Slovník základních pojmů Zpracoval Petr Uher

Pozemní digitální vysílání DVB-T (z anglického Digital Video Broadcasting – Terrestrial) je standard digitálního televizního vysílání přes pozemní vysílače. Na rozdíl od analogového vysílání jsou programy v reálném čase převáděny do datového toku a společně komprimovány (v současnosti se nejvíce používá formát MPEG-2, výjimečně dokonalejší MPEG-4), což umožňuje daleko lepší využití frekvenčního spektra. Prakticky to znamená, že na jednom kanále místo jedné televizní stanice vysílá tzv. multiplex, který může obsahovat hned několik televizních stanic, rozhlasových stanic a doplňkových služeb, ke kterým patří zejména EPG (Electronic Program Guide, Elektronický programový průvodce), superteletext, popř. další interaktivní služby (on-line nákupy, hlasování, e-mail, jednoduché hry).

Satelitní digitální vysílání DVB-S je standard DVB - digitálního televizního vysílání přes satelit. Je používán v celé Evropě a ve větší části zbytku světa (prý vyjma USA, Windows Media Center Edition proto DVB-S karty vůbec přímo nepodporovaly). Pro transport datových streamů je použita QAM nebo QPSK modulace.

Kabelové digitální vysílání DVB-C je standard digitálního televizního vysílání v sítích kabelových televizí. Systém je kódován pomocí MPEG-2, v budoucnu se plánuje i MPEG-4.

Plazmová obrazovka PLAZMOVÁ OBRAZOVKA - PDP (PLASMA DISPLAY PANEL) - obraz vzniká dopadem ultrafialového záření na luminofor obrazovky. UV záření je generováno v malých (1mm) komůrkách. Každá komůrka má svoji samostatně adresovatelnou elektrodu. Napětí přivedené na elektrodu způsobí zažehnutí plynové náplně, která vyzáří UV záření. Výhody -plochá obrazovka, velký jas, velký pozorovací úhel, vysoká rozlišovací schopnost.

LCD obrazovka Displej z tekutých krystalů (anglicky Liquid crystal display, zkratkou LCD) je tenké a ploché zobrazovací zařízení skládající se z omezeného (velikostí monitoru) počtu barevných nebo monochromatických pixelů seřazených před zdrojem světla nebo reflektorem. Vyžaduje poměrně malé množství elektrické energie; je proto vhodné pro použití v přístrojích běžících na baterie. Každý pixel LCD displeje se skládá z molekul tekutých krystalů uložených mezi dvěma průhlednými elektrodami a mezi dvěma polarizačními filtry, přičemž osy polarizace jsou na sebe kolmé. Bez krystalů mezi filtry by bylo světlo procházející jedním filtrem blokováno filtrem druhým. Molekuly tekutých krystalů jsou bez elektrického proudu v chaotickém stavu. Elektrický proud způsobí, že se molekuly srovnají s mikroskopickými drážkami na elektrodách. Drážky na elektrodách jsou vzájemně kolmé, takže molekuly se srovnají do spirálové struktury (onen krystal). Světlo procházející filtrem je při průchodu tekutým krystalem rotováno, což mu umožňuje projít i druhým filtrem. Polovina světla je absorbována prvním polarizačním filtrem, kromě toho je ale celá sestava průhledná.

3 základní parametry LCD TV odezva (v milisekundách - čím méně, tím lépe) rozlišení (čím více, tím lépe) vybavenost vstupy/výstupy (zde je výhodné digitální rozhraní HDMI - zaručí, že vaše LCD televize bude dobře použitelná i za několik let). K větším úhlopříčkám, nad 37" je vhodné volit LCD televizor se 100Hz obrazovkou - pohyb obrazu je mnohem plynulejší

Odezva LCD U této hodnoty (udávaná v milisekundách ) platí – čím méně, tím lépe. Co se stane pokud budete mít pomalé LCD ? Obraz bude při pohybu neostrý a bude se rozmazávat, při rychlých pohybech můžete zaregistrovat duchy či jiné nežádoucí projevy pomalého displeje. Naštěstí, dnes se již panely s takto pomalou odezvou nevyrábějí.

Rozlišení displeje Rozlišení displeje je parametr, který udává počet bodů na displeji. První číslo je počet bodů vedle sebe vodorovně, druhé udává počet bodů svisle pod sebou. To znamená, že čím větší jsou čísla u rozlišení displeje, tím více informací dokáže displej zobrazit.

Technologie LCD klasická

Technologie LCD LED

Dynamický kontrastní poměr Technologie pro dynamickou změnu kontrastního poměru automaticky přizpůsobuje intenzitu podsvícení podle aktuálně zobrazovaného vstupu, takže dokáže zobrazit i tmavé detaily velmi ostře a věrně. čím větší číslo ku, jedné tím lepší.

Rozlišení 1920x1080

Rozlišení 1366 x 768

Uhlopříčky LCD uhlopříčka LCD se udává v palcích kdy platí že jeden palec = 2,54 centimetru

DVD disc DVD (anglicky Digital Versatile Disc nebo Digital Video Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá. DVD bylo uvedeno na trh v Japonsku roku 1996, ve zbytku světa o rok později. Oficiální standard zapisovatelných/přepisovatelných disků DVD-R(W) vytvořilo DVD Fórum, které bylo založeno v dubnu roku 1997. Ceny licencí na tuto technologii však byly tak vysoké, že vznikla jiná skupina - DVD+RW Alliance, která vytvořila standard DVD+R(W), jehož licence byly levnější.[1] Výklad názvu DVD Před dokončením specifikace DVD byl návrháři neoficiálně používán název Digital Video Disc (česky digitální videodisk). V roce 1995, když byla dokončována specifikace formátu, však bylo rozhodnuto, že z důvodu jeho daleko širších možností využití bude oficiálně znít Digital Versatile Disc (česky digitální víceúčelový disk). Hollywood při distribuci a propagaci svých filmů na DVD používá původní neoficiální název, který je tak rozšířenější. V dnešní době není DVD žádnou zkratkou, ale oficiálním názvem média. A to jak v angličtině, tak v češtině.

Blu-ray Disc Blu-ray disk patří k třetí generaci optických disků, určených pro ukládání digitálních dat. Data se ukládají ve stopě tvaru spirály 0,1 mm pod povrch disku, příčný odstup stop je 0,35 μm. Pro čtení disků Blu-ray se používá laserové světlo s vlnovou délkou 405 nm. Technologii vyvinula japonská firma Sony, podílí se na ní také např. firma Philips. Název disku pochází z anglického Blue ray, tj. modrý paprsek, označení související s barvou světla používaného ke čtení.

Co to je MP3? MP3 (MPEG-1 Layer 3) je formát ztrátové komprese zvukových souborů, založený na kompresním algoritmu MPEG (Motion Picture Experts Group). Při zachování vysoké kvality umožňuje zmenšit velikost hudebních souborů v CD kvalitě přibližně na desetinu, u mluveného slova však dává výrazně horší výsledky. Formát MP3 se stal oblíbeným při uchovávání a přehrávání hudby na počítačích, vyrábí se stolní a přenosné přehrávače tohoto formátu. O vývoj formátu MP3 se zasloužil německý vědec Karlheinz Brandenburg, ředitel pobočky Frauenhoferova ústavu pro mediální komunikaci v Ilmenau, a jeho vědecký tým. MP3 se snaží odstranit redundanci zvukového signálu na základě psychoakustického modelu. Tedy ze vstupního signálu se odeberou informace, jež člověk neslyší, nebo si je neuvědomuje. Využívá se principů časového a frekvenčního maskování.

Co je MP4? MP4 je multimediální kontejner definovaný standardem ISO/IEC 14496-14:2003. Je také známý pod názvem MPEG-4 Part 14, je tedy součástí MPEG-4 standardu. Jako jeho základ posloužil kontejner MOV přehrávače QuickTime od společnosti Apple. Je to moderní a otevřená alternativa k zastaralému AVI kontejneru. Oproti AVI může MP4 obsahovat menu, více titulků i zvukových stop a dokonce i 3D objekty. Umožňuje také bezproblémové streamování videa. Oproti AVI má MP4 trochu jiné možnosti v použití kompresí. Je to MPEG-1, MPEG-2 a MPEG-4 pro obraz a MP3 a AAC pro zvuk, tedy kompresní audiovizuální formáty skupiny MPEG. Mezi uživateli PC je velmi známá video komprese MPEG-4 part 2 (MPEG-4 ASP), které se drží například kodeky DivX a Xvid. Další známá video komprese je MPEG-4 part 10 (MPEG-4 AVC, H.264), kterou implementuje například kodek x264. Zvuková komprese AAC (Advanced Audio Coding) je potom definována standardem MPEG-4 part 3. Formát titulkových stop Timed Text (TTXT) je potom definován v MPEG-4 part 17. O rozšíření MP4 do povědomí lidí se stará hlavně firma Nero, která tento formát používá pro ukládání videa s kompresí MPEG-4. A potom také firma Apple, která opouští své proprietární formáty (Sorenson, MOV) a přechází ke standardizovanému MPEG-4. Obě firmy si ale standardy upravují k obrazu svému. Nero používá pro titulky v rozporu s ISO formát VobSub, Apple začlenil do MP4 DRM systém FairPlay omezující práva uživatele multimediálních souborů. Existují ještě další úpravy MP4, které například umožňují použít Vorbis nebo AC-3 (Dolby Digital) kompresi zvuku v MP4 kontejneru. Samozřejmě všechny tyto úpravy jsou neoficiální a nedá se tedy očekávat jejich široká podpora. Jedinou oficiální a rozšířenou modifikací MP4 je formát 3GPP (3GP, 3GP2) používaný v mobilních telefonech. Ten standardizuje pro obraz kompresi H.263, odvozenou od MPEG-4, a pro zvuk kompresi AMR používanou standardně pro přenos hovorů mezi mobilními telefony. Pro přehrávání MP4 na počítači se systémem Windows je možné použít mnoho přehrávačů a filtrů. Přehrávače, které nespolupracují se systémem DirectShow a umí přehrávat MP4, jsou například MPlayer a VLC media player nebo QuickTime Player. Jeden z nejpopulárnějších přehrávačů videa Media Player Classic má MP4 podporu také zabudovanou. Pro ostatní DirectShow přehrávače je nutné nainstalovat systémový MP4 splitter. Nabízí jej jako součást svých balíků například firmy Nero nebo 3ivx. Příkladem samotného MP4 splitteru je Haali Media Splitter, který kromě MP4 zvládá také AVI, OGM a MKV. Jako DirectShow splitter lze také použít MP4/MOV splitter obsažený v Media Playeru Classic. Pro úspěšné přehrání videa je ale nutné nainstalovat také dekodery videa a zvuku. DirectShow dekoder ffdshow obsahuje dekodery videa MPEG-1, MPEG-2, MPEG-4 ASP, MPEG-4 AVC, H.263 a dekodery zvuku MPEG-1 (MP3), MPEG-4 (AAC) i AMR. Tedy všeho, co můžete v MP4/3GPP kontejneru nalézt.

paměťová karta Secure Digital (zkratka SD) je paměťová karta používaná v přenosných zařízeních včetně digitálních fotoaparátů, přenosných počítačů a mobilních telefonech. Jako médium je použita flash paměť. SD karty byly vytvořeny na základě formátu Multi Media Card (MMC), ale oproti tomuto staršímu formátu jsou silnější. DRM (digitální správa práv) je přítomno, ale málo se používá. SD karty mají nejčastěji rozměry 32 x 24 x 2,1 mm, ale mohou být i tenčí - 1,4 mm jako MMC karty. Tyto karty na rozdíl od MMC mají malý postranní vypínač na ochranu proti nechtěnému zápisu. Pokud je nastaven na LOCK, nelze na kartu nic ukládat ani uložená data jakkoliv měnit, pokud je nastaven na OPEN, můžete na kartu libovolně zapisovat a měnit uložená data.

Pevný disk - HDD Pevný disk (anglicky hard disk drive, HDD) je zařízení, které se používá v počítači k trvalému uchování většího množství dat. Hlavním důvodem velkého rozšíření pevných disků je velmi výhodný poměr kapacity a ceny disku, doprovázený relativně vysokou rychlostí blokového čtení. Data se při odpojení disku od napájení neztrácí a počet přepsání uložených dat jinými je prakticky neomezena. Dnes se pevné disky kromě počítačů běžně používají i ve spotřební elektronice – MP3 přehrávače, videorekordéry apod.

Videokazeta mini DV Videokazeta je audiovizuální nosič obsahující magnetickou pásku, na kterou lze zaznamenat obraz, zvuk, data a doplňkové informace (indexy, časový kód). Podle charakteru signálu, který je na ně zaznamenáván, můžeme videokazety rozdělit na analogové nebo digitální. Protože existuje řada vzájemně nekompatibilních spotřebních i profesionálních systémů pro záznam obrazu, bylo a je videokazet více druhů než u obdobného nosiče zvuku Ve spotřební oblasti analogové videokazety ustupují optickým diskům DVD, ve videokamerách jsou analogové videokazety postupně nahrazovány digitálními. V profesionální oblasti je přechod od analogových k digitálním systémům a videokazetám ještě patrnější. V budoucnu lze očekávat přechod od videokazet k optickým nebo pevným diskům i ve videokamerách díky okamžitému přístupu k jednotlivým scénám při střihu. Perspektivní novinkou je nahrávání na paměťové karty.

SCART (zkratka z francouzského Syndicat des Constructeurs d'Appareils Radiorécepteurs et Téléviseurs) je 21 pólový konektor pro připojení audio/video zařízení (videa a televize), používaný zejména v Evropě. Největší obliby dosahoval v 90. letech 20. století, s přechodem na technologii HDTV se od něj upouští. SCART kabel je stíněn (pól 21) a umožňuje přenášet více druhů signálu RGB, S-Video a komponentní video.

Komponentní propojení YCbCr nebo Y'CbCr patří do rodiny barevného modelu používá se u videa a nebo u digitální fotografie. Y' je řazen do luminance (jasu) komponentu a Cb s Cr jsou modrý a červený chrominanční komponent. Náplní Y je odlišení luminance. Y'CbCr je často zaměňován s YUV barevným modelem, a příznačné termíny YCbCr a YUV se zaměňují, což vede ke zmatku. Když se odvolávám na signál ve video nebo digitální formě, termín "YUV" pravděpodobně opravdu znamená "Y'CbCr". YCbCr je někdy krácen na YCC. Když se používá pro analogové video, Y'CbCr je často nazýván YPbPr, ačkoli termín Y'CbCr je všeobecně používán pro oba systémy, bez rozlišení. Y'CbCr není absolutní barevný model. Je to způsob kódování RGB informací. Přímé zobrazení barev závisí na aktuálním užití barev RGB v signálu. Proto je vyjádřená hodnota jako Y'CbCr jenom předpokládaná, použijeme-li obvyklé RGB vybarvení, nebo ICC profilu.

Konektory CINCH Konektory CINCH zná snad každý. Pro jistotu uvádím obrázek a malé vysvětlení, že se jedná o konektor, nejčastěji používaný pro připojování monofonního audiosignálu nejen u domácí audio a video techniky. Dvojicemi CINCH konektorů jsou běžně osazeny stereofonní vstupy DJských mixpultů, výstupy CD přehrávačů, gramofonů apod.

Anténa je zařízení k příjmu nebo k vysílání rádiových signálů, je to část vysokofrekvenčního vedení upravená tak, aby účinně vyzařovala energii do prostoru Antény se dělí na antény přijímací a antény vysílací (v principu ale může každá anténa vysílat i přijímat): vysílací anténa je určena k přeměně elektrické energie na energii elektromagnetických vln přijímací anténa naopak slouží k přeměně energie elektromagnetických vln na elektrickou energii. přijímací a vysílací zároveň Elektromagnetické vlny vyzařuje každý vodič, kterým prochází střídavý elektrický proud. Anténa je právě vodič, který je upraven takovým způsobem, aby vyzařoval maximální množství elektrické energie a naopak. Ne každé uspořádání vodičů zaručuje maximum vyzařované energie. Například kroucené dvoulinky, používané v telekomunikacích, mají množství vyzařované i přijímané (rušení)energie optimalizované na minimum. Jako nejjednodušší anténu lze využít syntetický zářič, takzvaný dipól. Ten vychází z úseku vedení o délce poloviny vlnové délky vysílaného/přijímaného signálu.

Koaxiální kabel je asymetrický elektrický kabel s jedním válcovým vnějším vodičem a jedním drátovým nebo trubkovým vodičem vnitřním. Průměry vnitřního a vnějšího vodiče jsou v nějakém určitém poměru. Vnější a vnitřní vodič jsou odděleny nevodivou vrstvou (dielektrikum). Tím se dá docílit požadovaný vlnový odpor neboli vlnovou impedanci někdy také zvanou jako charakteristickou impedanci pro přenos vyšších frekvencí. Typické koaxiální kabely mají vlnovou impedanci 75 Ω (použití zejména v televizní a družicové technice, také v telekomunikacích jako dálkový telefonní kabel pro nosnou telefonii) a 50 Ω (použití na vysílačích, přijímačích jako napáječ antén a v počítačových sítích Ethernet). Pomocí vnitřního a vnějšího vodiče lze přenášet stejnosměrný proud (napájení anténních předzesilovačů), odrušit (stínit) nízkofrekvenční signály (kabely k mikrofonům a sluchátkům), ale nejčastější funkcí koaxiálního kabelu je přenos elektromagnetického vlnění o vysokém kmitočtu (řádově 600 kHz až 60 MHz), který se šíří koaxiálním kabelem podobně jako světlo v optickém vláknu. Koaxiální kabel RG-59 A - Plášť B - Vodivé opletení C - Dielektrikum D - Vnitřní vodič

Propojení HDMI HDMI je zkratka anglického označení High-Definition Multi-media Interface. Je to rozhraní pro přenos nekomprimovaného obrazového a zvukového signálu v digitálním formátu. Může propojovat zařízení jako například satelitní přijímač, DVD přehrávač nebo A/V receiver s kompatibilním výstupním zařízením, jako například plazmová televize. HDMI podporuje přenos videa ve standardní, rozšířené nebo high-definition kvalitě, a až 8-kanálový digitální zvuk. Rozhraní nezávisí na různých televizních a satelitních standardech, protože přenáší nekomprimovaná video data.