Určování literárních žánrů Mgr. Nikola Vykydalová

Přečtěte si následující ukázku a určete literární druh i žánr. Tak jednou dívka jakási žala pod Blaníkem trávu. Pojednou stanul před ní rytíř a vybídl ji, aby s ním šla poklidit v hoře. Dívka se nebála a šla. Brána do hory byla otevřena. Uzřela klenuté skalní síně, mohutné sloupy a na nich rozvěšenou zbraň. Hluboké ticho jako v kostele bylo po všech prostorách v tajemném žlutavém přísvitu. U stěn a žlabů stáli řadou osedlaní koně, za kamennými stoly v síni seděli rytíři, tváří na stůl sklonění. Spali, a koně stáli nehnutě, hlavou nepohodili, kopytem po půdě nehrábli ani ohonem nešvihli. Dívka vešla, rozhlížela se, ale nikdo se ani nehnul. I začala zametati. Práce jí kvapem ubývalo a za chvilku všecko poklidila. Ani teď ji někdo nezastavil, nikdo na ni nepromluvil, nikdo se nevzbudil. Jak přišla, tak vyšla, a když se dostala domů, ptali se jí, kde tak dlouho byla. Divila se a pověděla, že přichází jako jindy tou chvíli. Užasla, když jí řekli, že touže chvíli naposled před rokem z trávy přišla, že byla celý rok pryč. I pověděla, kde se ocitla, a tu všichni srozuměli, proč jí rok plynul chvilkou. Třetího dne však byla dívka nebožkou.

Blaničtí rytíři staré pověsti české Alois jirásek Epika - pověst Blaničtí rytíři staré pověsti české Alois jirásek

Přečtěte si následující ukázku a určete literární druh i žánr. Ať už to bylo klubko, pletací drát a míč, ať už to byly housle, hodiny, lampa, klíč. po jezu voda sklouzla a všechno je to pryč. Ať smích to byl, ať slzy a hořké slovo k nim, vždy ústa maminčina přimkla se k ústům mým. Všechno už odplynulo jak nad střechami dým.

Píseň Jaroslav Seifert Maminka Lyrika - báseň Píseň Jaroslav Seifert Maminka

Přečtěte si následující ukázku a určete literární druh i žánr. Jednoho dne se najednou udělalo všude úplně černo, tma a do toho veliká bouřka. Lilo jako z konve, na nebi se tu a tam objevil blesk, prořízl těžké a temné mraky a zmizel. Do toho hřmělo, že si člověk až musel dát dlaně na uši, aby neohluchl. No, hrůza! Sem tam nějaký ten blesk něco zapálil, tu stoh slámy, tam starou dřevěnou boudu nebo nějaký rozsochatý strom. Tak sem a tam ještě zaplál žlutorudý oheň… A když už se to skoro nedalo vydržet. Oblohu zakryl obrovský stín a zafoukal vichr a na nejvyšším domě v celém okolí přistál velikánský drak. Drápy se držel střechy, mával obrovskými křídly a z huby mu sršely plameny. Strašným hlasem zařval: „Teď budu tady u vás pánem já! A vy mně každý den přivedete jednu krásnou krasavici k snídani, jednu k obědu a jednu k večeři. A běda, když nepřivedete. Pak zničím celé město a vyhladím vás až do pátého kolena!“

Tatínek a drak lidožrout Pohádky pro malé i velké Arnošt Goldflam Epika - pohádka Tatínek a drak lidožrout Pohádky pro malé i velké Arnošt Goldflam

Přečtěte si následující ukázku a určete literární druh i žánr. Potkal vlk na cestě osla. Bylo to daleko od stavení a osel se bál, že ho vlk zadáví. Vlk hned spustil lstivou řečí: „Milý osle, když tak dobře sloužíš svému hospodáři, nechceš to zkusit u mne? Dobře se ti odměním.“ „Dobrá, zkusím to, jen jestli mne umíš zapřáhnout?“ Vlk přivázal osla k sobě provazem a už si na něho brousil zuby. Jen co dojdou do lesa. Sotva se však vydali na cestu, táhl osel vlka na druhou stranu. „Kam to jdeš? Cožpak já bývám ve vsi?“ Osel však dělal, že neslyší, a tu vlk poznal, že se dal napálit. „Pusť mě, osle, už nikdy ti cestu nezkřížím.“ Osel však táhl vlka dál. Ve vsi mu pak dali řádně na pamětnou. „Ach, ouvej, takový hloupý osel mě doběhl.“ „Pamatuj si, vlku, jednou provždy: I osel, když mu jde o život, se rychle naučí myslet.“

O vlkovi a oslu ještě jednou Bajky Josef Lada Epika - bajka O vlkovi a oslu ještě jednou Bajky Josef Lada

Přečtěte si následující ukázku a určete literární druh i žánr. U okna, na němž bylo plno květin, sedělo děvče as třináctileté, velmi sličné a šilo. U stolu seděla domácí paní, baculatá, velmi veselé, přívětivé tváře, v černém kabátku, dlouhé sukni, mající červený hedvábný šátek uvázaný na hlavě. Sedíc u vysokého kolovrátku, tak zvaného kozlíku, předla len. Hned vedle ní protahoval se mourovatý kocour. U nízkých kamen, při nichž i plotna byla, seděl na lavici domácí pán, nevelký, spíše hubený než tlustý, snědé tváře, ale velmi dobrého vzezření. Měl na sobě tmavě modrou kazajku, též takovou vestu i spodky dole vyhrnuté, bílý šátek na krku, pantofle a na hlavě černou aksamitovou čepičku, na způsob malé homole cukru, kterou, když jsem přišla, smekl… Seděl u nízkého kolovratu a předl koudel, čemuž jsem se nepodivila, vědouc, že v té krajině muži, ženy i děti předou… Řku, že mi v hospodě povídali, že by u nich byl prázdný byt. I ptám se, zdali by si neoběžovali mi jej ukázat.

Chudí lidé Povídky Božena němcová Epika - povídka Chudí lidé Povídky Božena němcová

Němcová, B.: Povídky – Chudí lidé. Praha 1956. Použitá literatura: Němcová, B.: Povídky – Chudí lidé. Praha 1956. Goldflam, A.: Pohádky pro malé i velké, Tatínek není k zahození – Tatínek a drak lidožrout. Praha 2009. Jirásek, A.: Staré pověsti české – Blaničtí rytíři. Praha 1988. Lada, J.: Bajky – O vlkovi a oslu ještě jednou. Český Těšín 1995. Seifert, J.: Maminka – Píseň. Praha 1971.