Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví Rekreologie Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc Česká republika.

Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví Rekreologie Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc Česká republika

1.Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk 2.Délka života 3.Pohyb a stárnutí 4.Teorie stárnutí 5.Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy 6.Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím 7.Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob 8.Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků 9.Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů 10.Kvalita života 11.Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti 12.Závěr 1.Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk 2.Délka života 3.Pohyb a stárnutí 4.Teorie stárnutí 5.Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy 6.Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím 7.Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob 8.Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků 9.Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů 10.Kvalita života 11.Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti 12.Závěr 1

KlasifikaceTypický věk Sociální a biologická charakteristika Střední věk40 – 65 rokůDruhá polovina pracovní kariéry. Biologické systémy zhoršení o 10% - 30%. Nižší starší věk65 – 75 rokůZačátek důchodového věku. Další ztráty biologických funkcí, zachovaná homeostáza. Střední starší věk75 – 85 rokůPodstatné zhoršení funkcí v průběhu denních aktivit, výraznější ztráta homeostázy, schopnost nezávislého života. Vyšší starší věk> 85 rokůNeschopnost nezávislého života, institucionální a opatrovatelská péče. KLASIFIKACE VĚKU A PRŮBĚH STÁRNUTÍ:

Interindividuální rozdíly i uvnitř jednotlivých zemí a socioekonomických tříd Interindividuální diference se zvyšují s věkem Koncepce biologického věku Index založený na ideální kombinaci ukazatelů funkčního stavu větších biologických systémů, testovaný pravidelně po 5 – 10 letech adekvátní baterií (pravidelné, zjistitelné a věkově závislé změny) Funkční stav závisí na širokém okruhu fyziologických, psychologických a sociologických ukazatelů Individuálně rozdílné subjektivní hodnocení funkčnosti jednotlivých systémů Rozdílné názory na váhu jednotlivých ukazatelů funkčního nebo biologického věku atd. 80 – 98 rokůrelativně zdravé osoby40% potřebuje pomoc 50 - 59 rokůhorší zdravotní stav55% potřebuje pomoc

DÉLKA ŽIVOTA se prodlužuje 1.pokles porodnosti, pokles dětské mortality a snížení výskytu infekčních onemocnění 2.pokles frekvence předčasných úmrtí 3.zlepšení životních podmínek a úrovně lékařské péče Další vlivy pohlaví dědičnost socioekonomický stav pohybová aktivita

Aarssen K, De Haan L. On the maximal life span of humans. Math Popul Stud. 1994;4(4):259-281. Statistická teorie extrémních hodnot 95% konfidenční interval věkového limitu člověka (rozdíl muži – ženy) 113 – 124 roky Kalibová K. Mortality characteristics of the Gypsy population of Czechoslovakia. Demografie. 1989;31(3):239-250. Dožití romské populace v ČSR mezi 1970 – 1980 muži 55,3 roky, ženy 59,9 vysoká mortalita zejména mezi 6 a 35 lety Burcin B, Stloukal L. Mortality of the Czech and the Slovak populations considering historically low mortality rates. Demografie. 1991;33(2):106-113. Mortalita v ČSR v letech 1953 – 1988 byla nejnižší z celé historie ČSR. Signifikantní prodloužení délky života - 1988 DÉLKA ŽIVOTA

VLIV POHLAVÍ NA DÉLKU ŽIVOTA  Ženy žijí déle v průměru o 5 až 9 roků, podobně v celé živočišné říši  Většina lidí vysokého věku jsou ženy (kolem 60%)  Ženy mají nižší mortalitu v nižším a středním věku  Žena produkuje estrogeny – ochrana proti ateroskleróze  Ženy mají nižší mortalitu na ICHS a rakovinu plic  V minulosti kouřilo tabák více mužů, dnes … ?  Při autohaváriích zemře více mužů … ? Ženy mají výrazně delší období částečné nebo úplné neschopnosti a závislosti Už ve středním věku a nižším starším věku je více žen než mužů fyzicky limitováno

VLIV GENETICKÝCH FAKTORŮ NA DÉLKU ŽIVOTA Dvojčata, která zemřela mezi 60 a 75 roky Kallman a Sander, 1948

VLIV GENETICKÝCH FAKTORŮ NA DÉLKU ŽIVOTA Determinující vliv genetické predispozice na rychlost stárnutí ( Wright & Shay, 1995 ) Polygenetické vlivy na délku života - regulace metabolismu, rezistence vůči stresu a chromatin-dependentní genová regulace genetické homeostázy Určitý genetický transfér může modulovat délku života Hlavní roli ve stárnutí buněk teloméry – ukazatele stárnutí Zkrácené teloméry jsou spojeny s replikativním stárnutím a protinádorovým účinkem. Zpožděný začátek dědičných onemocnění může být spojen s určitými geny Adaptační mechanismy – genová selekce během evolučního procesu (obezita) a neadaptační akumulace genové exprese během postreprodukční fáze (Alzheimer)

Vliv dědičnosti na rizikové faktory zrychlující stárnutí a vyvolávající předčasné úmrtí (např. ICHS) VLIV GENETICKÝCH FAKTORŮ NA DÉLKU ŽIVOTA Délka života rodičů a prarodičů významný prediktor mortality ve věku > 68 roků ?? Vliv „dědičnosti“ životního stylu ?? (kouření, pohybová aktivita, stravování, atd.) Likewise a Vailant, 1991

Je pokles pohybové aktivity součástí stárnutí? Preference: Chůze, práce na zahradě, cyklistika, plavání, tanec, golf (muži), aerobik (ženy) > 60 roků, 47% mužů a 39% žen > 70 roků, 30% mužů a 28% žen > 85 roků, 23% mužů a 15% žen U.S.National Center for Health Statistics 1989

Srovnání úrovně pohybové aktivity mezi muži ve věku 20 – 24 roků (A) a starších než 65 roků (B) ( Canada Health Survey, 1996 ) A) B)

Srovnání úrovně pohybové aktivity mezi ženy ve věku 20 – 24 roků (A) a starších než 65 roků (B) ( Canada Health Survey, 1996 ) A) B)

Ale (> 65) jen 3% 6000 kJ (  1500 kcal)/týden ( Blair et al., 1988 ) jen 7,5% odpovídající objem ( Caspersen et al., 1986 ) Ale (> 55) 10% při 60% VO 2 max, ≥ 20 min, ≥ 12,5 kJ (3 kcal)/kg.den, ≥ 3krát/týden ( Center for Disease Control, 1986 ) Pohybové aktivitě chybí ve velké většině potřebná kvalita (intenzita)

SOUČASNÉ TEORIE STÁRNUTÍ Metafory  opotřebování motoru (např. intenzita metabolismu, rozklad a syntéza, atd.)  stárnutí počítače  organismus člověka jako cíl negativních stimulací (záření, chemické produkty metabolismu, atd.)  programované stárnutí (naprogramovaný maximální počet dělení, geneticky předurčený model zrání a stárnutí, enzymy, endokrinní žlázy, poruchy imunity, atd.)  poškození homeostázy (hypotermie, hypertermie, atd.)  zvýšená pravděpodobnost smrti (Gompertzova rovnice)  atd.

SOUČASNÉ TEORIE STÁRNUTÍ Molekulární změny (špatně napravitelné poškození a akumulace nežádoucích produktů rozkladu uvnitř buněk)  selhávání reparačních pochodů  akumulace odpadu  porucha molekulárních informací (DNA) a následné cílené poškození molekul  volné radikály

SOUČASNÉ TEORIE STÁRNUTÍ Mikrocelulární a celulární změny  množství vody  zásoby glykogenu  tuková infiltrace  změny vaziva  kolagen klesá  elastin klesá, stoupá pseudoelastin  celulóza stoupá  struktura buněk  obrat buněk <>

VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY Většina systémů vykazuje akcelerující na věku závislý funkční pokles ??? Je závislý funkční pokles na habituální fyzické aktivitě ??? Hlavní problém interpretace gerontologických údajů – rozlišení fyziologických změn spojených se stárnutím a známkami onemocnění.  Zvýšení diastolického TK – normální exprese stárnutí v důsledku změn elasticity arteriální stěny – zvýšení nad určitou hranici (90 mm Hg) vznik hypertenze.  Subendoteliální depozita cholesterolu v tepnách – ICHS.  Snížení kostní hustoty – osteoporóza.  Pokles vitální kapacity – respirační onemocnění.

VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY Pokles tělesné výšky (zvyšující se hrudní kyfóza a komprese intervertebrálních disků). Zvýšení tělesné hmotnosti už v průběhu středního věku, stabilizace ve starším věku, aktivní tělesná hmota se mění na tuk. Ztráta svalové hmoty vede k progresivnímu poklesu svalové síly a vytrvalosti. Progresivní ztráta kostních minerálů a matrix a progresivně zvyšující se tendence ke zlomeninám. Poškození kloubních chrupavek vede k většímu výskytu artróz, které výrazně snižují možnosti denních pohybových aktivit. Ztráta pružnosti šlach a vazů predisponuje k porušení těchto útvarů a k podvrtnutím. POHYBOVÝ SYSTÉM

VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM Progresivní pokles TF max. Zvýšení systolického objemu nabízí některé kompenzace při submaximální zátěži. Maximální srdeční výkon klesá paralelně s VO 2 max. Progresivní vzestup systolického TK. Zvyšující se vegetativní dystonie vede k vzestupu výskytu posturální hypotenze. 220 - věk

VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY RESPIRAČNÍ SYSÉM Ztuhlost hrudního koše a ztráta elasticity plicní tkáně. Pokles vitální kapacity a vzestup reziduálních objemů, avšak celková plicní kapacita se příliš nemění. Kolaps periferních vzduchových cest v důsledku zvýšeného expiračního úsilí. Distribuce plynů se stává nestejnoměrná, avšak zdraví starší lidé jsou schopni udržet arteriální kyslíkovou saturaci i během intenzivní práce.

VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY GASTROINTESTINÁLNÍ A RENÁLNÍ SYSTÉM Progresivní věkové změny mají důsledky při doplňování tekutin v průběhu práce za horka. CENTRÁLNÍ NERVOVÝ SYSTÉM A SMYLOVÉ SYSTÉMY Vzrůstající problémy s krátkou pamětí, poznáváním a s učením se novým úkolům, poruchy spánku. Zhoršení vidění a slyšení a zpomalení rychlosti reakce snižuje možnosti vykonávat některé pohybové aktivity. Při doporučování pohybové aktivity musí být zohledněno zhoršení chůze, třes, ztráta rovnováhy a zvýšená tendence k pádům.

VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY AUTONOMNÍ NERVOVÝ SYSTÉM Klesá aktivita obou větví, pokles aktivity vagu je větší, s věkem se zvyšuje převaha sympatiku Spektrální analýza variability srdeční frekvence vagus sympatikus vagus sympatikus

VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY  snížení senzitivity adrenergních receptorů  snížení produkce kortizolu a aldosteronu  snížení produkce pohlavních hormonů  snížení produkce inzulínu a zvýšení zastoupení proinzulínu, snížení glukózové tolerance  ztráta diurnálního rytmu produkce růstového hormonu (funguje jako biochemický zesilovač zátěží modulované syntézy svalových proteinů, zvyšuje mobilizaci tuků a tím chrání proteiny při negativní energetické bilanci)  zvýšení hladiny parathormonu a snížení hladiny kalcitoninu  atd. ENDOKRINNÍ SYSTÉM Zhoršené podmínky pro udržování stálého vnitřního prostředí během prolongované pohybové aktivity.

VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY IMUNITNÍ SYSTÉM snížení aktivity NK buněk pokles pomocných a supresorických T lymfocytů nebo pokles jejich aktivity snížení spontánní proliferativní aktivity T lymfocytů a jejich odpovědi na mitogeny Zhoršení různých komponent imunitního systému může limitovat reparační procesy po intenzivní práci.

SLOŽENÍ TĚLA TĚLESNÝ TUK Ztráty tuku jsou proporční frekvenci a trvání pohybové aktivity, iniciálnímu množství tělesného tuku a celkovému týdennímu energetickému výdeji. ( Ballor a Keesey, 1991 ) U osob staršího věku pozitivní korelace mezi aerobní zdatností (VO 2 max) a bazálním metabolismem ( Webb et al, 1993 ) a negativní korelace mezi celkovým energetickým výdejem a množstvím tělesného tuku ( Goran a Poehlman, 1992 ) (?) Zvýšení tělesného tuku u osob staršího věku způsobeno snížením ATH, snížením produkce estrogenu (u žen) a poklesem oxidační kapacity kosterních svalů; je částečně korigovatelné pravidelnou pohybovou aktivitou ( Calles-Escandon, Poehlman, 1997 )

Změny tělesné hmotnosti a ATH v průběhu šesti dekád. Průřezová studie špičkových sportovců - mužů ( Kavanagh et al, 1989 ).

Změny tělesné hmotnosti a ATH v průběhu šesti dekád. Průřezová studie špičkových sportovců - žen ( Kavanagh et al, 1989 ).

Změny tělesné tělesného tuku v průběhu šesti dekád. Průřezová studie špičkových sportovců ( Kavanagh et al, 1989 ).

ATH Aerobní trénink vede bezprostředně ke zvýšení proteinového katabolismu, který je následován fází zvýšené proteinové syntézy. Posilování rovněž zvyšuje obrat myofibrilárního proteinu, navíc i u osob nejstaršího věku zvětšuje významně svalový průřez a svalovou sílu Ke snižování svalové hmoty přispívá snížená produkce testosteronu ( Derouet et al., 2000 ), růstového hormonu a somatomedinu C ( zprostředkovává účinek růstového hormonu ) Muži, nízký testosteron v séru (< 70 ng/dl), 3 měsíce 200 mg testosteronu i.m. každý druhý týden, signifikantně vyšší svalová síla než u kontroly bez testosteronu ( Morley et al., 1993 ) Přiměřený posilovací program může obnovit jak svalovou tkáň, tak i svalovou sílu i těm nejstarším lidem ( Shephard, 1997, Barry & Carson, 2004 )

FLEXIBILITA Pravidelná chůze zlepšuje flexi a extenzi v kolenním kloubu ( Duncan et al., 1993 ) Dvouletý aerobní a silový trénink + trénink flexibility u 65 – 74letých mužů zlepšil flexibilitu svalů na zadní straně stehna o 11% ( Morey et al., 1991 ) Různé programy pohybové aktivity a speciální programy na rozsah pohybu zvyšují flexibilitu i u osob vyššího staršího věku ( Thompson & Osness, 2004 ) Z hlediska zlepšení rozsahu pohybu jsou tyto programy efektivnější než konvenční fyzioterapie (?) ( Brown a Holloszy, 1991, Rider a Daly, 1991, McMurdo a Rennie, 1993, Hopkins et al., 1990, Nisner et al., 1992 )

KOSTI Působení síly stimuluje tvorbu kosti pomocí piezoelektrického efektu. Rychlost novotvorby kosti (B) je závislá k počtu zatěžovacích cyklů (N) a velikosti působící síly (F) vyjádřené jako frakce kritické síly (F c ) potřebné ke zlomení kosti. B = N. (F/F c ) n, kde n = 2 až 6. Síla kostí je závislá víc na intenzitě napětí než na opakování cyklů! Vhodné aerobní tance, kalenetika, chůze, jogging, vystupování na schody (u postmenopauzálních žen zvyšují minerální hustotu lumbálních spin o 4 – 6% za 8 – 9 měsíců cvičení, u kontrolní skupiny pokles o 1 – 3%) ( Chow et al., 1997 ) Málo účinné (starší muži) nebo neúčinné (starší ženy) plavání ( Orwoll et al. 1999 ) U 59letých mužů silový trénink za 16 týdnů zvýšil svalovou sílu o 45% a hustotu femuru o 3,8% a lumbálního obratle o 2,0% ( Menkes et al., 1993 ) Piezoelektřina – jevy, kterými jsou v krystalech (nejvíc křemík, fosforečnany) navzájem vázány elastické deformace a dielektrické polarizace: Při piezoelektrickém efektu vznikají následkem deformace krystalu. kdy se ionty různých znamének v krystalové mříži se posunou a těžiště kladných a záporných nábojů se od sebe vzdálí - tím vzniká elektrická polarizace a na určitých plochách elektrické náboje.

KARDIORESIPRAČNÍ SYSTÉM Respirační systém – nevýznamný vliv U starších osob mírně snižuje TF klid a neovlivňuje TF max U starších osob zvyšuje systolický objem (zvyšuje endiastolický objem a snižuje endsystolický objem), ejekční frakci a při dlouhodobém tréninku i maximální kardiální výkon U starších osob zvyšuje arterio-venózní kyslíkovou diferenci U starších osob neovlivňuje významně koronární průtok U starších osob výrazně zvyšuje aerobní kapacitu Rozdíl v aerobní kapacitě mezi aktivními a inaktivními osobami staršího věku (kolem 70 let) je 10 – 20 roků biologického věku! Aktivní šedesátníci mají stejnou aerobní kapacitu jako 20letí inaktivní lidé. Kardiovaskulární systém

CNS Velmi rozdílné výsledky! Několik měsíců aerobního tréninku lepší výsledky než silový trénink, trénink flexibility nebo cvičení jógy (?) Proč? Pozitivní vlivy na specifické cerebrální funkce větší než na komplexnější činnosti, přechodný charakter změn, stav mozkových funkcí před cvičením, neefektivnost programu pohybové aktivity, atd. atd. Howe et al., 1990; MacRae (1989); Spirduso, 1995; Dustman et al., 1994; Lord a Castell, 1994; Rikli a Edwards, 1991, Hill et al., 1993; McMurdo a Rennie, 1993; Paton et al., 1990; Roberts, 1990; Hawkins et al., 1992; Hassmen et al., 1992, Puggaard et al., 1994; atd…. Test mentální výkonnosti, symbolový test z Wechslerovy škály inteligence, odhad krátce prezentovaných bodových čísel, jednoduchý a komplexní reakční čas, atd.

ANS Pravidelné cvičení zvyšuje aktivitu obou větví ANS, aktivita vagu se zvyšuje víc, upravuje se vegetativní dysbalance sympatikusvagus sympatikus Spektrální analýza variability srdeční frekvence

ROVNOVÁHA Pravidelné cvičení (specifické i nespecifické) může i u nejstarších jedinců zlepšit rovnováhu a tak i kvalitu chůze ( Hu a Woollacott, 1994, Binder, 1994, Hopkins et al., 1990, Brown a Holloszy, 1991, atd.). Rovnováha a síla spolu těsně korelují ( Iversen et al., 1990 ). Proto intenzita tréninku musí být taková, aby alespoň mírně zvýšila svalovou sílu ( Buhner et al., 1993 ).

PÁDY Cvičení starších osob chatrného zdraví zvyšuje pravděpodobnost pádů. Efekty cvičení - rychlejší chůze, delší krok, větší svalová síla, větší odolnost proti externím silám, zvýšená aerobní zdatnost, snížení posturální hypotenze, zvýšení proprioceptorové senzitivity, zvýšení reakční rychlosti – korelují negativně s rizikem pádu a zlepšují možnosti korigujícího pohybu. ( Wolfson et al., 1990; Scarpace et al., 1993; Lord et al., 1993; Rubenstein a Josephson, 1993; Anacker a DiFabio, 1992; Jaglal et al., 1993 ) Tai-chi – ideální forma pohybové aktivity pro starší věk – kombinace rozvoje svalové rovnováhy s posílením svalů a lepším krytím kardiovaskulárních požadavků ( Wolf et al., 1993 ) Pravidelné cvičení zmenšuje riziko pádů a z tohoto hlediska je efektivní profylaxí pro nejstarší jedince.

ENDOKRINNÍ SYSTÉM A METABOLISMUS Pravidelné cvičení u starších osob má pozitivní vliv na regulaci krevní glukózy ( Durak, 1999; Hughes a Meredith, 1989 ) stimuluje endogenní produkci růstového hormonu ( Rogol et al., 1992 ) a při večerním tréninku upravuje jeho diurnální rytmus ( Borst et al., 1994 ) neovlivňuje nízkou hladinu kortizolu ( Heuser et al., 1991 ) snižuje produkci katecholaminů odpovídající standardizované zátěži a v klidu ( Kohrt et al., 1993 ) půlnoc poledne Růstový hormon

IMUNITNÍ SYSTÉM Teoretické předpoklady (trénink nízké a střední intenzity modulací sympatické aktivity redukuje u starších osob stres, podporuje spánek, snižuje tvorbu volných radikálů a tím zlepšuje funkci imunitního systému - zvyšuje aktivitu NK buněk atd.) nebyly vždy potvrzeny ( Barnes et al. 1991, Xusheng et al., 1990, Crist et al., 1989, Shinkai et al., 1995, Giles, 2004 ) Trénink nízké a střední intenzity zlepšuje imunitní funkce, zejména zvyšuje rezistenci proti infekčním a nádorovým buňkám. Nedostatek pohybu stejně jako nadměrné zatížení by mohly mít negativní vliv na imunitní funkce.

U starších osob je nezbytná regulace dávkování pohybové aktivity Intenzita zatížení Zlepšování imunitních funkcí Vliv intenzity zatížení pravidelného cvičení na imunitní funkce ( Shephard, 1997 )

RIZIKA ZVÝŠENÉ POHYBOVÉ AKTIVITY U STARŠÍCH OSOB Kardiální rizika Nejčastěji ICHS – neprojeví se v závislosti na pohybové aktivitě, u seniorů výrazně zvýšený výskyt ( Siscovick ert al., 1984; Vuori, 1995 )

Nižší riziko u starších osob (?) ti s nejvyšším rizikem umřeli dříve výrazné zvýšení počtu IM u seniorů v klidu neochota seniorů participovat na velmi intenzivní zátěži Vuori, 1995

RIZIKA ZVÝŠENÉ POHYBOVÉ AKTIVITY U STARŠÍCH OSOB Kardiální rizika Nejčastěji ICHS – není v závislosti na pohybové aktivitě u seniorů výrazně zvýšený výskyt ( Siscovick ert al., 1984; Vuori, 1995 ) Nepravidelné cvičení výrazně zvyšuje riziko akutní ataky IM (bez ohledu na věk!) ( Mittelman, 1993 ) Absolutní riziko 52 náhlých úmrtí bez varujících symptomů v průběhu 6 h sportování 1,13 milionů osob v průběhu 4 let většina úmrtí u seniorů – mužů. Paradoxně – golf a bowling ( Whittington a Banerjee, 1994 ).

Snížení výskytu náhlých příhod v souvislosti s pohybovou aktivitou Identifikace rizikových osob Absolutní kontraindikace akutní infekce nestabilní metabolické onemocnění významná lokomoční porucha excesivní obavy infarkt myokardu manifestní srdeční onemocnění akutní myokarditida aortální stenóza pravděpodobnost pulmonální embolie Relativní kontraindikace síňová fibrilace nebo flutter atrioventrikulární blik blok levého raménka předčasná ventrikulární excitace Varovné příznaky (bolesti na hrudníku, zvýšená frekvence extrasystol, celková malátnost v předchozích 6 až 24 hodinách, enormní dušnost, atd.)

Rizika náhlého úmrtí redukovány adaptací na progresivní zátěžový program, vycházející z nízkého až středního zatížení. Protože všeobecná prognóza je pro aktivní osoby lepší než pro inaktivní, obavy z kardiální katastrofy nejsou důvodem vyhýbání se pravidelné přiměřeně intenzivní pohybové aktivitě trvání intenzita 1 týden Stejskal et al., 1993

FAKTORY ZEVNÍHO PROSTŘEDÍ Horko – zvýšené nároky na prokrvení kůže, většina seniorů hůře toleruje – vliv špatné kondice, obezity nebo kardiovaskulárního onemocnění, vliv věku pravděpodobně není významný ( Kenney, 1995 ) Zima – kožní vázokonstrikce, snížený systolický volum, provokace bronchospasmu – většina seniorů hůře toleruje ( Shephard, 1992 ) Vysoká nadmořská výška – horská nemoc hrozí seniorům méně než mladším jedincům (!) ( Balcomb a Sutton, 1996 ). Ale zvýšené riziko IM. Potápění – riziko pro seniory – přechodná ztráta vědomí způsobená kardiální arytmií a náhlý pokles systémového TK při vynořování se z vody. Kombinace tělesné aktivity a psychologického stresu vzestup systémového TK a srdečního výkonu – riziko u starších osob.

MUSKULOSKELETÁRNÍ ZRANĚNÍ PREDISPOZIČNÍ FAKTORY 1.Věk a ženské pohlaví. 2.Anamnéza předcházejících pádů nebo poranění. 3.Anamnéza posturální hypotenze. 4.Zhoršení sluchu a zraku a zpomalení reakčního času. 5.Nemotornost spojená s dlouhodobou absencí příslušného sportovního odvětví, zhoršení rovnováhy, nestabilní kyčelní a kolenní klouby a snížené zvedání nohou. 6.Obezita zvyšující napětí na jednotku průřezu šlachy. 7.Nízká tělesná hmotnost spojená se svalovou slabostí (sarkopenie). 8.Zkrácení šlach spojené s dlouhodobou hypoaktivitou. 9.Nedostatečné rozcvičení. 10.Prudké a rychlé pohyby a přehnaný strečink. 11.Příliš rychlý a progresivní trénink, přemáhání nepříjemné únavy. 12.Nerovný povrch. 13.Nevhodná obuv. 14.Osteoporóza zvyšující pravděpodobnost fraktury.

Systém zdravotních bodů Optimalizace pohybové aktivity a odhad zdravotních účinků pohybových aktivit

Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů ICHS CMP hypertenze periferní cévní onemocnění městnavá srdeční nemoc chronická obstrutivní PN sarkopénie muskulární dystrofie revmatická artritida osteoartróza osteoporóza malnutrice obezita diabetes mellitus dyslipo- proteinémie dyslipo- proteinémie maligní nádory

Věk, ve kterém se ztrácí pozitivní vliv vysoce aktivního života 70 – 80 roků ( Paffenbarger et al., 1994 ). Ale – z hlediska kvality života tělesná zdatnost výrazně ovlivňuje rozsah nezávislosti Shephard 1997 Kvalita života vztažená k jeho trvání - statisticky vysoce významný pozitivní vliv intenzivního aktivního života i v nejstarších věkových kategoriích 100806040 úmrtnost věk

KVALITA ŽIVOTA Kvalita života vztažená k jeho délce Měření kvality života Kaplanova technika generické dotazníky specifické instrumenty pro onemocnění Faktory ovlivňující kvalitu života Fyzická pohoda Psychická pohoda tělesný vzhled sebeúcta a posouzení své výkonnosti životní satisfakce stres anxieta deprese Sociální a kognitivní funkce kvality života Konzumace alkoholu a požívání drog a kvalita života

EKONOMICKÉ A SOCIÁLNÍ KONSEKVENCE STÁRNUTÍ SPOLEČNOSTI stárnutí pracovní síly produktivita práce a stárnutí důchodová politika ve stárnoucí společnosti zdravotní péče z hlediska stárnoucí společnosti náklady a zisky spojené s pohybovou aktivitou stárnoucí společnosti Roy J. Shephard, MD, PhD, DPE

Pravidelný program pohybové aktivity střední intenzity je vhodný pro velkou většinu seniorů. Není znám žádný farmakologický prostředek, který by mohl bezpečně a efektivně redukovat biologický věk člověka a zvýšit kvalitu života vztaženou k jeho trvání. To umí jenom pohybová aktivita … Je stáří hodně daleko? Není – je tady coby dup!

Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví Rekreologie Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc Česká republika.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví Rekreologie Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc Česká republika."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví Rekreologie Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc Česká republika.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví Rekreologie Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc Česká republika."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář