňuje i fungování nebo podobu svých částí. Tuto zásadu vyslovil poprvé Aristotelés v Metafysice: „Celek je víc než souhrn jeho částí.“ Např. věta je víc než jen pouhý soubor slov, organismus je víc než souhrn jeho orgánů nebo buněk. Holismus jako filosofický směr vznikl ve 20. století jako reakce na tehdejší exkluzivitu mechanických postupů ve vědě. Pojem holismus poprvé použil jihoafrický státník a pozdéjší rektor Univerzity v Cambridge, Jan Smuts, v roce 1926.

4 Ostuda mezinárodního společenství
Po čtyřiceti letech rozvojové pomoci v řadě rozvojových zemí stále existuje hlad, špatná výživa a chudoba. Chudoba se navíc v poslední době šíří i do tzv. bohatých zemí Severu. Tato situace je příčinou utrpení lidí, emigrace a imigrace, kriminality, šíření drog. Bertrand Schneider, generální sekretář Římského klubu, ve své knize „Skandál a ostuda“ píše: Na rozvojových programech mnozí vydělávají: strojírenské firmy, západní vlády a podniky, které jich využívají pro své strategické zájmy, a na druhé straně zkorumpovaní představitelé a vládní úředníci států, jimž je pomoc poskytována. Chudoba se přitom zhoršuje. Ostudou mezinárodních institucí včetně Světové banky, které utrácejí ohromné částky na svůj provoz je to, že na činnost ve prospěch chudých zbývá pouze velice malý díl těchto prostředků. Co se reálně udělalo: Bylo stanoveno cca 50 indikátorů a jednotlivým státům bylo doporučeno je modifikovat podle jejich specifičností.

5 Energetika a ekonomický rozvoj
Energie je základní veličinou fyzického světa. Nelze koncipovat vývoj bez kvantitativních a kvalitativních změn v energetických tocích. Každá změna energetických toků má důsledky na životní prostředí. Z toho plyne složitost cest při volbě energie, neboť všechny jsou složité a všechny zahrnují možnost záměny. Některá volba nebo některá záměna je však lepší než ostatní, s ohledem na to, že nabízí více rozvoje a méně škod na životním prostředí Dopad na životní prostředí závisí na blahobytu populace, užitých zdrojích k dosažení blahobytu populace, používaných technologiích při získávání a využití zdrojů. Měřítkem zdrojů a technologií využívaných v ekonomice je užití energie. Spotřeba energie tedy odráží ekonomickou vyspělost země a s ní úzce související kvalitu života. Nejvýznamnějším faktorem růstu energetické spotřeby je růst populace. Užití energie lze též považovat za míru potenciálního poškozování životního prostředí. Podotkněme, že ve vyspělých zemích s tržní ekonomikou je spotřeba energie na osobu mnohem větší než v jiných zemích. Tři čtvrtiny světové primární energie spotřebovává asi jedna čtvrtina světové populace.

6 Udržitelný rozvoj Udržitelný rozvoj (mimo ekonomiku udržitelný život) je takový způsob rozvoje lidské společnosti, který uvádí v soulad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí. Mezi hlavní cíle udržitelného rozvoje patří zachování životního prostředí dalším generacím v co nejméně pozměněné podobě. Evropský parlament definoval udržitelný rozvoj jako „zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace“. Podle českého zákona o životním prostředí je jím „takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů “. Zcela jsou opomíjeny vnitřní determinanty rozvoje spočívající v diverzifikaci životní úrovně obyvatel určitého regionu

7 Principy udržitelného rozvoje
Jestliže vycházíme ze zjištění, že hospodářská úroveň globálního severu je založena na intenzivním zneužívání přírodních zdrojů a následném znečišťování, často i destrukci mnohých ekosystémů, je třeba se obávat, že cesta zemí globálního jihu k podobnému stavu prosperity přinese ještě masivnější degradaci biosféry, než jaká probíhá dnes. Protože není možné ani účelné bránit chudým populacím v dosažení stejné míry úrovně života, jaká je ve vyspělých zemích standardem, mezi hlavní úkoly udržitelného rozvoje patří zejména definovat koncepce, které by dokázaly omezit dopad lidské populace na životní prostředí.

8 Některé zásady týkající se zdrojů a znečišťování
Obnovitelné zdroje by měly být čerpány maximálně rychlostí, kterou se stačí obnovovat] Vyčerpatelné zdroje by měly být čerpány maximálně rychlostí, kterou budou budovány jejich náhrady, na něž bude možno plynule přejít Intenzita znečišťování nesmí přesáhnout asimilační kapacitu životního prostředí Část současných technologií by měla být investována na redukci znečištění, snížení plýtvání a zvýšení efektivity (výrobků, energie, výrobních postupů,  

9 Proklamované cíle udržitelného rozvoje
Nejznámější definice cílů udržitelného rozvoje pochází přímo ze WCED: Udržitelný rozvoj je takovým rozvojem, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat je i generacím budoucím. Antoin de Saint-Exupéry Nedědíme Zemi po našich předcích, nýbrž si ji vypůjčujeme od našich dětí Zpráva WCED dále upřesňuje, že termínem ‚potřeby‘ se myslí základní potřeby vždy těch nejchudších obyvatel planety. V opačném případě by se pojem potřeby mohl statisticky dezinterpretovat: ač by se globální stav mohl jevit relativně v pořádku, následky případné katastrofy by nejvýrazněji nesly nejchudší skupiny obyvatel (např. přímořské populace rozvojových států v případě výraznějšího stoupání hladin oceánů, kdy by se vyspělé země s tímto defektem dokázaly relativně úspěšně vyrovnat). V zásadě mezi takové potřeby lze počítat především dostatečné množství jídla, pitné vody, odpovídající přístřeší, základní úroveň lékařských a vzdělávacích služeb a kvalitní životní prostředí. Zpráva WCED vidí jako jeden ze základních cílů trvalou ochranu genové rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů a celých ekosystémů. To vychází z přesvědčení, že biologicky pestré prostředí je odolnější vůči náhlým krizím a po všech stránkách vykazuje vyšší schopnost regenerace. Mizení živočišných a rostlinných druhů zintenzivněné lidskou činností se nám tak může stát osudné (např. v případě infekční pandemie mezi nedostatečně diverzifikovanými hospodářskými zvířaty nebo rostlinami). Pro sledování udržitelného rozvoje vznikly tzv. indikátory udržitelného rozvoje, což jsou ukazatele, které popisují chování lidské společnosti ve vztahu ke zdrojům, ochraně přírody a životního prostředí. Příkladem takových indikátorů je např. podíl zvláště chráněných území na ploše státu, podíl elektrické energie získávané z obnovitelných zdrojů apod.

10 Překážky a otázky 1 Princip udržitelného rozvoje je jasný, je však obtížnější jej realizovat. Mezi otázky, které udržitelný rozvoj často vyvolává, patří: Není udržitelný rozvoj v podstatě jen způsobem, jak lépe nakládat s neobnovitelnými zdroji? Chce udržitelný rozvoj zachovat výhradně hodnotu přírodního kapitálu? Jak lze definovat případné potřeby budoucích generací? Jak dlouho je udržitelný ekonomický růst? Je ekonomický růst slučitelný s potřebami dnešní i budoucí populace? Je udržitelný rozvoj (v kontextu neustále se rozevírajících nůžek mezi bohatými a chudými zeměmi) vůbec realizovatelný?? Zdá se, že koncept ekonomického rozvoje, je dalším rozšířením neurčitých, destabilizujících a neuspořádaných funkcí průmyslové civilizace. Neměli bychom přestat mluvit o rozvoji a soustředit se na to, jak dosáhnout ustáleného stavu skutečné udržitelnosti a začít mluvit o prosté či rozšířené reprodukci v závislosti na dosažené, bohužel značně diverzifikované, úrovni obyvatel světa.

11 Překážky a otázky 2 Hodnotí koncept udržitelného rozvoje problém budoucnosti správně? (tj. zda počítá se všemi možnými faktory budoucího vývoje.) Jak mohou bohaté země rozvojovým zemím tvrdit, že se během svého vývoje musí vydat odlišnou cestou, jestliže my sami jsme se jí vyhnuli? Neklade koncept udržitelného rozvoje veliké nároky na rozvojové země, když potřeba řešení problémů vychází od obyvatel globálního severu? Je rozvoj slučitelný s udržitelností a s rozmanitostí přírody? Je v našem zájmu starat se o to, co přijde po nás?

12 Udržitelný rozvoj v ČR před rokem 1989
Před rokem 1989 nebyly u nás principy udržitelného rozvoje výrazně zohledňovány. Avšak již v této době byly snahy o využití odpadů, jako recyklace plastů, využívání bioplynu v dopravě apod. jednalo se však obvykle o dílčí malé projekty. Na velmi dobré úrovni však bylo opětovné využití obalových materiálů. Potraviny jako smetana, limonády, pivo, kefíry, jogurty byly dodávány výhradně v zálohovaných skleněných lahvích, takže neexistoval problém nakládání s použitými PET lahvemi. Některé zákony směřující k omezování emisí byly dokonce přísnější, než v tehdejší západní Evropě.

13 Udržitelný rozvoj v ČR po roce 1989
V roce 1991 byl schválen první zákon o životním prostředí (17/1992 Sb.), který obsahuje mj. i definici udržitelného rozvoje (podobnou definici WCED): Rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Zákon zdůrazňuje též právo člověka na příznivé životní prostředí. 90. léta byla ve znamení restrukturalizace průmyslu a omezení znečišťování ovzduší i vody. Narůstá podíl tříděného i recyklovaného odpadu. Přesto však energetická náročnost výroby v ČR zůstává vysoká, výrazně nad průměrem EU. V roce 2005 byl schválen zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie (180/2005 Sb.), který garantuje minimální výkupní ceny a umožňuje výrobcům z obnovitelných zdrojů uzavírat dlouhodobé smlouvy. Zákon byl velice kritizován, a to především zastánci jaderné energetiky a některými pravicovými politiky, přesto vstoupil v platnost. Alternativním postupem, vhodným z hlediska udržitelného rozvoje, není garance minimálních výkupních cen, ale započtení externalit do výrobních cen. Tyto externality by zvýšily výrobní ceny v těch elektrárnách, které výrazně narušují životní prostředí a převedly by tak náklady, které platí společnost, přímo na výrobce. Stav běžný v tržní ekonomice, kdy výrobce platí jen přímé náklady na výrobu elektřiny, odvozené z tržní ceny suroviny, není proto udržitelný.

14 Data

15

16

17

18

19 Obnovitelné zdroje energie
Obnovitelná energie a úspory energie: Fotovoltaika Větrná energie Vodní energie Geotermální energie Klimatické změny Úspory Energetika: Energetická politika Elektroenergetika EPC (Energy Performance Contracting) Bílá kniha ISES: Přechod k obnovitelným zdrojům energie budoucnosti Donald W. Aitken Mezinárodní společnost solární energetiky Freiburg (Německo) 2003

20 Předpisy týkající se obnovitelných zdrojů energií
Zákon č. 180/2005 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) Zákon č. 406/2000 Sb. - o hospodaření energií a související předpisy Zákon č. 458/2000 Sb. - energetický zákon a související předpisy

21 Energetické potřeby ČR v dlouhodobém časovém horizontu
Zaměřit se na dopady ekonomický ekologický bezpečnostní sociální Nezávislá energetická komise I a II Pracovala pod vedením předsedy Akademie věd ČR Prof. RNDr.Václava Pačese DrSc dr. h. c. Zpráva říjen 2008. Při výběru energetického mixu přihlížet k ekologickým a sociálním aspektům. Energetická koncepce není program vývoje energetiky

22 Program vývoje 1 Každá společnost usilující o blahobyt svých členů musí plánovat svoji budoucnost, svůj vývoj. Toto plánování vyžaduje realizaci obecně přijatého programu, který je vypracováván schválen a v závislosti na změně podmínek i upravován. Předpokladem vytvoření programu je jeho zabezpečení: legislativní organizační personální technologické, informační.

23 Program vývoje 2 V rámci programu vývoje je nutné vzít v úvahu
okolí, omezující podmínky, vlastní silné a slabé stránky a poté stanovit oblasti vývoje a jejich strukturu (odvětví, regiony) ukazatele a indikátory udržitelného vývoje ukazatele regionálních rozdílů scénáře cíle vývoje stanovit časový harmonogram pro dosažení cílů výchozí (počáteční) pozice trajektorie vývoje a výběr vhodné trajektorie požadovaná tempa změn

24 Energetika jako determinanta vývoje Projekt 1
Zvláštní pozornost věnovat odvětví energetiky. To vyžaduje v rámci programu vývoje vytvořit realizovatelný projekt. Projekt je nutno zabezpečit organizačně, personálně a materiálně. V zabezpečení je nutno stanovit potřebné odpovědnost a pravomoci.

25 Energetika jako determinanta vývoje Projekt 2
Projektu musí předcházet hluboká analýza následovaná syntézou komparace koordinovanost s ostatními analogickými projekty. Tato analýza musí vzít v úvahu skutečnou spotřebu zdrojů s ohledem na specifika užití.

26 Možná náplň projektu Možná náplň projektu může obsahovat:
cíle a cesty jejich naplnění substituci energií pro jednotlivá užití transmisi jedné energie do druhé škodlivé vlivy (devastace zemědělské půdy při užití určitého zařízení např. plynové elektrárny spalující obnovitelné zdroje) makroekonomické a mikroekonomické přínosy dovoz a vývoz energií ceny a jejich tvorbu organizační složitost uměle zvyšující ceny (např. výroba, distribuce, prodej) zásahy státu např. dotace, výkupní ceny

27 Závěr Závěrem bych rád vyjádřil přání, aby o našem národě neplatila slova, která vložil Chálíj Džibrán v knize Prorok do úst proroka Mustafy: Litujte národ, který má mnoho pověr a žádné náboženství. Litujte národ, jenž se halí do roucha, které sám netká, živí se chlebem, na který sám nesklízí zrno a pije víno, které neprýští z jeho vlastního lisu. Litujte národ, jehož státníci jsou lišky, jejichž filosofové jsou kejklíři se slovy a jehož umění je uměním příštipkaření a kopírování. Litujte národ rozdělený na zlomky, jehož každý zlomek se sám považuje za národ.

28 Děkuji za pozornost

29 Regionální politika ČR
Základní dokument regionální politiky České republiky „Strategie regionálního rozvoje“ Obsahuje analýzu stavu regionálního rozvoje, charakteristiku silných a slabých stránek v rozvoji jednotlivých krajů a okresů, strategické cíle regionálního rozvoje v ČR, vymezení státem podporovaných regionů, doporučení dotčeným ústředním správním úřadům a krajům pro zaměření rozvoje odvětví spadajících do jejich působnosti.

30 Cíle regionální politiky ČR
Zajištění harmonického rozvoje jednotlivých regionů v rámci jejich agregátů, sledování a vyhodnocování ekonomického, sociálního a společenského rozvoje jednotlivých regionů včetně průběžné aktualizace vymezení regionů hospodářsky slabých a strukturálně postižených při zohlednění jejich vývojových specifik. Vlády České republiky v oblasti Regionální politiky zpravidla deklarují, že cílem regionální politiky by mělo být zejména snižování míry nezaměstnanosti, podpora restrukturalizace průmyslu a nových investic, diferencovaná podpora malého a středního podnikání, včetně vybudování nutné infrastruktury.

31 Nástroje regionální politiky
Nástroji pro dosažení aktivit je podpora: prorůstových aktivit v regionech přinášející multiplikační efekt pro jejich rozvoj (restrukturalizace průmyslové výroby, podpora malého a středního podnikání, páteřní infrastruktura), činností vedoucích ke snižování ekonomicky a sociálně nežádoucích rozdílů v úrovni regionů, aktivit vedoucí ke zvyšování zaměstnanosti a snižování nezaměstnanosti, zejména v hospodářsky slabých a strukturálně postižených regionech a příhraničních oblastech, aktivní meziregionální spolupráce včetně mikroregionů a ostatních partnerů při plánování a realizaci rozvoje regionů, využití vědy a výzkumu pro rozvoj regionů.

32 Priority strategie regionálního rozvoje
Priority strategie regionálního rozvoje jednoznačně směřují ke snižování existujících regionálních rozdílů: aktivní politikou směrování prostředků do podpory optimálního využívání rozvojového potenciálu regionů, politikou alokace prostředků na dodatečné odstraňování negativních sociálních dopadů ekonomického útlumu strukturálně postižených regionů.