Předběžná otázka ve světle judikatury Soudního dvora EU - Prof. Dr. univ. Arsène Verny, M.E.S.

Prezentace na téma: "Předběžná otázka ve světle judikatury Soudního dvora EU - Prof. Dr. univ. Arsène Verny, M.E.S. "— Transkript prezentace:

1 Předběžná otázka ve světle judikatury Soudního dvora EU Prof. Dr. univ. Arsène Verny, M.E.S. Zimní semestr 2013 Copyright: Prof. Dr. Univ. Arsène Verny, M.E.S.

2 Řízení o předběžné otázce  Je základním mechanismem práva Evropské unie;  Prostředek k zajištění jednotného výkladu a použití tohoto práva v rámci Unie;  Pravomoc SDEU rozhodovat v řízení o předběžné otázce o výkladu práva Unie a o platnosti aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie;  Řízení o předběžné otázce spočívá na spolupráci mezi Soudním dvorem a soudy členských států.

3 Právní rámec  Článek 267 SFEU;  Článek 19 Smlouvy o EU odst. 1: rozdělení SDEU na tři soudy (Soudní dvůr, Tribunál a Soud pro veřejnou službu);  Dle článku 256 odst. 3 SFEU je Tribunál příslušný rozhodovat o předběžných otázkách podle článku 267 SFEU (výjimečně mohou být jeho rozhodnutí přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného ohrožení jednoty nebo souladu práva Unie).

4 Znění článku 267 SFEU „Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se: a) výkladu Smluv, b) platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie. Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku, požádat Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o této otázce. Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie. Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem členského státu, které se týká osoby ve vazbě, rozhodne Soudní dvůr Evropské unie v co nejkratší lhůtě.“

5 Obecný vývoj soudní činnosti (1952–2012)

6 Řízení o předběžné otázce  Úlohou SDEU je poskytovat výklad unijního práva nebo rozhodovat o jeho platnosti, a nikoli uplatňovat toto právo na skutkový stav, o který se jedná v původním řízení.  Nejde primárně o spor před SDEU, má pouze akcesorickou povahu ve vztahu k hlavnímu řízení.  Zatímco využití odvolání nebo jiného opravného prostředku záleží na iniciativě stran sporu, položení předběžné otázky je zcela v diskreci vnitrostátního soudu.  SDEU rovněž nemůže zrušit nebo změnit rozhodnutí vnitrostátního soudu.

7 Předmět řízení  Předmětem řízení nemohou být zejména otázky skutkového stavu, vnitrostátní právo členských zemí či jeho soulad s normou práva EU či povinnost aplikovat určitý předpis.  SDEU také přímo nerozhoduje o neplatnosti vnitrostátní legislativy.  Předběžná otázka je mechanismem umožňujícím SDEU zajišťovat (relativně) homogenní interpretaci evropského práva.

8 Institut předběžné otázky  Posílení pravomocí a efektivity regulace na evropské úrovni na úkor pravomocí členských států – prostřednictvím institutu předběžné otázky byly formulovány např. doktríny přednosti evropského práva nebo doktrína přímého účinku, odpovědnost členského státu za porušení evropského práva;  Na evropské úrovni posílení soudní moci na úkor moci výkonné a zákonodárné;  V rámci vnitrostátních soudních struktur členských států posílení nižších soudů na úkor vyšších článků soudní hierarchie; evropské právo např. zakazuje vnitrostátními soudními předpisy podmínit položení předběžné otázky souhlasem vyššího soudu.

9 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce  Každý soud členského státu může, má-li vydat rozhodnutí v rámci řízení, jehož výsledkem má být přijetí rozhodnutí soudní povahy, předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.  Postavení orgánu coby orgánu soudního je Soudním dvorem vykládáno jako autonomní pojem unijního práva a Soudní dvůr v tomto ohledu přihlíží k souboru faktorů.

10 Vaasenská kritéria Ve své judikatuře definoval SDEU soud či tribunál pro tyto účely jako instituci splňující následující znaky:  má zákonný základ, tj. je zřízena zákonem;  je nezávislá a rozhoduje nestranně;  má trvalý charakter, tj. jedná se o stálý orgán;  má obligatorní jurisdikci (jurisdikci založenou zákonem);  zda má řízení před ním kontradiktorní povahu;  řídí se v rozhodování zákonnými předpisy, tj. ne na základě volního uvážení;  rozhoduje ve sporném řízení.

11 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce  Záleží pouze na vnitrostátním soudu, zda požádá Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce.  SDEU se odmítl zabývat otázkami položenými soudy členských států jednajícími jako správní, a ne soudní orgán – např. při rozhodování o zápisech do obchodního rejstříku (HSB-Wohnbau GmbH, C-86/00) nebo problematiky katastru nemovitostí (Salzmann, C- 178/99).  SDEU nepřijímá předběžné otázky položené jiným mezinárodním soudem (Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku, Mezinárodním soudním dvorem v Haagu) a orgány veřejné správy.

12 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu  Každý dotčený soud má pravomoc předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu normy unijního práva, pokud ji považuje za nezbytnou k vyřešení sporu, který je mu předložen.  Soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je naproti tomu povinen takovouto žádost Soudnímu dvoru předložit, ledaže již v dané oblasti existuje judikatura nebo je správný způsob výkladu dotyčné právní normy zcela zřejmý.  Pojem „opravný prostředek“ dle čl. 267 se obvykle vykládá jako řádný opravný prostředek, tj. nezahrnuje např. obnovu řízení, ústavní stížnost nebo milost prezidenta.

13 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti  Možnost prohlásit akt orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie za neplatný spadá do výlučné pravomoci Soudního dvora.  Každý vnitrostátní soud musí předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, pokud má o platnosti takového aktu pochybnosti, s uvedením důvodů, pro které se domnívá, že by tento akt mohl být stižen neplatností.  Má-li vnitrostátní soud vážné pochybnosti o platnosti aktu orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, na kterém je založen vnitrostátní akt, může výjimečně dočasně pozastavit provádění posledně uvedeného aktu nebo ve vztahu k němu přijmout jakékoli jiné předběžné opatření.

14 Vhodný okamžik k podání žádosti  Vnitrostátní soud může předložit SDEU žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, jakmile zjistí, že rozhodnutí o výkladu nebo platnosti unijního práva je nezbytné k tomu, aby mohl vydat svůj rozsudek.  Je žádoucí, aby byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložena po kontradiktorním projednání věci, kdy je předkládající soud schopen vymezit právní a skutkový rámec věci.  SDEU projevoval tendenci akceptovat a odpovídat i na předběžné otázky, které byly položeny neobratně, nejasně či jen s malou relevancí pro evropské právo. SDEU vyžadoval, aby předběžná otázka pocházela z reálně existujícího sporu – odmítl se zabývat otázkami čistě teoretickými či hypotetickými, otázkami soudního sporu zahájeného pouze pro získání odpovědi na předběžnou otázku nebo otázkami sporu již ukončeného.

15 Příklad - PreussenElektra AG v. Schleswag AG, C-379/98 V kauze PreussenElektra se odmítl SDEU zabývat otázkou položenou německým soudem, protože obě strany vnitrostátního „sporu“ sdílely názor o existenci rozporu příslušné německé legislativy s evropským právem a zároveň jedna ze stran sporu (firma PreussenElektra) byla hlavním akcionářem druhé strany sporu (firmy Schleswag), a tudíž mohla tuto firmu přimět k otevření „sporu“ směřujícího výlučně k tomu, aby se SDEU mohl vyjádřit k (ne)konformitě německé legislativy s evropským právem.

16 Omezující mechanismy  Změny procesních pravidel umožňující SDEU odpovídat na předběžné otázky, na které již SDEU někdy v minulosti odpověděl nebo je odpověď jasně zřejmá z existující judikatury SDEU;  Vydání (nezávazných) pokynů pro vnitrostátní soudy, jak formulovat předběžné otázky;  Formulace doktríny „acte éclairé,“ která zbavuje soudy členských států povinnosti pokládat předběžnou otázku v případě, kdy je odpověď zřejmá z existující judikatury SDEU, a doktríny „acte clair“, kde k referenci nemusí dojít, protože je odpověď na případnou otázku obecně známá;  Nižší ochota SDEU odpovídat na nejasně formulované předběžné otázky nebo otázky de facto přeformulovat.

17 Doktrína „acte éclairé“  předpokládá, že vnitrostátní soudy nemusí položit předběžnou otázku tehdy, pokud lze odpověď SDEU předvídat z již existující starší judikatury;  poskytuje rozhodnutím SDEU kvazi-precedenční charakter;  výrazně ulehčuje SDEU od povinnosti odpovídat na série identických předběžných otázek vyvolanými paralelními vnitrostátními spory týkající se podobných problémových bodů evropské integrace.

18 Doktrína „acte clair“  vychází z předpokladu, že se vnitrostátní soud nemusí na SDEU obrátit, pokud je odpověď „jasná“ z obecných vědomostí či logiky.  Příkladem může být hypotetická směrnice o ochraně mořských savců – otázka, zda je velryba savec, je sice pro aplikaci evropského práva zásadní, ale pro odpověď se není třeba obracet na SDEU, ale do středoškolské učebnice biologie.

19 Délka řízení o předběžné otázce  SDEU v průměru trvá více než dva roky, než na předběžnou otázku odpoví, a po tuto dobu je vnitrostátní řízení (obvykle) přerušeno.  V kontextu předběžné otázky ale přistupoval Evropský soud pro lidská práva k řízení před SDEU značně vstřícně – v kauze Pafitis v. Řecko tak Evropský soud pro lidská práva při posuzování přiměřenosti délky občanskoprávního řízení před řeckými soudy nepřihlížel k době, kdy bylo řízení přerušeno kvůli předběžné otázce položené řeckým soudem SDEU.  V roce 2012 dosáhla doba trvání řízení o předběžných otázkách nejnižší úrovně od konce osmdesátých let snížit počet nevyřízených věci i dobu trvání řízení, jež se v tomto roce zkrátila o dva měsíce na 15,7 měsíce.

20 Délka řízení o předběžné otázce - ukončené věci

21 Počet řízení o předběžných opatřeních

22 Tématické rozdělení v roce 2012

23 Účinky žádosti a náklady řízení  Podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce má za následek přerušení vnitrostátního řízení do doby, než Soudní dvůr rozhodne, třebaže má vnitrostátní soud i nadále pravomoc vydávat předběžná opatření, zvláště v případě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se posouzení platnosti.  Řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem je bezplatné a Soudní dvůr nerozhoduje o nákladech.  V případě nedostatku prostředků některého z účastníků původního řízení, a pokud to vnitrostátní předpisy umožňují, může předkládající soud poskytnout tomuto účastníku řízení právní pomoc k úhradě výdajů, zejména výdajů na zastoupení, které mu vzniknou před Soudním dvorem.  Soudní dvůr může takovouto pomoc rovněž poskytnout v případě, že dotyčnému účastníkovi řízení dosud nebyla poskytnuta pomoc podle vnitrostátního práva nebo jestliže se tato pomoc nevztahuje na výdaje vynaložené před Soudním dvorem nebo se na ně vztahuje jen částečně.

24 Náhrada škody – případ Köbbler (resp. Köbbler II, C-224/01)  Členské státy nesou odpovědnost za chyby svých domácích soudů, včetně soudů nejvyšších  V konečné instanci ale rakouský soud rozhodl v neprospěch pana Köbblera a zřejmě i v rozporu s judikaturou SDEU. Pan Köbbler se po vyčerpání domácích opravných prostředků podal na rakouský stát žalobu na náhradu škodu způsobenou porušením evropského práva rakouskou justicí.  Ke kauze Köbbler II se rakouský (nižší) soud rozhodující spor o náhradu škody obrátil na SDEU s předběžnou otázkou, zda a jakých podmínek by odpovědnost rakouského státu nastala.

25 Náhrada škody – případ Köbbler (resp. Köbbler II, C-224/01)  SDEU uznal odpovědnost státu jako princip a konstatoval, že ústavní klauzule o neodpovědnosti státu za akty své vrcholné justice nehrají pro účely náhrady škody za porušení evropského práva žádnou roli. SDEU ale také prohlásil, že pochybení rakouské justice nebylo dostatečně závažné, aby měla Rakouská republika povinnost uhradit panu Köbblerovi způsobenou škodu.  Možnost odvolání k SDEU: od soudu členského státu neexistuje odvolání, jež by dovolilo Soudnímu dvoru napravit porušení evropského práva, způsobené rozhodnutím národního soudu.  Žaloba na náhradu škody způsobené chybným rozhodnutím národního soudu v duchu rozsudku Köbbler však může jako nepřímé odvolání fungovat.

26 Mars (ESD, rozsudek z 6.7.1995, C-470/93, SbSD s.I-1923) Anglická firma Mars chtěla prodávat v Německu tyčinky "Mars", které byly v době krátkodobé reklamní kampaně svým obsahem zvětšeny o 10 %, přičemž na obale byl zvláštní barevný nátisk s označením "+10 %", který zaujímal více než uváděných 10 % (asi 1/3 plochy obalu). Svaz spotřebitelů se pokoušel o zákaz této akce a uváděl, že se jedná o klamání spotřebitele, zakázané podle německého zákona o nekalé soutěži, protože spotřebitelé museli vzhledem k velkoplošnému barevnému označení předpokládat, že obsah je zvětšen o více než uvedených 10 %, a sice asi o třetinu. Zemský soud v Kolíně požádal SDEU o rozhodnutí předběžné otázky. Jde o porušení práva volného pohybu zboží?  SDEU konstatuje, že úprava německého zákona o nekalé soutěži spadá pod vzorec případu Dassonville: Pod pojem „opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení“ spadá každá úprava obchodu členských států, která může obchodu uvnitř EU přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně zabraňovat.  Zastává dále názor, že se jedná o opatření vztahující se k výrobku a nikoli k prodeji, přičemž toto opatření je použitelné bez rozdílu pro domácí i zahraniční zboží. Nejedná se tedy o případ podle čl. 36 SFEU. Nejedná se však ani o kategorický požadavek ochrany spotřebitelů, protože rozumný spotřebitel by mohl předpokládat, že se jedná o uvedených 10 % obsahu a nikoli o množství, které by odpovídalo ploše označení v jiné barvě. Jedná se tedy o porušení čl. 34 SFEU (opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení dovozu).

27 Keck a Mithouard (ESD, rozsudek z 24. 11.1993, C-267/91 a C-268/91, SbSD s.I- 6097)  Oba provozovatelé supermarketů ve Štrasburku, pan Keck a pan Mithouard, kteří prodávali kávu, resp. aperitiv ("Picon Biere") za pořizovací cenu, byli potrestáni, protože to je ve Francii zakázáno. Namítali, že ztrátový prodej některých artiklů je nezbytná prodejní praxe, jejíž zákaz přináší značné nevýhody a byli by tím při prodeji importovaného zboží oproti konkurentům z jiných členských států diskriminováni (např. v Německu je prodej za pořizovací ceny povolen). Soud Tribunal de grande instance ze Štrasburku požádal SDEU o rozhodnutí předběžné otázky.  SDEU uvádí, že podle čl. 34 SFEU nemůže být napadáno jakékoliv opatření, které působí jako omezení obchodní svobody. Zákaz podle čl. 34 SFEU musí být proto potud omezen, pokud se týká národních ustanovení, která omezují nebo zakazují pouze určité modality prodeje. Jestliže se tato ustanovení ve stejné míře týkají domácího a zahraničního zboží, v žádném případě nelze aplikovat článek 34 SFEU.

28 Bauer (ESD, rozsudek z 8.4.1992, C – 166/91, SbSD s.I – 2797) Německý architekt Bauer, který absolvoval německé vysokoškolské studium v trvání čtyř let včetně dvou semestrů praxe, se chtěl usadit v Belgii. Komora architektů Brabantska mu odmítala vyhovět s odůvodněním, že směrnice pro uznávání diplomů architektů předpokládá čtyřleté studium na vysoké škole; semestry praxe nemohou však být hodnoceny jako studium. Belgický soud, který měl o případu rozhodovat, požádal SDEU v řízení o rozhodnutí předběžné otázky o výklad pojmu studium.  SDEU konstatuje, že pod pojem studium ve sporné směrnici patří také semestr praxe na odborné vysoké škole.

29 Factortame II (ESD, rozsudek z 25.7.1991, C-221/89, SbSD s.I-3905) Ve Velké Británii byl vydán zákon, který nařizoval, že britská rybářská plavidla musí být nezbytně majetkem britských státních příslušníků, resp. společností a jejich nasazení musí Velká Británie řídit a dohlížet na ně. Podkladem k tomu byla takzvaná „Quota Hopping“ spočívající v tom, že lodě plující pod britskou vlajkou ve skutečnosti nemusí být britskými loděmi a mohou tak nepozorovaně vyčerpat kvóty výlovu přidělené Spojenému království. Firma Factortame Ltd, která zaregistrovala v Anglii velký počet rybářských plavidel, jejichž podílovými vlastníky jsou převážně Španělé, vystoupila proti nové úpravě. Britský High Court of Justice požádal SDEU o rozhodnutí předběžné otázky.  SDEU konstatuje, že požadavek státní příslušnosti pro majitele lodí je v každém případě porušením svobody podnikání; na tom nic nemění, že uplatňování svobody podnikání slouží jen k obcházení předpisů společné politiky rybolovu. Jako předpoklad pro registraci rybářské lodi však může být požadováno, aby loď operovala ze státu registrace a aby její nasazení bylo odtud řízeno a kontrolováno.

30 Marleasing (ESD, rozsudek z 13.11.1990, C-106/89, SbSD str. I-4135) Španělská společnost Marleasing SA požádala u příslušného španělského soudu, aby založení společnosti La Comercial SA prohlásil za neplatné. Byla údajně založena v rozporu s dobrými mravy jako fiktivní společnost pouze za tím účelem, aby chránila majetek jednoho ze společníků proti zásahu věřitelů, což má podle španělských předpisů za následek neplatnost. Španělský soud měl pochybnosti, pokud jde o účinnost španělských předpisů, protože směrnice práva obchodních společností upravuje definitivně důvody neplatnosti založení společnosti a mezi nimi neuvádí rozpor s dobrými mravy při poškození věřitele. Požádal proto SDEU o rozhodnutí o předběžné otázce.  SDEU konstatuje, že španělské právo odporuje směrnici. Ustanovení směrnice sice nejsou přímo použitelná ve vztahu mezi soukromými osobami. Pro národního soudce však existuje povinnost výkladu národního práva v souladu se směrnicemi, což by mohlo i v civilním právním sporu vést k tomu, že by národní soudce nesměl aplikovat příslušný národní předpis odporující znění a účelu evropské směrnice.

31 Prameny a zdroje  Lisabonská smlouva, kterou se mění Smlouva o Evropské unii a Smlouva o založení Evropského společenství (13. prosince 2007)  VÝROČNÍ ZPRÁVA 2012, Přehled činnosti Soudního dvora, Tribunálu a Soudu pro veřejnou službu Evropské unie, Lucemburk, 2013  Průvodce písemným a ústním řízením před Soudním dvorem Evropských společenství určený zmocněncům a advokátům, SDEU Lucemburk, 2012/C 338/01  Judikaturu ESD lze nalézt pomocí vyhledávače CURIA, který poskytuje bezplatný přístup k judikatuře ESD: http://curia.europa.eu/jurisp/cgi- bin/form.pl?lang=en.  EUROSKOP: https://www.euroskop.cz/8917/sekce/zakladajici-smlouvy/https://www.euroskop.cz/8917/sekce/zakladajici-smlouvy/

32 Děkuji za pozornost. Prof. Dr. univ. Arsène Verny, M.E.S. www.europa.eu