POEZIE A PRÓZA 20. STOLETÍ INSPIROVANÁ KŘESŤANSTVÍM Bože můj, hořím nadějí, že věci, které se nedějí, se stanou… Bohuslav Reynek, báseň Radost Václava BAKEŠOVÁ, Katedra francouzského jazyka a literatury PdF MU

 20. století se vyznačuje nesmírnou pestrostí námětů a žánrů v české i světové literatuře  Vždy se mezi nimi objevuje proud reprezentovaný autory, kteří se inspirují v duchovních hodnotách, časté jsou dokonce konverze ke křesťanství (ve Francii velmi četné, více než 150 intelektuálů, společenský fenomén X u nás spíše opatrné, osobní záležitost: hlavním konvertitou začátku století je Julius Zeyer)  Zahraniční duchovně laděné texty se k nám dostávají díky bohaté překladatelské činnosti; nejznámější vydavatelství překladů je Dobré Dílo Josefa Floriana  Motivací autorů-křesťanů je často jejich touha nabídnout své nadání jako službu Bohu. Czesław Miłosz říká: „Poezie, která neobsahuje zárodky naděje, není poezií!“ Tato věta platí i pro oblast prózy a v této přednášce se pokusíme ukázat, jak se může projevovat.  Téma bude představeno na příkladu několika osobností z francouzské poezie a prózy 20. století

 Pod vlivem textů Léona Bloye založil nakladatelství Dobré dílo s cílem nabídnout českým čtenářům skutečné křesťanské hodnoty  Sestavil projekt „Hora studia“ (1.patro – vědy; 2.patro – umění; 3.patro - teologie)  Neexistovala k tomu žádná škola, ale ke vzniku křesťanstvím integrované osobnosti měla posloužit kvalitní sbírka knih  Díky němu se česká společnost mohla seznámit s autory jako Georges Bernanos, Charles Péguy, Paul Claudel, Francis Jammes, Jacques Maritain, ale také G. K. Chasterton nebo Georg Trakl  Pracoval zde tým překladatelů z Florianovy rodiny a přátel, přeložili také Proměnu Franze Kafky a uvedli ve známost výtvarné umění Georgese Rouaulta  Nejplodnějším překladatelem francouzských autorů a např. G. Trakla byl Bohuslav Reynek, pozoruhodná je jejich korespondence

 obrátil se ke katolicismu a všechny myšlenky s vervou zapisuje a publikuje – výbušná povaha, potíže s kolegy – píše ostré pamflety, s rodinou žije ve velké chudobě, nepochopen  přátelství s Josefem Florianem od roku 1900 (Florian je mu natolik oddán, že mu posílá peníze a nabízí svou snoubenku za posluhovačku k dětem); v r společná pouť na La Salettu  Slavný román Chudá žena (1897, česky 1906)  Žije na hranici chudoby, podporují ho přátelé – díky němu se objevuje mnoho dalších konvertitů, je jim často za kmotra (např. Jacques a Raisa Maritainovi)

 Naturismus – souvisí s přírodou, básníci se inspirují v kráse stvoření, v koloběhu života v harmonii s přírodním děním  Řád panující v přírodě motivuje jejich duchovní zamyšlení  Začínají tvořit na přelomu 19.a 20.století a pokračují i v dalších desetiletích (Francis Jammes, De l´angélus de l´aube à l´angélus du soir – ve starších překladech Od ranního do večerního klekání, v novějších z politických důvodů Od rána do večera)  Mysticismus – např. Charles Péguy - životy světců (svatých neviňátek, Jany z Arku – důvodem je Orléans, dále rozsáhlá skladba Eva) Dále:  Suzanne Renaudová  Marie Noëlová  Paul Claudel

 Narodila se v Lyonu, brzy se přestěhovali do Grenoblu, kde básnířka vyrostla  Studium v té době spíše výsadou chlapců, ale Suzanne Renaudová vystudovala gymnázium i Filozofickou fakultu, sama tam později vyučuje literaturu (francouzskou a anglickou)  Překládá také poezii z angličtiny  Cestování a četba – rodina podporuje v těchto zájmech Suzanne i její mladší sestru Marcelle, která se zajímá o umění  Zájem o zpěv a hudbu, pravidelné hudební večery v Grenoblu  Za 1.sv. války služba v lazaretu, hluboký smutek ze smrti snoubence a později matky  Básnické zázemí nachází u básníků v kraji Vivarais, kde publikuje 1.sbírku

 První básnická sbírka Ta vie est là (Zde tvůj život), vydaná v r v nakl. Pigeonnier v kraji Vivarais  Navazuje na své oblíbené básníky z francouzské i anglické poezie (Verlaina, Mallarméa, Shakespeara, Maeterlincka a další), podle Aleše Pohorského s těmito básníky ve své poezii rozmlouvá,  ale prokazuje i svou vlastní schopnost tvořit a dotýkat se velkých témat  Získává kladné hodnocení jako kvalitní intelektuální poezie  Sbírka se dostává (díky rozhledu nakladatele Josefa Floriana ve světové literatuře) do rukou Bohuslava Reynka a velmi se ho dotýká  Žádá svolení básně přeložit do češtiny  Později SR tvoří v Čechách, píše francouzsky, Bohuslav Reynek překládá, teprve v 50.letech se básnířka pouští do překladu české lidové tvorby do francouzštiny (korespondence s Henri Pourratem)

Korespondence SR a BR, první návštěva – Vzniká hluboké přátelství dvou lidí, naladěných na stejnou strunu. Oba jsou svým založením křehcí a snadno zranitelní, ale v sobě navzájem nalézají porozumění a povzbuzení. Píší si o literatuře, osobním prožívání některých událostí, o duchovních zkušenostech, vzájemně se povzbuzují k modlitbě i k tvorbě.  Postupné dozrávání Suzanne Renaudové k rozhodnutí vyhovět žádosti Bohuslava Reynka o její ruku z roku 1924; manželství postaveno na ideálu sdílení se o umění, bez praktických základů (sňatek v Grenoblu 13. března 1926), později 2 synové Jiří a Daniel  Očekávání od jejich společného života vyjadřuje Suzanne R. ve svém dopise z 26. ledna 1926: „Můj předrahý, Vaše poslední dopisy, tak oddané a něžné, mě velmi potěšily; zdá se mi, že důvěrnost našeho vztahu vzrůstá. Kéž bychom si dokázali opravdu porozumět, jaké štěstí by to bylo pro oba!“ (p. 50)

1932: Ailes de cendres. Pardubice, V. Vokolek a syn. (S.P.) Křídla z popela 1933:Poésies. Dvojjazyčné vyd. (přel. Bohuslav Reynek) Náchod, J. Strakoš, 11s. 1939: Corbeaux – Vrány. Dvojjazyčné vyd. (přel. Bohuslav Reynek) Pardubice, V. Vokolek a syn. (S.P.) Victimae laudes. Pardubice, V. Vokolek a syn. 37s. Chvála oběti Noël – Vánoce. Dvojjazyčné vyd. (přel. Bohuslav Reynek) Pardubice, V. Vokolek a syn. (S.P.) 1947:Dveře v přítmí. (La porte grise). Přel. Bohuslav Reynek. Kroměříž, edice Magnifikat, Zdeněk Řezníček, 46s. Posmrtně: Entre chien et loup – Mezi psem a vlkem, Les champignons – Houby, Tvé prsty (Tes doigts), Čas kopretin (Le temps de marguerite), Tušený úsvit – L´aurore invisible, Nocturnes, Temnoty (Ténèbres)

 Narodila se 16. února 1883 v Auxerre v rodině nevěřícího profesora filozofie Louise Rougeta a jeho sestřenice  Dostalo se jí literárního, filozofického, uměleckého a hudebního vzdělání; sama aktivně hraje na klavír a zpívá.  Díky matce se setkává s křesťanstvím a je zasažena četbou náboženské literatury a křesťanskou liturgií Píše si duchovní deník (Důvěrné poznámky), které konzultuje s abbé Mugnierem, vyšly až r.1959  Celý život strávila v Auxerre, zůstala svobodná

Les Chansons et les Heures (1920) – Písně a denní modlitby Les Chants de la merci (1930) – Zpěvy o vykoupení Le Rosaire des joies (1930) – Radostný růženec Chants et Psaumes d´automne (1947) – Podzimní zpěvy a žalmy Chants d´arrière-saison (1961) – Zpěvy na sklonku podzimu Notes intimes (1959) – Důvěrné poznámky - osobní vyznání o duchovních zápasech básnířky, upřímný výraz; názory na hudbu, estetiku, politiku apod. Contes (1945) – Vánoce starého velblouda; almanach pro smutnou dívku, vzpomínkové prózy, povídky Témata básní:  Láska – básnířka touží po lásce, ale rodina jejímu vztahu nepřála a další možnost již nepřichází; v básních velice patrná touha po harmonii, po sdílení života i myšlenek  Smrt – několik bolestných životních ztrát básnířku silně poznamenalo; v poezii se prolíná bolest s křesťanskou nadějí  Víra – autorka se často obrací na Boha, inspiruje se i v biblických textech a liturgických modlitbách

 Prožívá náhlou konverzi v 18 letech během vánočních nešpor v katedrále Notre-Dame v r. 1886,  Záznam:  „…stál jsem v davu u druhého sloupu v blízkosti chóru, napravo od sakristie, a v tu chvíli /při zpěvu Magnificat/ se událo něco, co ovlivnilo celý můj život. V jediné chvíli bylo zasaženo mé srdce a já jsem uvěřil.“  Básník, dramatik a diplomat, konzulem v Praze ( ), píše každý den, jeho verš „verset“ má charakter žalmových veršů  Přátelství s Milošem Martenem a Zdenkou Braunerovou  Svaté obrázky z Čech – sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Jan Nepomucký, Pražské Jezulátko; inspirace barokem (chrám sv. Mikuláše ve hře Saténový střevíc) J.C.Putna: „Claudel zprostředkoval /…/ pojetí katolicismu jako principu radosti, smyslu a dramatu, jako,náboženství radostného´, které umožňuje objímat celý svět a všechno tvorstvo, milovat je z vědomí vnitřní síly, dodané nadosobním řádem.“

 20. léta – svědectví z války, výstraha všem, aby se nic podobného již neopakovalo; nalezneme zde i nacionalistické zaměření některých děl z touhy uchovat mír v zemi; nejrozšířenější žánr je román, zkoušejí se v něm různé techniky (Gide, Proust – inspirují se u Joyce, Dostojevského či Kafky)  30.léta – je již jasné, že hrozí nový konflikt, navíc je období světové hospodářské krize; různé typy románů, vedle politicky orientovaného i poetický způsob psaní  Romány nové koncepce (Proust, Gide), psychologický román (Maurois), ruralistický (Giono), tradiční (Rolland, France), o lidském údělu (Malraux, Saint-Exupéry), poetický (Alain- Fournier, Colette) a katolický

 Autoři většinou nemají v oblibě „nálepku“ katoličtí – zabývají se otázkami viny, trestu, víry, přetvářky a vnitřních konfliktů svědomí  François Mauriac  Georges Bernanos  Julien Green  Henri Pourrat

 Narodil se v Bordeaux v katolické rodině, inspirován rodným krajem  Píše psychologické romány – zamýšlí se nad kořeny zlého jednání, řeší otázky viny a trestu, maloměšťáctví a boření životních stereotypů  Tereza Desqueyrouxová, Polibek malomocnému, Farizejka  1932 – Klubko zmijí – majetný stařec si píše na sklonku života deník, vzpomíná na všechny události ve své rodině, píše o své nenávisti, ale i o své lásce k dcerce Marii, která zemřela a k synovcovi Lukášovi; s manželkou se míjeli, neuměli si vyjádřit vzájemné pocity, vzdálili se – na konci života si už nestihli vše ujasnit; stařec chce děti a vnoučata vydědit, ale nakonec změní názor, bere je na milost a jsme svědky jeho proměny, téměř konverze v poslední minutě života…  1933 – Francouzská akademie  Mnoho děl románových i žurnalistických  Eseje o křesťanské víře – např. Utrpení a štěstí křesťana

 Ve svém díle chce svědčit o víře (téma dětství, smrti, trestných činů, samoty – vina a trest, počasí pošmourné…)  Zabývá se morálními aspekty života  Postavami jsou i děti, které vyrůstají ve velmi chudých podmínkách, jsou často zneužívány  Bernanos se vyjadřuje i k politickým událostem (občanská válka ve Španělsku)  Pod sluncem Satanovým, Muška, Deník venkovského faráře  Dialogy karmelitánek

 Konvertita z protestantismu, rodiče Američané, je od narození bilingvní, člen francouzské Akademie věd – nastoupil na křeslo po Fr. Mauriacovi (tedy v roce 1971)  Je to „mystik temné noci“ – jeho hrdinové bloudí, často páchají trestné činy nebo se utíkají do svých snů  Deník, Cestovatel na zemi, Bratr František a další

 Prožil celý život v Auvergne  Sbíral lidovou slovesnost, psal povídky  Slavný román Kašpar z hor – rozsáhlý venkovský román, přeložili ho Jiří Reynek nebo Jan Čep  Slavné pohádky s nadpřirozenými bytostmi, morálním poselstvím i poučením  Přátelství s Bohuslavem Reynkem a Suzanne Renaudovou (korespondence) – zajímá se o paralelní lidovou tvořivost u nás, rád by překlady Suzanne Renaud z češtiny do francouzštiny vydal, ale pro tento projekt nebyla ještě vhodná doba…

 René Rémond: současná společnost je postkřesťanská. (Vnímá její vývoj jako poušť, na níž se křesťanství ocitlo.)  Jednou z příčin současného odklonu od dříve obecně platných a uznávaných hodnot je podle něho nezájem o převzetí zodpovědnosti za vývoj událostí, člověk a jeho pocity se staly kritériem dalšího vývoje.  Člověk je velmi citlivý na svou svobodu a brání se udělat i sebemenší krok, který by se jen slušel, chce se pro něho sám rozhodnout. Svoboda sama o sobě je darem, proto je třeba hledat nové způsoby vyjádření, které by odpověděly na tuto zesílenou potřebu člověka, jak ve společnosti, tak v umění. Podobně smýšlí i Hans Urs von Balthasar  Je to přirozený vývoj, kdy i ve vztahu ke Kristu určitá období zdůrazňovala více jeho kříž a jiná jeho vzkříšení.  V literatuře nalezneme protichůdné akcenty, jedni se více věnují analýze temných stránek člověka, jiní oslavují jeho úspěchy. Podle Rémonda: „jako Bernanos zkoumá hlubiny hříchu a psychologie člověka, Claudel oslavuje Slovo a Stvoření a překládá žalmy“.

 Naději podle René Rémonda do současného světa může vnést, podobně jak to definoval i lyonský kardinál Barbarin, uvědomění si podstaty křesťanství. Není to odpověď na problematické otázky historie či morálky, je to vztah člověka a Boha. „Mám často pocit, že naše současné debaty jsou vzdálené, řekl bych dokonce velmi vzdálené, tomu, co tvoří jádro víry.“  Po tak velké katastrofě, jakou byla druhá světová válka, není možné ani v umění již pracovat s křesťanskou inspirací stejným způsobem. Mnozí Boha z tohoto násilí přímo obvinili, jiní jej jen zklamaně opustili.  Svět se zásadně změnil po holokaustu, ale další otřesy přišly i s rokem 1968 a studentskými nepokoji zejména ve Francii. Křesťanské hodnoty se omezily pouze na nároky a přikázání, nebyly tedy nutně přijatelné pro generaci, která se chtěla vymanit především z jakýchkoliv přikázání.  V této atmosféře je osobní vyznání striktně odkazováno do soukromé sféry a společnost se začíná orientovat sice na blaho člověka, ale spíše v duchu levicových politických stran. Současný stav společnosti pak charakterizuje filozof a historik Marcel Gauchet jako velkou nespokojenost.

CHRISTIAN BOBIN (*1951)  Christian Bobin se narodil v roce 1951 ve středofrancouzském průmyslovém městě Creusot, v kraji vzdalujícím se již Burgundsku a jeho zlaté vinařské stezce, na cestě k lesům kolem středověkého města Autun. Kde se narodil, tam také žije, v čím dál větší skrytosti, věrný vlastním slovům o útěku Rimbaudově: "Zmizet znamená polepšit si.„ (Denis Molčanov, Souvislosti 1/2012)  Díla: Krokem bláznivým (1995), Ten Nejnižší (1992), Více než živá (1996), Zápisník slunce (2011)

6/ SYLVIE GERMAINOVÁ (*1954)  Sylvie Germainová se narodila v roce 1954 v Châteauroux  Studovala filozofii na Sorboně  V diplomové práci se zabývala tématem askeze v křesťanské mystice  V doktorské práci se zabývá filozofickým pohledem na lidskou tvář Poté cítí potřebu vyjadřovat se psanou formou a začíná publikovat. Velice brzy se dostává do povědomí čtenářů díky svému osobitému stylu (označován za barokní)

 Le Livre des nuits (Paříž: Gallimard, 1984) - Kniha nocí (Praha: Dauphin, 1997; překlad Věra Dvořáková)  Nuit d’Ambre (Paříž: Gallimard, 1986) - Jantarová noc (Praha: Academia, 2005; překlad Věra Dvořáková)  Opéra muet (Paříž: Maren Sell, 1989) – Němá opera  Jours de colère (Paříž: Gallimard, 1989) - Dny hněvu (Praha: Orbis, 1995; překlad Irena Blažková)  La Pleurante des rues de Prague (Paříž: Gallimard, 1991) – Plačka pražských ulic  L’Enfant Méduse (Paříž: Gallimard, 1992) – Dítě Medúza (slovensky: Dieťa Medúza. Bratislava: Causa, 1998; překlad Igor Navrátil)  Immensités (Paříž: Gallimard, 1993) – Nesmírnosti  Vermeer - Patience et Songes de lumière (Paříž: Flohic, 1993) - Vermeerova Trpělivost a Osvícené sny  Les Échos du silence (Paříž: Desclée de Brouwer, 1996) – Ozvěny ticha  Éclats de sel (Paříž: Gallimard, 1996) – Záblesky soli  Céphalophores (Paříž: Gallimard, 1997) – Cefaloforové  Bohuslav Reynek à Petrkov (Saint-Cyr-sur-Loire: Christian Pirot, 1998) – Bohuslav Reynek v Petrkově (Havlíčkův Brod: Literární čajovna Suzanne Renaud, 2000; překlad Petr Turek)  Tobie des marais (Paříž: Gallimard, 1998) – Tobiáš z blat (Brno: Cesta, 2005; překlad Jana Švancarová)

 Etty Hillesum (Paříž: Pygmalion,1999) – Etty Hillesum  L’Encre du poulpe (Paříž: Gallimard Jeunesse, 1999) – Inkoust z chobotnice  Grande Nuit de Toussaint (Paříž: Le temps qu’il fait, 2000) – Velká dušičková noc  Mourir un peu (Paříž: Desclée de Brouwer, 2000) – Trochu zemřít  Cracovie à vol d’oiseaux (Paříž: Rocher, 2000) – Krakov z ptačí perspektivy  Célébration de la paternité (Paříž: Albin Michel, 2001) – Oslava otcovství  Couleurs de l’invisible (Paříž: Al Manar, 2002) - Barvy neviditelného prostoru  Chanson des mal-aimants (Paříž: Gallimard, 2002) – Píseň nepřitažlivých (slovensky: Pieseň neláskavých. Bratislava: Slovart, 2005; překlad Igor Navrátil)  Songes du temps (Paříž: Desclée de Brouwer, 2003) – Sny tohoto času  Ateliers de lumière (Paříž: Desclée de Brouwer, 2004) – Ateliéry světla  Les Personnages (Paříž: Gallimard, 2004) – Postavy  Magnus (Paříž: Albin Michel, 2005)  L’inaperçu (Paříž: Albin Michel, 2008) – Nepostřehnutelný  Hors Champ (Paříž: Albin Michel, 2009) - Mimo  Quatre actes de présence (Paříž: Desclée de Brouwer, 2011) – Čtyři důkazy o přitomnosti  Le monde sans vous (Paříž: Albin Michel, 2011) – Svět bez vás  Patinir. Paysage avec saint Christophe. (Paříž: Invenit, 2010) – Patinirova Krajina se svatým Kryštofem  Chemin de Croix (Paříž: Bayard, 2011) – Křížová cesta

 Aktualizace hodnot – odvaha, odpuštění  Hledání zdrojů dobra a zla, biblické obrazy  Naděje – v narození dítěte, odkazy i na narození Ježíše – nositele pokoje a uzdravení  Ticho  Pražská tématika: romány z českého prostředí, dějinné události probíhají na pozadí, např. „Sametová revoluce“ se objevuje v románu Immensités – Nesmírnosti  Plačka z pražských ulic – oplakává všechny bolesti světa  Bohuslav Reynek v Petrkově – inspirace jeho poezií a domem, v němž básník kdysi žil

 Autor představuje dětské hrdiny a jednotlivá světová náboženství: judaismus, křesťanství, budhismus, islám apod. v tzv. Cyklu neviditelného.  Oskar a růžová paní je jeho součástí a představuje křesťanství, patří sem i Noemovo dítě o židovském chlapci za války ukrývaném katolickým knězem a Pan Ibrahim a květy koránu, kde je představen islám.  Autor je francouzského původu, ale žije v Belgii, vystudovaný filozof, uznávaný a hojně překládaný autor.  Vyrůstal v ateistické rodině, ale prožil mystickou zkušenost v alžírské poušti, od té doby věří v Boha  Duchovní otázky a zájem o člověka, otázky viny a možnosti ublížit druhým či jim nezištně pomoci provází i jeho další tvorbu – povídky, divadelní hry (např. Manželské vraždění, Praha: Albatros, 2005, Můj život s Mozartem, 2005 atd.)  Divadelní zpracování Oskara a růžové paní v češtině (Hradec Králové):   (Uherské Hradiště, Slovácké divadlo)

 Šrámek, Jiří. Francouzská literatura v kostce. Olomouc: Votobia  Šrámek, Jiří. Panorama francouzské literatury od počátku po současnost. Brno: Host,  Dictionnaire Bordas de la littérature française. Bordas, Paris  Bednářová, Jitka. Josef Florian a jeho francouzští autoři. Brno: CDK,  Bakešová, Václava. Ticho a naděje. Brno: CDK/MU,  Gauchet, Marcel. Odkouzlení světa: dějiny náboženství jako věci veřejné. Brno: CDK, 2004  Revue Salve. 4/09. Praha: Krystal,  Gugelot, Frédéric. La conversion des intellectuels au catholicisme en France Paris: Éditions CNRS,  Lepape, Pierre - Země literatury. Host, Brno  Rémond, René – Leboucher, Marc. Le christianisme en accusation.  Barbarin, Philippe – Ferry, Luc. Quel devenir pour le christianisme? Paris: Albin Michel,  Griffiths, Richard. Révolution à rebours. Paris: Desclées de Brouwer,  Obrázky:

za pozornost!